Seznamka

Povídka do Drarry Challenge 2017. Téma jsem měla pomalu za trest, Snape jako dohazovač mi nějak nešel přes prsty, ale když mi Kaspar otevřela oči, když řekla, ať to nepíšu navážno, dokázala jsem si to i užít. Takže trochu satira, trochu parodie na téma:

Je několik let po válce. Harrymu ztroskotal vztah s Ginny a teď už ví, že s dívkami mu to nevyjde nikdy – nemají pro něj to správné příslušenství. Je v depresi, Hermiona s Ronem založili rodinu a on zůstal skoro sám. Jediné, co ho ještě drží jakž takž při smyslech, jsou pravidelné návštěvy u Severuse Snapea – v loděnici se mu ho podařilo zachránit a poté, co viděl jeho vzpomínky a ledacos si vyříkali, vzniklo mezi nimi celkem respektované přátelství a Harry ho bere skoro jako náhradu za Brumbála – otcovskou autoritu, ochotnou ho vyslechnout a někdy i poradit. A Snape mu poradí – věnuje mu katalog kouzelnické seznamky. Co mu ovšem neprozradí, je, že ji poněkud upravil – mezi fotografie vztahuchtivých kouzelníků přimíchal i fotografii svého kmotřence, malinko vylepšenou kouzlem přitažlivosti a touhy. A taky mu neprozradí, že dvojče téhož katalogu, jen s jeho upravenou fotkou, věnoval i Dracovi, který u něj hledal stejnou pomoc… Ví, že oba pánové k sobě chovají silné city, a kdyby si sundali klapky z očí, zjistili by, že od nenávisti k lásce často bývá jen krůček.

 


„… no a pak mi dvě hodiny vyprávěli o tom, jak malá žvatlá. Rozumíš tomu? Dvě hodiny Ronova monologu přerušovaného pouze Hermioninými opravami. Dvě hodiny výkladu o něčem, co mě absolutně nezajímá! Vždyť ještě neřekla ani jedno jediné kloudné slovo, kterému by člověk rozuměl…“

Severus si vnitřně povzdechl. Po tři sta osmdesáté prvé, měl-li být akademicky přesný. Přesně tolik povzdychů totiž trval Potterův nezáživný monolog o čemsi, co ho absolutně nezajímalo. Vlastně… Když se nad tím zamyslel, proč to individuum vůbec trpěl ve své společnosti? Měl to zapotřebí?

No neměl.

„… A pak mi ji strčili do rukou, abych ‚si ji taky chvíli užil.‘ Já! Děti mě děsí, nechci si je chovat, nechci na ně žvatlat a už vůbec je nechci hlídat, což byla hned další věc, kterou po mně chtěli…“

Tři sta osmdesát dva bylo doprovázeno pohlédnutím na kukačky. Za tři a půl minuty pět hodin. Do pěti. Dá mu čas do pěti. Ostatně na půl šestou měl naplánovanou večeři, na které přislíbil svou účast Draco. Ze zkušenosti věděl, že je pro jeho psychické zdraví nežádoucí, aby se Draco s Harrym setkali v jedné místnosti, pokud neplánoval drobnou rekonstrukci domu, jako třeba nechat jej srovnat se zemí a vystavět znovu.

Což neplánoval.

„Vskutku fascinující,“ přisvědčil Severus a zcela selhal ve snaze znít zaujatě.

Potter se zarazil, prudce vzhlédl a zabodl do Severuse protivný, pátravý pohled.

„Nudím tě, že?“ konstatoval zcela zjevný fakt přesně tím zbytečným způsobem, jaký měl tolik v oblibě. „Odpusť, Severusi. Asi jsem potřeboval ventilovat svou frustraci z toho, že všichni mí vrstevníci zakládají rodiny, a já přitom na něco takového nemám ani pomyšlení,“ povzdychl si tentokrát Potter a Severus potlačil sto šedesáté deváté protočení očí v sloup.

„Předpokládat, že všichni zakládají rodiny, je stejně tak hloupé jako nepřesné,“ upozornil ho. „Přesto rozumím tvému rozhořčení a doporučuji ti, abys svým přátelům řekl, že se necítíš na to, abys dělal chůvu.“

„Ano. Asi máš pravdu. Jako obvykle,“ ušklíbl se Potter. „A jak se máš ty? Jak pokračuje výzkum?“

„Vskutku uspokojivě, řekl bych, ačkoliv se potýkám s jistými drobnými nepříjemnostmi, ale je jen otázkou času, než se mi podaří vlastnosti lektvaru vyladit k mé spokojenosti.“

„To jsem vážně rád. Zasloužíš si uspět,“ pokýval Potter hlavou a Severuse stejně jako pokaždé napadlo, čím si tahle upřímně míněná uznání zasloužil. „A jaké nepříjemnosti ti obtěžují život?“ dodal pak s dalším divokým úsměvem a Severus se po krátké úvaze jal vysvětlovat problematiku křížení růží, což negativně ovlivňovalo reakce s divokými bylinami, neboť původní receptury počítaly s konkrétní odrůdou bílé růže, která v současné době nebyla prakticky k sehnání.

Zrovna se dostával k nejzajímavější pasáži, když plameny v krbu náhle vyšlehly do výšky, zezelenaly a Severus v mžiku pochopil, jaké hrozné chyby se dopustil. Plameny ještě zmohutněly a v dalším okamžiku se v nich zhmotnila Dracova štíhlá, elegantní postava oblečená do tmavě modrého hábitu. Výraz jeho tváře byl zcela netečný, přesně do okamžiku, než se oheň vrátil ke své původní barvě a mírnému plápolání, a Draco spatřil Harryho. Jeho světlé obočí se stáhlo k sobě, zkrabatil čelo a pevně zatnul čelisti.

„Pottere,“ vyšlo skrze ně v nepříjemném zavrčení a vzápětí dědic rodu Malfoyů stočil svůj pohled k Severusovi:

„Dobrý večer, Severusi. Měl jsem za to, že naše večeře bude soukromou záležitostí.“

Než ho stačil ujistit, že to přesně tak plánoval, předběhl ho Potter. Samozřejmě. Ten poděs nikdy neuměl držet jazyk za zuby.

„Nemusíš se bát, Draco, nehodlám si kazit podvečer. Půjdu.“

„Kazit? Chceš tím říct, že bych svou přítomností kazil já tvůj večer? Mohu tě ujistit, že ty bys mi ho kazil mnohem víc. Jsi nevychovaný fracek, který nezná pravidla stolování. Vlastně bys nepoznal etiketu, ani kdyby tě praštila ocelovou pěstí do toho tvého křivého nosu.“

„Draco, ovládej se,“ upozornil ho Severus blahosklonně a povzdychl si. Tři sta osmdesát tři. S takovou by mohl zdolat rekord šest set patnáct, který byl ustanoven, když se u něj Draco s Harrym setkali poprvé. A s trochou štěstí to stihne už do osmi.

„Já jsem nevychovaný fracek? Ty jsi povýšené arogantní hovado, které si nevidí na špičku nosu! Nic o mně nevíš.“

„Harry, ovládej se,“ nabádal i druhého účastníka hádky, ale už do toho ani nedával srdce. Věděl, že teď už o něm jeho svěřenci neví…

„Nic? Svatý Potter, chudáček, co vyrůstal bez rodičů, všichni ho litujte! Ne, počkat, všichni ho oslavujte, porazil přece Temného pána… Pojďme mu rovnou nechat postavit sochu na nějaké pěkné veřejné místo, no jistě, přímo v zatraceném Ministerstvu kouzel!“

„U všech zlatonek… Myslíš, že jsem o tu pitomost stál?! Vážně si to myslíš? Tak víš co? Dovol mi, abych tě informoval, že ji bytostně nesnáším. Nenávidím ji. Když ji odstraníš tak, aby už ji nikdo nemohl vrátit zpátky, budu ti třeba ruce líbat!“

Severus povytáhl obočí. Podle jeho soukromého názoru by ti dva měli veškerou energii, kterou vkládali do svých hádek, investovat spíše do sexu. Líbání rukou mohlo být vhodnou předehrou. Musel si přiznat, že byl – co se těch dvou týkalo – nebetyčně hloupý, ba přímo slepý. Neúměrně dlouhou dobu považoval všechno to jiskření mezi nimi za skutečnou nenávist, ale jak s nimi mluvil, viděl jejich reakce, když před jedním zmínil toho druhého, začalo se mu v hlavě líhnout zvláštní podezření. Po pár měsících si byl naprosto jistý, že to nebyla nenávist, co mezi nimi viselo, ale obrovská, ba téměř nekonečná, sžíravá touha…

„Jako bych tě snad někdy nechal se mě dotknout!“ zašklebil se Draco s odporem.

… kterou si odmítali přiznat.

„Merline! To se jen tak říká. Jsi tak tupý, nebo to jenom hraješ?!“ rozčiloval se Harry. „Nedotkl bych se tě ani násadou od koštěte, natož rty!“

Severusovi neuniklo, jak se Draco při slově rty zarazil. Jeho očima problesklo něco, co si troufal interpretovat jako záblesk vzrušení. Nechtěl na Draca ani na Harryho myslet v jakémkoliv sexuálním slova smyslu, ale z čistě vědeckého hlediska si zkrátka všímal detailů. A navíc byli v tomto ohledu příšerně otravní a Severus by je nejradši zavřel ve sklepě, dokud by se po sobě nevrhli.

Akorát si stále nebyl jistý, jestli by to skončilo tím zmiňovaným sexem nebo bitkou na život a na smrt, a tak to neriskoval.

„No, to se mi vážně ulevilo. Ještě bych od tebe mohl něco chytnout,“ vrčel právě Draco a Severus vstal ze svého křesla, prošel kolem obou mladíků a v kuchyni si připravil oblíbený Earl Grey. Když se po šesti minutách vrátil, hádka byla stále v plném proudu. Zmatený skřítek se otázal, zda má servírovat tři večeře, Severus ho ujistil, že jedna prozatím postačí, v relativním klidu se navečeřel, přečetl si znovu ranní tisk pro případ, že by mu ráno uniklo něco podstatného, a upíjel svůj chladnoucí čaj. O třicet osm povzdechů později (s takovou to na rekord nevypadalo), se přesunul do křesla, kde si vychutnával pálenku, kterou mu skřítek laskavě nalil. Mohl to být příjemný večer, kdyby nebyl doprovázen nekonečným hašteřením.

„Pokud mě omluvíte, půjdu si lehnout,“ poznamenal prázdným křeslům, protože nikdo jiný ho nebral na vědomí, a šouravým krokem se odebral do patra.

Než usnul, přemýšlel, zda je tam ráno ještě najde stát.

 

Nenašel.

A vskutku ho zajímalo, jak celá scéna dopadla. Skočili po sobě? Předbíhali se tři čtvrtě hodiny v tom, kdo krbem odcestuje jako první?

„Kerbe?“ promluvil Severus do ticha pokoje a před ním se vzápětí objevil domácí skřítek.

„Přejete si, pane?“

„Odklízel jsi během rána nebo noci nějaká mrtvá těla?“

Senilní skřítek se hluboce zamyslel a po téměř minutě rozvážně zavrtěl hlavou. „Ne, pane.“

„Výborně. Děkuji. Můžeš jít.“

Puf. Severus ten zvuk nesnášel. Někoho rozčilovalo vrzání dveří, cinkání porcelánu o porcelán a Severus nesnášel zvuk přemisťování skřítků.

Každopádně… Žádná mrtvá těla, to tedy nasvědčovalo tomu, že se chlapci v poklidu rozešli do svých domovů a Severus může očekávat jednu či dvě rozhořčené návštěvy během následujících čtyřiadvaceti hodin.

Upřímně řečeno – měl těch dvou plné zuby. Musel udělat něco, aby se tohoto problému zbavil.

Zrak mu padl na nový (měsíčně aktualizovaný) katalog vyhlášené kouzelnické seznamky, který mu každý měsíc obstarával jeho senilní skřítek. Jako by mu tím snad chtěl něco naznačit.

Severus si povzdychl a s odporem tu věc přitáhl k sobě. Přeskočil příběhy šťastných párů, které se daly dohromady díky tomu stupidnímu katalogu, s čistě akademickým zájmem si prohlédl rubriku Ona hledá jeho, přeskočil On hledá ji, Ona hledá ji, On hledá to a Ona hledá to, To hledá to a se zklamáním zíral na strohé sdělení: „Litujeme, ale v současné době je tato kategorie bez nabídek k seznámení“ v rubrice On hledá jeho.

Co si člověk neudělá…

Celé dopoledne Severus strávil chozením po Londýně, kde hledal vhodné adepty pro svůj plán. Těsně před večeří měl dostatek genetického materiálu a mohl svůj plán spustit. Pak už stačilo jen pár mávnutí hůlkou a katalog zdobilo pět mladíků v Harryho a Dracově věku. Dvě klepnutí hůlkou a katalog se zduplikoval. Originál si Severus přisunul blíž a pro jistotu eliminoval všechny ženy, které by se podle jeho názoru Dracovi mohly zamlouvat. Zejména ty s krátkými černými vlasy a zelenýma očima. Potom si z krbové římsy přivolal jedinou fotku Harryho, která tam stála, a… Jak se tam vlastně dostala?! … a mírně ji upravil. Vlasy mu shrnul více do čela, brýle odstranil… Takto fotku zkopíroval do katalogu a připojil jméno: Harry P.  a stručné info.

Podobným postupem upravil i kopii katalogu, eliminoval spíše ty světlovlasé a pro jistotu i rusovlasé ženy, vlepil Dracovu nejméně povýšenou fotografii, rozcuchal vlasy v nedbalé eleganci, přičaroval mírný úsměv a stručně informoval o jeho věku a vkusu.

Byl na sebe velmi pyšný. Považoval svůj plán za zcela nepotopitelný.

 

„… A viděl jsi, jak arogantně se tvářil? Jako by každý na planetě měl toužit po tom, aby se ho Potter dotýkal,“ chrlil Draco už dobrou půlhodinu jedovaté urážky na Harryho adresu. Severus jeho monolog doprovázel občasným přikývnutím nebo soudržným uchechtnutím. Čekal na svou chvíli jako panter číhající na kořist.

A pak to přišlo, Draco se s rezignovaným povzdechem odmlčel a nabíral síly a dech na novou salvu urážek. To byl Severusův okamžik. Udeřil nečekaně a svou kořist zaskočil.

„Draco. Měl by sis někoho najít. Hned. Jsi sám příliš dlouho a leze ti to na mozek,“ zaútočil na jeho slabé místo, tedy pronikavou inteligenci.

Draco se zmohl pouze na povytažení obočí, nedůvěřivé zamrkání a pár klapnutí pusou.

„Myslím to vážně. Není přípustné, abys sem každý den nebo obden chodil skuhrat nad čímkoliv, co ti Potter zase provedl. Nebo neprovedl, když to vezmu kolem a kolem. Na,“ strčil mu pod nos katalog seznamky. Dracovo mrkání ještě zrychlilo, jako by doufal, že když příště otevře oči, probudí se ze snu.

Smůla.

„Aspoň o tom přemýšlej,“ dodal Severus smířlivě a dostrkal Draca až ke krbu, aby mu dal nenápadně najevo, že už má konečně vypadnout.

Když se ho konečně zbavil, zhluboka si oddychl. Teď ho čekalo ještě to samé absolvovat s Potterem a pak už to bude pohoda, klídek a lehárko. Hezky si to naplánoval, jen co je pravda.

A kdyby se před pár dny tak silně nepraštil do hlavy, nejspíš by mu v tuto chvíli došlo, jak naivní je, když si namlouvá, že jeho plán půjde jako po másle. A pravděpodobně by se na celý ten plán vysral ještě předtím, než ho vůbec taková hovadina napadla.

 

Harry Potter seděl u stolu ve svém domku v Godrikově dole a se svraštěným čelem obezřetně pozoroval katalog, který mu dal Severus, jako by to bylo Obludné obludárium. Když tak koukal na některé fotografie, vlastně s tím přirovnáním nebyl tak daleko od pravdy. Váhavě prohlédl kategorii Ona hledá jeho, ale rozchod s Ginny byl stále příliš čerstvý a na ženy momentálně neměl ani pomyšlení. Že ho přitahují i kluci, si Harry uvědomil poměrně brzy, asi ve stejné době, jako se začal zajímat o holky. Dean Thomas podle něj vypadal vážně dobře a občas se přistihl, jak s určitou fascinací zezadu zírá na Malfoye. Kdyby to nebyl takový kretén, řekl by o něm Harry s čistým svědomím, že je vážně sexy. Ale protože byl Malfoy nebetyčný kretén, mohl říct jenom to, že má vážně sexy zadek.

V rubrice s názvem On hledá jeho bylo celkem šest fotografií. Tři z nich čistě podprůměrné a tři ho velmi zaujaly, každá z jiného důvodu. Na první fotografii byl blonďatý mladík, stejně starý jako Harry, který pracoval jako odeklínač v Nemocnici sv. Munga pro kouzelnické choroby a úrazy. Vypadal velmi dobře, zjevně o sebe pečoval, ale v jeho očích bylo něco… Divného, odtažitého. Ale koneckonců všichni odeklínači, se kterými měl Harry během výkonu své profese bystrozora tu čest, působili podobně. Asi to bylo součástí jejich pracovních smluv. Pět týdnů dovolené a možnost tvářit se kdykoliv jako masový vrah. Přesto ho Harry nedokázal vyřadit. To tajemno kolem něj ho svým způsobem přitahovalo.

Druhý z mužů, kteří Harryho zaujali, byl tanečník Joseph. Víc by k němu ale sedělo třeba José, protože měl výrazné španělské rysy – oči i vlasy černé jako Snapeův hábit a stavba věty, ve které stručně informoval o své osobě, taktéž napovídala, že se jedná o cizince. Harryho mysl zcela zaplavila představa sexu s vášnivým Španělem. Teplý písek, šumění vln mírně pleskajících o pláž, palmy třepotající se ve večerním vánku, hvězdy na jasném nebi…

No co, trocha romantiky ještě nikoho nezabila, no ne?

Ale ten třetí… Když si ho Harry všiml poprvé, vyletěl do stoje a hlasitě zařval:

„COŽE?!“

Musel to být vtip. Jenomže… Viděli jste někdy Severuse Snapea vtipkovat? Umíte si vůbec představit něco tak absurdního jako je vtipkující Snape? Ne? No, Harry to taky neuměl. Na poslední fotografii byl zcela nepochybně naprostý-kretén-sexy-zadek Draco Malfoy. Kdyby ho Harry neznal tolik let, nejspíš by pochyboval. Draco tam měl ležérní rozcuch a usmíval se! Harry ho snad nikdy neviděl se usmívat. Pošklebovat (Harrymu) – ano, chechtal se (na Harryho adresu) – ano, vysmívat se (Harrymu) – ano. Ale jen tak se usmívat? Jako by měl radost ze života? To nikdy… Šokovalo ho to. Taky ho šokoval fakt, že je Malfoy na chlapy a že si dal inzerát do seznamky. Samozřejmě, že ho Harry vyřadil ze svého seznamu potenciálních uchazečů, ale fakt, že se chce Draco s někým seznámit, mu nedal spát.

Napsal dva dopisy, ve kterých vyjádřil svůj zájem o setkání, a ještě ten večer oba odeslal.

 

Katalog seznamky. Severus mu dal katalog seznamky. Draco tomu stále nemohl uvěřit. Samozřejmě ho okamžitě hodil do krbu, ale Severus ho znal příliš dobře. Nejen že to bylo nehořlavé, ale ještě to z ohně vyskočilo zpět na koberec. Velmi drahý koberec, který na rozdíl od katalogu hořlavý byl. A taky byl kurevsky starý a vzácný.

„Aquamenti!“ zavřeštěl Draco a zlil si celou podlahu vodou. Starobylému tkanému koberci se to moc nelíbilo. Útlocitně zaskuhral a rozkašlal se. Draco protočil oči a opatrně jej vysušil. „Simulante,“ ulevil si ještě a vrátil svou pozornost té ďábělské věci od Severuse.

Rozstříhání nezabralo. Jakmile skončil, všechny kousky se zase slepily dohromady. V průběhu ale Draco zahlédl povědomou tvář… Zajíkl se a počkal, než se katalog složil do původní podoby, pak začal zuřivě listovat, dokud onu známou tvář nenašel.

Harry P. hlásal titulek a Draco si byl stoprocentně jistý, že na fotce je Potter, ačkoliv se zjevně úplně marně snažil svou identitu zakrýt. Vlasy mu padaly do čela, nejspíš aby zakryly věhlasnou jizvu, a sundal si pověstné kulaté brýle. Ale Draco ho znal příliš dlouho a proti své vůli i příliš dobře, a tak se mu schovat nemohl… Výborně, Potter, potažmo Severus, mu právě dali do ruky výbornou zbraň. Tohle mu vystačí tak na tři roky utahování si z Pottera. Jaký zoufalec si proboha dá inzerát do seznamky?!

Zběžně prohlédl další tváře ve stejné rubrice… Tanečník, odeklínač ani Potter (ten zejména) ho nikterak nezaujali, zato strážce pro Gringottovy, prodavač z knihkupectví a chovatel okamií byli něčím zvláštní. Draco náhle nedokázal potlačit myšlenku, že by možná nebylo úplně špatné zkusit takové rande naslepo. V tom měl Severus pravdu – Draco potřeboval partnera, jenomže se mu stále nedařilo seznámit se s nikým, kdo by na něj hleděl bez předsudků a měl by zájem jen o něj, nikoliv o jeho rodové dědictví. Už se spálil několikrát a na nějakou dobu randění vzdal úplně.

Ale copak se Malfoyové vzdávají? No nevzdávají.

Nakonec vyškrtl kluka, co pracoval pro Gringottovy, vypadal příliš mladě, Draco nestál o žádné pomluvy, že svádí děti, a zbylým dvěma ještě téhož večera poslal sovy s dopisy.

 

„Mazej, potvoro pošahaná,“ odehnal Severus sovu, která přiletěla od Pottera a ustavičně klovala do té, která přinesla dopisy od Draca. Ta dvě marnotratná zvířata čekala na odpověď a kazila mu svým pošťuchováním radost z toho, že jeho plán zatím funguje.

Pro každého napsal jeden dopis, v tom od chovatele okamií pro Draca udělal hned několik hrubek a musel se velmi přemáhat, aby je vzápětí neopravil svým pověstným Ostřížím brkem. U Pottera se nenamáhal, ten by stejně hrubku nepostřehl, ani kdyby ho praštila kovadlinou do obličeje…

 

Jeden dopis se Dracovi vrátil takřka obratem – od jím favorizovaného chovatele. Draco si neochotně připustil jistou nedočkavost, když obálku dopisu cupoval tak, že cáry papíru létaly po celém salonku (což bylo velmi podhodnocené označení, velikostí pokoj připomínal spíše trůnní sál).

Milý Draco,

Tvůj dopis mně skutečně velmi oslovil a zaujal a rád by jsem se s Tebou setkal osobně. Navrhni své oblíbené místo a čas, já se přispůsobím.

TREY.

Draco s nelibostí zaznamenal hned tři otravné hrubky a z favorita se rázem stal outsider. Na druhou stranu – co mohl čekat od někoho, kdo pravděpodobně tráví spoustu času se zvířaty. Bezděčně si vybavil šafáře v Bradavicích. Ten moula neuměl slušně anglicky ani mluvit, natož psát, ale zvířata mu zobala z ruky… Tři hrubky ve dvou větách ještě nakonec možná nebyly tak špatným výsledkem.

Odpověď s místem setkání se rozhodl nechat na ráno a usínal s určitou nervozitou a napětím. Trocha adrenalinu, to bylo zřejmě to, co mu v životě teď tolik chybělo.

 

Harry v rukách nedočkavě převaloval dopis od odeklínače Spencera, jehož odpověď přišla jako první ještě ten večer.

Drahý Harry,

Musím přiznat, že mne Tvůj dopis vskutku zaujal a rád bych se s Tebou setkal osobně. Navrhni své oblíbené místo a čas. Budu tam.

Tvůj Spencer

 

Harry se drobně zadrhl u Tvůj Spencer, protože si přece jenom zatím vyměnili dva dopisy, ale páni! Spencer se s ním chtěl setkat… Teď už musel Harry jenom vymyslet perfektní místo a doufat, že Spencer s křikem neuteče, jakmile zjistí, že si domluvil rande s Harrym Potterem…

 

V sobotu večer seděl Harry U Tříokých trojčat a pokaždé, když se otevřely dveře, s sebou cukl. Z fotky sice tušil, jak Spencer vypadá, ale když se fotky mohly hýbat, mohly taky pěkně kecat, že jo…

„Harry?“ ozvalo se náhle nad ním a hlava mu vyletěla vzhůru. Pohledem se střetl s mužem, který skutečně vypadal jako Spencer z fotografie. Hlas měl tajemně táhlý, Harrymu povědomý, a vůbec se nehodil k jeho světlým vlasům. Taky byl trochu při těle, což z obrázku v katalogu poznat nebylo. A Harrymu připadal i starší, než jak tvrdil inzerát. A rozhodně o sebe nepečoval. Vlastně nejspíš nepoužil ani deodorant. A pokud na něm Harrymu na základě fotky připadalo něco tajemného, pak realita už nemohla být vzdálenější.

Když Harry – poněkud vyplesklý – přikývl, Spencer se ztěžka svezl na židli proti Harrymu a neopomněl přitom řádně zafunět. Už v tu chvíli Harry litoval, že vůbec kdy Severuse poslechl.

„Spencer, že?“ otázal se Harry hloupě a muž horlivě přikyvoval. „Takže ti to… nevadí?“

Teď se blonďatý hromotluk zatvářil skutečně zmateně. Čelo mu zkrabatila hluboká vráska, která na něm vypadala tak nějak nepatřičně. Asi tak, jako by vypadal úsměv na Severusově tváři. Harry si neúmyslně vybavil jiný úsměv – ten z Dracovy fotografie v seznamce. Stále nějak nemohl uvěřit tomu, že se ten blonďatý zmetek uměl taky usmívat.

Ale o něm by zrovna přemýšlet neměl.

„Nevadí co?“ zeptal se nakonec Spencer a definitivně tak Harryho vytáhl z úvah o Malfoyovi.

„No… Já… Obvykle lidi utečou, sotva si všimnou, že jsem Potter,“ pokrčil Harry rameny a napůl očekával, že se na něj Spencer teprve teď pořádně podívá a uteče. Muž se zase zamračil, ale teď to vypadalo, jako by se zlobil. Sám na sebe. Vážně tedy Harryho nepoznal?

„Jo tak. Ne, to je v pořádku. Tak… Jsi taky jen člověk, no ne?“

Spencerovo vyjadřování bylo přinejmenším zvláštní. Harry si takových detailů jako bystrozor všímal a přišlo mu, jako by se muž nutil do určitého způsobu mluvy.

„Jo, přesně,“ kývl Harry. „Takže jsi odeklínač? Jak ses k takové práci dostal?“

„Chtěl jsem být bystrozor,“ začal Spencer vyprávět, ale v tu chvíli byli přerušeni číšníkem. Harry si objednal kuřecí kari a Spencer pečená žebra. Potom Harryho požádal, aby vybral nějaké víno. Harry víno skoro nepil, a pokud by ho pil, nejspíš by se mu ze snahy vybrat takové, které by se hodilo k mastným žebrům a kari s rýží, rozskočil mozek. Nakonec to nechal na číšníkovi, který s povytaženým obočím důležitě odkráčel a cestou vrtěl hlavou.

Ani se mu moc nedivil. Kdyby mu to nepřišlo příliš nezdvořilé, taky by vrtěl hlavou, protože vůbec nechápal, kdy se z jeho života stala noční můra.

„… jenomže jsem pro ně asi nebyl dost dobrý. Nevzali mě. Ale nakonec jsem rád, bystrozoři jsou stejně jen přeceňovaná smečka arogantních tupců. No a tak jsem se dostal náhodou přes švagra bratra tchána mého bratrance k člověku, jehož prastrýc právě hledal učně. A tak jsem se začal učit na odeklínače. A když už se člověk vyučí jako odeklínač, tak se z něj zkrátka stane odeklínač. A co děláš ty?“

Harry ho celou dobu pozoroval s mírně povytaženým obočím, ale na konci už se neudržel a zůstal na Spencera zírat s naprostou a upřímnou nevírou. Možná měl Severus pravdu. Možná měl pravdu i Draco. Možná si o sobě Harry myslel trochu moc, když už byl tak zvyklý, že o něm veřejnost ví zkrátka úplně všechno – to, že pracuje jako bystrozor se ve Věštci propíralo aspoň jednou týdně – že ho Spencerova otázka neskutečně vyvedla z míry.

„Uhm… Já jsem členem té smečky arogantních tupců,“ dostal ze sebe nakonec.

A Spencer se rozesmál. Hurónsky a na celou skoro plnou restauraci. Úplně všichni se po nich podívali a Harry jenom čekal, odkud se vynoří někdo s fotoaparátem. A vida, od toho stolu hned u dveří…

Zbytek večera byl obdobnou katastrofou a Harry vážně nevěděl, co si myslel, že dělá, když si s někým domluvil rande je tak naslepo, na základě pouhé (lživé) fotografie.

„Takže…“ rozhlédl se Spencer, když po nekonečně dlouhé době zaplatili – Harry zaplatil za oba, ačkoliv si nebyl jistý, jak se to stalo – a ocitli se venku na chodníku. „Ke mně nebo k tobě?“

Harry naznal, že zdvořilostí bylo na jeden večer příliš, a bez jediného slůvka se přemístil k sobě domů.

Sám. A neskutečně se mu ulevilo.

 

Severus stál před jediným zrcadlem v domě a usilovně se mračil, aby na něm náhodou to, že se vydával za Spencera, nenechalo trvalé následky. Dokonce se musel smát, aby Pottera dostatečně odradil a znechutil! Smát!! Teď ho ještě čekala schůzka s Dracem, chovatel okamií… Severus doufal, že muž, jemuž ukradl vlas ze svetru, nebude taková zrada jako Spencer, který měl asi devět set devadesát devět tisíce devět set devadesát devět zdravotních problémů, se kterými se Severus musel během pár minut vypořádat, aby byl vůbec schopný do restaurace dojít.

Severus vypil novou dávku mnoholičného lektvaru, tentokrát s velmi krátkým vlasem (odmítal jakoukoliv jinou možnost než vlas…) a po chvíli s uspokojením zjistil, že „Trey“ aspoň netrpí astmatem a celkově je v mnohem lepší kondici. Vlastně v mnohem lepší, než v jaké byl i Severus. Najednou se skutečně cítil o dvacet let mladší. Chvíli před zrcadlem trénoval výraz a mluvu, aby Draco nepojal sebemenší podezření, a konečně se přemístil na místo setkání.

Shodou okolností Draco vybral stejnou restauraci jako Harry. Nikde ho ale neviděl, a tak se nechal usadit ke stolu na jméno Malfoyi a vyčkával. Stále si nebyl jistý, čím Draca vytočí k nepříčetnosti. Sázel na hulvátství… Do úst si vložil odpornou jahodovou žvýkačku a zuřivě ji rozkousal.

Netrvalo to ani dvě minuty a Draco už vcházel do dveří. Severus ho nechal, aby si sám odvodil, ke komu si má přisednout, ale Draco se nakonec nechal taktéž usadit číšníkem.

„Dobrý večer, Treyi,“ ozvalo se nad ním a Severus neohrabaně vstal, aby Dracovi potřásl napřaženou rukou. „Omlouvám se za zpoždění,“ dodal Draco, ačkoliv žádné zpoždění neměl. Měli se setkat až za pět minut.

„To je v pohodě, fakt. Takže ty jsi Draco? Nejsi náhodou Malfoy, co? To by bylo terno… Starej Malfoy totiž zavraždil mou matku. Voni u soudu teda říkali, že jen plnil rozkazy, ale podle mě je to snůška keců…“ Severus si úplně nebyl jistý, kde se v něm tenhle náhlý nápad vzal, ale zjevně zafungoval lépe než hulvátské stolování.

Draco na něj teď zíral úplně bledý.  Po chvilce se vzpamatoval.

„Ano, jsem Draco Malfoy. Můj otec byl všech obvinění zproštěn. Děkuji za velmi nepříjemný večer.“ S tím se na patě otočil a zase vykráčel z restaurace ven.

To šlo hladce, pomyslel si Severus a potěšilo ho, že ušetřil jednu dávku lektvaru. Trey se mu docela zamlouval, možná ho ještě někdy použije…

Prodavač v knihkupectví John. Severus se na něj pečlivě připravil, znovu si přečetl dopisy, které si s Dracem vyměnili, než laskavě svolil ke schůzce. Nechtěl, aby Draco pojal jakékoliv podezření, a tak zkrátka zvolil naprosto rozdílný postup než předtím v případě Treye. Nesmělé dopisy, oddalování schůzky a nakonec váhavý souhlas. Dracův způsob psaní prozrazoval zájem, a to byla voda na Severusův mlýn – musel v něm zlomit veškeré naděje na seznámení se a mladý muž, příjemný v dopisech, který se osobně bude chovat o tři sta osmdesát stupňů jinak, bude fungovat. Tím si byl Severus jistý. Draco bude zklamaný a naštvaný a nakonec mu postačí nasadit brouka do hlavy a sáhne po poslední logické možnosti – po Harrym. Severus byl se svým dokonalým plánem stále spokojenější.

„Ty musíš být Draco,“ konstatoval, když usedal ke stolu v mudlovské kavárně, kterou k setkání vybral. Pozorně sledoval Dracovu reakci, ale jeho tvář neprozrazovala žádné mínění o Johnovi ani pohoršení nad tak mudlovským místem, jakým kavárna bez sebemenších pochyb byla. Draco byl dokonce oblečený v běžných kalhotách a tmavě modré košili, která dávala vyniknout jeho světlým vlasům a očím. Účes postrádal obvyklé množství gelu, a tak připomínal spíše Potterův rozcuch, než obvyklou eleganci, která by se k jeho oděvu jistě hodila víc.

„John, že? Rád tě konečně poznávám.“ Severus ale vůbec nepoznával Draca. Pryč byl ten obvykle odtažitý mladý muž, který s lidmi jednal s typickou Malfoyovskou arogancí a odmítal si kohokoliv pustit příliš k tělu. Takhle uvolněně se Draco obvykle nebavil ani s ním a ani se svými vrstevníky. Začínalo to být zajímavé. Severus přijal napřaženou dlaň, a než ji vůbec stačil stisknout, Draco se k němu naklonil a vtiskl mu pusu na tvář.

Severus se nejspíš zatvářil překvapeně, protože Draco s uklidňujícím úsměvem dodal: „Na seznámení.“

Usadili se do pohodlných křesílek a Severus si objednal filtrovanou kávu, Draco dal přednost vínu. Severus samozřejmě očekával příval kritiky na nekvalitní víno, ale ničeho se nedočkal. Jeho překvapení stále mírným tempem narůstalo.

„Proč jsi vybral mudlovskou kavárnu?“ zeptal se Draco náhle, když se dostali přes úvodní zdvořilostní fráze. Jeho otázka opět nebyla vyřčena nijak kriticky, pouze čistě zaujatě.

„Rád sem chodím, odpočinout si od všech těch knih, které koušou, létají po obchodě, nebo se různě skrývají. Tady… Tady je všechno jaksi obyčejné a normální a předvídatelné. Občas si říkám, že mudlové mají mnohem jednodušší životy.“ Severus se přinutil k úsměvu. Opět to byl velmi zvláštní pocit.

„Tak proč prodáváš v kouzelnickém knihkupectví?“ podivil se Draco upřímně a úsměv Severusovi oplatil.

„Zase jsem jednou čaroděj, magie by mi chyběla.“

Hovor příjemně plynul, ale Severus si uvědomoval, že tu není od toho, aby se bavil. Měl Dracovi vymluvit všechny potenciální nápadníky a zájemce, aby mu ukázal, že nikoho lepšího než Pottera zkrátka nesežene. A pokud se Severus nemýlil – a řekněme si to upřímně – taková věc byla značně nepravděpodobná, pak Dracovi ani nebude trvat dlouho, aby si své city k Potterovi skutečně připustil.

Severus náhle pohlédl na hodinky a hraně se vyděsil. „Merline, tolik hodin. Budu muset jít. Žena se bude divit, kde jsem byl tak dlouho.“

Tentokrát se Draco zakuckal. Byla to první výraznější reakce, které se od něj Severus za celý večer dočkal. „Uhm. Promiň. Říkal jsi žena?!“

„Ano, manželka, to jsem ti nepsal?“

„Ne,“ odvětil Draco suše. „Co tady tedy děláme, když na tebe doma čeká manželka?“

„Vlastně…“ John si Draca přeměřil pohledem, jako by zvažoval, zda mu má svou představu skutečně sdělit, a nakonec se viditelně pokývnutím hlavy rozhodl, že ano, „hledám povyražení. Mylea, moje žena, ví o mých bisexuálních sklonech a nevadí jí, když si jednou za čas vyrazím s mužem. Dokonce se občas připojí, takže kdyby ti nevadilo –“

Severus větu nedopověděl, neboť v tu chvíli už jen sledoval Dracova mizející záda. Ani mu moc nevadilo, že za něj bude muset zaplatit. Vše přímo podle plánu…

 

Přesně týden potom, co se setkal jako knihovník John s Dracem, stál Severus u zadního vchodu vyhlášeného gay clubu. Měl na sobě delší černé vlasy (nikoliv své), černé oči (nikoliv své) a o dost méně vrásek a oblečení, než na co byl zvyklý. Ale tanečník Joseph by se asi o moc víc neoblékal… Měl se tu po své fiktivní směně sejít s Harrym a měli si někam vyrazit. Tentokrát si nebyl úplně jistý, jak na Harryho zaútočí, ale třeba ho něco osvítí, jako tomu bylo posledně s Dracem. Dlouhé vlasy měl sčesané do culíku a připadal si bez závoje vlasů na každé straně tváře podivně nahý. Začínalo mu být chladno, a tak na sebe seslal mírné ohřívací kouzlo, když se v tom okamžiku přímo před něj přemístil Harry.

Muž byl oděný velmi ležérně a poměrně odvážně na první rande, ale Severus měl co říkat… Harry se krátce rozhlédl, a když viděl, že v uličce nikdo jiný není, zamířil rozhodně přímo k Severusovi. Bez skrupulí překonal jeho komfortní zónu a Severus reflexivně ustoupil o krok dozadu – jeho záda narazila na chladnou, nepříjemně hrubou zeď, přes kterou k němu doléhaly tlumené tóny taneční hudby.

„Rád tě zase vidím,“ usmál se Potter s pohledem kočkovité šelmy na lovu a v dalším okamžiku své rty prudce přitiskl na ty Severusovy. „Vypadáš mnohem lépe než na fotce,“ pošeptal mu do ucha, když Severusova ústa propustil ze svého zajetí.

Severus byl… V naprostém šoku. Zrovna se líbal s Harrym! U Merlina, musel to okamžitě zastavit.

„Co… Co to děláš?“

„Nemusíš se stydět,“ mávl Harry rukou a zasmál se. „Myslím, že tuhle fázi už máme za sebou.“

„Máme?“ Severus byl zmatený jako hrabák v hromadě leprikónského zlata a rychle přemýšlel. Potterův pozdrav, náhlý útok – bylo snad možné, že Severus omylem sebral vlas kouzelníka a že ho Harry znal? Byla taková náhoda vůbec možná? Byl přece opatrný, sledoval své objekty…

„Loňské léto?“ nadhodil Harry, jako by se snažil něco mu připomenout.

„Já vím, jasně,“ zasmál se Severus nepřesvědčivě. „Promiň, jsem jen unavený.“

„Ovšem. Koukám, že tvá angličtina došla výrazného pokroku.“

Severus pochopil. „No ovšem, občas mi ještě ujede nějaké to slovíčko a pletu významy slov, ale je to pořád lepší a lepší.“

„To je docela škoda, tvůj přízvuk mě vždycky tak vzrušoval,“ ztišil zase Harry hlas do lascivního šepotu a znovu se po Severusovi začal sápat.

Panikařil. Odtáhl se z jeho dosahu a protáhl se kolem něj dál od zdi, aby nebyl tak v pasti.

„Myslel jsem, že bychom si mohli někam vyrazit,“ nadhodil rychle.

„Vyrazit?“ zatvářil se Harry zmateně. „Myslel jsem, že máš zájem o to, co obvykle.“ Teď se dokonce zamračil a podezřívavě si Severuse prohlížel, jako by váhal, zda je to skutečně on.

Severus si odvykl na krizové situace. Zjevně stárl. Už nedokázal přemýšlet tak rychle a efektivně.

„No jistě,“ zasmál se. „Dělám si legraci. Jako obvykle,“ kývl a doufal, že jeho odlehčený tón Harryho dostatečně uklidní. A taky doufal, že jako obvykle neznamená jízdu na horské dráze nebo něco podobně vražedného.

Harryho výraz se proměnil, jako by na něj někdo seslal Imperio. Rozzářil se. „Výborně. Můj přítel už na nás čeká.“

Kdyby měl Severus zrovna v ústech nějaký nápoj, nepochybně by se jím udusil. Nebo by jím Harryho poprskal od hlavy až k patě.

„Přítel?!“ neudržel své rozhořčení v tajnosti. Harry, který se už připravoval k přemístění, se na něj letmo ohlédl. „Neboj, ví o nás všechno. Už se na tebe těší.“ A než stačil Severus pípnout, Harry ho chňapl za ruku a přemístil.

K sobě domů.

Severus stále panikařil a panikařil čím dál víc. Ale zatraceně, musel přece vědět, kdo je onen tajemný přítel a pak se ho musel zbavit. Jeho plán byl kvůli němu značně ohrožený.

Potter se k němu zase přisál a Severus zkrátka jenom vypnul jakékoliv myšlenky o tom, že je nucen Harryho líbat, a polibek mu nezúčastněně oplácel. A už vůbec odmítal uvažovat, kolik let to bylo od okamžiku, kdy se líbal naposledy. Deset.

Uvědomil si, že mu Harry vytahuje košili z kalhot. Napjal se. „A kde… Kde je ten tvůj přítel?“ zamumlal a doufal, že odpověď Harryho rty zaměstná natolik, aby ho zatraceně na chvíli přestal ožužlávat. Doufal marně. Harry jen kývl hlavou směrem ke schodišti. Mluvit mu zřejmě přišlo zbytečné a teď se pustil do rozepínání knoflíků košile…

„Tak… To bychom ho neměli nechat čekat, ne?“ otázal se Severus a donutil se připojit laškovný úsměv.

„Hmm, jsi pěkně nedočkavý, to je vážně žhavé,“ zamrmlal Harry a kousl ho do krku. Kousl! Severus mírně sykl, ale Potter ho naštěstí chňapl za cíp košile a táhl ho po schodech nahoru.

Severus měl srdce až v krku a rychle spřádal plán, jak se nezvaného a nevítaného přítele zbavit.

„Zlato, jsme tu,“ zahalekal Harry, když se blížili ke dveřím ložnice v patře. Odpověď nepřišla, a když Harry rozrazil pootevřené dveře, přišel Severus definitivně o řeč.

A o rozum.

Na posteli povlečené tmavě zeleným saténovým povlečením ležel téměř nahý Draco. Měl na sobě jenom jednoduché černé boxerky, které ostře kontrastovaly s jeho mléčnou kůží pokrytou světlými chloupky.

„Draco?!“ vyhrkl Severus bez přemýšlení a až Harryho zmatené: „Vy se znáte?“ vedlo k úvaze, že měl držet jazyk za zuby. Ale zatraceně… Tohle byl Draco. Draco nemohl být Harryho přítel! Vždyť… Vždyť kdykoliv se u něj potkali, tak to vedlo k otřesným bolestem hlavy a… a vůbec! Chodili přece na ty schůzky!

Severusova trpělivost právě v tom okamžiku vzala za své.

„Ale vy spolu nemůžete chodit!“ vyhrkl svůj protest. Draco se překvapeně podíval na Harryho:

„To ho po cestě trefil potlouk? Přísahám, že jsem toho muže nikdy v životě neviděl.“

Oba pak pohlédli zpět na Severuse.

„Chodili jste na všechny ty schůzky, neustále se hádáte, nenávidíte se, u Merlinových vousů!“

Harry se zamračil a do ruky mu vklouzla hůlka. „O čem to mluvíš? Jak o tom víš?“

Draco vstal z postele a zároveň si z přilehlé koupelny přivolal černou košili, která mu vklouzla na rozpažené ruce a usadila se mu na ramenou. Postavil se vedle Harryho a hůlku namířil přímo na Severuse. Oba si ho teď měřili nepříjemnými pohledy.

„Jsi Potter,“ mávl rukou k Harrymu, „a on Malfoy,“ přesunul ji směrem k druhému muži. „Každý to ví.“

„Ne,“ skočil mu Draco do řeči. „O těch schůzkách nikdo nevěděl. Nedostali se, kupodivu,“ ušklíbl se, „ani do novin.“

Harry zamyšleně přikývl. „Vlastně o nich mohl vědět jenom jediný člověk.“

„Severus,“ řekl Draco, jako by Harrymu četl myšlenky, ačkoliv se na něj ani nepodíval.

„Od něj jsme ty katalogy dostali,“ pokračoval Harry a Severus začal tušit, že je v pěkném průšvihu.

„Ačkoliv je moc zajímavé,“ navázal Draco, „že jsme každý dostal mírně upravené vydání…“

Harry pohlédl na hodinky na svém levém zápěstí. „Pět minut,“ informoval je a Severus si nebyl jistý, co to mělo znamenat. Draco však kývl, zjevně rozuměl, co mu Harry sděluje.

To pro něj nebylo dobré. Pokusil se přemístit.

„Ani to nezkoušej,“ ušklíbl se Harry pobaveně a Severuse to překvapilo. Jak to poznal? „Pokusil se přemístit,“ informoval i Draca.

„Ovšemže pokusil,“ zavrtěl Draco hlavou stejně pobaveně a Severusovi něco velmi, velmi unikalo.

Byl Zmijozel tělem i duší, a tak měl velmi silný pud sebezáchovy. Prudce se otočil na patě a vyběhl ze dveří. Tedy pokusil se. Sotva jeho noha překročila práh, zasáhlo ho silné svazovací kouzlo a Severus se jak široký, tak dlouhý snožmo rozplácl na chodbě, ruce pevně přivázané k tělu.

„Minuta,“ upřesnil Harry svůj odpočet a Severuse se zmocnila zlá předtucha. Neměl možnost zkontrolovat čas, ale pokud se nemýlil, tak právě za minutu vyprchá jeho dávka Mnoholičného lektvaru.

„Hm, to nebyla ani minuta,“ prohlásil Draco ani ne po deseti vteřinách a sledoval Severuse s určitým zaujetím.

„Promiň, snažil jsem se být co nejpřesnější,“ omluvil se Harry. A znělo to upřímně. Severus je nikdy, nikdy v životě neviděl komunikovat spolu takhle. Klidně, upřímně, slušně…

„V pořádku,“ podíval se na něj Draco a k Severusově nezměrnému údivu připojil mírný úsměv. Který mu Harry oplatil.

Někdo je musel proklít. Severus stále nevěděl, co se děje, ale něco bylo špatně. Tedy kromě toho, že mu náhle provazy kolem těla povolily, jak se mu vrátila jeho vlastní, vyzáblá figura…

Oba mladí muži k němu došli a každý ho vzal z jedné strany. Vytáhli ho do stoje a odvlekli zpět do místnosti. Donutili ho posadit se do nohou postele a stoupli si před něj.

„Mluv, Severusi,“ vyzval ho Draco.

„Co chcete slyšet?“ vyštěkl nepříjemně a plně si uvědomoval své ponížení.

„Proč jsi to udělal? Proč ses vydával za všechny ty muže a proč ses nás vůbec snažil dát dohromady,“ upřesnil Harry.

„Protože už jsem se na vás dva, u všemocného Salazara, nemohl dívat! Kdo měl pořád poslouchat to vaše hašteření, když jediné, co jste doopravdy chtěli, bylo se po sobě vrhnout! Jak dlouho vám trvalo si to přiznat?“ ušklíbl se a neuniklo mu, že se po sobě ti dva letmo nervózně střelili pohledem. Severus se štěkavě zasmál. „Nepřiznali, že? Pořád vám to ještě nedošlo. No ovšem, tohle celé bylo divadlo,“ pochopil. „Tak kdy jste mě odhalili?“

„Od toho okamžiku v loděnici během závěrečné bitvy znám tvou magii,“ začal Harry vysvětlovat, ačkoliv se zdálo, že je mu to nepříjemné, „a ta Spencerova jí byla neskutečně podobná. Nechal jsem to plavat jako naprostý nesmysl, ale druhý den jsem přece jen prozkoumal katalog, který jsi mi dal, a zkrátka se mi na něm něco nezdálo. Sledoval jsem tě. Odpusť, ale musel jsem si být jistý. A když jsem po pár dnech viděl, jak odcházíš z domu jako John, a když ses setkal s Dracem, začalo mi být vše jasné. Po té schůzce jsem se s Dracem spojil a a se se svým podezřením se mu svěřil.“

„Umíš si představit moje překvapení, když mi Potter řekl, že mám inzerát v pitomé seznamce?“ odfrkl si Draco vztekle.

„Co se mnou provedete?“ zeptal se Severus věcně, protože se mu doopravdy nechtělo se jakkoliv ospravedlňovat. Všechno to byla jejich vina.

„Nic. Můžeš jít. Jen už nikdy takovou pitomost nedělej,“ odpověděl Harry.

„A v příštích týdnech očekávej zvýšený pohyb sov. Možná jsme omylem zveřejnili tvůj inzerát v Denním věštci,“ dodal Draco přehnaně milým tónem.

Severus by ho nejradši seřval na tři doby, ale nejspíš si takovou pomstu zasloužil. Teď se může v klidu vrátit ke svým bolestem hlavy. Vstal a protáhl se mezi nimi. V polovině místnosti se ještě zastavil.

„Věděl jsi, že jsem to já, a stejně jsi mě líbal?“

„Za ten tvůj výraz to stálo.“

Slyšel v Harryho hlase pobavení.

„A nepodceňuj se tak. Líbáš dobře.“

 

 

„No?“ otočil se Draco na Harryho, když za Severusem zaklaply venkovní dveře.

„To šlo dobře,“ nastavil Harry dlaň se spokojeným úšklebkem a Draco mu do ní plácl.

„Jasně. Ale jaké to bylo líbat Severuse?“

„Snažil jsem se nemyslet na to, že je to on. Bylo by to jako líbat vlastního tátu.“

„Ale právě jsi mu řekl –“

„Trocha sebevědomí mu neuškodí, nemyslíš?“

Na to Draco nemohl nic říct a navíc slov podle jeho názoru už bylo na jeden den až příliš. Chytil Harryho kolem pasu a přitáhl ho blíž k sobě.

„Takže, kde jsme to předtím skončili?“ zašeptal a vtiskl Harrymu líný, důkladný polibek na krk.

„Jo… Myslím, že přesně tam někde,“ přivřel Harry spokojeně oči a užíval si pozornost, které se mu dostávalo. „Stejně jsme mu to měli říct. Nakonec jsme se vážně dali dohromady díky němu. Jenom ne tak, jak si představoval,“ namítl ještě, dokud byl schopný uvažovat.

„Jen ho v tom necháme chvíli vykoupat. Zaslouží si to.“

„Já vím, ale stejně…“

„On to pochopí, nedělej si starosti. V nejhorším ho pozveme na svatbu.“

„Pitomče,“ zasmál se Harry a dál už o Severusovi nepřemýšlel, měli na práci mnohem lepší věci.

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

komentářů 10

  1. Tak tohle bylo vážně super! A pointa perfektní!

    Odpovědět
  2. Alissea

     /  14.4.2017

    Tak tuhle povídku nelze nemilovat

    Odpovědět
  3. Aaaaa….Kalamity Jane… usmívám se jak praštěná. Super povídka, rozhodně se vyplatilo na ni počkat. :)

    Odpovědět
  4. Achája

     /  21.4.2017

    Takové milé pohlazení, co skvěle pobavilo:-)

    Odpovědět
  5. ester

     /  7.5.2017

    Super poviedka. Velmi sa mi pacilo tvoje vtipne ponatie pribehu….

    Odpovědět
  6. Celú poviedku som sa uškŕňala ako blázon :D Bolo to milé a vtipné spríjemnenie večera, ďakujem ti krásne za takúto úžasnú tvorbu! Radosť čítať! :)

    Odpovědět
  7. bacil

     /  6.7.2017

    Tak jsem se už dlouho nepobavila. Opravdu vydařená povidka :-D Díky :-)

    Odpovědět
  8. Karin

     /  27.9.2018

    To bylo parádní moc dík za pobavení.

    Odpovědět

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: