ygritte: Albus ex machina – Kapitola 17 – Námluvy Harryho Pottera

Odkaz na povídku: http://snarry.webnode.cz/preklady/namluvy/ – jde o oddechovou Snarry, která je snad trochu sladká, ale všichni si občas potřebujeme osladit život.


Následující dny se Harry velice opatrně snažil s Malfoyem sblížit. Moc dobře věděl, že jakákoliv romantická gesta nebo něco podobně sladkého by ho okamžitě vyděsilo, takže se rozhodl jít na to zlehka a začít tím, aby spolu jednoduše trávili víc času. Zpočátku se zdálo, že to zabírá.

Třeba ve středu – to ho vylákal na další famfrpálovou hru. Po vyučování se podle domluvy potkali na hřišti s košťaty a stejně jako minule se rozhodli nejdřív si jen tak zalétat. Bylo krásně, a tak Harry navrhl, aby se nedrželi jen nad hřištěm, ale proletěli se nad Bradavickými pozemky. Malfoyovi se ten nápad zamlouval, takže strávili dobrou hodinu adrenalinem nabitým dováděním ve vzduchu.

Nad jezerem se vyřádili nejvíc, to když uviděli v prostředku vodní plochy Olbřímí oliheň, která se líně vyhřívala těsně pod hladinou. Záměrně ji začali provokovat hranými nálety, a když obluda na jejich hru přistoupila, bavili se tím, že unikali před jejími chapadly, která se je snažila polapit. Přestože byl Harry přesvědčený, že i z její strany šlo jen o škádlení, setkání s obrovským chapadlem by zcela jistě vedlo přinejlepším k pádu do vody a to ani koncem května nebylo něco, co by si přál absolvovat.

Když se dostali zase nad hřiště, ukázalo se, že zmijozelský tým mezitím zahájil svůj trénink, takže jejich hra s Potlouky nepřicházela v úvahu. Nenechali si tím však zkazit zábavu a znovu vyrazili pryč od trénujících studentů.

“Chceš něco vyzkoušet?” zeptal se Harry spíš řečnicky, protože mu bylo jasné, jaká bude odpověď.

„Že váháš!”

Naznačil tedy Malfoyovi, aby ho následoval, a zamířil zpátky nad vodní plochu.

“Zkoušel jsi někdy piruetu ve dvojici?” zakřičel na svého společníka, aby přehlušil svištění větru v jeho uších.

“Piruetu?” zatvářil se Malfoy překvapeně. “To zní jako něco pro holky.”

Harry se zasmál. “Jo, budeš se při tom točit. Akorát, že když se to provede špatně, hrozí nám oběma pád z koštěte.”

“To se mi líbí!” zahulákal blonďák v odpověď.

Když Harry usoudil, že našli vhodné místo, přibrzdil a počkal na Malfoye.

“Takže,” začal vysvětlovat, “jde o tohle: nejprve se od sebe vzdálíme na nějakých sto metrů, to by mělo stačit. Pak se rozletíme přímo proti sobě co největší rychlostí, a když už to bude vypadat, že se srazíme, chytíme se místo toho za ruce. Pokud se to povede, odstředivá síla nás samozřejmě roztočí a my budeme na chvíli jakoby na centrifuze. Když předtím zároveň oba poletíme tak trochu nahoru, budeme pak stoupat výš a výš. No a pokud se to nepovede, jeden z nás, nebo dokonce oba můžeme spadnout dolů. Proto jsme nad jezerem. I tak by to ale nebylo nic příjemného, takže se radši budeme snažit, ať to klapne.”

Malfoyovi zazářily oči. “To zní skvěle. Mám jen jeden dotaz: co je to odstředivá síla a co je centrifúze?”

“Centrifuga,” opravil ho Harry, “to je taková mudlovská… prostě něco jako kolotoč v tomhle případě. A odstředivá síla je ta síla, která nás roztočí.”

“Fajn. A ty už jsi to někdy dělal, Pottere?”

“Dělal a je to úžasný zážitek!” ujistil ho.

Zkoušeli to s Ronem v osmém ročníku a nutno dodat, že rozhodně nezačínali takhle zostra ve velké rychlosti a vysoko, ale trénovali to postupně. Jenže Malfoy byl zkušený letec a on, Harry, zase znal techniku. Upřímně věřil, že to vyjde.

“Důležité je chytit se za předloktí,” předvedl názorně na vlastních rukou, kdy se oběma dlaněmi uchopil až těsně pod loktem, “a druhou rukou pořád pevně svírat koště, aby ti nevyletělo. Jsi pravák, že?” zeptal se, přestože znal odpověď.

Pokývnutí.

“Takže proti sobě poletíme tak, abychom se pak mohli chytit pravou rukou. Je všechno jasné?”

“Sto metrů od sebe, rozletět se proti sobě co nejrychleji, mířit trochu nahoru a až se budeme míjet, chytíme se za předloktí. Druhou rukou svírat koště,” zopakoval si Malfoy instrukce.

“Perfektní. Tak jdeme na to!” zavelel Harry.

Každý zamířil opačným směrem, kde se v požadované vzdálenosti zastavili a připravili na start. Harry začal cítit to staré známé vzrušení a účinky adrenalinu. Pokud se to podaří, bude to úžasný zážitek pro ně pro oba. Pokud ne… no, na to raději nechtěl myslet.

“Teď!” zakřičel.

Oba vyrazili proti sobě. Vzdálená tečka Malfoy se postupně zvětšovala, až Harry mohl uvidět soustředění v jeho přivřených očích. Sám trochu přizvedl koště, aby svůj let usměrnil lehce nahoru a Malfoy ho následoval.

Letěli rychle, stejně, jako by se hnali za Zlatonkou. Zbývalo jim nějakých deset metrů. Směr jejich letu byl perfektní, a pokud by neměli v plánu se chytit, proletěli by necelý metr od sebe. Harry pevně sevřel svůj Kulový Blesk v levé ruce a trochu se k němu přitiskl, aby ho vychýlení z dráhy neshodilo, a napřáhl pravou ruku kolmo do strany. Malfoy jeho pohyby zrcadlově kopíroval.

“Pojď!” zařval Harry, když byli oba na stejné úrovni.

Ne, že by to bylo nutné. Téměř současně se svým ‚pojď‘ ucítil, jak jeho předloktí pevně, skoro bolestivě, sevřela Malfoyova ruka. Trhnutí při změně směru bylo tak silné, že i přes všechnu přípravu měl co dělat, aby stočil své koště s sebou. Jak stihl postřehnout, Malfoy to zvládl stejně tak dobře.

Vzápětí už se točili jeden kolem druhého jako káča ve vzduchu a v tom úžasném tanci stoupali vzhůru. Vzduch prořízlo Malfoyovo spontánní zavýsknutí nad jejich úspěchem a Harry se usmál a zavřel oči, aby se na okamžik ztratil v rychlosti a pohybu a svištění vzduchu.

Postupně zpomalovali, až se zastavili na místě. S nechutí otevřel oči a pustil Malfoyovu ruku, ale pohled na druhého kouzelníka mu vrátil na tvář úsměv. Ten výraz naprostého nadšení se podobal výrazu malého dítěte, které se právě poprvé povozilo na kolotoči. Což možná nebylo tak daleko od reality.

“To bylo naprosto skvělé, Pottere!” oznámil mu Malfoy se zářícíma očima. “Ještě jednou?”

“Rozhodně!” zakřenil se zpátky.

Nakonec si to zopakovali ještě třikrát, než byli nuceni skončit, jelikož byli oba zmrzlí na kost. Při poslední piruetě Harry jejich techniku vylepšil tím, že po několika otočkách, při kterých se drželi za ruce, si Malfoye přitáhl blíž až do jakéhosi objetí.

Takový pohyb měl jednak ten efekt, že ještě více zrychlil otáčení, a taky to bylo prostě něco, co Harry chtěl udělat. A bylo to až děsivě příjemné. Ke všem předchozím, už tak dost silným, vjemům se totiž přidalo ještě hřejivé lidské teplo a opojná vůně mužského těla. Byl ve víru s Malfoyem, a to doslova i obrazně.

Když se zase ocitli na pevné zemi a byli na cestě k hradu, byl Malfoy nezvykle mlčenlivý.

“Zničený?” zeptal se Harry zvědavě.

“Cože?” probral se Malfoy, který byl evidentně ztracený ve svých myšlenkách.

“Ptám se, jestli jsi zničený?”

“Trochu, ale příjemně.”

“Takže dnešek platí? U mě v devět, jako obvykle?”

“Jo, středa… Jistěže.” Neznělo to bůhvíjak nadšeně.

Harry se zamračil. “Jestli se ti nechce…”

“Ne, já jen… zamyslel jsem se. Přijdu.”

A Malfoy přišel. Přišel včas, vyměnili si pár slov a jako obvykle skončili v posteli a měli sex. Dvakrát. A teď Harry ležel v posteli vedle svého spícího milence a přemýšlel, proč se cítí tak zvláštně.

Nestalo se nic neobvyklého, Malfoy byl vášnivý a divoký, stejně jako vždycky, zároveň byl i vnímavý a pozorný, stejně jako vždycky, a i když si tentokrát nepovídali, nic neobvyklého se nestalo. Ale on si přesto nemohl pomoct a přemítal, co bylo tentokrát jinak. Proč se dneska cítil tak neuspokojeně.

Bylo to tím, že si nepovídali? Nebylo to žádným pravidlem a často po sexu oba okamžitě odpadli, takže by ho to nemělo rozhodit. Jen měl tak nějak pocit, že byl dnes Malfoy jaksi… odtažitý. Mohlo to být tím, že zatímco se jeho milenec choval jako vždycky, on od toho už začal očekávat víc? Snad. A nebylo to kdovíjak příjemné, jak si uvědomil.

Povzdechl si a opatrně se ke druhému muži přitulil, aby nasál vůni jeho zpoceného těla, která mu nebyla ani trochu nepříjemná, a užíval si dotek horkého těla na tom svém. Usnul s rozpolcenými pocity.

Když se ráno vzbudil, Malfoy byl už pryč, a ta skutečnost jen prohloubila jeho roztrpčení. Poslední dobou už vždycky zůstávali až do rána, i o všedních dnech, a chodili na snídani společně.

Přišel pátek a s ním i velká bradavická událost – zápas Zmijozelu a Nebelvíru. Stejně jako za jejich studia i teď šlo o zápas, který provázely nejsilnější emoce, a to jak na straně studentů, tak na straně profesorského sboru. Oba týmy si vedly v předchozích zápasech velice dobře, takže dnešek měl potenciál být pořádně napínavý.

Společně s davem se teď prodíral k tribunám a cestou stihl odebrat několik bodů žákům, kteří se až příliš sprostě uráželi, nebo dokonce fyzicky napadali. Před sebou uviděl Malfoye a zrychlil, aby ho dohnal.

“Vidím, že jsi ve zmijozelských barvách,” okomentoval jeho úbor, který sestával z tmavě zeleného hábitu a stříbřité šály.

Malfoy se na něj ohlédl a ušklíbl se. “To víš, věrný až za hrob. Překvapuje mě, že ty jsi to poněkud odbyl.”

Harry se podíval na svou červenožlutě pruhovanou šálu, která byla jediným důkazem jeho přízně ke koleji, a pokrčil rameny. “Nemám žádný červený hábit. I tahle šála je ještě z dob mého studia.”

Malfoy si ho pozorně prohlédl. “Ještěže tak, červená ti nesluší. Zmijozelské barvy by ti sedly mnohem víc.”

“Jenže já fandím Nebelvíru. Mají dobře sehraný tým a šikovného chytače.”

“Viděl jsem je minule s Havraspárem a uznávám, že nehráli špatně, ale Zmijozel si s Mrzimorem taky vedl výborně. Navíc za vás chytá třeťák a my máme Higginse, což je šesťák, takže má rozhodně víc zkušeností.”

Harry se pousmál volbě slov, ono ‚my máme – vy máte‘, jako by byli zase studenti. “Já byl prvák, když jsem nastoupil na post, a ty druhák. Nic to neznamená,” podotkl.

“Uvidíme. Já sázím na Zmijozel.”

“Zase sázky, Malfoyi? Obávám se, že šatny budou po zápase obsazené,” neodpustil si narážku.

Malfoy se uchechtl. “Tak o co?”

“Co já vím… Co třeba prostě o pivo?” navrhl. Sex mohl mít s Malfoyem kdykoliv, ale z tohohle se dal vyždímat večer strávený obyčejným povídáním.

“Nuda, ale dobře. Můžeme zajít zítra v Prasinkách. Nachystej si galeony, protože já piji jen to nejlepší.”

Jak jinak. “Ty jdeš zítra do Prasinek? Myslel jsem, že tam jdu já, McGonagallová a Vektorová,” podivil se Harry.

“Jenže Vektorová onemocněla a Brumbál požádal mě. Nenechal se odbýt, takže jdu taky,” vysvětlil Malfoy poněkud otráveně.

“Aha. Takže o pivo,” napřáhl ruku a plácli si. Mezitím už vystoupali na tribuny a usadili se vedle sebe na lavičku s ostatními profesory.

Zápas byl doslova nervydrásající. Oba týmy hrály až neuvěřitelně vyrovnaně, a to jak na straně střelců, tak na straně odrážečů. Nyní vedl Nebelvír o jedinou střelu a velká tabule ukazovala stav 110:100.

Zlatonka se dosud neobjevila, ale právě teď se měla situace změnit. Někteří pozornější diváci, stejně jako léty trénovaný Harry, již postřehli zlatavý záblesk na zmijozelské straně stadionu, a podle všeho si ho povšimli i oba chytači. Dav začal bouřit, když se oba mladíci svorně vydali na její lov.

Harry si uvědomil, že si kouše ret; atmosféra hry ho už před nějakou dobou naprosto pohltila, takže s napětím sledoval závod chytačů o Zlatonku a cítil se jako kdysi. K cíli se oba hráči dostali téměř současně, ale bohužel jen téměř. Zmijozelský mladík byl o zlomek vteřiny rychlejší a… měl ji. S vítězným výrazem ve tváři sevřel míček v dlani a s rukou vztyčenou se začal snášet dolů. Tribuna vybuchla.

Harry v ten okamžik pocítil bodnutí zklamání a rychle se otočil na Malfoye, u kterého očekával jeho obvyklý povýšenecký úšklebek. Setkal se však jen se zamyšleným pohledem, který byl upřený na něj, a jakmile se jejich pohledy setkaly, Malfoy prudce trhl hlavou zpátky k hřišti. V tu chvíli se jeho oči rozšířily, jako by až tehdy postřehl, že zmijozelský chytač vyhrál zápas pro svou kolej, a začal tleskat a pískat společně s ostatními.

Harry zmateně potřásl hlavou. Nad čím Malfoy přemýšlel, že to zastínilo i famfrpálový zápas?

“Pottere, dlužíš mi pivo,” zaznělo vedle něj potěšeně.

Prasinkový víkend byl jako obvykle pro zúčastněné učitele náročný. On, Malfoy a McGonagallová dostali na starost větší část Bradavic, aby je odvedli do vedlejší vesnice a večer zase zpátky. Mladší studenti byli po včerejším zápase stále plni emocí a měli tendence se slovně napadat, zatímco starší ročníky vypadaly unaveně a při bližším pohledu nazelenale, takže Harrymu bylo jasné, že se určitě bouřlivě slavilo.

S Malfoyem se domluvili až na třetí hodinu u Třech košťat a mezitím Harry oběhl veškeré své pochůzky. Nejvíc času strávil samozřejmě s Georgem, který ho pozval na oběd a s Angelinou ho zahltili novinkami o budoucím přírustku do Weasleyovic rodiny. Měl co dělat, aby ho pustili.

Jedním z plánovaných úkolů bylo i vyzvednutí narozeninového dárku pro Malfoye. V týdnu dostal takový praštěný nápad a onu věc si objednal po sově už předem; i když si teď nebyl úplně jistý, jestli to není příliš osobní. Ale koneckonců, vždycky mohl předstírat, že šlo jen o vtípek.

Byly přesně tři hodiny a Malfoy už na něj čekal před vchodem ke Třem košťatům, takže dovnitř vešli společně. Usadili se k volnému stolu, a když přišel hostinský, jeho společník si – přesně jak předeslal – řekl o to nejlepší pivo, které měli na výčepu, a Harry si objednal to samé.

Bylo zvláštní sedět s Malfoyem na nějakém veřejném místě, ale vypadalo to, že si jich nikdo nevšímá. Jejich hovor velice brzy sklouzl k probírání včerejšího zápasu, což jim zabralo dobrou půlhodinku. Když se dostali ke schopnostem chytačů, Malfoy neopomněl zmínit, že to předpovídal.

“Tak vidíš, rozhodl to chytač. A ty jsi tvrdil, že na věku nezáleží.”

“Jenže tady nešlo o věk, Higgins měl prostě lepší startovní pozici, byl o dost blíž než Colins. Zlatonku uviděli oba najednou,” hájil nebelvírského chytače. “Vždyť ty ses v té chvíli ani nedíval, skoro sis nevšiml, že už je konec! Podíval jsem se na tebe a tys byl úplně zamyšlený,” připomněl Harry.

Malfoy vypadal tou poznámkou zaskočeně. Nervózně se napil svého piva a zabořil svůj pohled někam za Harryho rameno.

“Já… jsem v tu chvíli nedával úplně… zamyslel jsem se a…” zakoktal se. Harryho to překvapilo; Malfoyův projev byl obvykle dokonalý. Teď působil nervózně.

“Hele, o co jde, Malfoyi? Všiml jsem si, že se chováš poslední dobou trochu divně. Děje se něco?” zeptal se zvědavě.

Blonďák znovu upil piva a vypadalo to, že v sobě svádí jakýsi boj. Po nějaké chvíli nejspíš dospěl k nějakému rozhodnutí a znovu promluvil: “Pottere, tohle,” naznačil rukou je dva, “tohle… já totiž… kurva,” zaklel a frustrovaně zavřel oči.

Harry zpozorněl a hlavou mu začaly zběsile létat myšlenky. O co tady šlo? Začalo mu bušit srdce. Bylo možné, že jeho milenec řešil stejné dilema jako on? Že by chtěl něco víc?

Malfoy se zhluboka nadechl. “Chci to ukončit.”

Aha. Tak ne.

Harry se ze všech sil snažil potlačit paralyzující pocit zklamání, který se jím rozléval, a soustředil se na to, aby jeho tvář zůstala kamenná. Za každou cenu si před Malfoyem musí zachovat důstojnost.

“Dobře, samozřejmě. Řekneš mi proč?” zeptal se co nejlhostejněji, zatímco se jeho vnitřnosti bolestně stahovaly.

Malfoy se na něj krátce podíval, aby vzápětí přesunul pohled zpátky za jeho rameno. “Musím mít důvod? Přemýšlel jsem v posledním týdnu, jestli v tom chci pokračovat, a uvědomil jsem si, že už ne. Protože… prostě ne. Dohodli jsme se, že spolu budeme spát bez závazků, a já už jsem si s tebou užil dost.”

Au. To zabolelo.

“Fajn, jak… jak chceš, Malfoyi.”

“Dobře.”

“Dobře.”

V tichosti oba dopili své pivo a Malfoy vytáhl peněženku.

“Já platím, pamatuješ? Sázka,” připomněl mu Harry s nuceným úsměvem.

“Aha, jasně,” usmál se Malfoy mdle v odpověď.

Advertisements
Napsat komentář

komentářů 7

  1. Achája

     /  21.12.2016

    Uf, to jsou oba pěkný trubky. Jestli pak jim to rozhodnutí vydrží aspoň do konce roku?:-D

    Odpovědět
  2. Janula

     /  21.12.2016

    Och…a ja si myslím, že to opätovné zbližovanie bude nádherné. Teším sa…

    Odpovědět
  3. Mafi

     /  21.12.2016

    Sice jsem tenhle vývoj čekala, ale stejně je z toho člověk celý napjatý a nemůže se dočkat pokračování. Ty kapitoly jsou nějak krátký. Pěkně se to čte, má to spád. Díky za překlad!

    Odpovědět
  4. Mafi

     /  21.12.2016

    Ou, sorry! Nevím, proč jsem to měla za překlad. Asi jak jsem dnes četla ještě něco jiného. Je to každopádně moc příjemné čtení. Výborně se u toho odkládá jiná práce 😉.

    Odpovědět
    • Moc mě těší, že se to líbí! Kapitoly jsou krátké, uznávám – hrozně jsem tam chtěla vpašovat co nejvíce odkazů na své oblíbené fanfikce, takže proto je to rozdělené do tolika kapitol :)

      Odpovědět
  5. ester

     /  23.12.2016

    Jeej to je krasne ako sa obaja citovo a vztahovo trapia. Trpim s nimi, ale uzivam si to….

    Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: