Do neznáma – 30denní výzva, den 13.

„Zamiloval jsem se do mimozemšťana!“ postěžoval si Harry Hermioně nad šálkem pravého anglického čaje o páté.

„Zas nepřeháněj. Je to jen Zmijozel…“

„Ty o tom víš?“ podivil se Harry upřímně. Nikdy tak úplně nepochopil, jak to Hermiona dělala, že věděla úplně všechno, co se kde šustlo.

„Podle Rona už skoro dva měsíce nemluvíš o nikom jiném, nebylo tak těžké dát si dvě a dvě dohromady…“

„Chm,“ souhlasil Harry.

„Tak co ti provedl tak strašného?“

„Strašného nic,“ zamručel a nabídl si sušenku. „Jen prostě přemýšlí úplně jinak, nechápe můj humor a dost často jsem z něj úplně mimo,“ zakončil a Hermiona se zahihňala.

„To je přece dobře, ne?“

„Jo. Ale… Přivádí mě k šílenství.“

„Upřímně, Harry, překvapovalo by mě, kdyby ne. Vždycky jste se dokázali jeden druhému dostat pod kůži.“

„Pořád mluví o knížkách, dokonce už jsem si jich i pár přečetl, a to se ani netýkaly famfrpálu.“

Hermiona se jeho dotčenému tónu zasmála. „To mi zní, jako že na tebe má dobrý vliv.“

„A chce o nás říct rodičům,“ informoval ji o Dracově největším prohřešku.

„Ty nechceš?“

„Ne že bych nechtěl… Jen nevím, jak to přijmou. Jak mě přijmou.“

„No… Asi můžeš být rád, že je Lucius v Azkabanu.“

„Jo, mám stejný pocit. Ve výsledku to prostě jen hrozně moc nechci pokazit.“

„To je normální, když se člověk zamiluje.“

„Já pořád tak nějak nechápu, jak se to vlastně stalo. Užívám si to. Moc. Jen… Jak?! Jak je to možné, že zrovna my dva? Není to snadné. Ale taky to není tak těžké, jak bych čekal, chápeš?“

„Možná?“

„Hodně mluvíme… Hodně posloucháme. Myslím, že spoustu věcí z minulosti najednou chápu jinak. Rozumím, proč udělal, co udělal. Často si říkám, že bych se vlastně na jeho místě zachoval stejně.“

„Harry, tohle je vlastně hrozně skvělé. Našli jste cestu, myslím, že vám to může fungovat.“

Chvíli o jejích slovech přemýšlel. Taky tomu věřil, ale zároveň byl pořád plný obav.

„No… Děkuji za čaj, ale můj mimozemšťan mě za chvíli přijde navštívit, takže se už rozloučím.“

„Harry…“ zastavila ho ještě. Vyčkával. „Jsi šťastný?“

Upřímně se nad její otázkou zamyslel.

„Jsem.“

Objala ho. „Na tom jediném záleží. Zvládnete to.“

„Děkuju. Pozdravuj svého mimozemšťana.“

„Budu,“ zazubila se na něj a zamávala, když mizel v zelených plamenech letaxu.

 

Do neznáma, 30denní výzva, den 12.

Tentokrát 18+

 

„Draco… Tohle je nedorozumění!“ volal za ním Harry, když Draco naštvaně vyběhl z baru, kam vyrazili za zábavou.

„Řekl jsem ti, že se o tebe nebudu dělit s nikým!“ otočil se na něj Draco prudce a zabodl mu prst do hrudníku.

„A já nechci, aby ses o mě s někým dělil!“ rozhodil Harry rukama zoufale. „Nevím, proč to udělal, ani nevím, kdo to je, sakra…“

„Odskočil jsem si na dvě minuty. Dvě minuty, Pottere. A ty si hned najdeš náhradu?“ odfrkl si Draco opovržlivě a znechuceně. Harryho bodlo u srdce.

(Celý příspěvek…)

Do neznáma, 30denní výzva, den 11.

Na obrázku může být: obloha, noc, mrak a text„Už je to měsíc,“ vyhrkl na něj Harry místo pozdravu a Draco zmateně zamrkal. Už si zvykl, že Harryho myšlenkové pochody občas nestíhal, a často to přisuzoval faktu, že nebelvírské duši prostě nikdy porozumět nemůže. Ale aby nechápal už v první minutě jejich rande, to se mu tedy ještě nestalo.

„Ehm, co přesně máš na mysli?“ optal se proto.

„Od našeho prvního polibku.“

Draco obrátil oči v sloup. „Za prvé nebyl první. A za druhé, jestli hodláš všechny tyhle věci slavit jako výročí, tak se s tebou okamžitě rozejdu.“

Potter se rozesmál. Jak jinak. Smích byl jeho nejčastější odpovědí. A Dracovi to nevadilo. Naopak, pokaždé žasl. To díky němu se Harry usmívá a směje a vypadá spokojeně a byl to příjemný pocit. Harry byl oproti němu velmi bezprostřední, a i když si na jeho projevy náklonnosti – jako když mu teď vtiskl pusu na tvář – stále zvykal, líbilo se mu to.

„Takže, kam jdeme?“ zeptal se, protože byla řada na Harrym, aby vymyslel plán, kde stráví volný večer. Prozatím svá rande trávili v mudlovském světě, protože Draco ještě nebyl připravený vyjít s jejich vztahem na veřejnost, a Harry si Draca „chtěl užít jen pro sebe“.

Musel si nejdřív zvyknout na myšlenku, že jsou vážně spolu, že to není sen, ze kterého se ráno probudí, a k jeho nesmírnému překvapení si to Harry zatím stále nerozmyslel, naopak ho o svých citech opakovaně přesvědčoval.

„Říkal jsem si, že bychom mohli do kina.“

„Tak fajn,“ pokrčil Draco rameny. Vlastně mu bylo docela jedno, kam vyrazí.

„Fajn? Žádný protest? Víš vůbec, co je kino?“

Draco si nebyl jistý, jestli se ptá vážně, nebo si ho jen dobírá. „Ano, Pottere, dokonce jsem v něm párkrát byl. Prodávám knihy mudlům a chodím do mudlovských barů, což ti jistě neuniklo, když jsme se v jednom potkali.“

„Promiň, nemyslel jsem to zle,“ kál se.

„Změnil jsem se…“ dodal Draco.

„Já vím. A baví mě tě poznávat.“ Vzal Draca za ruku a stiskl ji.

Svítil jim k tomu měsíc, což je naprosto nepodstatná informace.

 

Do neznáma – 30denní výzva, den 10.

Není k dispozici žádný popis fotky.

„Říkám ti, že Malfoy, to je smrtonosná past!“ rozčiloval se Ron. Vtrhnul do kanceláře své ženy, protože už měl dost toho, jak Harry mluví pořád jenom o Malfoyovi. „Motá se kolem Harryho jako kočka a ten je jím už zase úplně posedlý! Ale počkej, až přijde kocour!“

„Ehm… Cože?“  odkašlala si Hermiona poněkud omámeně a zmateně.

„No kocour, chápeš. Jako až si někoho najde…“ vysvětlil a pak se zase urputně zamračil. „Jenomže kvůli naší pravé blondýně něco takového nehrozí.“

„No a co o něm říká?“ zajímala se Hermiona.

„Já popravdě ani nevím,“ pokrčil Ron rameny. „Je to jako s princem dvojí krve, nemluví o ničem jiném.“

„Malfoy ale nebyl princ dvojí krve, to byl Snape.“

„No jo no, dobře, ale celý ten prokletý rok mezi námi byla propast, protože nedokázal mluvit o ničem jiném než o tom, že Malfoy něco plánuje.“

Hermiona zamumlala něco o Levanduli a něco, co znělo podezřele jako tvoje, moje a naše chyba, ale nebyl si vůbec jistý, a tak to nechal plavat.

„A už je to tady zas. Musíme si pomáhat, spolu jsme silnější. Malfoy nesmí vyhrát.“

„Ehm… Zlato,“ začala opatrně Hermiona a Ron poznal, že mu něco uniká. Zlato mu říkala vždycky, když byl úplně mimo… „A nenapadlo tě třeba, že možná má zájem právě o dračí srdce? Ehm, tedy Dracovo srdce…“

Ron se zalknul. „Ty myslíš, že spolu něco mají? Vždyť jsou odjakživa rivalové!“ Ale když Hermiona přikývla, chvíli informaci zpracovával.

„No,“ dodal potom, „možná by mu mohl Charlie poradit, jak vycvičit draka.“ A hrozně se rozesmál.

Hermiona zakoulela očima a pomyslela si něco o ztraceném případu.

Do Neznáma – 30denní výzva, den 9.

Na obrázku může být: obloha, mrak, venku a příroda

Harry měl pocit, jako by létal. Už dávno zapomněl, jaké to je líbat Malfoye, protože… To se přece nikdy nestalo. Nemohlo, když tenkrát chodil s Ginny. Ale na ni teď myslet nechtěl. Plně vnímal Dracovy prsty, které se mu zaplétaly do vlasů, sílu, s jakou ho k sobě druhou rukou tiskl, jeho jazyk, který mu hravě přejel po rtech, a když je Harry otevřel, pronikl dovnitř, kde se propletl s jeho jazykem. Polibek byl intenzivní, dravý a podlamoval Harrymu kolena.

„Strašně tě nesnáším,“ zavrčel na něj Draco a líbal ho ještě víc, vášnivě, majetnicky. Jako by ho už nikdy nechtěl pustit, jako by nechtěl, aby na něj kdy Harry zapomněl.

„Jasně,“ zamumlal Harry a vůbec nevěděl, co si s tím vším, se sebou, s Dracem počne.

Jejich rty se od sebe sice odtrhly, ale dál zůstávali v objetí, Draco ho teď držel za boky a díval se tak nějak… Smutně.

„Tentokrát neuteču,“ ujistil ho Harry a přestal se vznášet v oblacích. Dosedl nohama pevně na zem, protože teď bylo v sázce hodně.

„Měl bys. Bylo by to jednodušší.“

„Takže nic pro nás,“ usmál se na Draca.

„Bude to výzva, ať už to znamená cokoliv.“

„Já se výzev nebojím,“ ujistil ho.

„Já taky ne,“ vystrčil Draco bojovně bradu a Harry ho musel znovu políbit.

Do neznáma – 30denní výzva, den 8.

Není k dispozici žádný popis fotky.„Láska a nenávist, chápeš,“ vtloukal Harry do Draca svoje rozumy. Procházeli se parkem, lehce ovínění. „To je v podstatě úplně to samý.“

„To je pěkná blbost,“ oponoval Draco. „Nemůžeš milovat někoho, koho nesnášíš.“

„Můžeš nesnášet někoho, koho miluješ. Tak proč ne naopak.“

„Pottere… Ty vůbec nedáváš smysl.“

„Jo, to já vím. Ani sám sobě ne, chápeš. Je to těžký. Bejt já.“

„Tak o tom vůbec nepochybuju,“ popíchl ho Draco a Harry do něj strčil.

„Veverka,“ ukázal Harry dětinsky na kmen, po kterém zmíněný tvor šplhal, a usmíval se přitom, jako by prožíval nejlepší den svého života. Jeho oči byly živé, zářily i v tlumeném světle, které vydávaly okolní lampy rozeseté podél cesty.

Dracovi činil pohled na tu energii značné potíže. „Pottere… Já tě fakt nesnáším.“

„Já vím, Malfoyi. Já tebe taky,“ usmál se Harry ještě víc.

A pak se najednou líbali.

 

Do neznáma – 30denní výzva, den 7.

Na obrázku může být: nápoje a text

„Ve víně je pravda,“ řekl Potter tu nejméně pravděpodobnou věc na světě.

„A v pivu síla ji unést,“ dokončil Draco, protože co jiného mu na to asi tak chcete říct.

Potter se posadil vedle něj. Draco semkl zuby.

„Pojď se mnou na skleničku,“ vyzval ho Potter.

„Proč?“

„Proč ne?“ kontroval Harry.

„Proč?“ zopakoval Draco netrpělivě.

„Já sám nevím,“ pokrčil Harry rameny. „Momentálně je tohle ta nejmíň divná věc v mým životě, chápeš?“

„Ne.“

Pottera to pobavilo, ale v Dracovi všechno křičelo na poplach.

Tohle bude průser a rozhodně ho musí odmít-

„Tak jo. Jdeme.“

„Teď?“ zamrkal Potter a věnoval mu velice roztomilý zmatený úsměv.

„Než si to rozmyslím.“

„Tak fajn,“ zvedl se Potter a zubil se na Draca. Oprášil si zadek a nechal Draca, aby vybral, kam půjdou.

Draco zvolil Vetro, klidnější italskou vinárnu, kam občas zašel s přáteli.

„Něco vyber,“ požádal ho Potter zoufalým pohledem do vinné karty.

Draco objednal lahev chardonnay a sýr. Než jim objednávku přinesli, zavládlo trapné ticho. Ani jeden si nebyli jistí, co to vlastně dělají a proč.

Nepřipili si, nebylo moc na co.

„Takže… pronásleduješ mě?“ zeptal se Draco narovinu.

„Cože? Proč? Ovšemže ne, byla to jen náhoda.“

„Jednou je to náhoda, po druhé už ne.“

„Po druhé?“ zamrkal Harry poněkud zmateně.

„Ale…“ usmál se Draco ďábelsky. „Někdo pil tolik, že si nepamatuje, co dělal?“

Harry zrudl, čímž dal Dracovi za pravdu.

„Byl jsi tam s Weasleym,“ napověděl, ale Potter se vůbec nechytal. Ale červená v jeho tváři ještě o něco ztmavla. Možná si přece jen něco vybavil, ale příliš se styděl.

„Co teď vlastně děláš?“ změnil Harry velice okatě téma.

„Vlastním knihkupectví,“ oznámil a sledoval, jak se Harry zalkl douškem vína.

„Vážně?“

„Ano, Pottere, zcela vážně.“

„Jak se ti to stalo?“

„Úplně normálně. Chtěl jsem dělat něco klidného, nenáročného, něco hodně daleko od ministerstva a bystrozorů.“

„A mě,“ dodal Harry a znělo to trochu ublíženě.

„Netočí se všechno kolem tebe,“ zalhal Draco.

„Ne, ovšemže ne,“ usmál se tak polovičatě, skoro smutně. „Jenom mi to tak připadalo. Však víš, po tom procesu…“

Věděl. Ale to, co se stalo po procesu taky neexistovalo. Rozhodně neexistovalo a nikdy se to nestalo.

„Já nevím, kdo předstíral šťastný vztah s Weasleyovou,“ popíchl ho Draco.

„Nepředstíral jsem to. Věřil jsem, že je to tak správně.“

„Ale nebylo.“

„Ale nebylo.“

„Teď budu potřebovat to pivo,“ povzdychl si Draco…

Do neznáma – 30denní výzva, den 6.

Na obrázku může být: jeden člověk nebo víc lidí a textZe všech barů na světě si musel vybrat zrovna ten můj! pomyslel si Draco. Byl vzteky bez sebe. Bylo po válce, po soudních procesech a neexistoval žádný důvod, proč by Harryho Pottera měl ještě někdy v životě vidět.

Byl důkladný. Vyhýbal se Dennímu věštci a všem podobným plátkům velkým obloukem, nebavil se skoro s nikým ze školy, našel si nové přátele, práci co nejdál od bystrozorského oddělení to šlo. Nic nepodcenil.

Dařilo se mu na Pottera nemyslet, zejména proto, že si řekl, že žádný Potter vlastně neexistuje a nikdy neexistoval. Harry kdo? Jinak… Jinak by se totiž nejspíš zbláznil. Bývaly doby, kdy totiž nebyl schopný myslet na nic jiného, než na jistého neexistujícího nebelvíra.

Začalo to už za války… Nikdy nezapomene na pohled do Harryho očí, když ho přivedli lapkové. Nikdy nezapomene na pohled, který mu Harry věnoval, když viděl, že Draco během pár vteřin skončí v plamenech Zložáru. Nikdy nezapomene na pohled, který mu Harry věnoval během soudního procesu. Byl doprovázený šeptaným „Neboj se“.

A jako by to bylo zaklínadlo, Draca opustily veškeré obavy o svou budoucnost, o rodiče, o to, co bude následovat. Věděl, že to nějak dopadne, a nějak to taky dopadlo. Nebylo podstatné jak, důležité bylo, že celá ta noční můra byla za nimi a mohli žít dál.

Draco potřeboval prostor, vydechnout si, srovnat se… A Potter do této jeho potřeby nezapadal. Byl příliš intenzivní, příliš velká záhada, a tak se Draco uchýlil k čistému řezu a vymazal Pottera ze svého života a skutečně věřil, že už se s ním nikdy neuvidí.

A pak se Potter jen tak zčistajasna zjeví v G-A-Y a teď i ve freedom baru a všechno Dracovo přesvědčení pošle do hajzlu. S prominutím. Poslal otci v duchu poděkování za dokonalé sebeovládání, protože to bylo to jediné, co ho v tom okamžiku zachránilo.

Předstíral, že mu je Potter ukradený, ale hned, jak to bylo možné, tedy ve chvíli, kdy se mu Potter ztratil z dohledu, se zdejchnul.

Teď seděl na jakýchsi schodech, dvě ulice od baru, kouřil už třetí cigaretu a snažil se vzpamatovat z toho šoku.

Uslyšel kroky a nemusel být žádný génius, aby věděl, komu patří…

Do neznáma – 30denní výzva, den 5.

Na obrázku může být: text„Chtěl bych si někdy připadat, jako bych byl neviditelný, chápeš?“ postěžoval si Ronovi při jedné obzvlášť nudné sledovačce.

„Ne,“ přiznal Ron. Od jejich poslední návštěvy baru uplynul skoro týden, Harry si naštěstí nepamatoval, co se tam dělo a nevěděl ani o Malfoyovi. Takže mu Ron vychválil toho kluka, co po něm pomrkával, a doufal, že to bude stačit, aby Harry našel odvahu a začal randit.

„Nebaví mě, jak mě pořád všichni poznávají, chtějí autogramy a fotit se, jako bych byl nějaký hrdina. Nemůžu nic, aniž by si o tom povídala celá země.“

„Jsi ten, kdo zabil Voldemorta, co čekáš.“

„Právě. Mým hrdinským činem je to, že jsem zabil. Bravo.“

„Vidíš to moc černě. Určitě to má taky nějaké výhody. Jako to koště, co jsi dostal před pár týdny.“

„Ještě ho nemám zpět, protože se testuje, zda není prokleté.“

„Ach tak.“

A pak se objevil jejich cíl. Seslali na sebe zastírací kouzla, ačkoliv si jich všimnout nemohl. Byla noc a stáli za křovím. Sledovali, jak muž ťukl hůlkou do zámku, ten cvakl a dveře se otevřely. Vešel a zase se za ním zavřely.

„A teď tu budeme tvrdnout až do rána,“ povzdychl si Ron a seslal na sebe další ohřívací kouzlo.

Harry ho napodobil. Jeho myšlenky se mezitím rozutekly k dřívějšímu rozhovoru. Co by dal za to, kdyby ho někdo viděl jako Harryho. Prostě Harryho. Ne jako toho, kdo zachránil svět. On se tak totiž vůbec necítil. Možná by se mohl pro změnu seznámit s nějakým mudlou. Ne na nic dlouhodobého, nedokázal by se vzdát magie, ale chvilkovou změnu by uvítal.

A tak se rozhodl, že zase vyrazí do nějakého medlovského baru a zkusí se seznámit.

A jak řekl, tak udělal.

 

Zapadl do freedom baru, kde se dalo posedět i tančit. Zamířil na bar, nechal se ohlušit rytmickou hudbou a objednal si jejich signature drink Freedom a nechal se zcela prostoupit energickou atmosférou toho místa. Neměl v plánu se opít a nepotřeboval se vypovídat, proto nechal Rona doma… Doufal, že se seznámí.

A jeho první dojem byl pozitivní, stejně jako minule s Ronem, ani tentokrát si ho nikdo nijak výrazně nevšímal, rozhodně na něj nikdo neukazoval a nešpital si o něm. Bylo to osvobozující. Po chvíli se přistihl, že se pohupuje do rytmu, a tak dopil a zamířil dolů na parket.

Jaké bylo jeho překvapení, když tam mezi tančícími těly zaznamenal jedno velice blonďaté a velice známé. Zůstal zírat a Malfoy v tu chvíli střelil pohledem jeho směrem. A setrval na něm jenom vteřinu, aby bylo jasné, že Harryho poznal, a vrátil se zase ke svým tanečním kreacím (které byly velice působivé) a nijak jinak ho nevzal na vědomí.

A Harry si připadal dočista neviditelný.

Do neznáma – 30denní výzva, den 3.

Na obrázku může být: text„Chtěl bych se líbat s jednou slečnou, ale neumím to, kamaráde, pomůžeš mi?“ parodoval Harry větu, kterou vyslechli u vedlejšího stolu. Už měl dost. Šíleně se všemu hihňal a Ron si byl jistý, že si ráno nebude ani jeden z nich nic pamatovat. A když se nějakým záhadným způsobem ocitl na tanečním parketu a matně si uvědomoval, že se dav mačkajících se tančících těl rozestoupil, aby udělali prostor pro jeho sólo, vlastně docela doufal, že si nic pamatovat nebude…

Jeho přání bohužel vyslyšeno nebylo.

„Pořád tam na Harryho jeden kluk pokukoval a skoro to začalo vypadat, že se Harry chytne. No a pak se to všechno posralo,“ vyprávěl druhý den Hermioně o jejich dobrodružstvích. Ležel na gauči, na hlavě studený mokrý hadr. Mudlovský alkohol v sobě zjevně měl něco, s čím si ani vyprošťovací lektvar nedokázal poradit.

„Přišel tam Malfoy,“ hlesl ztěžka.

„Co tam dělal Malfoy?“ vykulila oči. Sice měla domluvenou schůzku s kolegyní z ministerstva, ale tohle si musela poslechnout.

„Nemám ponětí, ale všechno zkazil. Víš, jak jím byl Harry vždycky posedlý. Najednou ztratil zájem o všechno okolo a celou dobu nespustil oči z Malfoye. Vzdal jsem to. Harry byl namol, a když začal s tím, že má Malfoy něco za lubem, tak jsem ho odtáhl domů.“

„Dobře jsi udělal,“ usmála se na něj povzbudivě. „Už musím letět, tak se drž.“

„To mě tu takhle necháš?“ zaskuhral.

„Sám ses zkazil, sám se naprav,“ vlepila mu pusu na čelo, popadla kabelku a zmizela v zelených plamenech.

———————

První, co si Harry uvědomil, bylo, že mu třeští hlava. Motala se mu, i když měl zavřené oči. Opatrně je rozlepil, v pokoji naštěstí byly zatažené závěsy, a tak tuhle sebevražednou akci prozatím přežil.

„Kráturo,“ zaskuhral a skřítek se s příliš hlasitým pufnutím objevil. Jeho škodolibý úšklebek prozrazoval o Harryho vzezření spoustu informací. „Dej mi… něco.“

Skřítek si ho pár vteřin přemýšlel, jako by se rozhodoval, jestli mu stojí za to předstírat, že nemá ponětí, co po něm jeho pán chce. Nakonec se mu Harryho zželelo a donesl mu vyprošťovací lektvar.

Nepomohlo to moc, ale trochu přece jen.

Vůbec si ale nepamatoval, co se celý večer dělo. Skočili s Ronem v tom baru v Soho, pili, tančili a dál… nic… Nevěděl. Ale měl pocit, že se stalo něco důležitého. Bude muset vyzpovídat Rona.

Ale až později. Teď si zaslouží ještě trochu spánku…