Satisfakce 2. 12.

… „Vidíš, už ani neví, která bije,“ zavrtěl nad ním blonďák hlavou a Harry se nechal odtáhnout ven z baru.

Štiplavě ledový prosincový noční vzduch Harryho nakonec probral.

„Uhm. Díky, ale jsem v pohodě,“ hlesl a sledoval, jak Draco vytřeštil oči a pak reflexivně střelil pohledem ke svému pravému předloktí, které sice bylo zahalené v tmavě modrém svetru, ale zcela nepochybně taktéž skrývalo Přísežnou větu.

Harry nechápal, jak je to možné. S Malfoyem se vídali roky… Celé roky a nikdy se žádná zpropadená věta neobjevila, tak co bylo teď jinak? Byl to Harryho vzhled? Musel se z něj stát modrooký brunet, aby našel svou spřízněnou duši? A vůbec… Malfoy?! Jak by zrovna on mohl být Harryho spřízněnou duší? To nedávalo smysl.

„Jak se jmenuješ?“ vrátil mu Draco pozornost a jeho hlas byl náhle mírný.

Harry nemohl prozradit své krytí, ještě neměl, co potřeboval. „Marc,“ odpověděl a čekal na Dracův další krok.

Byla noc, lampy navíc ověšené vánočními světelnými dekoracemi ale ulici osvětlovaly dostatečně. Z baru k nim doléhala rytmická taneční hudba a okolo nich postávaly hloučky kuřáků a hlasitě se bavily. Harry ale nic z toho nevnímal. Jeho pohled byl pevně spoutaný s Dracovým, užíval si, že si ho může prohlížet nezkresleně brýlemi, a hlavou mu vířily obavy. Co když lektvar vyprchá? Měl silnou dávku, měla vydržet až do rána, navíc v maskovacích kouzlech nebyl úplně neschopný, ale člověk zkrátka nikdy neví…

„Takže, Marcu…“ začal Draco pomalu, oči upřené na Harryho rty. „Jsi místní?“

„Ne, žiju v Godrikově Dole,“ odpověděl po pravdě, protože byl příliš mimo na to, aby přemýšlel nad lží. „A ty?“

„Wiltshire…“

Zjevně se ani jednomu z nich nechtělo mluvit, ale Harry se neodvažoval udělat další krok. Ačkoliv byl zvědavý. Proč právě teď? Proč právě Draco? Ani po válce se vztah mezi nimi nijak nezměnil. Vlastně se od konce války viděli všehovšudy třikrát a všechna setkání zahrnovala pouze odměřené pokývnutí hlavou na pozdrav.

Zvláštní barvu Dracových očí by přesto poznal kdykoliv a kdekoliv, nebyly jen nudně šedé, měly takový zvláštní lesk, který zcela zmizel v jejich šestém ročníku, kdy se Draco trápil. Teď byl ale zpátky a Harry jím byl uhranutý.

„Chtěl bys…“ mávl Draco neurčitě rukou někam za sebe, ale pohledem neuhnul.

„Chtěl,“ kývl Harry a olízl si rty. Draco překonal poslední krok, který je dělil, rukou se zachytil za Harryho košili a jejich hrudníky do sebe s tupým buchnutím narazily. Draco nečekal na další pozvání a políbil ho. Jeho rty byly měkké a horké a Harry se do jeho polibků rázem zamiloval. Možná, kdyby věděl dřív, že Malfoy líbá takhle, mohli si ušetřit celé roky nenávisti a strávit je mnohem příjemněji…

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

komentáře 3

  1. Ale, ale… Tak chlapci jdou na to rychle. Po dnešní části mám ještě víc otázek, než včera. :D Doufám, že na všechny dostanu odpověď. Ale forma adventního kalendáře se mi moc moc líbí. Těším se na zítřek.

    Odpovědět
  2. Benny

     /  2.12.2018

    Ale no tak! Tohle je moc a moc krátké,chci sex!
    Teda já ho mám,ale..penis v Harryho zadku nic nenahradí 😄

    Odpovědět
  3. Spřízněné duše – tak jaképak dlouhé řeči, že? Honem zjistit, jestli se dá spříznit i něco jiného než duše… :D

    Odpovědět

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: