TŘICETIDENNÍ VÝZVA

Pro OpenDailySlash Patoložka vytvořila tuto třicetidenní výzvu, a protože se moc nudím a mám spoustu času (kecám, ale nedokážu odolat výzvám), jsem se rozhodla zúčastnit. Pokusím se o povídku, která vznikne během těchto 30 dnů, bude na sebe navazovat a každý den zakomponuji téma z výzvy. Nevím, o čem to bude, co z toho nakonec vznikne, ani jestli dodržím všech třicet dní, ale chci to zkusit.

Co můžete čekat? Post-war Drarry komedii, Romione, Linny, 18+ a dál je to ve hvězdách. :)

 

Na obrázku může být: text (Celý příspěvek…)

Satisfakce 10. 12.

… „Co to mělo znamenat?“ ohradil se Ron, jakmile byli v dostatečně vzdálenosti od baru. „Teď jsme bez šance…“

„Naopak, zrovna jsem vaše šance razantně zvýšil,“ ušklíbl se Draco samolibě, vytáhl z kapsy flakónek a hůlkou do něj vyždímal mokrý flek na svém svetru. „Máme vzorek,“ zazubil se. „Navíc mi ti dva byli trochu povědomí. Myslím, že jsem je tu už viděl.

„Tu blondýnu ne?“ vložil se Harry.

„Nemyslím si,“ zavrtěl Draco hlavou, ale zcela jistý si zřejmě nebyl.

„Skvělá práce, děkujeme za pomoc,“ usmál se Harry a ještě se mu nechtělo odcházet.

A Ron ho nejspíš dobře odhadl, protože si od Draca převzal vzorek. „Hodím to do laborky. Sejdeme se ráno v kanceláři.“ A aniž by čekal na Harryho souhlas se přemístil pryč.

„Takže… Marcu…“ začal Draco váhavě. Oba cítili, že by si tentokrát měli promluvit. Draco se ale náhle zarazil a přeměřil si ho pohledem. „Tedy pokud je Marc vůbec tvé pravé jméno.“

Harry mu pohled opětoval a pomalu zavrtěl hlavou.

„Takže jsem měl pravdu. Znáš mě. Myslím tím víc než z novin, z doslechu. Známe se,“ konstatoval.

Tentokrát neřekl nic, příliš se bál prozrazení, příliš se bál Dracovy reakce…

„Kdo jsi? Byli jsme spolužáci? Chodil jsi taky do Zmijozelu?“

Způsob, jakým Draco otázku položil, prozrazoval, že by rád slyšel kladnou odpověď. Tu mu ale Harry dát nemohl, a tak nadále mlčel. Draco pochopil, že z něj nic osobního nevytáhne, a tak přešel raději k palčivější otázce.

„Co si myslíš o tomhle?“ zdvihl pravou ruku, aby poukázal na předloktí, kde se předtím Přísežná věta objevila.

„Nevím, co si o tom mám myslet. Je to běžné, že se ta slova mění? Že se nám ukázala už dvakrát?“

„To si nemyslím. Ale o Přísežných větách je toho pořád známo dost málo. Ale možná vím, kde se podívat po nějakých informacích. Pokud tedy…“ znovu přejel Harryho zkoumavým pohledem, „pokud ji tedy nechceš ignorovat.“

Satisfakce 7. 12.

… Draco kolem nich prošel k baru, kde se líně opřel a nevěnoval jim další pohled…

Což se nedalo říct o Ronovi, který nevěřícně těkal pohledem mezi Harrym a Dracem a vypadal, že každou chvíli omdlí.

„Harry…“ kulil na něj oči Ron.

„Já vím,“ odpověděl Harry klidně a snažil se pohledem dát Ronovi najevo, aby to nechal plavat.

„Ale…“

„Já vím!“

„On je tvůj…“

„Já vím!“

„Ale jakto? Vždyť se znáte celé roky!“ Ron se snažil novou informaci vstřebat, ale pořád byl ještě dost v šoku. Ne že by se mu Harry divil, sám to taky stále nechápal.

„To nevím…“ přiznal. Taky ho zajímalo, proč zrovna teď.

„Ale nevypadáš překvapeně.“

„Fajn… Ale nebudeš vyšilovat. A jsem Peter, jasný?“

Ron horlivě přikyvoval.

„Stalo se to už včera. Jiná slova, ale stejný člověk.“

„A on si nevšiml?“

„Všiml,“ připustil Harry neochotně.

„A?“ Ron na židli div neposkakoval a Harry se snažil vysvětlit mu všechno, co nejrychleji, aby svou pozornost zase rychle vrátili případu.

„A rozdali jsme si to spolu. On neví, že jsem to byl já, a já bych rád, aby to tak zůstalo.“

„Jsi gay?“ vyjekl Ron dost nahlas, takže se po nich pár blízko sedících lidí otočilo.

„Ne!“ vyhrkl Harry. „Nevím,“ dodal vzápětí. Ne že by mě to nikdy nenapadlo, ale vždycky mě přitahovaly i holky.“

„Ginny?“ uchechtl se Ron. „To je kluk v těle holky. Vždyť vyrostla s šesti bratry.“

„Cho…“

„Vážně chceš počítat Cho? Rozbrečela se, když jsi ji políbil!“

„To nebyla moje chyba!“

„Fajn… Myslím, že se ti můžou líbit jak holky, tak kluci a vlastně na tom ani nezáleží, jen mě to dost překvapilo, to je vše.“

„Jo, to mě taky.“

„Takže Malfoy? Jaký to bylo?“ zeptal se se směsicí zvědavosti, znechucení a výsměchu.

„Stručně řečeno to byl nejlepší sex, co jsem kdy zažil.“

Ron se rozesmál. „No jasně. Skoro jsem ti na to skočil. Dobrej pokus, fakt že jo.“

„Nedělám si srandu. Bylo to skvělý,“ ohradil se Harry dotčeně a pak jeho pohled upoutal hlouček venku před barem. „Máme práci,“ kývl hlavou k oknu a oba se zvedli.

 

Satisfakce 6. 12.

… „To ti sice přeju,“ poplácal ho Ron po rameni, „ale jdu s tebou. Už pro nás mám nové identity.“ Vytáhl ze zásuvky stolu dva flakónky, v každém po vlasu. Harry pochopil, že tentokrát se ho nezbaví…

„Vypadáš strašně,“ informoval Rona, protože vidět ho v dlouhých černých vlasech bylo strašně zvláštní a nezvyklé.

„No ty máš co říkat,“ ušklíbl se Ron a Harry mu musel dát za pravdu. Tentokrát vážně vypadal jako bezdomovec. Neupravené strniště ho vyloženě rozčilovalo a kůže pod vousy ho z nějakého důvodu svědila. Možná si to jen namlouval, protože nebyl zvyklý takhle vousy nosit, ale každopádně si nebyl jistý, že takhle vydrží dlouho do noci.

Seděli v baru a popíjeli pivo, občas prohodili pár vět, jinak ale koukali po okolí a snažili se přijít na cokoliv zvláštního. Asi po hodině se objevil Malfoy a Harry se napjal. Ron taky vypadal překvapeně, ačkoliv ho Harry varoval, že se tu pravděpodobně objeví. Najednou Ron vykulil oči ještě víc a lapal po dechu, jako by chtěl něco říct, ale nedostávalo se mu slov. Harry následoval jeho pohled, ale nic neviděl.

Pak mu to došlo.

Koukal na jeho předloktí, kde se znovu začala objevovat slova…

„Ha– Ehm, Petere, to je… U všech ďasovců, to je Přísežná věta,“ ztišil hlas do naléhavého šepotu. Teď byl Harry vyděšený. Neexistovala šance, že by před Ronem dokázal skrýt, kdo je podle všeho jeho spřízněná duše.

A tak oba sledovali, jak se na Harryho ruce formuje věta:

Pardon, omlouvám se, to jsem vážně nechtěl.

V tu chvíli Harry zaváhal. Slova omluvy a Malfoy, to nešlo zrovna dvakrát dohromady. Ale jaká byla pravděpodobnost, že by potkal jinou svou spřízněnou duši? Jak urputně přemýšlel, jak z toho všeho ven, zcela přehlídl, že se k nim blížil Malfoy s vlastním pivem v ruce. Taky přehlídl kočku, která vyběhla ze dveří vedoucích na dámský záchod, a ať už se tam vzala jakkoliv, teď uháněla lokálem, jako když do ní střelí. Malfoy ji zahlídl až na poslední chvíli, a jak se snažil vybalancovat načatý krok tak, aby zvíře nezašlápl, sklenice v ruce se povážlivě naklonila a část jejího obsahu nádobu opustila a s čistým svědomím odcestovala na Harryho tričko, odkud rychle prosakovala směrem k jeho klínu.

Malfoy se na něj podíval s výrazem největšího překvapení, jako by nemohl uvěřit, že se něco takového stalo právě jemu, a zrudl.

„Pardon, omlouvám se, to jsem vážně nechtěl.“

Ron se zajíkl. Harry nebyl schopný slova, jen rychle ruku s Přísežnou větou strčil pod stůl. Dracovi to neuniklo, ale zdálo se, že věty si nevšiml. Sám měl svetr, takže si dost možná nevšiml ani své věty… A až ji objeví, bude už Harry dávno pryč. Ale pro jistotu se rozhodl nic neodpovědět… Tak. Nandá jim to! Nikdo mu nebude říkat co nebo s kým má dělat.

Harry zavrtěl hlavou, jako že se nic nestalo a seslal na sebe sušící kouzlo.

Draco kolem nich prošel k baru, kde se líně opřel a nevěnoval jim další pohled…

Což se nedalo říct o Ronovi, který nevěřícně těkal pohledem mezi Harrym a Dracem a vypadal, že každou chvíli omdlí.

 

Satisfakce 5. 12.

… „Ale já ti své jméno nikdy neřekl,“ zavrčel konečně to, co ho tak rozčílilo.

Harry panikařil jen zlomek vteřiny. Pak se zasmál. „Ty si myslíš, že je v Británii někdo s aspoň minimálním přehledem, kdo neví, kdo jsi? Kdo by tenhle zámek hrůzy nepoznal? Myslíš si, že někdo neví, že jsi ten kluk, co chtěl zabít Brumbála, ale nikdy za to nebyl potrestaný, protože se za něj přimluvil nikdo menší než sám Harry Potter?“

Harry by si dal nejradši po držce. Věděl, jak tím, co říká, Dracovi ubližuje, ale nemohl jinak. Musel se zbavit podezření a případného odhalení své identity. Musel zamést všechny stopy a nakonec – Dracovi bez něj stejně bude líp. Nikdy by spolu nemohli… fungovat, ať si Osud myslí, co chce.

Draco mu konečně stáhl hůlku od krku.

„Vypadni,“ řekl jen a otřásal se vztekem.

Tak je to dobře, pomyslel si Harry. Takhle je to bezpečné.

Odešel bez jediného ohlédnutí. Podal hlášení svému nadřízenému, a když mu nedovolil se do baru toho večera vrátit, šel se domu zkusit trochu vyspat. Předtím si ale vyhledal všechny záznamy týkající se Draca Malfoye…

 

Když ráno vešel do kanceláře, Ron už na něj zjevně velice netrpělivě čekal.

„Tak co včera?“ udeřil na něj ještě předtím, než si Harry stačil alespoň stáhnout plášť z ramen.

„Barman to není. Nevím, kdo to je, nic podezřelého jsem neviděl a potkal jsem Malfoye.“

Ron komicky vykulil oči. I po tolika letech Harryho pořád překvapovalo, jak výrazně se mu v obličeji zračily všechny emoce. „Malfoye? Jako že Draca Malfoye? A tomu říkáš nic podezřelého?“

„Jo. Ten barman si ho najal, aby mu pomohl zjistit, kdo ten lektvar šíří. Draco je zjevně něco jako odeklínač na volné noze. Nechává se najímat na věci, na které si běžný kouzelník netroufá nebo které bystrozory nezajímají.“

„Tenhle případ nás ale zajímá,“ oponoval Ron a usilovně se mračil.

„No ale jak dlouho nám trvalo, než jsme ho začali vyšetřovat? Nedivím se Kimovi, že to chtěl prošetřit co nejdřív…“

„Kim je ten barman,“ ujišťoval se Ron. Harry přikývl.

„Dneska tam půjdu s tebou, už jsem mluvil s Robardsem, souhlasil. Začíná to být nebezpečné. Ten člověk je jako stín, vždycky nám nějak proklouzne mezi prsty.

Harry usilovně přemýšlel, jak Ronovi zabránit, aby ho do baru doprovázel. Navzdory svému předsevzetí totiž z nějakého důvodu chtěl Draca vidět znovu. Možná s ním chtěl zkusit promluvit, možná ho jen znovu vidět… Sám v sobě se úplně nevyznal, ale pravdou bylo, že Malfoy poněkud otřásl jeho světem. Přísežná věta totiž rozhodně byla zemětřesením a to, že se vyspal s Malfoyem taky nebylo něco, s čím by úplně počítal. Kdyby mu před pár dny někdo něco takového předpověděl, nejspíš by ho odeslal krbem rovnou ke Svatému Mungovi.

Teď to ale byla realita jeho života a musel se s celou touhle podivnou situací nějak vypořádat. Nevěděl ale jak. Co by mu asi řekl Malfoy, kdyby zjistil, že se vyspal zrovna s ním? S Harrym? Pravděpodobně by ho skutečně na místě zabil…

„Nemyslím, že je to nutný. Přece jen pořád nic nevíme. Maximálně mi tu drogu někdo nabídne. Nejsem tak blbej, abych to vypil. A mám s sebou přivolávací kouzlo, do minuty jste u mě, kdyby něco. Navíc – hrát zhrzenýho, zoufalýho, samotářskýho ožralu mi docela jde,“ zazubil se na konci.

„To ti sice přeju,“ poplácal ho Ron po rameni, „ale jdu s tebou. Už pro nás mám nové identity.“ Vytáhl ze zásuvky stolu dva flakónky, v každém po vlasu. Harry pochopil, že tentokrát se ho nezbaví…

Satisfakce 4. 12.

Oba ztěžka oddechovali a pomalu se uklidňovali.

Po chvíli se Harry svezl na bok – a už mu nebylo jedno, že je celý ulepený od jeho spermatu, protože Marc měl zjevně dost dlouhé chloupky na břiše, a jak na nich lepkavá tekutina zasychala, začalo to být velmi nepříjemné.

„Accio hůlka,“ napřáhl ruku a jedna z univerzálních ministerských hůlek mu v ní bez problému přistála. S její pomocí na ně oba seslal čistící kouzlo a pak vrátil svou pozornost Dracovi. Ten mu pohled oplácel a nezdálo se, že by měl v plánu ho vyhodit.

„Takže spřízněné duše, co?“ začal Draco a Harry si uvědomil, že na Přísežnou větu dočista zapomněl.

„Nikdy jsem na to moc nevěřil,“ přiznal popravdě.

„Ani já ne… A přesto jsme teď tady…“

„Ano…“ Harry začínal panikařit. Nechtěl, aby ho Draco viděl, až začne vyprchávat mnoholičný lektvar, a že sex jistojistě tenhle proces urychlil. Zároveň ale nechtěl odejít jen tak hned teď… A taky trochu doufal, že z něj bude mít příležitost vytáhnout nějaké informace ohledně případu.

„Ehm… Takže ty tam pracuješ? V tom baru?“

„Občas,“ pokrčil Draco rameny. „Kim má poslední dobou nějaké problémy, tak mu pomáhám. Je to přítel.“

„Jaké problémy?“ snažil se znít nezaujatě a posunul se k Dracovi ještě blíž a propletl jejich prsty. Uvolnil se, když Draco nic nenamítl.

„Někdo mu tam začal prodávat drogy. Nemůže přijít na to kdo, tak si mě najal, abych mu pomohl. Omlouvám se, v první chvíli jsem si myslel, že jsi to ty. Choval ses podezřele.“

Harry se pobaveně ušklíbl. „Co tě přesvědčilo, že to nejsem já?“

„Prošacoval jsem tě, když jsem tě svlíkal,“ zazubil se Draco a Harry vytřeštil oči. Vůbec si nevšiml…

„Omlouvám se, Draco, ale budu muset jít. Vzpomněl jsem si, že musím udělat ještě něco do práce,“ začal se překotně zvedat. Musel se vrátit do baru, protože pokud to nebyl barman, byli úplně vedle a museli se zařídit jinak, důkladněji. Pachatel totiž klidně mohl chodit po jiných barech…

Nevšiml si, že ho Draco se zájmem studuje, když se oblíkal. Neodpustil si ale, aby se nenatáhl ještě pro jeden polibek, než bude muset zmizet nadobro. Draco ho ale chytil za triko a hůlku mu zabodl do krku.

„Co jsi zač?“ zavrčel na něj nebezpečně.

„Co blbneš? Vážně jen musím zpátky do práce,“ zasmál se nepřesvědčivě. Pravda byla, že svou vypůjčenou hůlku měl zrovna položenou na stole a cítil se bezbranně. Poradil by si bezhůlkovou magií, ale to nebyla znalost běžných kouzelníků, prozradil by okamžitě své krytí…

„Řekni mi, kdo jsi, a předám tě jenom bystrozorům. Zalži a zabiju tě. Znáš mě, víš, že jsem toho schopen.“

Harry nechápal, co se stalo, kde udělal chybu, zahlédl se před okamžikem v zrcadle, lektvar stále účinkoval.

„Nevím, o čem to mluvíš…“ polkl.

„Vážně, Marcu?“ ušklíbl se Draco. „Vážně chceš lhát?“

„Tak mi sakra řekni, o co ti jde, já to nechápu,“ zavrčel Harry a cítil, jak jeho magie v obranné reakci bublá pod povrchem. Snažil se ji potlačit, ale věděl, že dlouho ji neudrží.

„Řekl jsi mi jménem,“ vyplivl Draco, jako by to byl zločin hodný trestu smrti.

Harry zmateně zamrkal. „No a?“ bylo jediné, na co se zmohl.

„Ale já ti své jméno nikdy neřekl,“ zavrčel konečně to, co ho tak rozčílilo…

Satisfakce 3. 12.

… Možná, kdyby věděl dřív, že Malfoy líbá takhle, mohli si ušetřit celé roky nenávisti a strávit je mnohem příjemněji.

Protože tohle bylo příjemné. Zapletl prsty do světlých vlasů, hladil Draca po tváři, bocích, objímal ho a tiskl se k němu, jak jen mohl.

Když se Draco jeho úst dostatečně nabažil a přesunul se svými rty na krk a tam Harryho dál líbal, měl pocit, že se udělá do kalhot jako školák. Harry s jiným mužem kromě pár pus při flašce nikdy nic neměl a v tu chvíli své nezkušenosti hořce litoval. Tohle – Dracovy ruce a rty všude po jeho těle – bylo stokrát lepší než všechno, co dosud zažil se všemi ženami dohromady. Byla v tom spalující vášeň a touha a Harry jí nechal volné pole působnosti – učil se rychle a laskání Dracovi hojně oplácel. Nezavíral oči, nechtěl na touhou zastřený pohled v Dracových očích nikdy zapomenout, a tak pro něj byl značný šok, když se mu okolí náhle rozostřilo a neviditelná síla táhnoucí ho za pupík jej začala pohlcovat. Pocítil známé škubnutí, a když se mu okolí opět vyostřilo, byl bar i noční ulice stovky kilometrů daleko.

Věděl, kde jsou. Na Malfoy manor strávil pár velmi nepříjemných chvil a na okamžik jej ochromily vzpomínky. Tudy je táhli a tamhle v té místnosti mučili Hermionu… Draco si jeho rozpoložení všiml a povytáhl obočí. Harry zavrtěl hlavou. To nic.

Nechal Draca, aby ho nepříjemných myšlenek zbavil a soustředil se už jen na něj. Nechal se za cíp košile táhnout do schodů, ale už na podestě uprostřed schodiště si připadal příliš opuštěný a Draca si přitáhl k sobě. Vrhli se na sebe, jako by to bylo už příliš dlouho, co se líbali naposledy… Harryho košile skončila přehozená přes zábradlí a nemohla mu být ukradenější. Když konečně doklopýtali až do ložnice, zbývaly Harrymu už jen kalhoty a spodní prádlo. Draco na tom byl o poznání lépe – zůstávala mu košile i kalhoty. Harry spočinul prsty na prvním knoflíku Dracovy sněhově bílé košile, příliš nedočkavě se ho toužil dotýkat na holé kůži.

„Počkej…“ zastavil Draco jeho ruku za zápěstí.

Tentokrát tázavě povytáhl obočí Harry.

„Není to pěkný pohled…“

Harrymu trvalo zlomek vteřiny, než pochopil, že mu Draco naznačuje, že je nositelem Znamení zla.

„Je mi to jedno,“ zašeptal mu Harry do ucha a propletl svůj jazyk s Dracovým, aby odvedl jeho pozornost. Prošlo mu to, a tak začal knoflíky pomalu rozepínat a následoval nově odhalenou kůži svými polibky. Těsně pod klíční kostí narazil na dlouhou táhlou jizvu a prostě ji políbil taky. Postoupil níž a rty zavadil o další jizvu. Zarazil se a kousek se odtáhl a zároveň košili rozhalil celou.

Nevěřícně zůstal zírat na Dracův hrudník, který byl vodorovně natřikrát přeťatý dlouhými rovnými jizvami.

Za které mohl Harry.

Třeštil oči na tu spoušť, plný viny a výčitek a touhy Draca obejmout a nastokrát se mu omluvit.

Ale Marc o ničem z toho samozřejmě neměl mít ani ponětí…

„Kdo ti to udělal?“ zavrčel rozezleně, aby zakryl své zděšení.

„Na tom nesejde,“ pousmál se Draco smutně a pokusil se košili přitáhnout k sobě. Harry ho zastavil.

„Řekl jsem, že mi to nevadí. Jsi úžasný,“ políbil blonďáka na rty a donutil jej spustit ruce podél těla.

Pak se znovu pustil do prozkoumávání jeho těla. Prsty vklouzl pod bílou látku a užíval si kontaktu s horkem sálající kůží. Která mimochodem byla jediným zdrojem tepla v tomhle zámku hrůzy.

Jako by mu Draco četl myšlenky, poslal pár jisker do krbu, kde vzápětí vzplanul oheň a okamžitě se do místnosti rozlilo příjemné teplo.

Harry se zachvěl a znovu jej zaplavila nervozita. Jednak už to bylo pár měsíců, co byl s někým naposledy, ale hlavně nikdy nebyl s mužem. Ne že by ho to nikdy nenapadlo, naopak, ale kvůli náročnému zaměstnání se zkrátka nějak nenaskytla příležitost. Měl by přiznat, že je v tomto ohledu absolutně nezkušený?

Draco ho držel za boky a líbal ho a najednou se jeho ruce přesunuly na knoflík Harryho kalhot.

„Počkej,“ zarazil tentokrát on Draca v návalu paniky.

Odpovědí mu byl jen zmatek v očích a vyčkávání na odpověď.

„Ehm… Já jsem nikdy…“ koktal a doufal, že ho Draco pochopí. Ale ten jen dál nechápavě zíral. „Nikdy jsem…“ Cítil se tak trapně jako snad nikdy.

„Nikdy jsi neměl sex?“ vykulil teď Malfoy oči nevěřícně.

„S mužem!“ vyjekl. Nikdy jsem nic neměl s mužem,“ upřesnil rudý až na zadku.

Draco se zmohl na pouhé: „Oh.“ Jeho oči ale zachvátil hladový žár a znovu se na Harryho vrhl. „Prostě mi věř,“ zašeptal mu do ucha a pak mu ušní lalůček jemně stiskl mezi zuby a olízl jej a Harryho nikdy nenapadlo, že by něco takového mohlo být tak vzrušující, ale klidně by obětoval ledvinu jen proto, aby s tím Draco nikdy nepřestal. A Malfoy nepřestával. Líbal ho na krku, občas kůži jemně stiskl mezi zuby a mezitím, co takto rozptyloval Harryho pozornost, ho zbavil kalhot a jeho ruce i rty se přesouvaly stále níž a níž, až před Harrym klečel a Harry byl tak tvrdý jako nikdy – jen z toho pomyšlení, že před ním hrdý Draco Malfoy klečí na zemi. Když mu přes boky stahoval dolů boxerky, a zároveň ho líbal všude, kde mohl, jen přímo jeho klínu se ale vyhýbal a Harryho tím přiváděl k šílenství.

„Prosím,“ zašeptal ochraptěle a pohladil Draca po tváři.

Draco se ďábelsky spokojeně ušklíbl a přejel si jazykem po rtech. Harry se sklonil, aby si ho přitáhl k polibku, ale Draco ho předběhl. Špičkou jazyka se konečně dotkl jeho penisu, druhou rukou ho držel za zadek, hladil, občas stiskl, ale Harry nedokázal vnímat nic jiného než Dracova horká vlhká ústa, která ho pohlcovala. Když Draco jazykem přejel po celé délce jeho penisu a na špičce jím několikrát zakmital, začal tušit, že tohle dlouho nevydrží. Neudržel zasténání, ale podle úsměvu, který mu byl odpovědí, usoudil, že to vůbec nevadí.

„To je ono, užívej si to,“ pobídl ho Draco a Harry ho milerád poslechl. Zvrátil hlavu dozadu, jednu ruku zapletenou v Dracových plavých vlasech a prostě si to jen užíval. Vyvrcholení přišlo rychle a Draco všechno hladově spolykal a pak si prstem otřel ret, kde pár kapek zůstalo, a i ten olízl.

„Zatraceně…“ zaklel Harry, protože ten pohled ho vzrušoval tak, že jeho penis ani nestačil ochabnout. Draco vstal a konečně se v objetí a za doprovodu dalších polibků přesunuli na postel. Harry mu chtěl laskavost oplatit, a přestože nikdy v puse ničí penis neměl, momentálně byl neskutečně vzrušený, a když viděl Dracův spokojený pohled po tom, co se mu udělal do úst, byl i zvědavý a chtěl to zkusit. Draco ho ale zadržel.

„Chci tě v sobě…“ pošeptal mu.

Harry najednou získal jistotu, tohle byla známá půda pod nohama. Přetočil Draca na břicho a obkročmo si mu sedl na stehna. Rukama ho hladil po zádech, jako by je masíroval, občas se sklonil a políbil ho za krk, nebo na rameno. Z nějakého důvodu si tohle všechno chtěl užít tak dlouho, jak jen mohl, a ačkoliv ho Draco občas pobídl, nebo se proti němu vypjal, tohle neuspěchal. Užíval si poznávání těla pod sebou. A kdyby to náhodou mělo být poprvé a naposledy, co se ho může dotýkat, pak si chtěl pamatovat všechno – jak voní, jak dýchá, jak vypadá jeho tělo, když takhle leží na posteli.

Draco nakonec na jeho tempo přistoupil, zcela se uvolnil a poddal se Harryho objevování. Po chvíli začal sténat a několikrát se zachvěl. Jako by i pro něj tahle stránka intimity byla nová. Už nešlo jenom o sex, šlo o poddání se tomu druhému, o důvěru…

Masíroval mu zadek, hladil obě půlky, líbal je, občas kousl nebo přejel jazykem v místě, kde se pod zády rozdělovaly.

„Co mám dělat?“ zašeptal a nepřestával v hlazení.

„Musíš mě připravit… Prsty…“ zamumal Malfoy, hlas hrubý, ochraptělý, a pravou nohu pokrčil v koleni a vytáhl ji výš, aby Harrymu usnadnil přístup.

Harry tak nějak tušil, ale doufal, že mu Malfoy prozradí, co se třeba líbí jemu. Nakonec místo prstů ještě na chvíli zapojil jazyk, a podle Dracových reakcí to bylo dobré rozhodnutí.

„Do prdele, Marcu… Prostě ho do mě vraž… Už to dýl nevydržím,“ žebral po chvíli a Harry jeho přání milerád vyslyšel.

„Máš… Něco…?“

Draco se natáhl k nočnímu stolku a vytáhl z něj lahvičku, jaká se používala na běžné lektvary. Ukázalo se, že je v ní jakýsi olej, který příjemně voněl. Harry si ho nanesl na ruce a chvíli jej třel v dlaních, aby olej zahřál a několik kapek nechal stéct mezi Dracovy půlky a začal otvor jemně masírovat.

„Kašli na to… Chci tě… No tak…“ skuhral Draco do polštáře, který svíral v pěstích. Propnul se v zádech a Harry nedokázal odolat. Zbytek oleje si několika pohyby dlaní rozetřel po celé délce penisu a pomalu ho začal zasouvat. Draco skutečně byl připravený, i nadále sténal a Harryho povzbuzoval.

A Harry nechápal, jak bez tohohle všeho někdy mohl žít. Byl zahlcený vjemy a pocity a dokázal se soustředit jen na ty nejvýraznější. Draco byl horký a vlhký, vstřícný a poddajný, a když si na Harryho v sobě zcela zvykl, hned se začal pohybovat a hlasitě projevoval uspokojení při každém Harryho přírazu. Harry na něj na okamžik nalehl, líbal ho na šíji, a když ho kousl a Draco znovu hlasitě zasténal, odhodlal se trochu přitvrdit a rukama přimáčkl Draca do matrace, zatímco si ho divoce bral.

Vzrušení v něm narůstalo a věděl, že už dlouho nevydrží.

„Otoč se,“ přikázal mu a vyklouzl z něj.

„Chci to takhle. Udělej se… Vystříkej mě…“

„Řekl jsem, otoč se,“ zavrčel a viděl, jak se Draco zachvěl a konečně poslechl. Harry ho takhle nikdy neviděl. Zranitelného, odevzdaného, důvěřivého… Myšlenku, že se té důvěry vlastně chystal zneužít, když Draco nevěděl, komu se odevzdává, rychle zašlapal. Na to po něm toužil až příliš.

Draco pokrčil nohy a Harry do něj znovu vnikl a začal přirážet. Navedl Dracovu ruku kolem jeho penisu a pohled na to, jak se Zmijozel sám uspokojuje, ho dovedl k vrcholu. Draco ho okamžitě následoval a Harrymu bylo úplně jedno, že bude ulepený od jeho spermatu, když se na Draca zhroutil.

Satisfakce 2. 12.

… „Vidíš, už ani neví, která bije,“ zavrtěl nad ním blonďák hlavou a Harry se nechal odtáhnout ven z baru.

Štiplavě ledový prosincový noční vzduch Harryho nakonec probral.

„Uhm. Díky, ale jsem v pohodě,“ hlesl a sledoval, jak Draco vytřeštil oči a pak reflexivně střelil pohledem ke svému pravému předloktí, které sice bylo zahalené v tmavě modrém svetru, ale zcela nepochybně taktéž skrývalo Přísežnou větu.

Harry nechápal, jak je to možné. S Malfoyem se vídali roky… Celé roky a nikdy se žádná zpropadená věta neobjevila, tak co bylo teď jinak? Byl to Harryho vzhled? Musel se z něj stát modrooký brunet, aby našel svou spřízněnou duši? A vůbec… Malfoy?! Jak by zrovna on mohl být Harryho spřízněnou duší? To nedávalo smysl.

„Jak se jmenuješ?“ vrátil mu Draco pozornost a jeho hlas byl náhle mírný.

Harry nemohl prozradit své krytí, ještě neměl, co potřeboval. „Marc,“ odpověděl a čekal na Dracův další krok.

Byla noc, lampy navíc ověšené vánočními světelnými dekoracemi ale ulici osvětlovaly dostatečně. Z baru k nim doléhala rytmická taneční hudba a okolo nich postávaly hloučky kuřáků a hlasitě se bavily. Harry ale nic z toho nevnímal. Jeho pohled byl pevně spoutaný s Dracovým, užíval si, že si ho může prohlížet nezkresleně brýlemi, a hlavou mu vířily obavy. Co když lektvar vyprchá? Měl silnou dávku, měla vydržet až do rána, navíc v maskovacích kouzlech nebyl úplně neschopný, ale člověk zkrátka nikdy neví…

„Takže, Marcu…“ začal Draco pomalu, oči upřené na Harryho rty. „Jsi místní?“

„Ne, žiju v Godrikově Dole,“ odpověděl po pravdě, protože byl příliš mimo na to, aby přemýšlel nad lží. „A ty?“

„Wiltshire…“

Zjevně se ani jednomu z nich nechtělo mluvit, ale Harry se neodvažoval udělat další krok. Ačkoliv byl zvědavý. Proč právě teď? Proč právě Draco? Ani po válce se vztah mezi nimi nijak nezměnil. Vlastně se od konce války viděli všehovšudy třikrát a všechna setkání zahrnovala pouze odměřené pokývnutí hlavou na pozdrav.

Zvláštní barvu Dracových očí by přesto poznal kdykoliv a kdekoliv, nebyly jen nudně šedé, měly takový zvláštní lesk, který zcela zmizel v jejich šestém ročníku, kdy se Draco trápil. Teď byl ale zpátky a Harry jím byl uhranutý.

„Chtěl bys…“ mávl Draco neurčitě rukou někam za sebe, ale pohledem neuhnul.

„Chtěl,“ kývl Harry a olízl si rty. Draco překonal poslední krok, který je dělil, rukou se zachytil za Harryho košili a jejich hrudníky do sebe s tupým buchnutím narazily. Draco nečekal na další pozvání a políbil ho. Jeho rty byly měkké a horké a Harry se do jeho polibků rázem zamiloval. Možná, kdyby věděl dřív, že Malfoy líbá takhle, mohli si ušetřit celé roky nenávisti a strávit je mnohem příjemněji…

Satisfakce 1. 12. a info

Harry bere práce v přestrojení, protože tak ho nikdo nepoznává. Je to osvobozující a Harry svou práci zbožňuje. Taky proto, že když tráví všechen svůj čas v práci, nemusí myslet na to, jak je ve skutečnosti osamělý. Všechno se změní s novým případem, jehož vyšetřování přeruší drobný detail – přísežná věta – tedy věta, která se objeví, pokud se přiblížíte ke své skutečné spřízněné duši…

Povídka bude vycházet jako adventní kalendář až do Vánoc.

Tagy: Drarry, post-war, soulmates AU, auror!Harry, 18+

AO3: Celou povídku najdete k přečtení nebo stažení na AO3

(Celý příspěvek…)

Kouzlo Vánoc – den 4.

Chtěla jsem to publikovat pozítří, aby ten Štědrý den v povídce vyšel na 24., ale nebudu vás napínat, už na ten vánoční konec čekáte dost dlouho. Děkuji, že jste s povídkou vydrželi až do konce a za všechny vaše komentáře. Betovala Tyra Hawking, které tímto děkuji za podnětné připomínky i buzeraci, ať píšu. ♥

Šťastné a veselé!


(Celý příspěvek…)