Do neznáma – 30denní výzva, den 13.

„Zamiloval jsem se do mimozemšťana!“ postěžoval si Harry Hermioně nad šálkem pravého anglického čaje o páté.

„Zas nepřeháněj. Je to jen Zmijozel…“

„Ty o tom víš?“ podivil se Harry upřímně. Nikdy tak úplně nepochopil, jak to Hermiona dělala, že věděla úplně všechno, co se kde šustlo.

„Podle Rona už skoro dva měsíce nemluvíš o nikom jiném, nebylo tak těžké dát si dvě a dvě dohromady…“

„Chm,“ souhlasil Harry.

„Tak co ti provedl tak strašného?“

„Strašného nic,“ zamručel a nabídl si sušenku. „Jen prostě přemýšlí úplně jinak, nechápe můj humor a dost často jsem z něj úplně mimo,“ zakončil a Hermiona se zahihňala.

„To je přece dobře, ne?“

„Jo. Ale… Přivádí mě k šílenství.“

„Upřímně, Harry, překvapovalo by mě, kdyby ne. Vždycky jste se dokázali jeden druhému dostat pod kůži.“

„Pořád mluví o knížkách, dokonce už jsem si jich i pár přečetl, a to se ani netýkaly famfrpálu.“

Hermiona se jeho dotčenému tónu zasmála. „To mi zní, jako že na tebe má dobrý vliv.“

„A chce o nás říct rodičům,“ informoval ji o Dracově největším prohřešku.

„Ty nechceš?“

„Ne že bych nechtěl… Jen nevím, jak to přijmou. Jak mě přijmou.“

„No… Asi můžeš být rád, že je Lucius v Azkabanu.“

„Jo, mám stejný pocit. Ve výsledku to prostě jen hrozně moc nechci pokazit.“

„To je normální, když se člověk zamiluje.“

„Já pořád tak nějak nechápu, jak se to vlastně stalo. Užívám si to. Moc. Jen… Jak?! Jak je to možné, že zrovna my dva? Není to snadné. Ale taky to není tak těžké, jak bych čekal, chápeš?“

„Možná?“

„Hodně mluvíme… Hodně posloucháme. Myslím, že spoustu věcí z minulosti najednou chápu jinak. Rozumím, proč udělal, co udělal. Často si říkám, že bych se vlastně na jeho místě zachoval stejně.“

„Harry, tohle je vlastně hrozně skvělé. Našli jste cestu, myslím, že vám to může fungovat.“

Chvíli o jejích slovech přemýšlel. Taky tomu věřil, ale zároveň byl pořád plný obav.

„No… Děkuji za čaj, ale můj mimozemšťan mě za chvíli přijde navštívit, takže se už rozloučím.“

„Harry…“ zastavila ho ještě. Vyčkával. „Jsi šťastný?“

Upřímně se nad její otázkou zamyslel.

„Jsem.“

Objala ho. „Na tom jediném záleží. Zvládnete to.“

„Děkuju. Pozdravuj svého mimozemšťana.“

„Budu,“ zazubila se na něj a zamávala, když mizel v zelených plamenech letaxu.

 

Napsat komentář

komentáře 4

  1. niktoska

     /  8.2.2019

    Neviem prečo, ale včera mi táto pesnička z ničoho nič prišla na um a nemohla som sa jej celý deň zbaviť. A dnes tu je zas…Harry a Draco v tvojom podaní sú bezkonkurenční, už sa teším na pokračovanie.

    Odpovědět
  2. Ty jo, to snad ani neznám, ale Kelly Family ve mě tedy vyvolává velkou nostalgii:-D Díky

    Odpovědět
  3. Ester

     /  10.2.2019

    Draco aky seriozak, núti ho citat knihy a chce ho predstavit rodicom. Je vidno, ze ma s nim vazne úmysly :-)

    Odpovědět

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: