Do neznáma – 30denní výzva, den 6.

Na obrázku může být: jeden člověk nebo víc lidí a textZe všech barů na světě si musel vybrat zrovna ten můj! pomyslel si Draco. Byl vzteky bez sebe. Bylo po válce, po soudních procesech a neexistoval žádný důvod, proč by Harryho Pottera měl ještě někdy v životě vidět.

Byl důkladný. Vyhýbal se Dennímu věštci a všem podobným plátkům velkým obloukem, nebavil se skoro s nikým ze školy, našel si nové přátele, práci co nejdál od bystrozorského oddělení to šlo. Nic nepodcenil.

Dařilo se mu na Pottera nemyslet, zejména proto, že si řekl, že žádný Potter vlastně neexistuje a nikdy neexistoval. Harry kdo? Jinak… Jinak by se totiž nejspíš zbláznil. Bývaly doby, kdy totiž nebyl schopný myslet na nic jiného, než na jistého neexistujícího nebelvíra.

Začalo to už za války… Nikdy nezapomene na pohled do Harryho očí, když ho přivedli lapkové. Nikdy nezapomene na pohled, který mu Harry věnoval, když viděl, že Draco během pár vteřin skončí v plamenech Zložáru. Nikdy nezapomene na pohled, který mu Harry věnoval během soudního procesu. Byl doprovázený šeptaným „Neboj se“.

A jako by to bylo zaklínadlo, Draca opustily veškeré obavy o svou budoucnost, o rodiče, o to, co bude následovat. Věděl, že to nějak dopadne, a nějak to taky dopadlo. Nebylo podstatné jak, důležité bylo, že celá ta noční můra byla za nimi a mohli žít dál.

Draco potřeboval prostor, vydechnout si, srovnat se… A Potter do této jeho potřeby nezapadal. Byl příliš intenzivní, příliš velká záhada, a tak se Draco uchýlil k čistému řezu a vymazal Pottera ze svého života a skutečně věřil, že už se s ním nikdy neuvidí.

A pak se Potter jen tak zčistajasna zjeví v G-A-Y a teď i ve freedom baru a všechno Dracovo přesvědčení pošle do hajzlu. S prominutím. Poslal otci v duchu poděkování za dokonalé sebeovládání, protože to bylo to jediné, co ho v tom okamžiku zachránilo.

Předstíral, že mu je Potter ukradený, ale hned, jak to bylo možné, tedy ve chvíli, kdy se mu Potter ztratil z dohledu, se zdejchnul.

Teď seděl na jakýchsi schodech, dvě ulice od baru, kouřil už třetí cigaretu a snažil se vzpamatovat z toho šoku.

Uslyšel kroky a nemusel být žádný génius, aby věděl, komu patří…

Do neznáma – 30denní výzva, den 5.

Na obrázku může být: text„Chtěl bych si někdy připadat, jako bych byl neviditelný, chápeš?“ postěžoval si Ronovi při jedné obzvlášť nudné sledovačce.

„Ne,“ přiznal Ron. Od jejich poslední návštěvy baru uplynul skoro týden, Harry si naštěstí nepamatoval, co se tam dělo a nevěděl ani o Malfoyovi. Takže mu Ron vychválil toho kluka, co po něm pomrkával, a doufal, že to bude stačit, aby Harry našel odvahu a začal randit.

„Nebaví mě, jak mě pořád všichni poznávají, chtějí autogramy a fotit se, jako bych byl nějaký hrdina. Nemůžu nic, aniž by si o tom povídala celá země.“

„Jsi ten, kdo zabil Voldemorta, co čekáš.“

„Právě. Mým hrdinským činem je to, že jsem zabil. Bravo.“

„Vidíš to moc černě. Určitě to má taky nějaké výhody. Jako to koště, co jsi dostal před pár týdny.“

„Ještě ho nemám zpět, protože se testuje, zda není prokleté.“

„Ach tak.“

A pak se objevil jejich cíl. Seslali na sebe zastírací kouzla, ačkoliv si jich všimnout nemohl. Byla noc a stáli za křovím. Sledovali, jak muž ťukl hůlkou do zámku, ten cvakl a dveře se otevřely. Vešel a zase se za ním zavřely.

„A teď tu budeme tvrdnout až do rána,“ povzdychl si Ron a seslal na sebe další ohřívací kouzlo.

Harry ho napodobil. Jeho myšlenky se mezitím rozutekly k dřívějšímu rozhovoru. Co by dal za to, kdyby ho někdo viděl jako Harryho. Prostě Harryho. Ne jako toho, kdo zachránil svět. On se tak totiž vůbec necítil. Možná by se mohl pro změnu seznámit s nějakým mudlou. Ne na nic dlouhodobého, nedokázal by se vzdát magie, ale chvilkovou změnu by uvítal.

A tak se rozhodl, že zase vyrazí do nějakého medlovského baru a zkusí se seznámit.

A jak řekl, tak udělal.

 

Zapadl do freedom baru, kde se dalo posedět i tančit. Zamířil na bar, nechal se ohlušit rytmickou hudbou a objednal si jejich signature drink Freedom a nechal se zcela prostoupit energickou atmosférou toho místa. Neměl v plánu se opít a nepotřeboval se vypovídat, proto nechal Rona doma… Doufal, že se seznámí.

A jeho první dojem byl pozitivní, stejně jako minule s Ronem, ani tentokrát si ho nikdo nijak výrazně nevšímal, rozhodně na něj nikdo neukazoval a nešpital si o něm. Bylo to osvobozující. Po chvíli se přistihl, že se pohupuje do rytmu, a tak dopil a zamířil dolů na parket.

Jaké bylo jeho překvapení, když tam mezi tančícími těly zaznamenal jedno velice blonďaté a velice známé. Zůstal zírat a Malfoy v tu chvíli střelil pohledem jeho směrem. A setrval na něm jenom vteřinu, aby bylo jasné, že Harryho poznal, a vrátil se zase ke svým tanečním kreacím (které byly velice působivé) a nijak jinak ho nevzal na vědomí.

A Harry si připadal dočista neviditelný.

Do neznáma – 30denní výzva, den 4.

Na obrázku může být: text a jídloVarování: 18+

Jablko. Spousta jablek. Nic jiného než jablka. Ať se podíval kamkoliv, viděl jenom rudá lesklá jablka, od pohledu šťavnatá, lákající k nakousnutí. A najednou mezi tou záplavou rudé spatřil bledou osobu. Muže. Jeho kůže byla téměř bílá, vlasy platinově blonďaté. Byl nahý a ostře kontrastoval s tou krvavou záplavou, která ho obklopovala ze všech stran. Svíjel se, jako by mu přinášelo nekonečné potěšení ležet mezi jablky. Mazlil se s nimi, otíral se o ně tváří. Dvě vzal do dlaní a laskal je, jako by to byly obří koule.

Pomalu je nechal sklouznout mezi ostatní a vybral si jiné. Přejížděl si s ním po těle, jako masážním míčkem a začal sténat. Jeho bradavky byly tvrdé a chvíli jim věnoval zvýšenou pozornost. Postupně je obkroužil, a pak s ním zamířil ke rtům. Celé jablko olízl a nechal jej skutálet až do svého klína.

Zvrátil hlavu a slastně přivřel oči, hlasitě zasténal a jablkem se dráždil stále intenzivněji. Všechno bylo málo, potřeboval víc… Zabořil obličej mezi jablka a volnou rukou si schoval pod ně, nechal se jimi objímat a plod v druhé ruce konečně upustil a pevně semkl svůj penis a s hlasitým výkřikem se téměř okamžitě přivedl k vrcholu.

 

Harry se s trhnutím probudil.

Třeštil oči před sebe, srdce mu divoce tlouklo, a ačkoliv si uvědomoval nekonečnou absurditu svého snu, byl šíleně tvrdý. Vzrušený z Malfoye mezi jablky.

„Kurva.“

Několika rychlými tahy se udělal a zcela vyčerpaný se jen překulil na bok a doufal, že tohle si taky po dalším probuzení pamatovat nebude.

Do neznáma – 30denní výzva, den 3.

Na obrázku může být: text„Chtěl bych se líbat s jednou slečnou, ale neumím to, kamaráde, pomůžeš mi?“ parodoval Harry větu, kterou vyslechli u vedlejšího stolu. Už měl dost. Šíleně se všemu hihňal a Ron si byl jistý, že si ráno nebude ani jeden z nich nic pamatovat. A když se nějakým záhadným způsobem ocitl na tanečním parketu a matně si uvědomoval, že se dav mačkajících se tančících těl rozestoupil, aby udělali prostor pro jeho sólo, vlastně docela doufal, že si nic pamatovat nebude…

Jeho přání bohužel vyslyšeno nebylo.

„Pořád tam na Harryho jeden kluk pokukoval a skoro to začalo vypadat, že se Harry chytne. No a pak se to všechno posralo,“ vyprávěl druhý den Hermioně o jejich dobrodružstvích. Ležel na gauči, na hlavě studený mokrý hadr. Mudlovský alkohol v sobě zjevně měl něco, s čím si ani vyprošťovací lektvar nedokázal poradit.

„Přišel tam Malfoy,“ hlesl ztěžka.

„Co tam dělal Malfoy?“ vykulila oči. Sice měla domluvenou schůzku s kolegyní z ministerstva, ale tohle si musela poslechnout.

„Nemám ponětí, ale všechno zkazil. Víš, jak jím byl Harry vždycky posedlý. Najednou ztratil zájem o všechno okolo a celou dobu nespustil oči z Malfoye. Vzdal jsem to. Harry byl namol, a když začal s tím, že má Malfoy něco za lubem, tak jsem ho odtáhl domů.“

„Dobře jsi udělal,“ usmála se na něj povzbudivě. „Už musím letět, tak se drž.“

„To mě tu takhle necháš?“ zaskuhral.

„Sám ses zkazil, sám se naprav,“ vlepila mu pusu na čelo, popadla kabelku a zmizela v zelených plamenech.

———————

První, co si Harry uvědomil, bylo, že mu třeští hlava. Motala se mu, i když měl zavřené oči. Opatrně je rozlepil, v pokoji naštěstí byly zatažené závěsy, a tak tuhle sebevražednou akci prozatím přežil.

„Kráturo,“ zaskuhral a skřítek se s příliš hlasitým pufnutím objevil. Jeho škodolibý úšklebek prozrazoval o Harryho vzezření spoustu informací. „Dej mi… něco.“

Skřítek si ho pár vteřin přemýšlel, jako by se rozhodoval, jestli mu stojí za to předstírat, že nemá ponětí, co po něm jeho pán chce. Nakonec se mu Harryho zželelo a donesl mu vyprošťovací lektvar.

Nepomohlo to moc, ale trochu přece jen.

Vůbec si ale nepamatoval, co se celý večer dělo. Skočili s Ronem v tom baru v Soho, pili, tančili a dál… nic… Nevěděl. Ale měl pocit, že se stalo něco důležitého. Bude muset vyzpovídat Rona.

Ale až později. Teď si zaslouží ještě trochu spánku…

Do neznáma, 30denní výzva, den 2.

Není k dispozici žádný popis fotky.

„Dárek, Hermiono! On mi dal dárek! Jestli mu okamžitě někoho nenajdeme, tak skočím z mostu! Ve čtvrtek nám naplánoval nějakej skvaš, ať už to znamená cokoliv,“ rozohnil se Ron, sotva vkročil do kuchyně.

„Squash?“ napověděla Hermiona.

„Jo, to bude ono. A v pátek jdeme do baru. A v sobotu jsem ho pozval na oběd. Vlastně se pozval sám, teda jako naznačil, tak jsem ho musel pozvat…“

„Ale sobota měla být jen naše!“ povzdechla si a odlevitovala večeři na stůl.

„Snažil jsem se. Fakt jsem se snažil. Ale selhal jsem,“ hlesl a svěsil ramena. Nekál se dlouho, na to to jídlo příliš vonělo, a tak se do něj radši rychle pustil.

„Možná bys ho mohl vzít do nějakého gay baru,“ odmlčela se, když se Ron zakuckal. Počkala, až popadne dech, a pokračovala: „Jak jinak mu chceš někoho dohodit?“

„Myslel jsem, že spíš ty bys mohla…“

„Ode mě to prokoukne. Musíme být důmyslní.“

„Dobře. Udělám to pro nás,“ praštil se hrdinsky do prsou a doufal, že ho pak čeká aspoň sladká odměna.

Jeho žena procítěně obrátila oči v sloup.

Harry se lehce schizofrenně zmítal mezi spokojeností a osamělostí. Byl šťastný, že konečně našel sám sebe, najednou všechno dávalo smysl. A byl rád, že se s Ginny rozešli v dobrém, a že rozuměla, čím si procházel. Bylo fajn popovídat si s někým, kdo na tom byl stejně. První rozhovor byl těžký, ale když zjistili, že mají stejný problém, šlo to najednou samo.

Dokonce se mu přiznala, že se jí vždycky líbila Luna, ale brala to čistě jako přátelskou náklonnost. Teď prý možná zkusí něco víc. Přál jí to, moc jí to přál. A taky trochu záviděl. On momentálně neměl nikoho. A cítil se trochu osamoceně. Ron se snažil dělat mu společnost, ale taky měl vlastní život, a tak ho Harry nechtěl otravovat moc často.

Navíc ho už čtrnáct dní v kuse propíral Denní věštec ze všech stran, sledovali ho, kamkoliv se hnul, a už toho začínal mít plné zuby a k dobré náladě mu to taky nepřispívalo. Proto se těšil na večer, kdy s Ronem vypadnou do hospody, potřeboval se trochu uvolnit a moc nepřemýšlet.

Ano, uvolnit, usmál se na sebe do zrcadla. Teď by neměl přemýšlet nad svou životní situací, měl by si užít večer. Přetáhl si přes hlavu svetr a zamířil ke krbu.

Když z jiného krbu o několik desítek kilometrů dál vystupoval, zdálo se mu, že zaslechl Ronovo syknutí:

„Bacha, už jde.“ Ale rozhlédl se po pokoji a nikoho přicházet neviděl, a tak jen pokrčil rameny. Asi se mu to vážně zdálo.

„Můžeme vyrazit?“ zazubil se vesele na novomanžele a dodal: „Neboj, Hermiono, vrátím ti ho brzo.“

„Jen si to hezky užijte,“ ujistila je s vidinou rozečtené knihy. Sice bylo směšné, jak tam fungovala magie a draci a vůbec spousta věcí, ale stejně to bylo tak napínavé, že se nemohla odtrhnout.

Znovu použili krb a přesunuli se k Děravému kotli, odkud ale zamířili do medlovského Londýna. Chvíli kličkovali, aby se zbavili novinářů, a když konečně osaměli, začali řešit, kam vlastně jdou.

„Každý ví, že nejlepší bary jsou v Soho,“ rozumoval Ron a Harry se na něj překvapeně podíval.

„A víš, že velká část z nich jsou gay bary?“

„No a?“

„Nic, jen jsem tě nechtěl přivádět do rozpaků.“

„Prosím tě,“ zasmál se Ron nervózně, „jsem Nebelvír. Něco vydržím!“

Harry ho pochvalně praštil do ramene a zastavil taxík. „Radši nic neříkej, nech to na mně,“ varoval ještě kamaráda polohlasně, když nastupovali.

Ron ho poslechl doslovně, a tak celou cestu přejeli mlčky. Ale Harrymu to nevadilo. Užíval si chvíli klidu, kdy se nemusel rozhlížet a hledat fotoaparáty, taky si na něj nikdo neukazoval prstem a znechuceně se neohlížel. Ačkoliv… Kdyby si měl vsadit, ráno budou noviny plné fotografií jeho a Rona a budou hlásat utajenou romanci a zhrzenou Hermionu. Štvalo ho to, ale jeho přátelé se naštěstí s nežádoucí pozorností uměli vypořádat.

Zapadli do prvního baru, který se před nimi objevil, když vystoupili na Piccadilly, a ohlušila je hlasitá hudba. Bar naštěstí disponoval i klidnější zadní místností, kam také zamířili a kde se usadili.

A pak už si Harry nic nepamatoval.

Do neznáma – 30denní výzva, den 1.

Na obrázku může být: text

„A je to v pytli,“ oznámil Ron Hermioně a praštil sebou na gauč, kde si četla. Chvíli hledal tu nejlepší polohu, až ji nakonec našel s hlavou v jejím klíně a nechal se vískat ve vlasech.

„Vážně se rozešli.“

„Kdo?“ zabručela a neochotně odložila knížku. Zrovna to bylo tak napínavé!

„No Harry s Ginny, přece.“

Zasmála se. „Přece jsi nečekal něco jiného.“

„Sluší jim to spolu,“ namítl.

„Ale nehodí se k sobě. A jsou teplí.“

„To mi stejně řekni, jak na to tak zničehonic přišli.“

„No, to nevím,“ zalhala. Ale věděla. Ginny se jí, lehce ovíněná, přiznala, že se s Harrym dostali do čtyřky a nevyvinulo se to tak úplně podle jejich představ… „Ale u Harryho mě to ani tolik nepřekvapilo.“

„Fakt? Mě teda spíš u Ginny.“ Zasmáli se.

„Mluvil si s Harrym?“ nadhodila. Sama k tomu ještě neměla příležitost.

„Jo, je v pohodě, dokonce se usmíval.“

„A s Ginny?“

Nestarej se, Rone,“ napodobil její hlas a intonaci.

„Myslím, že to je její způsob, jak respektovat, že je Harry tvůj nejlepší kamarád.“

„Ale ona je moje sestra, záleží mi i na ní.“

„Já vím… Měla bych se za nimi taky zastavit.“

„Víš, že to s ním teď bude k nevydržení, že jo?“ varoval ji Ron a narážel na fakt, že než se Harry po válce dal dohromady s Ginny, bylo s ním k nevydržení. Nechtěl a nemohl být sám, a tak se na ně upnul a neustále chtěl něco podnikat a prakticky u nich bydlel. Ano, byl to jejich nejlepší přítel a milovali ho oba, ale taky chtěli svoje soukromí, když konečně zavládly mírové poměry a měli čas na sebe.

„Jo.“

„Musíme mu rychle někoho najít,“ rozhodl Ron a Hermiona si pomyslela, že to rozhodně nebude snadné…

TŘICETIDENNÍ VÝZVA

Pro OpenDailySlash Patoložka vytvořila tuto třicetidenní výzvu, a protože se moc nudím a mám spoustu času (kecám, ale nedokážu odolat výzvám), jsem se rozhodla zúčastnit. Pokusím se o povídku, která vznikne během těchto 30 dnů, bude na sebe navazovat a každý den zakomponuji téma z výzvy. Nevím, o čem to bude, co z toho nakonec vznikne, ani jestli dodržím všech třicet dní, ale chci to zkusit.

Co můžete čekat? Post-war Drarry komedii, Romione, Linny, 18+ a dál je to ve hvězdách. :)

 

Na obrázku může být: text Read the full post »

Nesnáším loučení

Na obrázku může být: textZapletl Harrymu prsty do vlasů a naposledy ho políbil. Miloval tuhle ranní rutinu předtím, než museli vstát a Harry odešel plnit své bystrozorské povinnosti. Sledoval, jak jeho manžel mizí v zelených plamenech, a už plánoval, co na večer uvaří, protože měl volno.
Zrovna z trouby vytahoval pečeni, když jej vyrušilo ostré prásknutí. Zamračil se a sáhl po hůlce. Jejich dům byl díky Harryho magii dobře chráněný. Jediný, kdo by se sem mohl přemístit, byl právě Harry. Ten ale cestoval zásadně letaxem.
Draco pomalu zamířil do pokoje, odkud se rána ozvala, na jazyku připravené Protego.
A pak ho spatřil.
„Harry!“ vyjekl a skočil k němu na podlahu. Pohlcený adrenalinem si stačil uvědomit, že má srdce až v krku, ruce se mu třásly, oči zalívaly slzami. Harry se svíjel ve zjevných bolestech, jeho oblečení i holá kůže pokryto krví. Draco okamžitě začal pátrat po jejím zdroji.
„Nemohl jsem… Ne bez rozloučení,“ hlesl Harry.
„To neříkej. Pomůžu ti.“
„Sectum…sempra. Neznám to protikouzlo.“
Ani Draco ho neznal. Za celé roky studia lékouzelnictví se s onou kletbou nikdy nesetkal na žádné přednášce, v žádné učebnici ani v praxi.
Bezmocně si uvědomil, že nikdy nesežene protikouzlo včas.
Zapletl Harrymu prsty do vlasů a naposledy ho políbil.

Záskok

Povídka vznikla na základě výzvy ve skupině OpenSlash na námět od TruTru a jedná se o fanfikci na Anděla páně. Pár: Petronel a Uriáš. Upozornění: Fluff, zvýšené riziko vzniku cukrovky.

Petronela povýší a dostane jinou práci. jenže by si nikdy nepomyslel, že mu jeho kolega bude tak zatraceně chybět a že bude mít hříšné žárlivé myšlenky, když zjistí, že pracuje u brány s jiným andělem. A rozhodne se to nenechat jen tak….

Read the full post »

Satisfakce 24. 12.

Šťastné a veselé Vám všem! Děkuji všem, kteří četli a komentovali, a i když jsem nezvládala na všechny komentáře odpovědět, čtu je a mám z nich velkou radost. :)


„Myslím, že tomu pořád nemůžu uvěřit,“ zamumlal Draco, po chvíli, co jen leželi. Harry mu kreslil na zádech kolečka a osmičky a Draco jen ležel, ruku i nohu přehozenou přes Harryho.

„Muselo tě to aspoň napadnout, přišel jsi přece za mnou…“ poukázal Harry. Nechtělo se mu věřit, že by Draco obcházel domy ve vesnici jednu po druhé.

„Nenapadlo,“ přiznal Draco. „Bral jsem to jako hotovou věc. Myslel jsem, že je nemožné, aby se Přísežná věta neukázala už dřív, když jsme se znali roky. Ale ano, přišel jsem za tebou, protože vím, že jsi taky bystrozor a že tu žiješ. Myslel jsem, že bys mi mohl poradit… Po tom, co mi Kim řekl, že jste zatkli Motýlkovou, mi došlo, že se Marc do toho baru asi už nevrátí. Hlavně ne poté, co mě viděl odcházet s Deanem.“

Harry se proti své vůli napjal. Nevěděl, jak by se měl zeptat na Deana, ani jestli vůbec chce vědět, zda spolu něco měli.

„Nic jsme spolu neměli. Došlo mi, že jsem se spletl,“ přiznal Draco a Harrymu se ulevilo mnohem víc, než čekal.

„Jsi zklamaný?“ odvážil se nakonec Harry zeptat.

Draco se nevěřícně zasmál.

„Zklamaný?“ zopakoval, jako by si z něj Harry tropil žerty.

„No… Sám jsi řekl, že se nesnášíme…“

Draco obrátil oči v sloup. „Harry…“ začal poučným tónem, ale Harry vnímal jen to, že mu řekl jménem a jak ho to potěšilo, „říkal jsem ti, že jsem byl zamilovaný do někoho, kdo o mě nikdy nestál…“ nechal větu neukončenou a významně se na Harryho podíval, jako by mělo být zcela jasné, co chtěl říct.

„Tím jsi myslel…“ načal Harry opatrně, protože se mu nechtělo věřit, že by Draco mohl mluvit o něm.

„Tím jsem myslel tebe,“ přisvědčil Draco a znovu se zasmál. „Možná jsem vždycky tušil, že patříme k sobě.“

Harry se na něj zašklebil. „V tom případě jsem moc rád, že jsi mi to dal tak jasně najevo prostřednictvím všech těch urážek a zlomenin…“

„Ale sklapni,“ plácl ho Draco do ramene. „Tenkrát to nešlo… Bylo jednodušší tě nesnášet. Nesnášet sebe a všechno kolem,“ přiznal.

„Jo… Já vím,“ vtiskl mu Harry polibek do vlasů. „A jsem rád, že teď už to jde. Jsi úžasný, Draco.“

„Já vím,“ zazubil se a natáhl se pro řádný polibek.

S Harrym si totiž úžasně připadal.