Pálení čarodějnic

Povídka pro Beltainovou výzvu ve skupině OpenSlash. Beltain, nebo-li naše pálení čarodějnic, je svátek připadající na předvečer prvního máje.

V povídce vystupují Aron a Nathaniel, což jsou postavy, se kterými trávím poslední dobou spoustu volného i nevolného času při psaní něčeho, z čeho by teď už mohla být novela, ale já doufám, že to společně dotáhneme na fantasy román.

Myslím, že se povídka dá číst i zcela samostatně, nejzásadnější informace jsem se snažila trochu rozvést, ale pokud chcete být víc v obraze, zvýrazněte si následující část, je psaná bílým písmem.

Jejich příběh začal, když Aronova matka najala Nathaniela jako osobního řidiče/ochranku pro svého syna. V okamžiku, kdy se u Arona poprvé projeví magie, Nathan pochopí, že to je pravý důvod, proč byl zaměstnán – sám je totiž čaroděj. Na nějakou dobu se jejich cesty rozdělily, protože Aron přijal stipendium a nastoupil k výcviku u MIW – tajné jednotky složené z čarodějů. Nathan mezitím začal pracovat jako hlídač v bance a přidal se ke Stínům – organizaci, která mapuje, neschvaluje a sabotuje akce MIW.

V knize jsem právě v té části, kde se po odloučení oba znovu setkávají, takže následující povídka vám přiblíží, jak by to jejich setkání mohlo vypadat. Do knihy se ale pravděpodobně tato verze nedostane, takže je to spíš takový alternativní příběh, nebo prostě jen fanfikce. :D

VAROVÁNÍ: 18+; vesměs pwp

Věnováno Vlastě, mé oblíbené čarodějce. <3

Pokračovat ve čtení „Pálení čarodějnic“

Spolek magického tance

Vánoční dárek pro Tofiam. <3

Povídka na přání, ze kterých jsem si vybrala „maškarní nebo tanec“. Tedy taková byla původní myšlenka, ale chlapci se rozhodli, že jim nějaká epizodní povídka ke štěstí nestačí a že zkrátka chtějí svou vánoční detektivku. A protože jim to řešení případu moc nejde od ruky, je tady dnes pouze první část povídky. Druhá část bude zveřejněna během Vánočních svátků.

Shrnutí:

Draco s Harrym tvoří bystrozorské duo, které se specializuje na práci v přestrojení. Jejich nejnovější případ je postavený na podezření, že známý a oblíbený Spolek magického tance při svých zahraničních cestách za vystoupeními také pašuje magické artefakty. Harryho a Dracovým úkolem je proniknout do struktur spolku a najít patřičné důkazy, což zahrnuje k Dracově veliké radosti a Harryho nesmírné hrůze velkou spoustu tance…

Tags: Drarry, post-war, aurors, idiots to lovers

Pokračovat ve čtení „Spolek magického tance“

Nesnáším loučení

Na obrázku může být: textZapletl Harrymu prsty do vlasů a naposledy ho políbil. Miloval tuhle ranní rutinu předtím, než museli vstát a Harry odešel plnit své bystrozorské povinnosti. Sledoval, jak jeho manžel mizí v zelených plamenech, a už plánoval, co na večer uvaří, protože měl volno.
Zrovna z trouby vytahoval pečeni, když jej vyrušilo ostré prásknutí. Zamračil se a sáhl po hůlce. Jejich dům byl díky Harryho magii dobře chráněný. Jediný, kdo by se sem mohl přemístit, byl právě Harry. Ten ale cestoval zásadně letaxem.
Draco pomalu zamířil do pokoje, odkud se rána ozvala, na jazyku připravené Protego.
A pak ho spatřil.
„Harry!“ vyjekl a skočil k němu na podlahu. Pohlcený adrenalinem si stačil uvědomit, že má srdce až v krku, ruce se mu třásly, oči zalívaly slzami. Harry se svíjel ve zjevných bolestech, jeho oblečení i holá kůže pokryto krví. Draco okamžitě začal pátrat po jejím zdroji.
„Nemohl jsem… Ne bez rozloučení,“ hlesl Harry.
„To neříkej. Pomůžu ti.“
„Sectum…sempra. Neznám to protikouzlo.“
Ani Draco ho neznal. Za celé roky studia lékouzelnictví se s onou kletbou nikdy nesetkal na žádné přednášce, v žádné učebnici ani v praxi.
Bezmocně si uvědomil, že nikdy nesežene protikouzlo včas.
Zapletl Harrymu prsty do vlasů a naposledy ho políbil.

Záskok

Povídka vznikla na základě výzvy ve skupině OpenSlash na námět od TruTru a jedná se o fanfikci na Anděla páně. Pár: Petronel a Uriáš. Upozornění: Fluff, zvýšené riziko vzniku cukrovky.

Petronela povýší a dostane jinou práci. jenže by si nikdy nepomyslel, že mu jeho kolega bude tak zatraceně chybět a že bude mít hříšné žárlivé myšlenky, když zjistí, že pracuje u brány s jiným andělem. A rozhodne se to nenechat jen tak….

Pokračovat ve čtení „Záskok“

Satisfakce 24. 12.

Šťastné a veselé Vám všem! Děkuji všem, kteří četli a komentovali, a i když jsem nezvládala na všechny komentáře odpovědět, čtu je a mám z nich velkou radost. :)


„Myslím, že tomu pořád nemůžu uvěřit,“ zamumlal Draco, po chvíli, co jen leželi. Harry mu kreslil na zádech kolečka a osmičky a Draco jen ležel, ruku i nohu přehozenou přes Harryho.

„Muselo tě to aspoň napadnout, přišel jsi přece za mnou…“ poukázal Harry. Nechtělo se mu věřit, že by Draco obcházel domy ve vesnici jednu po druhé.

„Nenapadlo,“ přiznal Draco. „Bral jsem to jako hotovou věc. Myslel jsem, že je nemožné, aby se Přísežná věta neukázala už dřív, když jsme se znali roky. Ale ano, přišel jsem za tebou, protože vím, že jsi taky bystrozor a že tu žiješ. Myslel jsem, že bys mi mohl poradit… Po tom, co mi Kim řekl, že jste zatkli Motýlkovou, mi došlo, že se Marc do toho baru asi už nevrátí. Hlavně ne poté, co mě viděl odcházet s Deanem.“

Harry se proti své vůli napjal. Nevěděl, jak by se měl zeptat na Deana, ani jestli vůbec chce vědět, zda spolu něco měli.

„Nic jsme spolu neměli. Došlo mi, že jsem se spletl,“ přiznal Draco a Harrymu se ulevilo mnohem víc, než čekal.

„Jsi zklamaný?“ odvážil se nakonec Harry zeptat.

Draco se nevěřícně zasmál.

„Zklamaný?“ zopakoval, jako by si z něj Harry tropil žerty.

„No… Sám jsi řekl, že se nesnášíme…“

Draco obrátil oči v sloup. „Harry…“ začal poučným tónem, ale Harry vnímal jen to, že mu řekl jménem a jak ho to potěšilo, „říkal jsem ti, že jsem byl zamilovaný do někoho, kdo o mě nikdy nestál…“ nechal větu neukončenou a významně se na Harryho podíval, jako by mělo být zcela jasné, co chtěl říct.

„Tím jsi myslel…“ načal Harry opatrně, protože se mu nechtělo věřit, že by Draco mohl mluvit o něm.

„Tím jsem myslel tebe,“ přisvědčil Draco a znovu se zasmál. „Možná jsem vždycky tušil, že patříme k sobě.“

Harry se na něj zašklebil. „V tom případě jsem moc rád, že jsi mi to dal tak jasně najevo prostřednictvím všech těch urážek a zlomenin…“

„Ale sklapni,“ plácl ho Draco do ramene. „Tenkrát to nešlo… Bylo jednodušší tě nesnášet. Nesnášet sebe a všechno kolem,“ přiznal.

„Jo… Já vím,“ vtiskl mu Harry polibek do vlasů. „A jsem rád, že teď už to jde. Jsi úžasný, Draco.“

„Já vím,“ zazubil se a natáhl se pro řádný polibek.

S Harrym si totiž úžasně připadal.

Satisfakce 23. 12.

Perníčky zůstaly zapomenuty a oba se přesunuli do patra do ložnice, kde pokračovali v pomalém poznávání. Přísežná věta s jejich polibkem definitivně zmizela a Harry věřil, že už se nikdy neobjeví, protože magie dosáhla svého – spojila dvě bludné spřízněné duše, i když ji to zřejmě stálo více energie než obvykle, protože to byly duše zatraceně tvrdohlavé.

Harry začal Draca zbavovat oblečení, protože po něm toužil jako nikdy. Svetr mu přetáhl přes hlavu, košili rozepnul mávnutím hůlky, protože na tolik knoflíků tedy trpělivost neměl, což Draca nepochopitelně pobavilo. Draco nezůstával pozadu, ale měl úkol značně jednodušší, Harryho domácí oděv sestával z vytahaného trika a sedřených riflí.

Když se konečně položili na postel, pokusil se Harry Draca přetočit na záda, protože se mu moc líbilo, když mu byl Zmijozel vydaný na milost a nemilost a mohl si ho prohlížet a zkoumat jeho tělo a reakce podle své libosti. Tentokrát ale Draco zavrtěl hlavou.

„Dnes já,“ zašeptal a Harry pochopil a pozice si vyměnili. Teď byl Draco tím, kdo poznával a hledal, co se Harrymu líbí a bral svůj úkol víc než zodpovědně. Jeho doteky byly tentokrát jiné. Váhavé, pomalé, nervózní. Jako by nemohl uvěřit, že se Harryho skutečně může dotýkat, že to není sen, ze kterého se probudí. Možná stále čekal, že se mu Harry vytrhne a vysměje, ale ten nic takového v plánu rozhodně neměl.

Přitáhl si Draca k dalšímu polibku, líbilo se mu držet ho, cítit pod rukama jeho štíhlé boky a horkou kůži a jeho vlhké rty na svých.

Dracovy doteky náhle nabraly na intenzitě, byly důkladnější, žádostivější a přiváděly Harryho k šílenství. Draco vzal jeho ruce a položil mu je nad hlavu, aby ho přestaly rozptylovat.

„Nech je tam,“ přikázal, a přestože nepoužil žádné kouzlo, které by Harryho přimělo ruce nechat na místě, neodvážil se ani pohnout – příliš vzrušený a příliš zvědavý, co dalšího Draco zamýšlí.

Draco se posunul níž, Harrymu se usadil mezi nohama a oběma rukama ho hladil po bocích, stehnech, ve slabinách, občas se letmo dotkl šourku nebo penisu, ale víc pozornosti jim nevěnoval a Harry z něj pomalu šílel. Když už tohle mučení nedokázal vydržet, pokusil se postarat sám o sebe. Ale sotva se stačil se dotknout, Draco nespokojeně sykl a levou rukou Harryho ruku vrátil zpátky na polštář a druhou ho chytil pod krkem. Nikterak jemně, ale zároveň tak, aby se Harrry cítil jen víc vzrušený, a ne vyděšený.

„Co jsem řekl?“ zavrčel a důrazně Harryho ruce v zápěstích zatlačil víc do polštáře. „Buď hodný,“ varoval ještě a vrátil se ke své předchozí činnosti. Už se ale smiloval a obemkl Harryho penis rukou a pevnými pohyby ho začal pomalu dráždit, sklonil se a vzal ho zároveň i do úst. Vlhké horko, které Harryho zaplavilo, jej zbavilo veškerých myšlenek a přinutilo sténat. Neurčité zvuky spokojenosti, Dracovo jméno, souhlasné mručení… Chtěl, ať Draco ví, co s ním dělá, jak ho vzrušuje a přivádí k šílenství.

Když se Draco odtáhl, otočil se Harry na břicho ještě dřív, než vůbec stačil něco říct. Příliš po něm toužil, chtěl ho cítit v sobě. Když ho Draco začal připravovat, už věděl co čekat. Nepříjemný pocit brzy pominul a vládu nad ním opět převzalo vzrušení. Vnímal každý Dracův dotek, každý jeho polibek, šeptaná ujištění a vyznání. Jsi krásný, zašeptal mu Draco do ucha, když ho zezadu objal. Líbal ho na krk, rukou zpracovával jeho penis. Svým klínem se tiskl Harrymu k zadku a Harry měl pocit, že pokud ho v sobě okamžitě neucítí, tak umře.

„Vážně můžu?“ zeptal se Draco s polibkem vtisknutým za ucho.

„Dělej,“ zavrčel Harry a prohnul se v zádech. Draco se bublavě zasmál, ale poslechl.

Když do Harryho pronikal, vrátil se ten nepříjemný pocit o něco intenzivněji, než když ho roztahoval prsty, ale stejně jako předtím brzy pominul. Draco už v něm byl celý, tiskl se k Harrymu a rukou stále pomalu zpracovával jeho penis. Nechal Harryho, aby si zvykl, ale s tím neměl žádný problém. Pocity, které jej zaplavovaly byly příliš intenzivní, a Harry se jimi nechal zaplavit, topil se v nich a užíval si každou vteřinu.

„Jestli se okamžitě nepohneš, tak tě prokleju,“ pohrozil Dracovi přes rameno a ten se slastným zamručením poslechl. Jeho pohyby byly pomalé, alespoň zpočátku, po chvíli už se nedokázal ovládat a společně se svým přirážením zrychlil i pohyb rukou, kterou svíral Harryho penis.

Harry věděl, že tohle dlouho nevydrží, ale než stačil Draca varovat, přemohlo jej vyvrcholení a s výkřikem sledoval, jak jeho sperma pokrývá Dracovu ruku a prostěradlo pod nimi. Draco ho následoval vzápětí a Harry cítil, jak v něm jeho penis pulzuje a tentokrát byl on tím, kdo neodkázal uvěřit, že se to skutečně děje. Že právě nechal Draca Malfoye, aby se do něj udělal.

Ale Merlin ať ho prokleje, jestli to nebylo to nejlepší, co kdy v posteli zažil. Pravda, laťka nebyla nikterak vysoko, ale stejně byl ohromený a šíleně přemožený… vším.

Draco se na něj doslova zhroutil a Harry nedokázal unést váhu jich obou a lehl si. Draco zůstal na něm, jenom vyprostil svou ruku z pod Harryho břicha. Ztěžka oddechovali, Draco mu doslova funěl za krk, a když se začal smát, Harry ho ze sebe shodil, aby na něj viděl.

„Myslím, že nejradši jsem měl Marca,“ bylo jediné, co z něj tázavým pohledem dostal.

Harry ho píchl mezi žebra.  „Tak si běž najít Marca,“ nepodařilo se mu skrýt dotčení.

„U Salazara, Pottere, dělám si srandu. Tohle bylo skvělý… Ty jsi skvělý,“ dodal, když viděl, že se Harry pořád mračí.

„Neuplácej,“ zasmál se a lehl si na záda, Draca si přitáhl do obětí.

Harry netušil, že přesně tohle si letos k Vánocům přál, dokud to nedostal.

Satisfakce 22. 12.

„Draco, počkej! Nebavil jsem se. Drásalo mě, že ti nemůžu říct pravdu. Chtěl jsem ti to říct… Všechno… Ale nemohl jsem,“ pustil se Harry do vysvětlování, i když mu byla zima a obával se, že nebude trvat dlouho, než je někdo začne sledovat, případně fotit.

„Nevěřím ti,“ zavrčel Draco zle a viditelně bojoval s nutkáním utéct.

„Já vím a mrzí mě to. Já tomu nevěřím úplně stejně jako ty. Stejně tak nechápu, proč teď, proč ne kdykoliv dřív, ale možná jsme potřebovali jiný úhel pohledu, aby to vůbec mělo šanci fungovat. A já chci, aby to fungovalo, abychom tomu dali šanci a zkusili to.

Tohle,“ ukázal si na pravé předloktí, „není jen nějaká legrace. A ani pro mě to nebyla hra nebo zábava, protože jsem se zrovna nudil. Tohle je skutečné a máme šanci na něco jedinečného, pokud tomu budeme věřit a zkusíme to.“

Draco mlčel a Harry se pomalu smiřoval se skutečností, že to všechno bylo marné a že měl od začátku pravdu – jakmile Draco zjistí, kdo je jeho spřízněnou duší, vezme nohy na ramena. Ale nemohl to vzdát. Ne teď…

„Můžeme si prosím promluvit? Uvnitř?“ ustoupil Harry ze dveří a sledoval vnitřní bitvu, jakou Draco sváděl, neboť se mu promítala v očích a v zatínáních čelistí. A taky se mu trochu třásly ruce. Nakonec ale obezřetným krokem kolem Harryho prošel dovnitř.

„Omlouvám se, nečekal jsem hosty,“ začal Harry rychle sklízet ze stolu. Vzápětí si uvědomil, že je ještě pořád čaroděj, a použil hůlku, aby tácy s cukrovím a misku a zdobící sáček s polevou odklidil na kuchyňskou linku. Cítil Dracův zkoumavý pohled v zádech a už byl zase nervózní.

„Dáš si čaj nebo vaječňák nebo něco jinýho?“

„Nic.“ Draco byl stále odměřený a opatrný. Pozoroval Harryho přimhouřenýma očima. Zkoumal, hodnotil, rozmýšlel…

„Myslíš to vážně?“ zeptal se nakonec tiše, nejistě.

„Naprosto,“ přikývl Harry pomalu. „Všechno, co jsem řekl… Nikdy jsem se necítil tak dobře jako ty dva večery s tebou.“

„Vždycky jsme se nesnášeli,“ namítl Draco, ale neznělo to zle. Jen hledal jistotu.

„A právě proto jsme se potřebovali vidět v novém světle. A navíc… Kdybych tě skutečně nesnášel, nikdy bych s tebou domů nešel.“

„Dobře,“ přikývl Draco, ale stále nejistě. Nebyl přesvědčený, že dělá dobře. Harry k němu váhavým krokem přistoupil.

„Dobře? To je všechno, co na to řekneš?“ zeptal se klidně, s mírným úsměvem a vzal Draca za ruku. Když se mu nevytrhl, neubránil se upřímnému širokému úsměvu.

„Zkusíme to.“

„Myslíš to vážně?“ zeptal se tentokrát Harry s neskrývanou nadějí.

Přísežná věta není něco, co by kdokoliv, kdo má všech pět pohromadě, jen tak zahodil. Zasloužíme si minimálně šanci. V nejhorším budeme první zdokumentované případy, ve kterých se magie zmýlila,“ ušklíbl se na konci.

Harry se rozesmál. Nahlas, uvolněně, protože mu ze srdce spadl šíleně veliký kámen. Draco ho neproklel a neutekl a chce jim dát šanci…

Odvážil se  a položil mu ruku na tvář a několik vteřin ji tam jen nechal… Potřebovali si zvyknout… Harry ani tolik ne, už měl dva večery k dobru, ale pro Draca byla tahle dynamika s jeho školní nemesis zcela nová a Harry mu dával čas se s ní vyrovnat. Hleděli si do očí, čekali na okamžik, kdy ten druhý posměšně vykřikne, že to je vtip, ale jak se postupně uklidňovali a získávali důvěru, uvědomovali si, že je to skutečné.

Draco mírně natočil tvář a do doteku se opřel a Harry prsty sklouzl níž na krk a přes hrudník na bok, kde ruku nechal a přitáhl si Draca k sobě, do pevného objetí.

Pořád si stojím za tím, že jsi úžasný,“ zašeptal mu Harry do záhybu krku, kam si položil hlavu. A nakonec neodolal, aby ho na krk jemně nepolíbil. Nebyl si jistý, kdy přesně se to stalo, ale už si stačil Dracův krk zamilovat. Možná proto, jak Draco na doteky a polibky tam umístěné reagoval. Ani teď se neubránil slastnému, spokojenému zamručení a naklonil hlavu tak, aby měl Harry ještě snadnější přístup.

A Harry ho líbal, teď už intenzivněji, dlouhými, línými polibky, a když mu Draco vyšel vstříc svými rty, bylo to to nejúžasnější, co kdy zažil. Protože konečně Draco líbal jeho, Harryho, a ne nějakou náhodnou vypůjčenou identitu…

Satisfakce 21. 12.

„Rone…“ Harry pocítil narůstající paniku. „Co když si myslí, že jsem to já?“

Ron na to nic neřekl, jen kamarádovi věnoval soustrastný pohled.

Harry by se nejradši nakopnul. Měl mu všechno říct, dokud měl příležitost. Teď o svou šanci přišel definitivně. Malfoy si bude myslet, že jeho spřízněnou duší je Dean. A možná se nedorozumění vysvětlí, ale co když do té doby zjistí, že je mu s ním vlastně taky moc dobře a nebude chtít o Harrym ani slyšet?

Seděli u stolu mlčky, Motýlková se neukázala a Harry měl hlavu příliš plnou myšlenek na to, aby se dokázal s Ronem o čemkoliv bavit. Domů odcházel po půlnoci a myšlenky na to, co asi Draco s Deanem zrovna dělají mu nedovolily usnout. Copak si Draco nevšiml Přísežné věty, která se zase objevila?

Harry byl celý týden zhola nepoužitelný. Vzal si osobní volno, které mu ochotně udělili, protože všechny předchozí Vánoce od svého nástupu k bystrozorům měl pohotovost nebo přímou službu. Rona s Hermionou statečně ignoroval, až ho nakonec nechali na pokoji. Potřeboval jen prostor, aby si ujasnil, co dál.

Neměl nijak zvlášť rád Vánoce, ale měl rád adventní atmosféru před nimi, a tak se kormě utápění ve vlastním žalu pustil za zvuku vánočních koled do výzdoby domu. Nesmělo chybět jmelí, vánoční dekorace, vaječný koňak ani cukroví a všechno tohle včetně shánění dárků pro jeho přátele jej obstojně zaměstnávalo. Vyčistil si hlavu od práce, čemuž napomohla i zpráva od Rona, že pachatelem skutečně byla zhrzená Motýlková a že ji dostali.

Mohl začít znovu, s čistým štítem.

Musel se rozhodnout co dál. Draca po celý týden nekontaktoval, ani na to nepomyslel. Byl příliš svázán obavami. Chvílemi se připadal směšně. Čeho se tak bál? Ron měl pravdu, neměl přece co ztratit, pokud ho Draco odmítne, tak se pro něj vůbec nic nezmění. Bude i nadále sám, ponoří se do práce a všechno bude jako dřív…

No… Jenomže právě to Harry už nechtěl. Vždycky si svůj život představoval po boku někoho. Bavilo ho vařit a péct, ale k čemu to všechno, když se neměl s kým podělit?

Zrovna zdobil perníčky a obě ruce měl upatlané od cukrové polevy, a tak málem vyletěl z kůže, když se objevilo příliš známé svědění na ruce, které nemohl poškrábat. Než si stačil uvědomit, co to vůbec znamenalo, ozval se zvonek.

Harry se nezdržoval mytím rukou, po cestě ke dveřím použil bezhůlkové kouzlo, kterým očistil sebe i své oblečení od všech stop po pečení.

Přede dveřmi se zarazil, dvakrát se zhluboka nadechl a dveře otevřel. Nejspíš mu to trvalo příliš dlouho, protože návštěvník už k němu byl zády a tři kroky ode dveří.

„Omlouvám se, že obtěžuji. Jen někoho hledám,“ řekl Draco, když uslyšel otevření dveří, a ještě než se vůbec podíval na Harryho.

„Ahoj Draco,“ usmál se Harry, než se stačil zarazit a vymyslet něco chytřejšího.

„Pottere,“ vzal ho Draco konečně na vědomí, ale tón jeho hlasu se razantně proměnil z toho zdvořilého na opovržlivý a obranný. Zároveň si ale nejspíš uvědomil svědění Přísežné věty, protože pohlédl na své předloktí, které si třel druhou rukou, aby nepříjemný pocit zahnal.

Pak střelil pohledem na Harryho.

Odfrkl si a potřásl hlavou. „Doufám, že ses bavil, Pottere,“ zavrčel a vztekle se otočil k odchodu.