ygritte: Albus ex machina – Kapitola 19 – Lettered – V dopisech

Odkaz na povídku: https://lepidlozivota.wordpress.com/2014/06/30/lettered-v-dopisech/ – prequel k povídce Lush Life, na niž byl odkaz už dříve. Drarry nabitá erotikou :)


Následující tři týdny ubíhaly jako voda. Harry měl spoustu práce se závěrečnými zkouškami, protože se snažil, aby byly co nejlepší a aby studenty bavily. Připravil pro každou třídu řadu praktických úkolů, které měly otestovat jejich znalosti z hodin, takže zatímco prváci zdolávali bludníčky, třeťáci hledali zakletý dopis mezi těmi obyčejnými a šesťáci museli porazit mozkomora (což byl samozřejmě bubák vyprovokovaný ke své podobě Harrym). Páťáci a sedmáci, kteří skládali NKÚ a OVCE, měli testy mnohem komplexnější a kromě praktických zkoušek psali i písemné testy.

K Harryho velké radosti byly výsledky veskrze dobré a navzdory naprostému vyčerpání, typickému pro učitele na konci roku, cítil hluboké uspokojení nad prací, kterou se studenty odvedl. Ten pocit, že právě díky němu se spousta studentů naučila něco užitečného, byl příjemné hřejivý.

Nemluvě o úspěchu Soubojnického klubu. Ve srovnání s tím, co studenti předváděli na začátku, se jejich schopnost bojovat díky pravidelnému tréninku rapidně zlepšila. Na závěrečné lekci nechal své studenty bojovat ve dvojicích, které byly určené losem, a pyramidovým způsobem pak spolu vždy bojovali vítězové, až zbyli jen dva žáci, kteří se utkali ve finále. Překvapivě – nebo možná právě naopak – se v boji o vítězství proti sobě postavili právě studenti Samson a Livingstone, nejznámější rivalové Bradavic. Ti, kteří se kdysi v jeho hodině poprali. Nebelvír versus Zmijozel.

Od chvíle, kdy ho Malfoy upozornil na zjevnou podobnost mezi nimi a těmito studenty, nechápal, že si toho nevšiml dřív. Bylo to, jako by se historie opakovala. Samozřejmě, že závěrečný souboj vzbuzoval v ostatních členech Soubojnického klubu výrazné emoce – vždyť i Harry se nachytal, že podvědomě fandí mladému Nebelvírovi. A taky že vyhrál.

Naproti tomu letošní famfrpálový pohár získal s nepatrným náskokem Zmijozel, zatímco školní pohár za nejvyšší počet nasbíraných bodů v hodinách vyhrál s přehledem Havraspár.

Harry se nyní nacházel ve svých komnatách a balil se na prázdniny. S Brumbálem se dohodli, že příští rok nastoupí na místo učitele Obrany znovu, takže nebylo nutné se kompletně vystěhovat, ale už jen kvůli změně prostředí se rozhodl, že se na následující dva měsíce přesune na Grimmauldovo náměstí. Ne, že by to tam měl kdovíjak v lásce, ale toužil po tom na chvíli si od Bradavic odpočinout a nechtělo se mu kvůli těm pár týdnům pronajímat byt, když stejně bude několik týdnů z prázdnin pryč.

Ron ho pozval, aby se s ním účastnil Mistrovství světa ve famfrpálu, což Harry samozřejmě s nadšením přijal, také měl v plánu navštívit Nevilla ve Francii, Remuse s Tonksovou a v neposlední řadě i Doupě… Plánů byla spousta a nuda mu rozhodně nehrozila.

Jak tak procházel své věci, narazil v šuplíku svého stolu na onu kresbu, kterou tehdy nalezl ve třídě. Tu, na níž byl vyobrazený Malfoy poskytující orální služby jemu, Harrymu. Vzal ji do ruky a znovu si ji prohlédl.

On a Malfoy, to už byla minulost. Sice to byl pouhý měsíc od chvíle, kdy se v Prasinkách U Tří košťat rozešli, ale díky velkému množství práce měl pocit, že uplynulo mnohem víc času. K žádnému střetu mezi nimi už nedošlo. Harryho jeho zlost postupně přecházela, a i když mu to, co Malfoy provedl, nejspíš nikdy neodpustí, necítil potřebu jakékoliv odplaty. Ani jeho bývalý milenec nevypadal, že by snad chtěl s Harrym mluvit. Poslední tři týdny se naprosto dokonale ignorovali.

Což bohužel nestačilo, aby studentky zanechaly svého snění o nich jako o páru. Takže zatímco média se postupně uklidnila a o Harrym Potterovi se psalo čím dál zřídkavěji, bradavické studentky zachvátilo jakési podivné šílenství. Z nějakého důvodu, který se mu ještě stále nepovedlo rozluštit, snily dívky o tom, že on a Malfoy spolu… no, v podstatě cokoliv. Bylo to komické a děsivé zároveň.

Jednou se o tom dokonce zmínila Minerva na poradě. Nervózně a s červenýma ušima (nikdy netušil, že něco takového je reálné) se vytasila se štosem ohmataných pergamenů, které zabavila v hodině a které obsahovaly něco jako povídku. O nich dvou, samozřejmě. Snažil se v tu chvíli tvářit maximálně nezúčastněně, stejně jako Malfoy, zatímco Brumbál se potutelně usmíval a profesorka Hoochová projevila o povídku podezřelý zájem. Bez ptaní tehdy nechal pergameny spálit před zraky překvapených profesorů a na Malfoye se pro jistotu ani nepodíval.

Jistě, mohl poslat do Denního Věštce vlastnoruční prohlášení, že s Malfoyem nic nemá, ale zaprvé by lhal a zadruhé pochyboval, že by to studentky odradilo. Koneckonců, po prázdninách už tu Malfoy nebude, takže by se situace měla tak jako tak zklidnit.

Chvíli přemýšlel, že by kresbu vyhodil, ale nakonec zjistil, že to nedokáže. Byla to jediná připomínka toho, že…

Zatřepal hlavou, prudce zavřel šuplík a pokračoval v balení.

Grimmauldovo náměstí číslo 12 bylo stejně nehostinné a temné jako kdysi, ale Harry se tím nenechal rozhodit. Byla sobota druhého prázdninového víkendu a on byl rozhodnutý poslechnout Hermioninu radu, kterou mu dala před týdnem. Zněla ‚Potřebuješ se s někým vyspat‘, a když už mu to řekla ona, něco to znamenalo. Rozhodl se ji tedy poslechnout.

Prohlédl se kriticky v zrcadle a musel si přiznat, že vypadá docela dobře. Měl těsné černé džíny a velice ležérně zapnutou plátěnou košili smetanové barvy, což dohromady dávalo vyniknout jeho sportovní postavě a opálené pleti. Rozverně na sebe do zrcadla zamrkal a vyrazil na lov do víru velkoměsta.

Za cíl si vybral taneční klub, kde byli kdysi s Hermionou, a nyní stál u baru a zvědavě se rozhlížel po parketu. Nebyl to přímo gay klub, ale ty on už z principu neměl rád. Tady si připadal o něco méně jako kořist a na základě jeho zkušeností se zde obvykle i nacházelo větší či menší množství mužů kopajících za jeho tým.

A taky že ano. Byl v klubu sotva dvacet minut a pomalu upíjel svou whisky, když se vedle něj objevil docela sympaticky vypadající muž zhruba v jeho věku. Gayové se obvykle v klubech vzájemně poznali. Nebylo na tom nic magického ani komplikovaného – gayové se prostě koukali po chlapech. Kdo se na to zaměřil, nemohl se splést.

“Ahoj,” oslovil ho mladík.

“Ahoj,” usmál se na něj Harry.

“Kevin,” řekl Kevin a natáhl k němu ruku. Měl hezký úsměv a rozcuchané blonďaté vlasy.

“Harry,” přijal jeho ruku a potřásli si.

“Chceš si jít zatančit?” zeptal se bez okolků Kevin a ještě rozšířil svůj odzbrojující úsměv.

“Rád,” odvětil Harry a hodil do sebe zbytek whisky.

Společně se přesunuli na parket a začali tančit. Velice brzy si ho jeho společník přitáhl k sobě a tanec začal být o něco více kontaktní. Kevin byl atraktivní mladík a Harry nechal své ruce putovat po jeho těle. Ve vší počestnosti, samozřejmě. Zatím.

Bylo to tak trochu zvláštní. Už to přeci jen byla nějaká doba, co byl v klubu, a alkohol na sobě zatím necítil, takže nebylo tak snadné se uvolnit, ale Kevinova blízkost a taneční hudba ho rychle pohltily. Velice rychle tedy přestal přemýšlet a užíval si tu opojnou atmosféru nočního klubu.

Vtom ho někdo poklepal na rameno a on uslyšel mužský hlas, jak s výrazným přízvukem říká: “Smím prosit?”

Otočil se a uviděl tvář, kterou znal z dřívějška. Byl to Valentino, muž, se kterým šel domů při své poslední návštěvě. Ten muž, se kterým měli naprosto perfektní sex.

Valentino se na něj smál a bylo znát, že i on si ho pamatuje. Harry se tázavě podíval na svého současného partnera, který s úsměvem pokýval hlavou a nechal Harryho nově příchozímu. Nevypadal nijak uraženě, takže si s ním Harry okamžitě přestal dělat starosti a obrátil svou pozornost na Valentina.

“Valentino, viď?” řekl hlasitě, aby přehlušil hlasitou hudbu.

Muž pokýval hlavou. “A ty jsi Harry. Pamatuju si tě moc dobře,” usmál se škádlivě.

Začali tančit spolu, tělo na tělo, a Harry si záhy uvědomil, že už je dokonale uvolněný a pohlcený rytmem. Valentino byl skvělý tanečník, jeho pohyby byly neuvěřitelně smyslné a Harry cítil, že začíná být vzrušený. Přitiskl se k druhému muži, aby se svým klínem otřel o jeho a dal tak najevo svůj zájem. Nebylo potřeba komplikovaných náznaků a her; vždyť spolu už jednou skončili v posteli, a kdyby Valentino neměl zájem, pro Harryho by si nepřišel.

Mladík Harryho záměry okamžitě pochopil a naklonil se k jeho uchu, aby se zeptal: “Chceš jít rovnou ke mně, nebo dáme ještě drink a zatančíme si?”

“Rovnou k tobě,” přiznal Harry. I když byl tanec zatraceně skvělý, jeho tělo bylo po týdnech půstu příliš natěšené a nedočkavé.

Valentino se potěšeně zasmál, načež popadl Harryho za ruku a vydali se k východu.

K Valentinovi domů to sice nebylo daleko, ale cesta se protáhla díky nespočtu zastávek v temných koutech, kde se vzájemně ochutnávali a občas si dovolili i pár odvážných doteků. Jakmile za nimi zaklaply dveře bytu, začali se vzájemně svlékat a Harry byl manévrován do ložnice. Z toho, co zvládl postřehnout, vypadal byt stejně jako minule.

Když se Harry konečně ocitl v posteli, zbavený oblečení a kompletně vzrušený, neměl v hlavě nic jiného, než pevné tělo chvějící se proti jeho. Opustil Valentinovy rty a začal těmi svými postupně klouzat po hrudi až k jeho ztvrdlému údu. Bez okolků ho pohltil a z hrdla jeho milence se vydral vzrušený výkřik. Usmál se a pokračoval ve své aktivitě, zatímco začal muže pomalu připravovat.

Vtom si uvědomil jednu věc. Kondom. Měl ho někde v kapse od kalhot, které se však nacházely v úplně jiné místnosti. Zatraceně.

Ne, že by on sám kondom potřeboval – Hermiona mu už dávno podala přednášku o tom, že se kouzelníci nemohou díky magii pohlavními chorobami nakazit, ale před mudly se stejně musel tvářit, že je používá.

“Nemáš tady po ruce…?” zeptal se zadýchaně.

Valentino se na něj podíval zastřenýma očima, načež odvětil: “Není potřeba.”

“Ale…” zareagoval Harry překvapeně, protože mu to přišlo trochu nezodpovědné. Byl zvyklý, že mezi gayi se ochrana prostě používala vždycky.

Valentino se na něj znovu podíval. “Harry, já jsem taky kouzelník. Nepotřebujeme kondom.”

To prohlášení bylo pro Harryho jako blesk z čistého nebe. “Cože?” bylo jediné, co ze sebe dostal.

Jeho milenec se probral z milostného opojení a vzepřel se na loktech. “Harry, to tvé tetování… hýbalo se. Všiml jsem si toho až ráno, protože předtím byla celou dobu tma, a když jsem se vzbudil, už jsi byl pryč, takže jsem ti to ani nemohl říct,” řekl Valentino omluvně.

V Harrym zamrzla všechna krev a najednou pojal silné podezření. “Řekl jsi to někomu?”

Valentino se nervózně ošil. “Víš, řekl jsem to sestřence, ptal jsem se jí na to tetování, protože se mi moc líbilo. Zajímalo mě, jak se dá něčeho takového dosáhnout.”

Se zběsile tlukoucím srdcem se opatrně zeptal: “Kdo je tvoje sestřenka?”

“Daphne Greengrassová,” odpověděl Valentino, jako by se nechumelilo.

Harry sebou přemoženě praštil do postele, naprosto ztracený. Daphne Greengrassová, zmijozelské děvče z jeho ročníku. Oba její rodiče byli po válce zatčeni a posláni do Azkabanu.

“Svatá Morgano,” zašeptal Harry.

“Co se děje, Harry?” zeptal se jeho společník nevinně. “Vadí ti to?”

Harry se na něj překvapeně podíval. “Copak ty mě nepoznáváš?”

Valentino pomalu zavrtěl hlavou.

Co se to tady dělo?

“Já jsem Harry Potter,” představil se a připadal si jako v nějaké alternativní realitě. Copak v Anglii existoval kouzelník, který ho neznal?

“Harry Potter? Ten Harry Potter?” zeptal se Valentino zaskočeně. Působil tak překvapeně, že si byl Harry docela jistý, že to mladík nehraje.

“Přesně tak.”

“Promiň, já jsem… narodil jsem se v Anglii, ale ještě za války rodiče odešli, aby utekli z toho pekla, které tady propuklo, a já prožil celý život v Bulharsku. Chodil jsem do Kruvalu, víš? V Londýně jsem jen pár měsíců.”

“A ty nečteš Denního Věštce?” zeptal se Harry zaskočeně.

Valentino zavrtěl hlavou. “Když jsem byl mladší, rodiče se po emigraci nechtěli válkou zabývat, protože v ní oba ztratili mnoho blízkých. A teď si ještě pořád nechávám posílat noviny z Bulharska a Věštce si přečtu jen občas, když na něj někde natrefím. Tady v Londýně teď žiju spíš jako mudla. Samozřejmě, že znám tvé jméno a vím, že jsi porazil Ty-víš-koho, ale na fotkách z té doby jsi byl mladší, měl jsi brýle a tu jizvu… Nepoznal jsem tě. Co se vlastně stalo s tou jizvou? ”

“Maskuju si ji kouzlem, když jdu mezi mudly,” odpověděl Harry. “A své sestřence jsi řekl co přesně? A kdy?” zeptal se přímo.

“Asi před měsícem ke mně přišla na návštěvu – my se známe ještě z dětství, víš – a já jí řekl, že jsem natrefil v klubu na někoho, kdo byl nejspíš kouzelník…” vzpomínal, “A že jsi měl to pohyblivé tetování. Zajímalo mě, jak se to dá očarovat. Je to… působivé,” usmál se nejistě. “A nejspíš jsem se zmínil, že se jmenuješ Harry, a je pravda, že se mě Daphne ptala, jak vypadáš, takže jsem tě popsal.” Vypadal rozpačitě a trochu provinile a Harrymu ho najednou bylo líto.

“Způsobil jsem tím snad něco?” zeptal se nakonec nešťastně.

Harry netušil, jestli se má smát nebo brečet. “Já… tajil jsem, že jsem gay. Víš, Greengrassovi skončili v Azkabanu díky mně a předpokládám, že se mi Daphne chtěla pomstít. Každopádně to ve Věštci vyšlo zhruba měsíc zpátky a já jsem z toho obvinil…” zastavil se.

Kurva a ještě jednou kurva. Malfoy je v tom vážně nevinně.

“Mrzí mě to, Harry, vážně mě to moc mrzí, neměl jsem tušení…” šermoval Valentino omluvně rukama.

Harry zavrtěl hlavou. “Nech to plavat. Už se stalo a asi to tak mělo být. Netrap se tím.”

“Ještě jednou promiň,” dodal druhý muž.

Oba seděli na posteli, nazí a ani trochu vzrušení. Bylo po náladě.

“Asi… asi půjdu,” řekl Harry.

Valentino se na něj jen smutně usmál a chápavě pokýval hlavou.

Když posbíral své věci rozeseté po celém bytě, oblékl se a s hlavou plnou čerstvých zjištění se přemístil domů.

Tak Malfoy ho neprozradil. Vzpomněl si na jejich poslední rozhovor, kdy mu Malfoy říkal, že je mu to líto. Nebylo to přiznání, to chtěl jen projevit účast. A on mu na to doporučil, ať táhne. Jak ho ale mohlo napadnout, že je Valentino kouzelník? Všechny důkazy vedly k Dracu Malfoyovi a on to jednoduše pojal za skutečnost, aniž by mu dal možnost se k tomu vyjádřit. Jeho bývalý milenec se tehdy snažil ohradit, ale Harry mu nedal šanci.

Hermiona měla pravdu. Už zase. Měl si s ním promluvit.

Jejich vztah samozřejmě skončil ještě předtím, takže nehrozilo, že by omluva něco změnila v tomhle směru, ale nemohl to nechat jen tak být. Křivdil Malfoyovi a choval se k němu jako ke zrádci. Stejně jako za války, když byl špión. Možná bylo na čase, aby si konečně přiznal, že Malfoy už dávno není takový zmetek jako na začátku školy.

V náhlém popudu odněkud vyštrachal kus pergamenu, brk a inkoust a současně zaúkoloval Kráturu, aby mu co nejrychleji sehnal nějakou poštovní sovu. Přinesená sovička vypadala dost mladě a trochu pocuchaně a Harry se raději neptal, kde ji skřítek sebral, ale když jí k nožce přivázal obálku s dopisem, potěšeně zahoukala nad svým novým úkolem.

“Draco Malfoy, ať už je kdekoliv,” vysvětlil jí. Sovička houkla v odpověď a o chvíli později už z ní byla jen tmavá tečka na obloze.

Té noci měl velmi neklidné spaní.

  1. července

Malfoyi,

nejspíš ti dlužím omluvu, co se týče obvinění, že jsi prodal pravdu o mé orientaci novinám. Právě jsem zjistil, kdo to skutečně byl, a je mi líto, že jsem ti nevěřil. Vím, že nemám právo chtít odpuštění, ale i tak tě prosím – promiň.

Harry Potter

Následující den nebyl schopný na cokoliv se soustředit. Věděl, že se choval jako idiot, a zoufale si přál, aby mu to Malfoy odpustil. Nebo aby ho poslal do háje, ale hlavně, aby mu rychle dal nějaké rozhřešení. Jenže sova s odpovědí stále nepřilétala.

Dočkal se až navečer. Mladá sovička sice vypadala značně vyčerpaně, ale nožku s odpovědí mu nastavila tak hrdě, že se musel pousmát. Těžko říct, kolikrát už předtím letěla – dokonce ho napadlo, jestli její let za Malfoyem nebyl její první. Jakmile však držel vzkaz v ruce, myšlenky na sovu ho opustily a uvědomil si, že je nervózní. Napjatě pergamen rozbalil.

  1. července

Pottere,

tohle je tak ubohá omluva, že si snad ani nezaslouží odpověď, ale je mi jasné, že kdybych nezareagoval, bombardoval bys mě dalšími dopisy.

Může ti být ukradené, jestli ti odpustím nebo ne. Pokud se ještě někdy potkáme, budeme se prostě ignorovat, stejně jako jsme to dělali celý červen. Nedělej z toho drama.

Draco Malfoy

Smutně se usmál. To nebylo přesně to, v co doufal. Bohužel svůj předchozí vzkaz psal pod návalem emocí, takže si nepamatoval moc přesně, co v něm stálo, ale podle všeho to nebylo nic moc. No, pořád lepší, než drátem do oka, napadlo ho. Alespoň, že Malfoy vůbec odepsal.

Nejspíš tedy bude potřeba omluvit se znovu a lépe. Pohled na znavenou sovičku mu však prozradil, že to má nechat spíš na zítra.

  1. července

Malfoyi,

uznávám, že moje předchozí omluva byla trochu chabá, proto se to teď pokusím napravit.

Když jsem uviděl ten článek v novinách a zjistil jsem, že “spolehlivý zdroj” Věštci mimo fakt, že jsem gay, zmínil i mé tetování, jako první jsi mi přišel na mysl ty. Prosím, zkus to pochopit. Nelhal jsem, když jsem ti kdysi říkal, že ho kromě tebe ještě žádný kouzelník neviděl. Tedy alespoň jsem si to myslel. Že se můj drak hýbe, věděla jen Hermiona, která mi ho pomáhala očarovat, a ty. Logicky jsem tedy usoudil, že jsi mě musel prozradit právě ty. Dokonce i načasování tomu odpovídalo – dva dny předtím jsme se “rozešli”, aniž bys mi vysvětlil proč, a navíc ses poslední týden předtím choval podivně odtažitě. Všechny důkazy prostě hovořily proti tobě.

Až před pár dny jsem zjistil, jak to doopravdy bylo. Nevím, jestli tě to zajímá, ale stejně ti to napíšu. Ještě předtím, než se zrodila naše domluva, jsem si vyrazil do klubu, kde jsem potkal jednoho muže, a… však sám víš, jak to chodí. Byl to mudla, nebo jsem si to aspoň tehdy myslel. Jenže teď jsem ho potkal znovu a ukázalo se, že je to kouzelník a že o mně řekl své sestřence, což je shodou okolností tvá bývalá spolužačka Daphne Greengrasová. Nemám to sice podložené, ale tipuji, že právě ona mě Věštci prodala.

A není mi ukradené, jestli mi odpustíš. Vím, že jsem ti mockrát křivdil a měl jsem se tě na to tehdy jednoduše zeptat, ale byl jsem tak rozhozený a tak naštvaný, že jsem neuvažoval zrovna rozumně. Udělal jsem chybu a teď toho zatraceně lituju.

Než se to tak pokazilo, bylo to mezi náma docela fajn, nemyslíš? I když si odmyslím sex – který byl, jen tak mimochodem, totálně skvělý – řekl bych, že jsme si rozuměli. Nechci, abychom se po zbytek života ignorovali, když vím, že zvládáme být přátelé.

Abych tohle všechno podpořil i nějakým činem, posílám narozeninový dárek, který jsem pro tebe měl. Bohužel, protože právě 5. června se v novinách objevilo Velké Odhalení a já na tebe měl příšerný vztek, k předání nedošlo. Je mi jasné, že se to teď už tak úplně nehodí, ale stejně nevím, co bych s tím dělal, takže je na tobě, jestli to budeš využívat. Ber to třeba jako připomínku jednoho krátkého období.

Myslím, že jsem ještě nikdy v životě nenapsal takový dlouhý dopis, takže snad uvěříš, že mi na tvém odpuštění vážně záleží.

Harry Potter

Tentokrát odpověď očekával ještě netrpělivěji, než minule. S formulací se opravdu snažil a stálo ho to několik pokusů, než byl spokojený. Byl si dost jistý, že nic lepšího ze sebe vyplodit nedokáže, takže jestli ho Malfoy i tentokrát pošle do háje, bude to brát jako konečný verdikt.

Sám si nebyl jistý, jestli jeho touha po odpuštění plyne jen z výčitek svědomí, že se ke Zmijozelovi zachoval tak nespravedlivě, nebo to nějak souviselo s jeho předchozím poblázněním. Nakonec, nejspíš na tom ani trochu nezáleželo. Rozhodně na tom nezáleželo. Stejně bylo definitivně po všem a nebyla žádná šance, že by se stal zázrak a skončilo to happyendem.

Ale co kdyby…?

Ne, ani kdyby mu Malfoy nakrásně odpustil, nestane se z nich najednou šťastný páreček. Bylo to celé odpískané už předtím, než to tak kardinálně posral.

A co když…?

Ne! Je po všem. Maximum, co se dá očekávat, je, že na to dokážou zapomenout a budou alespoň přátelé.

A mlč už, naděje. Jenom to zhoršuješ. Prostě… mlč.

Odpovědi se mu nedostalo ani v den odeslání svého dopisu, ani ten následující. Třetí den začal pochybovat, že nějaká přijde, čtvrtý den seznal, že jakékoliv další čekání je marné.

A právě čtvrtý den na jeho okno zaklepala malá sovička.

  1. července

Pottere.

Páni! Musím uznat, že jsem ohromen, že jsi byl schopen sepsat něco podobně rozsáhlého. Nepomáhala ti s tím náhodou Grangerová? Každopádně pokud ti to udělá radost, jsem ochotný přijmout tvou omluvu.

Daphne Greengrassová? Nemůžu říct, že bych byl překvapen, vždycky to byla pěkná mrcha. A uznávám, že proti mně hovořila spousta důkazů, ale stejně ses mě měl zeptat. Mimochodem, ano, byl jsem odtažitý a ano, neřekl jsem ti příčinu rozchodu. Mám pro to své důvody a myslím, že je nepotřebuješ znát.

Dárek mě potěšil, i když je poněkud nechutně sentimentální, jak už je nebelvírským dobrým zvykem. Každopádně ti za něj děkuji.

Draco Malfoy

PS: Oceňuji, že náš sex považuješ za “totálně úžasný”. Jakkoliv neohrabané slovní spojení to je, můžu jedině souhlasit.

Po přečtení dopisu se na Harryho tváři rozprostřel připitomělý úsměv. Malfoy jeho omluvu přijal.

Sice netušil, jestli to znamená “jen” konec vzájemné nevraživosti, nebo dokonce obnovení přátelství, ale byl si dost jistý, že na tenhle vzkaz hodlá odepsat. Vždyť… to PéeSko. To bylo flirtování, ne?

Naděje, zdá se, opravdu umírá poslední.

Teď byla jen otázka, jestli nepřežívala zbytečně.

  1. července

Malfoyi,

jsem rád, žes přijal moji omluvu. Můžu tě ujistit, že Hermiona mi s dopisem nepomáhala. Vážně. A těší mě, že si ti dárek líbil. Jak píšeš, jsem Nebelvír a být nechutně sentimentální je moje přirozenost.

Pořád musím přemýšlet nad tím, proč jsi to ukončil. Vím, že je to teď už jedno, ale vrtá mi to hlavou. Povíš mi to někdy?

Odjíždím teď na týden do Francie. Ne, že bych tam nepřijímal poštu, ale pokud budeš psát, pošli raději nějakou fyzicky zdatnější sovu – takhle maličká by to nemusela zvládnout.

Harry

PS: Děkuji za ocenění. Myslím, že si to připíšu do svého životopisu.

  1. července.

Pottere,

doufám, že tenhle výr k tobě dorazil v pořádku. Je to jedna z nejspolehlivějších sov, ke kterým mám přístup.

K tvé otázce – možná ti to někdy povím, ale ne teď. Ještě to chce čas.

Užij si Francii i zbytek prázdnin.

Draco

PS: Ten životopis mi někdy musíš dát přečíst. Vypadá to, že tam jsou zajímavé věci.

Advertisements
Napsat komentář

komentáře 2

  1. Achája

     /  23.12.2016

    No, aspoň že se to vysvětlito a ti dva už nejsou na nože:-)
    Těším se na letní vánoční díl:-D

    Odpovědět
  2. ester

     /  23.12.2016

    Pekne si tam spomenula dievcenske slashove sialenstvo. A lady medzi hrdinami sa roztapaju😉

    Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: