Satisfakce 16. 12.

… Draco na to nic neřekl, jen ho pomalu hladil po zádech.

Doléhal k nim tlumený noční život – občas něco projelo, chvíli se dohadovali muž se ženou, zaštěkal pes… Harrymu to ale momentálně připadalo jako ta nejklidnější melodie na světě, jenom proto, že ležel v objetí s mužem, který ho přitahoval a kterému nejspíš stačily pouhé dvě noci k tomu, aby se do něj Harry bezhlavě zamiloval, protože jak jinak by se dal popsat ten pocit spokojenosti a bezpečí, než jako zamilovanost?

„Pracuješ jenom na volné noze?“ vyzvídal Harry polohlasně.

„Ano. Měl jsem trochu problém sehnat práci. Lidi… řekněme, že mají předsudky.“

„Musíš pracovat? Říká se o vás, že jste bohatí.“

„To jsou právě ty předsudky. Dost nám toho zabavili. Mí rodiče mají tak akorát pro sebe, nemůžu po nich chtít, aby živili ještě mě. A potřebuju něco dělat, jinak bych se asi zbláznil.“

„Tak tomu rozumím,“ povzdechl si Harry. Bral v práci všechny směny navíc, co mohl. Ne že by někdy chtěl, aby práce byla smyslem jeho života, ale když žádný jiný smysl neměl, byla obstojnou výplní. Jeho práce ho bavila a zajištovala, že nemusel přemýšlet o tom, jak osamělý ve skutečnosti je.

„Potkali jsme se už někdy?“ vyzvídal Draco a Harry dlouho přemýšlel, co mu vlastně odpovědět.

„Ano. Ano, potkali jsme se.“

„Ve škole? Jsme zhruba stejný ročník, že? Neznáš mě jen z novin, ty skutečně víš, kdo jsem.“

„Draco, nech to prosím být.“

„Ale nejsi ve skutečnosti žena, že ne?“

Harry vyprskl. „Ne. To fakt ne.“

„No… Doufám, že nejsi z Nebelvíru.“

„Proč? Bojíš se, že bys něco chytil?“

„Právě!“

Harry ho pleskl přes stehno. „Moudrý klobouk mě chtěl poslat do Zmijozelu, ale rozmluvil jsem mu to.“

Draco na něj překvapeně shlédl. „Netušil, že jsem možné mu to rozmluvit.“

„No, já vlastně taky ne,“ přiznal Harry a propadl se do vzpomínek. Jak by to asi vypadalo, kdyby tenkrát připadl do Zmijozelu? Objevila by se Přísežná věta dřív?

„Objevila se ti Přísežná věta už dřív? Když jsme se tedy už někdy potkali?“

„Ne… Včera poprvé,“ připustil Harry a Draco přikývl.

„Mně taky. Není to zvláštní? Myslel jsem, že se objeví před prvním setkáním.“

„Já vlastně ani nikdy nezjišťoval, jak přesně to funguje.“

„Nejsi z čistokrevného rodu, že?“ odhadoval Draco a dál palcem kreslil drobné kroužky Harrymu po zádech.

„Ne. Je to problém?“ hlesl Harry a uvědomil si, že se odpovědi obává.

„Vůbec ne,“ vtiskl mu Draco polibek do vlasů. „Nejsem jako mí rodiče. Nechci být.“

„To je dobře, Draco…“

„Co pořád máš s mým jménem? Nikdo neříká ničí jméno tak často.“

„Možná se mi prostě jen líbí,“ usmál se Harry. „Líbí se mi, jak zní a jak se vždycky pousměješ, když ho řeknu. A teď se taky usmíváš.“

„Tohle obvinění je zcela směšné.“

Harry se nad jeho dotčeným tónem upřímně rozesmál.

„Možná bych ti taky chtěl říkat tvým skutečným jménem.“

„A možná taky ne. Co když zjistíš, že jsem někdo, koho nemůžeš vystát?“

„Tomu nevěřím,“ zavrtěl Draco hlavou a jeho hlazení ustalo. „Na to se s tebou cítím až moc dobře.“

„Mohl bych být třeba co já vím… Weasley,“ popichoval ho dál.

„Tak záleží… Nedávno jsem potkal toho, co pracuje s draky… Musím říct, že jemu bych dovolil, aby mě zkrotil,“ zazubil se Draco nad záměrným dvojsmyslem a Harry ho znovu plácl přes nohu.

Přetočil se nad Draca a žádostivě ho políbil.

„Snad bys nežárlil,“ ušklíbal se Draco a Harry jej místo odpovědi líbal ještě důrazněji. A zcela spokojený byl, až když Draco znovu vyvrcholil v důsledku jeho doteků.

Vzápětí oba vyčerpaně usnuli.

Satisfakce 15. 12.

… „To nepopírám,“ zamumlal Harry mezi polibky. Byl šíleně vzrušený, ale vůbec mu nevadilo, že si povídají. Bylo to zcela přirozené, a když si Draco znovu vymáčkl trochu gelu a začal jej zahřívat v dlaních, už žádné napětí necítil. Jen vzrušení.

Draco se posunul tak, aby jejich klíny byly co nejblíž u sebe a vzal do ruky oba jejich penisy. Harryho zaplavil pocit horka, vlhka a něco, se nedalo popsat slovy, ale způsobovalo to, že mu podél páteře přeběhlo mrazení a Harry to nakonec identifikoval jako šílenou touhu.

„Jestli ho do mě okamžitě nevrazíš, udělám to já,“ zavrčel Harry a Draco se spokojeně usmál.

„Takhle se mi to líbí… Když škemráš…“

„Neškemrám, jen tě varuju.“

„Možná by ti škemrání pomohlo…“ zašeptal Draco a přejížděl rukou po celé délce Harryho i svého penisu a Harry věděl, že už dlouho nevydrží. Opět… Jak mohl být tak slepý a nevidět… Draco… Ach u Merlina, tohle je dokonalý…

Na co potřebuje hrdost…

„Prosím, Draco… Chci tě v sobě.“

Draco ho naposledy políbil, než z Harryho slezl, aby si vzápětí klekl mezi jeho nohy. Levou mu vytáhl do strany, aby měl lepší přístup, a znovu vzal Harryho do vlhké ruky. Několikrát přejel podél, ale pak ruce vyměnil a pravou se věnoval jeho šourku, který mnul v dlaních, a když viděl, že Harry takhle vážně dlouho nevydrží, zamířil ještě dál a neustále přitom kontroloval Harryho reakce, jako by čekal, že si to stejně každou chvíli rozmyslí a pošle ho pryč. Harry ale nic takového v plánu rozhodně neměl a ze všech sil se soustředil pouze na pocity, jaké v něm Dracovy dotyky vzbuzovaly.

Když do ním pronikl nejdřív jedním prstem, bylo to nové, nepoznané, ale ne vyloženě nepříjemné. Draco věděl, co dělá a pomalu Harryho zpracovával, a když pak přidal druhý prst, Harry už to nevydržel a s nekontrolovaným výkřikem se udělal. Vlna orgasmu se přes něj přelila náhle a nečekaně v okamžiku, kdy se Draco zaměřil na jeho prostatu. Pro Harryho to byl zcela nový způsob stimulace a neměl šanci… Draco nevypadal, že by mu to vadilo, ještě se sklonil a vzal Harryho penis do úst a všechno spolkl a pak první dávku, která dopadla Harrymu na břicho, ještě slíznul a spokojeně se na Harryho z kleku šklebil.

„Promiň,“ zaskuhral Harry přemožený doznívajícím vyvrcholením.

„Nestěžuju si,“ zazubil se. „Ale on jo,“ sklonil pohled do svého klína. Zjevně už i na něj bylo vzrušení moc.

Harry se přetočil na bok a sevřel Dracův penis v pěsti. Zároveň zkusmo olízl špičku – i to pro něj bylo nové, ale chtěl to. Chtěl všechno… Vzal Draca do úst a obkroužil ho jazykem, než ho začal prvně pomalu kouřit, aby si na ten pocit zvykl. Přemýšlel, co se líbilo jemu, a s uspokojením zjistil, že se to líbilo i Dracovi. Pohyby úst kopíroval i rukou, občas jí polaskal šourek, jazykem zase penis několikrát olízl od kořene až po špičku. Nechtěl ale Draca trápit, a tak brzo pohyby zrychlil a zpevnil sevření a Draco vzápětí vyvrcholil. Ta chuť Harryho zrovna neuchvátila, ale za ten pohled v Dracových očích to stálo.

Zhroutili se vedle sebe na záda a prostě jen odpočívali. Po chvíli se Harry přetočil na bok a položil si hlavu na Dracovo rameno. Draco si ještě vysvobodil ruku zpod Harryho, aby ho mohl obejmout a přitáhnout ještě blíž k sobě.

„Líbí se mi to. Takhle… Stojím si za tím. Jsi úžasný.“

Draco na to nic neřekl, jen ho pomalu hladil po zádech.

Satisfakce 14. 12.

Harry si všiml, že Draco je stále vzrušený, a tak se po něm znovu vrhl. Málem přitom z postele spadli, ale Harry Draca včas chytil kolem pasu a přitáhl si ho blíž k sobě.

Draco se uvolněně rozesmál a jeho oči byly najednou jiné. Živé. Tak živé jako je Harry ještě nikdy neviděl. Draco byl čistokrevný čaroděj a ti brali spřízněné duše velmi vážně, jak už stačil pochopit z těch několika příležitostí, kdy na tuto problematiku zavedli řeč s Ronem. A tak možná i on chtěl do tohohle, ať už mezi nimi vznikalo cokoliv, jít naplno. Tohle odevzdání se a uvolnění, ze kterých sálala důvěra a otevřenost, tomu přinejmenším nasvědčovaly a Harryho znovu nepříjemně píchlo v žaludku. Začínal si totiž uvědomovat, že tuhle lež mu Draco jen tak neodpustí. A možná mu měl už toho prvního večera říct kdo je a mohlo to zavčas skončit a nikdo by nikomu neublížil.

Jenomže Harry zoufale nechtěl, aby to skončilo…

Začal Draca znovu líbat, ale když se skláněl k jeho klínu, aby ho vzal do úst, Draco ho zarazil a přitáhl si ho zpátky do objetí.

„Chtěl bych tě… Dovolíš mi to?“ šeptal Draco, a když ho pohladil po tváři, nepřál si Harry nic jiného, než aby Draco hladil jeho skutečnou tvář.

„Cokoliv,“ zašeptal nazpátek a nechal Draca, aby ho znovu položil na záda, aby ho znovu vzrušil až na okraj.

Když už ale měl jeho provokací dost, přivolal si z koupelny lubrikační gel a vztekle ho po Dracovi mrsknul. Draco se na něj spokojeně zašklebil, jako by přesně na takové pozvání čekal.

Nepřestával Harryho dráždit, ale když si na prsty nanášel gel, Harry znovu pocítil nervozitu a napětí.

„Vážně tě nikdy nenapadlo, že bys mohl být gay?“ zeptal se Draco polohlasně. Zaujatě. Jako by nechápal, proč se mu potom Harry tak odevzdává.

„To jsem neřekl… Sice jsem nikdy s žádným chlapem nic neměl, ale jsem si dost jistý, že jsem bi. Ve škole mě to v famfrpálových šatnách stálo dost ovládání,“ zasmál se.

„Jsi ve skutečnosti mladší než tohle tělo, že?“

Harry o odpovědi přemýšlel. Stále se v něm mísila touha říct Dracovi pravdu s pocitem odpovědnosti vůči případu a s pocitem sobecké provinilosti pramenící z přesvědčení, že pokud by Draco pravdu znal, Harryho by zavrhl. „O něco málo,“ připustil nakonec neurčitě.

„Budu mít někdy šanci poznat skutečně tebe?“

„Jen co tenhle případ skončí.“

„Proč na tom vlastně záleží? Jsme přece na stejné straně.“ Harry poznal skrytou výčitku, a nevěděl, co by měl odpovědět. „Leda že bys mě zvažoval jako podezřelého,“ zamyslel se Draco. „Což je směšné, že jo. Řekl jsem ti, že si mě Kim najal.“

Harry si povzdychl. „Nejde o to, co si myslím já. Musím dodržovat určité postupy…“

Draco přikývl, ale osten hořkosti zůstával, a tak si ho Harry přitáhl k sobě a políbil ho. Teď nechtěl řešit případ, chtěl si jen užít Dracovu blízkost. Nikdy by nevěřil, že bude prahnout právě po Dracově přítomnosti, po teple, které z něj sálalo, po jeho polibcích. Ale dělo se to a Harry se tomu nehodlal bránit.

„Jsi úžasný,“ zašeptal Dracovi do ucha, ten jen zavrtěl hlavou, jako by takové nařčení odmítal.

„Nemusíš se přetvařovat.“ Tvář mu stáhly vrásky nevole.

„Připadá ti, že se přetvařuju?“ usmál se Harry a znovu Dracovu ruku navedl do svého klína, aby ho přesvědčil, jak upřímně to myslí.

„Sám jsi řekl, že víš, co jsem zač,“ podotkl Draco, jako by to mělo všechno vysvětlovat.

„Vím. Jsi úžasný,“ zopakoval Harry s úsměvem a sám byl překvapený, jak si za tím stojí. Kdy se to stalo? Kdy přestal Malfoy být rozmazlený parchant a začal být úžasný rozmazlený parchant?

„Nemáš to v hlavě v pořádku,“ informoval ho Draco a pohladil ho po vlasech a sklonil se k jeho rtům, aby je mohl políbit.

„To nepopírám,“ zamumlal Harry mezi polibky. Byl šíleně vzrušený, ale vůbec mu nevadilo, že si povídají. Bylo to zcela přirozené, a když si Draco znovu vymáčkl trochu gelu a začal jej zahřívat v dlaních, už žádné napětí necítil. Jen vzrušení.

Satisfakce 13. 12.

Merline, pomyslel si… Nechápal, jak je možné, že líbat Draca je takové. Proč to nezjistili už dávno? Mohli školní léta strávit o dost příjemněji… Tentokrát ale nebyli tak nedočkaví, naopak zvolili mírné tempo, skutečně se poznávali a Harry tohle poznávání zbožňoval. Zahrnovalo spoustu doteků, polibků, objetí i smíchu. Brzy se přesunuli do ložnice, kde kromě jedné skříně a nijak velké postele nic jiného nebylo. Nic jiného totiž nikdy nepotřeboval a teď nepatrně zalitoval, že nepořídil postel větší.

Stálo je to drobné manévrování, než našli vyhovující polohu, ale vůbec jim to nevadilo, museli se k sobě prostě víc tisknout. Harry teď ležel na zádech, Draco na něm seděl obkročmo a hladil ho  a líbal všude, kde se mu zrovna zamanulo, často se vracel k Harryho ústům, jako by se jich nemohl nabažit. Dracovy doteky za sebou zanechávaly horkou stopou a způsobovaly chvění. Harry byl tvrdý jako snad nikdy a klidně byl ochotný snížit se ke škemrání, jen aby se ho už Draco dotkl na těch správných místech.

„Nedočkavý…“ usmál se Draco, když se proti němu Harry znovu vzepjal boky.

„To si piš,“ zavrčel a vzápětí zasténal, když ho Draco kousl do krku a pokračoval níž přes klíční kost a na prsa, kde se velmi pečlivě věnoval jeho bradavkám. Harry věděl, že má citlivé bradavky, ale Ginnyiny doteky s ním ani přesto nikdy tohle nedokázaly.

Harry znovu pocítil nervozitu z neznámého, ale Draco ji svou péčí pomalu rozpouštěl. Harry se mu poddával, a ačkoliv to stále považoval za poněkud absurdní, věřil Dracovi. Věřil mu, že mu neublíží a nechal se vést.

Možná se ale unáhlil, protože Draco ho spíš mučil, než vedl. Posunul se níž mezi Harryho nohy a hladil ho po bocích, zatímco ho teď líbal na břiše a níž, a když ho konečně vzal do pusy a začal jej pomalu kouřit, slíbil by mu Harry cokoliv na planetě. Užíval si horko jeho úst a pocity slasti, které v něm narůstaly a zcela jej ovládaly.

„Tohle… dlouho… nevydržím,“ informoval Draca přerývaně, a když Draco skutečně přestal, přelila se přes něj frustrace a donutila ho hlasitě zavrčet na protest.

Draco se zasmál a pohladil Harryho penis po celé délce a pak na něm nechal ruku odpočívat a jazykem se vydal dál, a když si vzal do pusy jeho varle, Harry se proměnil ve sténající trosku. Rukama svíral prostěradlo, protože tohle pro něj bylo nové a intenzivní a bylo to moc…

„Draco…“ zasténal zoufale jeho jméno, protože jiných slov se mu nedostávalo. Draco na ten popud zasténal, líbilo se mu, jak Harry říkal jeho jméno, a znovu vzal do úst jeho penis. Teď byly jeho pohyby rychlejší, pomáhal si rukou a druhou mnul Harryho šourek a Harry se přestal ovládat a v dlani pevně sevřel Dracovy krátké vlasy, a když jej přemohl orgasmus, Draco všechno spolknul, a ještě Harryho okamžik sál, aby z něj dostal i tu poslední kapku. Harry sebou praštil na postel, ruce rozhodil vedle sebe, vůbec si neuvědomoval, v jaké křeči byl, než se uvolnil.

„Ty mě přivedeš do hrobu,“ oznámil Dracovi, ale odpovědí mu byl jen bublavý smích.

Satisfakce 12. 12.

Harry se usmál. „Chceš jít ke mně?“

Bylo vidět, že Draca ta otázka velice zaskočila, a Harry se nedivil, když mu zrovna řekl, že mu neprozradí nic týkající se jeho identity. Ale nebylo to tak, že by Draca vzal k sobě domů. Měl ještě malý byt v Londýně, který mu sloužil jako základna právě pro práci v utajení. Žádné osobní fotografie, žádné stopy po jeho identitě. Mnohokrát ho už využil pro setkání různého druhu a nikdy jeho pořízení nelitoval. Byl ochotný své práci obětovat hodně.

„Právě jsi ale řekl –“

„Vím, co dělám,“ ušklíbl se Harry a natáhl ruku před sebe. A sotva tu větu vyslovil, si uvědomil, že by si měl taky loknout Mnoholičného lektvaru. Pro jistotu. Draco překryl jeho ruku svou a Harry je přemístil jako obvykle do sklepa, aby měl jistotu, že nenarazí na žádného mudlu. Odtud zamířili k výtahu a k jeho bytu.

„Jako doma,“ máchl Harry rukou do strany, sotva vešli do zádveří a sám zamířil do koupelny, kde měl zásoby. Přidal příslušný vlas a konečně mohl polevit ve své ostražitosti.

„Bereš ho často?“ kývl Draco bradou k právě vyprázdněné lahvičce.

„Poměrně. Má práce to často vyžaduje.“

„Můžeš si vypěstovat závislost na kůži hřímala…“

„Vím o tom a jsem kvůli tomu v časté péči lékouzelníků,“ ušklíbl se. „Čaj?“

Draco zavrtěl hlavou a dál Harryho sjížděl pohledem. „Jak ti můžu říkat?“ zeptal se nakonec.

„Myslím, že můžeme zůstat u Marca.“

„Fajn. I když se to k tomuhle vzhledu vůbec nehodí.“

„Tenhle vzhled je totiž Peter,“ zazubil se Harry a protáhl se kolem Draca do chodby a zamířil do kuchyně. Draco ho následoval a Harrymu neuniklo, jak se rozhlíží a hledá jakékoliv nápovědy, které by mu o Marcovi prozradily víc.

„Tady ale nežiješ, že ne? Říkal jsi, že bydlíš v Godrikově dole, nemám pravdu?“

Harry si nijak nadšeně uvědomil, že Draco pravdu rozhodně má a že byl velmi neopatrný, když mu takovou zásadní informaci prozradil.

„Ne, tohle je jen provizorní pronájem,“ rozhodl se druhou otázku ignorovat.

„Takže co, sem si vodíš známosti na jednu noc?“ naježil se Draco.

Harry nezastíral překvapení. „To není zrovna můj styl. Nejsem typ na vztahy na jednu noc, i když chápu, že tě po včerejšku něco takového napadlo.“

Draco se zarazil, jako by se za své obvinění zastyděl. „A jaký typ tedy jsi?“

Harry otevřel láhev vína, nalil do dvou skleniček a jednu podal Dracovi. Nevěděl, co by jako přípitek řekl, a tak jen mlčky přípitek naznačil a Draco ho napodobil.

Harry si rovnou lokl, zatímco Draco si víno ve sklenici prohlédl, znalecky jím zakroužil, přivoněl a až poté ochutnal. Nedal nijak najevo, zda mu víno chutná, či nikoliv, a Harry pochopil, že stále čeká na jeho odpověď.

„Ani nevím… Momentálně jsem velmi pracovně vytížený typ… Byl jsem zasnoubený. Školní láska. Miloval jsem ji, vážně jo, ale neměli jsme se do všeho hrnout tak po hlavě. Nežilo se nám spolu dobře, měli jsme jiné životní cíle, ale trvalo nám dost dlouho, než jsme si to uvědomili. Po ní jsem dlouho nikoho neměl, spíš jen takové pokusy, respektive omyly,“ usmál se smutně a překvapilo ho s jakým zaujetím ho Draco poslouchá. „Co tvůj typ?“

Zdálo se, že se Draco na okamžik ztratil ve vzpomínkách, rychle se ale vrátil do reality. „Asi žádný nemám. „Mám rád zajímavé lidi, nestojím o povrchní vztahy. Mám pocit, že na to už jsem starý.“

Harry se uchechtl čistě proto, aby působil jako starší a jako by mu přišlo naprosto směšné, že se někdo v Dracově věku považuje za starého. Jinak mu ale docela rozuměl.

Draco protočil oči v sloup. „Zkrátka hledám jistotu a klid. Už mě nebaví hledat a čekat.“

„Čekat?“ podivil se Harry a Draco se viditelně zarazil, jako by řekl něco, co neměl.

„Taky jsem byl zamilovaný. Ale on o mě nikdy nestál. Teď už vím, že se musím pohnout dál.“

Harrymu se z neznámého důvodu zcela sevřel žaludek. O kom to Draco mluvil? Do koho byl tak zamilovaný, že na něj stále myslel?

Rozhodl se veškeré myšlenky na neznámého zaplašit tím nejjednodušším způsobem a majetnicky si Draca přitáhl za boky k sobě. Odložil svou skleničku, pak sebral i Dracovi tu jeho a dravě ho políbil. Ostych předešlé noci jako by se prozatím vypařil, a když Draco díky jeho polibkům poprvé zasténal, přestal přemýšlet a soustředil se jen na to, aby těchhle vzrušujících zvuků z Draca vymámil víc…

Satisfakce 11. 12.

„To si nemyslím. Ale o Přísežných větách je toho pořád známo dost málo. Ale možná vím, kde se podívat po nějakých informacích. Pokud tedy…“ znovu přejel Harryho zkoumavým pohledem, „pokud ji tedy nechceš ignorovat.“

Harry se zasekl. Pravděpodobně zrovna stál zcela bez varování před velice zásadním životním rozhodnutím. Draco mu dával na výběr. Buď už se znovu nikdy neuvidí, nebo vyslyší volání osudu a zkusí to… Zkusí se poznat, zkusí, kam by jejich cesta mohla vést společně.

A Harrymu stačilo pár vteřin, aby měl zcela jasno v tom, co chce. Chtěl Draca. Tak snadné to bylo. Celý jeho život jako by po tomto přiznání najednou získal nový rozměr. Jako by najednou všechno dávalo smysl. Draco. Vždycky to byl Draco… Už když ho poprvé uviděl u madame Malkinové ho ten kluk zaujal. Sice ne v zrovna pozitivním slova smyslu, ale už od té chvíle na něj musel neustále myslet… Kdo to byl… Proč se choval takhle

Na dlouhé roky je pak ovládla nevraživost, ale Harry nikdy nezapomněl na to, jak se cítil v šestém a později během jejich sedmého ročníku. Jak ho deptalo, když nevěděl, co má Malfoy za lubem, nevěděl, co se s ním děje. Drásala ho Malfoyova lhostejnost a nezájem o všechno. Už nereagoval na Harryho poznámky, nevyvolával potyčky a Harrymu to… chybělo. Chyběl mu Malfoy, jak ho znal, a tenkrát, když na sebe zaútočili v koupelně a Harry mu způsobil ony ohavné jizvy, se něco definitivně zlomilo. To, co Harry cítil, když na zemi viděl bezvládné krvácející tělo světlovlasého zmijozela, jím hluboce otřáslo. To nebyl strach pouze z toho, že udělal něco, za co bude jistě vyloučen, ani z toho, že někomu tak vážně ublížil. To byla hluboká hrůza z toho, že je Malfoy mrtvý. Že už spolu nikdy nepromluví, nikdy se nebudou pošťuchovat, nikdy neuslyší jeho fňukání a poznámky plné opovržení.

A události před smrtí Voldemorta tyhle pocity dovedly ještě dál. Když o něj tenkrát znovu málem přišel v Komnatě nejvyšší potřeby ve smrtelných plamenech Zložáru, nebo když jej s Ronem a Hermionou zajali lapkové a Draco ho poznal, ale neprozradil. Tenkrát… v tom jediném pohledu z očí do očí bylo vyřčeno všechno. Strach, naděje, úleva i vztek se odrážely v Dracových očích a Harry mu nikdy nerozuměl méně, než v tom okamžiku. Zůstala jen vděčnost a palčivá otázka Proč?

Možná to věděl už tenkrát, ale spíš ne, po válce ho nikdy nenapadlo Malfoye vyhledat a zkusit si s ním promluvit. Poslal mu po sově jeho hůlku na zpět se strohým poděkováním, ale Malfoy ani neodpověděl. I proto Harry hluboce pochyboval, že by Draco jeho názor sdílel, pokud by znal jeho pravou identitu.

„Ignorovat ne,“ připustil nakonec. „Ale nemohu ti říct, kdo jsem. Alespoň dokud neskončím s vyšetřováním.“

Bylo to zklamání, co se mihlo Dracovou tváří, nebo se mu to zdálo?

„Mohu ti slíbit, že kromě informací, které by mohly vést k mé identifikaci, k tobě budu zcela upřímný.“

Přehodil míč na druhou stranu hřiště a nechal na Dracovi, aby se rozhodnul, zda se chce do tohohle Černého jezera pochybností a otázek vrhnout po slepu.

„Dobře… Zkusíme se trochu poznat a… A uvidíme,“ navrhl nakonec Draco, když Harryho slova dostatečně zvážil.

Harry se usmál. „Chceš jít ke mně?“

Satisfakce 10. 12.

… „Co to mělo znamenat?“ ohradil se Ron, jakmile byli v dostatečně vzdálenosti od baru. „Teď jsme bez šance…“

„Naopak, zrovna jsem vaše šance razantně zvýšil,“ ušklíbl se Draco samolibě, vytáhl z kapsy flakónek a hůlkou do něj vyždímal mokrý flek na svém svetru. „Máme vzorek,“ zazubil se. „Navíc mi ti dva byli trochu povědomí. Myslím, že jsem je tu už viděl.

„Tu blondýnu ne?“ vložil se Harry.

„Nemyslím si,“ zavrtěl Draco hlavou, ale zcela jistý si zřejmě nebyl.

„Skvělá práce, děkujeme za pomoc,“ usmál se Harry a ještě se mu nechtělo odcházet.

A Ron ho nejspíš dobře odhadl, protože si od Draca převzal vzorek. „Hodím to do laborky. Sejdeme se ráno v kanceláři.“ A aniž by čekal na Harryho souhlas se přemístil pryč.

„Takže… Marcu…“ začal Draco váhavě. Oba cítili, že by si tentokrát měli promluvit. Draco se ale náhle zarazil a přeměřil si ho pohledem. „Tedy pokud je Marc vůbec tvé pravé jméno.“

Harry mu pohled opětoval a pomalu zavrtěl hlavou.

„Takže jsem měl pravdu. Znáš mě. Myslím tím víc než z novin, z doslechu. Známe se,“ konstatoval.

Tentokrát neřekl nic, příliš se bál prozrazení, příliš se bál Dracovy reakce…

„Kdo jsi? Byli jsme spolužáci? Chodil jsi taky do Zmijozelu?“

Způsob, jakým Draco otázku položil, prozrazoval, že by rád slyšel kladnou odpověď. Tu mu ale Harry dát nemohl, a tak nadále mlčel. Draco pochopil, že z něj nic osobního nevytáhne, a tak přešel raději k palčivější otázce.

„Co si myslíš o tomhle?“ zdvihl pravou ruku, aby poukázal na předloktí, kde se předtím Přísežná věta objevila.

„Nevím, co si o tom mám myslet. Je to běžné, že se ta slova mění? Že se nám ukázala už dvakrát?“

„To si nemyslím. Ale o Přísežných větách je toho pořád známo dost málo. Ale možná vím, kde se podívat po nějakých informacích. Pokud tedy…“ znovu přejel Harryho zkoumavým pohledem, „pokud ji tedy nechceš ignorovat.“

Satisfakce 9. 12.

… Draco si ho dál měřil zamračeným pohledem a nejspíš se rozmýšlel, jestli má Harrymu dát další šanci nebo ho shodit pod auto.

„Viděl jsem, jak ten brunet schovává do hábitu lahvičku,“ odvedl Draco raději řeč do bezpečnějších vod, ale Harry pochopil, že mu tím říká, že mu prozatím věří a snad i to, že si promluví později.

Harry přikývl a vrátili se k Ronovi, který Dracovu přítomnost přešel s pouhým pozvednutím obočí. Harry to přijal s povděkem, ačkoliv tušil, že jen co bude po všem, čeká ho velmi nepříjemná intervence na téma spřízněných duší.

A tak postávali, bavili se o počasí a Vánocích a politice a jeden z nich vždycky poslouchal, co se děje vedle nich.

Kromě bruneta, o kterém mluvil Draco, s ním byl ještě pravděpodobně jeho bratr, protože si byli velmi podobní, i některá gesta je prozrazovala.  Nezávazně flirtovali se třemi děvčaty, z nichž malou blondýnu několikrát odbyli a věnovali pozornost zbývajícím dvěma dívkám. Ta malá vypadala čím dál dotčeněji, až se nakonec otočila na podpatku a odkráčela dovnitř.

„Jdu se vychcat,“ zabručel Ron a zamířil za blondýnou. Do dveří se trefil až napodruhé, což samozřejmě patřilo k jejich roli. Přece jen – opilce nikdo nebral vážně a nikdo si jich nevšímal.

Zastavil se na baru, ale co se dělo dál ani Harry ani Draco neviděli kvůli hloučku tancujících. Jeden z bratrů se ale náhle odtrhl taky a šel k baru.

Draco na něj mluvil, ale Harry ho nevnímal. Snažil se soustředit na to, co se dělo uvnitř. Zahlédl toho kluka, jak něco objednává. V jednu chvíli spatřil i Ronovy dlouhé černé vlasy, pak ale zase nic. Váhal, jestli se nemá vrátit dovnitř, zároveň ale po očku sledoval druhého bratra, jak teď objímal obě dívky kolem ramen.

Už už chtěl zamířit dovnitř za Ronem, pro případ, že by potřeboval pomoct, když v tom odtud vyšel druhý muž v družném hovoru s tou malou blondýnkou. Ona v ruce nesla dva panáky, on tři a znovu se připojili k ostatním. Harry by je mohl sebrat už jen za to popíjení venku, ale chtěl nezvratný důkaz. A hlavně si pořád nebyl jistý, jestli je jeho pachatelem ta malá nebo jeden či snad oba z bratrů. Nevěděl zkrátka pořád vůbec nic. Ron jim byl v patách.

Harry na něj povytáhl obočí.

„Nevím kdo, pokud je to vůbec někdo z nich. Na baru se jí ten kluk omluvil, koupili rundu, spolu ji přinesli. Nic podezřelého jsem nepostřehl, ale je tam hrozný chaos. Nedokážu říct nic bližšího.“

Draco se od nich náhle odtrhl, s potácením a opileckým mumláním se připojil k hloučku, kterých byl středem jejich zájmu.

„Tak co děv –“ škytl, „… čata? Je vás na ty… tydle bor-ce ňák moc, co? Žžž bych vám s tou nero… neronvováhou tro-ščku pomoh,“ dostal ze sebe tak oplzle, že by ho Harry nejradši sebral taky. Ron už k němu nakročil, ale Harry ho zadržel.

„Nech ho,“ sykl stranou.

A Draco znovu zavrávoral, tentokrát ale tak nešikovně, že obsah skleničky té vyšší brunetky skončil na jeho svetru. Oba chlapi se po něm samozřejmě ohnali a dívka mu začala sprostě nadávat, to už ale Harry s Ronem zakročili a v rámci svých rolí Draca s ubohým „Snad se zas tolik nestalo,“ odtáhli.

„Co to mělo znamenat?“ ohradil se Ron, jakmile byli v dostatečně vzdálenosti od baru. „Teď jsme bez šance…“

Satisfakce 8. 12.

… „Máme práci,“ kývl Harry hlavou k oknu a oba se zvedli.

Stejně tak si i Draco všiml, že se něco děje a rádoby nenuceně zamířil ven, kde si zapálil. Harry nepředpokládal, že by kouřil běžně, protože předchozího večera z něj kouř necítil, pravděpodobně to byla jen záminka, proč jít postávat ven. Ron s Harrym žádnou takovou záminku neměli, což jim došlo, až když jen tak bezúčelně přešlapovali venku na chodníku.

„Kdy říkal, že přijede?“ nadhodil proto Harry.

„Až za dvacet minut,“ chytil se Ron.

„To jsme mohli ještě počkat vevnitř.“

„Co tam, chcípl tam pes. Tak nudný místo jsem dlouho neviděl,“ ušklíbl se Ron a oba nenápadně pozorovali hlouček, který se přesunul na roh budovy.

„Cože jsi to řekl?“ vmísil se mezi ně Draco, oči navrch hlavy a upíral pohled na Harryho.

„Že jsme mohli počkat vevnitř. Proč? Chceš na mě vylít ještě něco?“

„Ne, předtím,“ mávl rukou netrpělivě.

„Ptal jsem se, kdy přijede,“ přiznal Harry neochotně, protože začínal tušit, kam tomhle míří.

Draco si vyhrnul rukáv svetru a na jeho předloktí bylo jasně čitelné:

Kdy říkal, že přijede?

„Já to nechápu,“ zavrtěl Draco hlavou. „Včera jsem…“ zarazil se, jako by mu něco došlo. „Marcu?!“

„Pšt,“ položil mu Harry prst na rty. Okamžitě si ale uvědomil, co to dělá, a ruku rychle stáhl. „Pojď sem,“ odtáhl ho za loket dál od hloučku, který je zajímal a který Ron dál sledoval.

„Vysvětlím ti to, dobře? Jsem bystrozor a pracuju tady v utajení. Proto jsem byl včera Marc a dnes jsem Peter,“ přejel rukou po své vypůjčené postavě. A potom zaváhal. Draco se na něj mračil, zjevně měl v živé paměti, jak se předchozího večera rozloučili.

„Podívej… Mrzí mě, co jsem včera řekl. Nemyslel jsem to tak a vím, že jsem se tě dotkl. Zpanikařil jsem. Nemůžu ti teď říct, kdo jsem doopravdy, ale přísahám, že jsem nikdy nezamýšlel nic špatnýho. Tohle,“ poukázal na pravé předloktí, „je pro mě trochu šokující a asi mi bude chvilku trvat, než se vyrovnám s tím, že moje spřízněná duše existuje a že jsi jí právě ty.“

Draco si ho dál měřil zamračeným pohledem a nejspíš se rozmýšlel, jestli má Harrymu dát další šanci nebo ho shodit pod auto.

 

Satisfakce 7. 12.

… Draco kolem nich prošel k baru, kde se líně opřel a nevěnoval jim další pohled…

Což se nedalo říct o Ronovi, který nevěřícně těkal pohledem mezi Harrym a Dracem a vypadal, že každou chvíli omdlí.

„Harry…“ kulil na něj oči Ron.

„Já vím,“ odpověděl Harry klidně a snažil se pohledem dát Ronovi najevo, aby to nechal plavat.

„Ale…“

„Já vím!“

„On je tvůj…“

„Já vím!“

„Ale jakto? Vždyť se znáte celé roky!“ Ron se snažil novou informaci vstřebat, ale pořád byl ještě dost v šoku. Ne že by se mu Harry divil, sám to taky stále nechápal.

„To nevím…“ přiznal. Taky ho zajímalo, proč zrovna teď.

„Ale nevypadáš překvapeně.“

„Fajn… Ale nebudeš vyšilovat. A jsem Peter, jasný?“

Ron horlivě přikyvoval.

„Stalo se to už včera. Jiná slova, ale stejný člověk.“

„A on si nevšiml?“

„Všiml,“ připustil Harry neochotně.

„A?“ Ron na židli div neposkakoval a Harry se snažil vysvětlit mu všechno, co nejrychleji, aby svou pozornost zase rychle vrátili případu.

„A rozdali jsme si to spolu. On neví, že jsem to byl já, a já bych rád, aby to tak zůstalo.“

„Jsi gay?“ vyjekl Ron dost nahlas, takže se po nich pár blízko sedících lidí otočilo.

„Ne!“ vyhrkl Harry. „Nevím,“ dodal vzápětí. Ne že by mě to nikdy nenapadlo, ale vždycky mě přitahovaly i holky.“

„Ginny?“ uchechtl se Ron. „To je kluk v těle holky. Vždyť vyrostla s šesti bratry.“

„Cho…“

„Vážně chceš počítat Cho? Rozbrečela se, když jsi ji políbil!“

„To nebyla moje chyba!“

„Fajn… Myslím, že se ti můžou líbit jak holky, tak kluci a vlastně na tom ani nezáleží, jen mě to dost překvapilo, to je vše.“

„Jo, to mě taky.“

„Takže Malfoy? Jaký to bylo?“ zeptal se se směsicí zvědavosti, znechucení a výsměchu.

„Stručně řečeno to byl nejlepší sex, co jsem kdy zažil.“

Ron se rozesmál. „No jasně. Skoro jsem ti na to skočil. Dobrej pokus, fakt že jo.“

„Nedělám si srandu. Bylo to skvělý,“ ohradil se Harry dotčeně a pak jeho pohled upoutal hlouček venku před barem. „Máme práci,“ kývl hlavou k oknu a oba se zvedli.