ygritte: Albus ex machina – Kapitola 18 – Komu dáváte přednost

Odkaz na povídku: http://labyrintem.4fan.cz/archiv-hp/hp-jednorazove/439-komu-davate-prednost – taková milá jednorázovka pro pobavení, o tom, komu Severus dává přednost.


Harry strávil neděli zavřený ve svých komnatách. Nepřišel ani na jedno jídlo do Velké síně, protože se jednoduše nechtěl setkat s Malfoyem, a ze stejného důvodu si nešel ani zalétat. Chvíli zvažoval, že by se ozval Hermioně, ale nebyli domluvení a ona už určitě měla nějaké své plány. Navíc si říkal, že mu samota neuškodí.

Nebylo to tak, že by ho rozchod s Malfoyem zdrtil nějakým extrémním způsobem, ale že by mu bylo zrovna do zpěvu, to říct taky nemohl. Cítil se… odmítnutý. A jako každý muž i on byl někde v hloubi duše ješitný, takže se s tím musel nějak poprat. Naštěstí se blížily zkoušky, díky čemuž se o nedostatku práce nedalo mluvit, a on tak proseděl celou neděli nad přípravami praktických úloh pro studenty.

Navzdory všem svým snahám se však čas od času nachytal při tom, že zírá na pergamen a přemítá, co vlastně Malfoyovi přelítlo přes nos. Vždyť to mezi nimi bylo docela v pořádku a ve středu, když spolu spali, nevypadal jeho milenec nijak znuděně, ani nevykazoval žádné známky, že by ho to nebavilo. I když… pak odešel někdy v noci k sobě. Ale proč? Protože ho Harry objímal? Ale to už se stalo několikrát předtím a nejen z jeho strany.

Mohl snad nějak poznat, že k němu Harry začal něco cítit? Vždyť se ještě ani nezačal pořádně snažit a nijak se neprojevoval. Ale třeba to přesto poznal a zpanikařil, protože se nechtěl potýkat se zamilovaným Potterem…

Zavrtěl hlavou. Tohle nemělo cenu. Ať už to mělo jakýkoliv důvod, Malfoy mu jasně řekl, že v tom nechce pokračovat, takže se s tím prostě musí smířit, nějak přežít ty čtyři týdny do konce roku a pak už ho nikdy neuvidí. Vypořádal se přeci s Voldemortem, tak zvládne i svou raněnou hrdost.

Koneckonců, skončilo to v klidu, bez jakýchkoliv scén a urážek, což se mezi nimi dalo považovat za obrovský úspěch.

Pondělní ráno zastihlo Harryho v mnohem lepší náladě. S dobrým pocitem z toho, kolik práce včera zvládl udělat, si právě vybíral košili, když uslyšel zahučení v krbu. Překvapený a oblečený jen v kalhotách vyšel z ložnice, aby se podíval, kdo ho tak brzy po ránu přišel navštívit. Jeho krb byl propojený jen s Hermioniným bytem a Brumbálovou pracovnou, takže to musel být jeden z nich.

Před krbem stála Hermiona a tvářila se utrápeně.

“Uhm, ahoj Hermi, totiž Hermiono. Co se…” nestihl doříct, protože mu jeho kamarádka okamžitě skočila do řeči.

“Ahoj. Teď jsi vstal?” přejela pohledem jeho obnažený hrudník.

“Jo, před chvílí. Děje se něco?”

Jeho kamarádka se zhluboka nadechla. “Tak trochu. Předpokládám, že jsi ještě nečetl dnešního Věštce?”

“Ne, víš, že ho dostávám až u snídaně. Co se stalo?” naléhal Harry, kterému se už začínal stahovat žaludek v očekávání nějakých špatných zpráv.

“Harry…” selhal jí hlas a ona se k němu vrhla a objala ho.

Objal ji poněkud zaskočeně nazpátek a jeho ruce zavadily o výtisk novin srolovaný v kapse jejího pláště. Zvědavě ho vytáhl, a když se mu povedlo vymanit se z jejího sevření, bleskurychle je rozevřel.

A jeho srdce vynechalo několik úderů.

“Tolik mě to mrzí. Netuším, jak se to mohli dozvědět…” řekla lítostivě.

Na přední straně byla jeho fotka a palcový hlavní titulek hlásal:

HRDINA KOUZELNICKÉHO SVĚTA JE GAY!

“…chtěla jsem ti to říct, ještě než půjdeš na snídani. Šla jsem dnes do práce dřív a kolegové se o tom už bavili. Ptali se mě, jestli to je pravda a… ani jsem nevěděla, co jim odpovědět,” sypala ze sebe nesouvisle jeho kamarádka.

“Kurva,” bylo jediné, co ze sebe dostal. Zamotala se mu hlava a pro jistotu se posadil do křesla.

Tohle byla noční můra. Jako by toho teď nebylo už tak dost, nejdřív Malfoy, do toho příprava závěrečných zkoušek a teď bude muset ještě snášet všechny ty pohledy a… dopisy. Určitě mu přijde spousta dopisů. Přijdou mu i huláci?

“Co se tam píše?” zeptal se rezignovaně Hermiony. “Nechci… nechci to teď číst. Je to moc hrozné?”

Hermiona trhla rameny. “Není to tak zlé, Harry. Prostě tam jen píšou, že jsi gay, trochu tam rozebírají tvůj dřívější vztah s Ginny a nějaké další domněnky o tom, že jsi odešel z kouzelnického světa, abys to utajil… Ale nic strašného. Nemají důkazy, nejsou tam žádné fotky nebo tak něco. Kdybys to chtěl popřít…”

Zavrtěl hlavou. “Nehodlám to popírat. Je to pravda, a když už to je venku, tak nebudu lhát. Nestydím se za to, já jen… nenávidím celé to mediální martyrium.”

Počkat, ale když nemají žádné fotky… “Píše se tam, jak se to dozvěděli?”

“Je tam jen uvedené, že je to informace od spolehlivého zdroje, který tvrdí, že s tebou něco měl,” pokrčila Hermiona bezmocně rameny. “Jo a ten zdroj prý zmínil, že máš na slabinách tetování, počkej, jak to jen napsali… jo, rafinované tetování draka, které se hýbe jako kouzelnické obrazy.”

Harryho okamžitě zaplavila zuřivost. “Ten hajzl!” zařval, až sebou dívka trhla.

“Teď máš na mysli Malfoye?” zeptala se opatrně.

“Samozřejmě, že myslím Malfoye! Nikdo jiný o tom tetování, do prdele, neví!” Znovu vstal a začal naštvaně přecházet po pokoji.

“Ale proč by to dělal? A neříkej, že o tom nikdo jiný neví, já o tom vím a určitě i všichni tví bývalí milenci…”

“Protože jsme se v sobotu rozešli, nebo jakkoliv to nazvat, Malfoy to prostě skončil a… A ty o tom víš, protože jsi mi ho pomáhala začarovat, ale Malfoy je jediný kouzelník, který ho viděl se hýbat, kromě tebe. A mudlové to nemůžou vidět, vždyť to víš!” zahřímal.

“Nekřič na mě,” ohradila se Hermiona.

“Promiň. Jsem jen hrozně naštvaný,” podíval se na ni omluvně.

“Já vím, ale nekřič. Podívej, neříkej mi, žes vážně za celou tu dobu nespal s nikým…”

“Nespal,” přerušil ji okamžitě. “Jen s mudly. Vážně, Hermiono.”

Hermiona se zamyšleně opřela o krb. “Och, to poněkud mění situaci… Řekni mi, proč jste se rozešli? Pohádali jste se? Bylo to zlé?”

“Ne,” zavrtěl unaveně hlavou, “ne, bylo to úplně v pohodě. Vůbec vlastně nevím proč, prostě řekl, že už v tom nechce pokračovat. Vzešlo to od něho. Nechápu, proč by se mi chtěl mstít.”

“A nemohl vás někdo vidět? Víš, že by viděl i to tetování a pak to prodal novinám? Takovou informaci by Věštec určitě štědře zaplatil.”

Zamyslel se. “Byli jsme vždycky buď u něj, nebo u mě. I když,” vzpomněl si, “minulý týden jsme tak trochu… ve famfrpálových šatnách…” Hermiona pobaveně zvedla obočí, ale nekomentovala to.

“O Malfoyovi tam ale nic nepíšou, ne?” zeptal se obezřetně.

Zavrtěla hlavou. “Ani zmínka. Proto jsem si právě myslela, že to nemůže být informace od něj,” vysvětlila.

“Není moc velká šance, že by nás někdo viděl spolu a tuhle informaci vynechal,” podotkl.

“To nejspíš není,” souhlasila jeho kamarádka.

“Takže to musí mít od něj. Protože nikdo jiný neví, že to tetování se hýbe.”

Proč to ale, do prdele, udělal?!

Vtom se ozvalo hučení v krbu, už podruhé to ráno, a do místnosti vstoupil Brumbál.

“Ach, Harry, dobré ráno. A slečna Grangerová je tu také, jak vidím,” usmál se na ně.

“Dobré ráno, pane řediteli,” pozdravila Hermiona.

“Moc dobré není,” podotkl Harry.

“Takže předpokládám, že už jsi viděl dnešní zprávu dne?” zeptal se Brumbál a zvedl svůj vlastní výtisk Denního Věštce.

“Bohužel.”

Brumbál na něj vrhl povzbudivý úsměv. “Věř mi nebo ne, Harry, ale nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. Koneckonců, o panu Malfoyovi se všeobecně ví, že je orientovaný na muže, a ve škole s tím nikdy nebyly žádné problémy.”

Zpočátku byly, ale Malfoy si to zařídil, napadlo Harryho, ale nahlas neřekl nic. Nakonec, možná měl Brumbál pravdu, možná to studentům bude jedno. A když ne, konec roku je za dveřmi.

“Určitě ale přijde spousta dopisů od – však víte – celého kouzelnického světa,” řekl ponuře.

“A to jsem už zařídil. Všechny dopisy na tvé jméno jsou odteď směrované do mé pracovny, abych mohl rovnou zlikvidovat případné huláky nebo odhalit cokoliv nebezpečného,” ujistil ho Brumbál.

“Děkuji, pane řediteli.”

“To je maličkost, chlapče. A teď, myslím, je čas jít na snídani,” prohlásil Brumbál.

Harry si pomyslel, že poslední, na co má chuť, je jídlo, ale věděl, že musí téhle situaci čelit. A čím dřív to bude mít za sebou, tím líp. Zároveň si trochu rozpačitě uvědomil, že je celou tu dobu polonahý.

“Tak já se obleču a… půjdu.”

“Počkám tu na tebe, Harry,” ujistil ho Brumbál.

“A já se vrátím do práce,” prohlásila Hermiona a vrhla se na něj, aby ho znovu objala. “Drž se,” šeptla mu, naposledy ho pevně stiskla a pak odešla krbem.

Snídaně ve Velké síni byla dle očekávání naprosto příšerná. S příletem Věštce se samozřejmě všichni studenti dozvěděli nejžhavější novinku kouzelnického světa a celou snídani se nikdo nebavil o ničem jiném. Harry se ze všech sil snažil ignorovat všechno to špitání a zvědavé pohledy, které na něj žáci vrhali, ale moc to nefungovalo.

Nejhorší však bylo, že viník toho všeho seděl jen pár míst od něj a on mu nemohl… co by mu tak nejradši udělal? Rozmázl pěstí tu jeho dokonalou tvářičku. Přeměnil ho ve fretku a mlátil s ním jako kdysi Moody. Odčaroval mu jeho nádobíčko… Zbytek snídaně Harry strávil tím, že si představoval všechno možné i nemožné, co by Malfoyovi provedl, a trochu tím zmírnil svůj vztek. Jakmile měl pocit, že v Síni strávil přiměřené množství času, aby jeho odchod nevypadal jako útěk, zvedl se a s hlavou vztyčenou odkráčel směrem k učebně.

Navzdory všem svým předpokladům nebyl ten den tak strašný, jak čekal. Studenti se během výuky neprojevovali jinak než obvykle, a dokonce ani nezachytil žádnou nemístnou narážku. O polední pauze ho navíc vyhledali někteří učitelé a projevili mu svou účast a zároveň ho ujistili, že se jejich vztah k němu nijak nezměnil. Na konci vyučování se cítil docela… lehce.

Odpoledne se k němu krbem opět stavil Brumbál a předal mu část dopisů, které byly od jeho přátel. Začetl se do nich.

Psal mu Ron, že je mu to moc líto a že je teď bohužel mimo Anglii, ale příští týden by se za ním rád zastavil. Okamžitě mu odepsal, že ho moc rád uvidí.

Napsal mu taky Charlie, který poslal opravdu dlouhý dopis plný povzbudivých slov o tom, že jednou to muselo přijít a že už to aspoň bude mít za sebou. Zprávu zakončil poznámkou, že mu Harry to “rafinované tetování” bude muset při příští návštěvě ukázat. Drak, Harry, a ty jsi mi ho zatajil?! stálo tam. Musel se tomu zasmát.

Ozvali se všichni ostatní Weasleovi, kteří to samozřejmě věděli (když už to řekl Charliemu, Ginny a Ronovi, bylo mu hloupé tajit to před ostatními). Všichni zmiňovali, že stojí za ním a ať se drží.

Kromě Weasleyových přišly dopisy i od většiny jeho nebelvírských spolužáků z ročníku, z nichž ho nejvíc potěšil dlouhý a upřímný list od Nevilla, a od mnoha členů bývalé Brumbálovy armády.

Měl z toho docela dobrý pocit a zbytek odpoledne strávil odepisováním.

Večeře byla už o poznání klidnější než snídaně a Harry si pomyslel, že to možná nakonec nebude taková katastrofa. Tedy až do té doby, než si uvědomil, že je pondělí a čeká ho ještě porada učitelského sboru, kam se mu nechtělo ani za mák, protože byl po celém dni pořádně unavený a taky se neměl chuť koukat se na Malfoye. Odevzdaně se po večeři přesunul do sborovny, aby si odkroutil poradu a mohl padnout do postele.

Naštěstí nebylo na pořadu dne žádné závažné téma, tedy až na jeho nedobrovolný coming-out, který Brumbál zmínil jen proto, aby Harryho ujistil, že celý profesorský sbor stojí za ním, a víc se to nerozebíralo. Po skončení za ním zašli ještě další učitelé, kteří mu chtěli vyjádřit svou podporu. Bylo to milé, ale on se přesto nemohl dočkat, až zapadne do svých komnat.

V místnosti stále setrvával i Malfoy. Harry ho po očku sledoval a znovu ho zaplavila zlost. Co tu ten kretén ještě dělá?! Ať vypadne. Ať vypadne, nebo to nedopadne dobře. Nechtěl s ním mluvit, protože mu bylo jasné, že se neudrží, a to si před ostatními nemohl dovolit, už jen proto, aby se kolegové o jejich románku nedozvěděli. Všichni postupně odcházeli, až tam zůstali jen oni dva a Brumbál, a Harry seznal, že je nejvyšší čas odejít. Sebral se a ve chvíli, kdy se ocitl za dveřmi, si konečně oddechl. Bylo po všem.

“Pottere,” uslyšel za sebou.

Nebylo po všem. Nasadil tedy kamennou masku a otočil se, aby čelil své nemesis.

“Pottere, heleď, moc mě to mrzí…” začal Malfoy, ale to už Harry nevydržel.

“Tak tebe to mrzí, jo?! Na to jsi ovšem měl myslet dřív. Nechápu, proč jsi to udělal, ale musím uznat, že tohle bylo podlé i na tebe. Zaplatil ti za to Věštec, nebo ti šlo jen o to mě znemožnit?” vyplivl na něj rozlíceně.

“Cože? Ty myslíš, že…? Ale já…”

“Víš ty co? Seru na tebe, Malfoyi,” nenechal ho Harry domluvit. Vlastně vůbec neposlouchal, co říká, cítil jen neskutečný vztek, který s ním cloumal, a vší silou se držel, aby mu nedal pěstí. “Nemůžu se dočkat, až skončí škola, ty vypadneš a já tě už nikdy neuvidím. A teď táhni, nebo to schytáš.”

Malfoy se nadechl, aby na to něco odpověděl, ale nakonec jen stiskl rty a nasadil neproniknutelný výraz.

Harry to pochopil jako konec rozhovoru, takže se bez jakéhokoliv rozloučení otočil a vydal se do svých pokojů.

“Nějaké otázky?” zeptal se studentů šestých ročníků poté, co jim vysvětlil nově probíranou látku, která se týkala použití Patronova zaklínadla. Přihlásila se jedna studentka Nebelvíru. Harryho to vůbec nepřekvapilo – slečna Petersonová si celou hodinu cosi špitala se svou spolužačkou v lavici a vypadalo to, že látce nevěnuje pražádnou pozornost.

“Ano, slečno Petersonová?”

“Pane profesore, je to vážně pravda, že jste gay?” zeptala se zvědavě a na tváři se jí při těch slovech objevil ruměnec.

Místností to zašumělo a Harry se najednou cítil zaskočeně. Chvíli zvažoval, že dívce doporučí, aby se v hodinách věnovala raději studiu, a ne probírání bulvárních zpráv, ale nakonec se rozhodl odpovědět pravdivě.

“Ano, slečno Petersonová, je to pravda. Nějaké další otázky?”

Po jeho přiznání se třídou rozlehlo zběsilé šuškání a několik dívek se nervózně zachichotalo.

“A proč jste to tak dlouho tajil, pane profesore?” otázala se jiná studentka, které evidentně jeho reakce dodala odvahu.

“Protože věřím, že to, komu dávám přednost, je moje osobní věc. Nějaké otázky, které se týkají učiva?”

Přejel pohledem neklidnou třídu, a když se nezvedla žádná ruka, zavelel: “Takže se teď rozdělte do dvojic a půjdeme si vyzkoušet Patronovo zaklínadlo v praxi.”

Jeho otevřené přiznání v hodině Obrany se rychlostí blesku rozšířilo po celé škole a podle všeho přesvědčilo i ty, kteří byli do té doby na rozpacích. Možná to tak bylo dobře. Jakkoliv byla situace po jeho odhalení nepříjemná, konečně po všech těch letech bylo jeho velké tajemství venku.

“Uhuh, ahoj Harry!” pozdravila ho Hermiona a rozkuckala se, jak se snažila dostat z průdušek popel, který vdechla v krbu. Harry svou slzící a kašlající kamarádku uchopil za paži, posadil ji na gauč a podal jí sklenici vody.

“Ahoj Hermiono, v pořádku? Nemám tě praštit do zad?”

Dívka se na něj podívala zarudlýma očima a prudce zavrtěla hlavou. “Ne prosím tě, uh, vím, jakou máš sílu. Už je to, uhuh, dobrý.”

Zasmál se a přesunul se ke svému baru. “Když myslíš. Co ti můžu nabídnout – čaj, máslový ležák, víno nebo snad whisky?”

“Dám si víno, děkuji,” odpověděla Hermiona. Harry vytáhl láhev požadovaného nápoje a začal pracovat na jejím otevření.

“Tak co, jak to zvládáš?” zeptala se ho zúčastněně.

Místností se rozlehlo hlasité “lup”, když korková zátka povolila, a Harry začal víno rozlévat do sklenic.

“Jde to. Brumbál zaúkoloval domácí skřítky, aby kontrolovali veškerou poštu, která chodí do Bradavic na mé jméno, takže alespoň toho jsem ušetřen. Dneska mi skřítci předali první várku roztříděných dopisů,” sdělil jí a mávl rukou směrem k lepenkové krabici, která ležela na jeho stole.

Hermiona se zvedla a přešla ke zmíněné krabici. Harry popadl sklenice s červeným nápojem, přesunul se za svou kamarádkou a nahlédl jí přes rameno. V krabici byla přibližně stovka dopisů úhledně srovnaných do několika svazků, které byly převázané provázkem a označené štítky. Dívka je postupně brala do ruky a spíš pro sebe předčítala jednotlivé nápisy:

“Slova podpory… Urážky… Otázky novinářů… Nemravné návrhy?” otočila se na Harryho se zdviženým obočím, zatímco v ruce svírala tenký štůsek obálek.

Harry se zatvářil rozpačitě a trhl rameny. “Vypadá to tak. Tyhle jsem ještě ani nezkoušel číst. Docela mi stačilo, když jsem otevřel některé dopisy ze sekce Urážky. Byly pěkně hnusné, takže mě přešla chuť otevírat cokoliv dalšího.”

Dívka vzala do jedné ruky svou sklenici, do druhé dopisy označené jako “Nemravné návrhy” a přesunula se na gauč. Harry ji poněkud neochotně následoval.

“Nevím, jestli jsem na to zvědavý,” poznamenal nejistě, ale nezdálo se, že by to Hermiona hodlala jakkoliv zohlednit. Opatrně rozvázala provázek a namátkou uchopila jeden z dopisů.

Obrátila obálku a do klína jí spadl dopis a současně s ním i dvě pohyblivé kouzelnické fotografie. Jednu z nich vzala do ruky a Harry viděl, že je na ní pokoj, jemuž dominuje postel a velké množství fotografií jeho, Harryho Pottera, ve všech možných situacích.

“To vypadá na skalního fanouška,” poznamenala s pobavením v hlase. Harry schoval hlavu do dlaní.

“Píše, že je mu osmnáct a že je do tebe zamilovaný už od puberty. Prý si tě představuje, když… er… no to snad ani nebudu číst nahlas. A nabízí ti, že pokud bys měl zájem… je celý tvůj. Prý bys mu splnil jeho životní sen,” uchechtla se. “Slibuje, že by byl diskrétní. A posílá svou fotografii,” odmlčela se a Harry škvírou mezi prsty viděl, jak bere do ruky druhou fotku a prohlíží si ji.

“Merline. Tohle je noční můra,” poznamenal nešťastně.

“Ale prosím tě. Jsi slavný. Cos čekal?” odbyla ho a přistrčila mu do ruky fotku onoho mladíka. Harry se podíval do vysmátých očí blonďatého, vlastně docela hezkého, mladíka.

“Tohle je prostě divné. Celá ta představa, že na mě myslí úplně cizí člověk, když… promerlina,” zaúpěl.

Hermiona mu vzala fotografii z ruky a společně s dopisem a druhou fotkou je zastrčila zpátky do obálky, načež popadla jinou a začala rozkládat další dopis. Začetla se do něj a náhle zalapala po dechu.

“Co?” zeptal se Harry opatrně, nejistý, jestli to ve skutečnosti chce vědět.

“Tenhle je tak trochu… konkrétnější v tom, co by s tebou chtěl… och, svatá Morgano,” zašeptala dívka a na její tváři se rozlil sytý ruměnec.

“Co tam..? Ne, myslím, že to radši nechci vědět,” rozhodl se poraženecky.

Hermiona se naprosto netypicky zachichotala. “Náhodou to je pekelně sexy, Harry. Nemůžu si ho nechat?”

Harry se na ni překvapeně podíval. “Tak ty taky?! Prosím tě, co s tím vy holky máte, jeden by řekl, že představa dvou mužů… Ne vážně, co na tom vidíte?” zeptal se zvědavě.

“No co,” ohradila se a vystrčila bojovně bradu, “Proč by se mi jako nemohla líbit představa dvou hezkých mladých mužů… spolu? A komu se to vlastně ještě líbí?”

Nervózně si prohrábl vlasy. “Evidentně studentkám,” zašeptal téměř nesrozumitelně.

Dívka se šibalsky zasmála. “No to se dalo čekat, po tom článku…”

Dalo? Harry to tedy nečekal.

Dnes byl čtvrtek a od pondělí se každý den ve Věštci dočetl spoustu zajímavých věcí o sobě a svém životě, mimo jiné, s kým nejspíš v minulosti něco měl a do koho byl zamilovaný. Včerejší článek byl například celý věnovaný polemice nad tím, zda má, měl či bude mít románek s Dracem Malfoyem.

Přesně tak. Jistě, oba byli slavní, oba gayové, znali se od nástupu do Bradavic a teď vedle sebe pracovali, což dalo samozřejmě zrod spekulacím nad jejich možným vztahem. Ať už by byl jakékoliv povahy. Nejhorší na tom samozřejmě bylo, že tentokrát měli pravdu.

Naštěstí Brumbál zakázal vstup novinářů do školy, takže se ani on ani Malfoy nestali terčem neodbytných otázek novinářů, tedy pokud nepočítáme to množství písemných dotazů, které se pro jistotu rozhodl ani nečíst.

“A jak se to projevuje?” vyrušila ho z přemýšlení.

“Cože? Co jak se projevuje?” zeptal se zaskočeně, protože zapomněl, o čem byla řeč.

“Ty studentky. Jak víš, že sní o tobě a Malfoyovi?”

“Chichotají se,” vyplivl znechuceně, “pořád. Už dva dny. Dokonce jsem ve třídě našel po výuce obrázek, kde… Počkej,” vydechl unaveně a zvedl se. Přešel ke stolu a ze šuplíku vytáhl lehce pomačkaný pergamen. Beze slova ho předal Hermioně.

Dívka na něj chvíli zírala a zkoumala ho. “Páni,” řekla jen.

“Jo.”

“Je to vážně dobré, autorka má talent. Rozhodně… realistické,” dodala se špatně skrývaným pobavením.

Povzdechl si. “Rozhodně.”

Vzal do ruky pergamen a znovu si prohlédl obrázek. Byl nazvaný ‚Proč Draco Malfoy přišel učit do Bradavic‘ a pod ním byl on sám, sedící v křesle s rozhalenou košilí, a jeho evidentně nahý klín zakrývala blonďatá hlava muže klečícího před ním na zemi. Ta kresba byla opravdu velice propracovaná a povedená, to musel uznat. Naprosto nevhodně si uvědomil náhlé zacukání ve svém penisu a rychle obrázek složil.

“Nerozumím tomu. Jako by najednou všechny studentky toužily po tom, abychom byli s Malfoyem pár,” zakroutil hlavou.

“Nediv se. Jste oba velice přitažliví muži a ta představa je… prostě rozkošná,” nechala se unést jeho kamarádka.

Harry si odfrkl. “Jistě, to jsme přesně my – rozkošní.”

Hermiona se zatvářila vážně. “Mluvili jste spolu od té doby?”

Zavrtěl hlavou. “Nechci s ním mluvit. Mám chuť mu rozbít nos, jen když ho vidím.”

“Pořád se mi nezdá, že by to udělal, Harry. Měl bys s ním promluvit,” začala opatrně, ale byla okamžitě přerušena Harryho zavrčením.

“Musel to být on. Navíc mám pocit, že se mi taky vyhýbá, což to jen potvrzuje. Nedokážu pochopit, jak jsem mohl byť jen přemýšlet nad tím, že bychom… já a on… mohli…” Zmlkl. Najednou měl pocit, že řekl až příliš.

A taky že jo. Hermionino obočí okamžitě vyletělo do výšky. “No tedy, Harry?”

“Co jako?” ošil se a pokusil se nahodit nevinný pohled. Dívku však neoklamal ani náhodou.

“Kdy se tohle stalo? Když jsme spolu mluvili posledně, zaníceně jsi mi tvrdil, že k Malfoyovi nic necítíš a že ti rozhodně nehrozí něco jako zamilování.”

Harry si připadal jako za školních let, když je s Ronem Hermiona vyslýchala, proč nemají hotové domácí úlohy. Začal překotně vysvětlovat: “Taky že ne, nejsem zamilovaný… Nebo možná snad trochu, předtím… No dobře, máš pravdu,” vzdal to. “Byl jsem… cítil jsem k němu něco. Když jsem si to uvědomil, rozhodl jsem se, že to alespoň zkusím. Že zjistím, jestli to necítí stejně.”

Hleděla na něj s rozšířenýma očima naplněnýma zvědavostí. “Takže to věděl?”

Zavrtěl hlavou. “Nevěděl. Než jsem vůbec stihl něco udělat nebo říct, Malfoy to ukončil.”

“Och,” povzdechla si Hermiona zklamaně a posledním lokem vyprázdnila svou sklenici.

“Zníš, jako by tě to mrzelo.”

Pokrčila rameny. “Fandila jsem vám. Tedy – zpočátku ne, ale když jsem slyšela, že se k tobě chová hezky… Jak jsem řekla – slušelo by vám to spolu.”

“Zjevně si to myslí polovina kouzelnické populace,” poznamenal se smutným úsměvem. “Ale Malfoy mi dal dost jasně najevo, že nic takového nepřichází v úvahu, ve chvíli, kdy mi vrazil kudlu do zad.”

“Mrzí mě to, Harry.”

“Jo. To mě taky.”

Advertisements
Napsat komentář

komentáře 3

  1. Achája

     /  22.12.2016

    To bylo náročné, ale Harry to zvládá celkem dobře:-)

    Odpovědět
  2. ester

     /  23.12.2016

    Hoci sa Harry citi zradeny, jeho priatelia a blizky ho pekne podporuju….

    Odpovědět
  3. Nad touhle kapitolou jsem se tak řehnila, až jsem málem spadla ze židle :D Tak z Hermiony se nám klube yaoistka, no kdo by to byl řekl! Vsadím se, že těch obrázků koluje po škole ještě mnohem víc…Skvělá povídka, vřelé díky, že jsi přispěla k drarry přelidnění – víš, co se říká, dobrých ff povídek není nikdy dost: :D

    Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: