ygritte: Albus ex machina – Kapitola 14 – Den her aneb Hry bez hranic

Odkaz na povídku: http://www.severah.cz/1002/106-den-her-aneb-hry-bez-hranic – tohle tedy není slash, ale taková kraťoučká parodie. Pro pobavení super :)


Zpátky do Bradavic Harry dorazil o půl čtvrté. Zvažoval, že by se k Malfoyovi rovnou zastavil a domluvil se s ním osobně, ale cesta do jeho komnat a zpátky by mu zabrala nejmíň deset minut, takže se rozhodl pro soví poštu.

Malfoyi,

platí ten famfrpál?

Pokud ano, ve čtyři na hřišti.

H.P.

Ani ne pět minut nato mu přišla odpověď.

Pottere,

pokusím se to stihnout. Kdybych se zpozdil, můžeš se mezitím rozlétat. Koneckonců, potřebuješ to víc než já.

D.M.

Harry se pousmál. Co jiného mohl čekat? Vyhodil vzkaz do koše a začal se převlékat.

Malfoy to stihl téměř na čas. Harry právě vycházel z přístěnku, kde se ukládala košťata a další potřeby na famfrpál, a v rukou nesl bednu s míči. Pro jistotu vybral jednu z těch starších souprav, kterou našel zastrčenou úplně vzadu, protože hrozilo, že zlatonku nestihnou polapit do setmění, a Hoochová by mu to pěkně vytmavila, kdyby nechal uniknout některou z těch netknutých.

Kopnutím zavřel dveře přístěnku a bedna se žuchnutím dopadla na zem. Malfoy mezitím došel až k němu. Na sobě měl, stejně jako Harry, svůj někdejší školní dres, pravděpodobně také upravený kouzly, aby se přizpůsobil jeho současné velikosti.

“Překvapuje mě, že sis vzal do Bradavic i svůj famfrpálový dres. Že by sentiment?”

“Evidetně nejsem sám.”

Harry se ušklíbl. “Evidentně.”

Malfoy oblečený ve zmijozelských barvách mu připomněl dávné časy, kdy proti sobě hráli každý za svou kolej. Protože nebylo vhodné, aby učitelé během výuky nosili barvy jakékoliv koleje, řešil to Malfoy tradičně černými, nebo výjimečně šedými či tmavě modrými hábity. Tohle byla změna.

Nutno uznat, že dospělý Malfoy vypadal ve svém dresu k pomilování. Zároveň ho napadlo, jestli si jeho milenec myslí to samé o něm. Zatřepal hlavou, aby se zbavil nevhodných myšlenek.

“Vidím, že máš vlastní koště. Tipuju nejnovější Kulový blesk?”

Malfoy zvedl ruku se svým koštětem a přistrčil ho blíž k Harrymu. “Je to už starší řada, desítka, ale je upravený na míru mojí váze a postavě. Co máš ty?”

“Devítku. Dostal jsem ji od Rona předloni k Vánocům. Hraje teď profesionálně, takže každý rok vyřazují staré modely a pořizují nové. Je to úžasné koště,” ukázal směrem k přístěnku, kde stál opřený jeho Kulový blesk 9.

“Nikdy bych nevěřil, že zrovna Weasley se dá na profesionální dráhu,” ušklíbl se Malfoy.

Harry se rozhodl to nekomentovat, protože si vzpomněl, kolik posměšků od Malfoye si Ron užil za dob jejich studia jako brankář, a nehodlal jejich dnešní hru začínat hádkou.

“Navrhuji, abychom si nejdřív dali pár cvičných koleček na zahřátí, a pak můžeme vytáhnout Zlatonku. Pokud bys byl pro, můžeme vypustit i Potlouky, vzít si pálky a trochu si tím zpestřit hru,” podíval se tázavě na Malfoye.

Malfoyovi se v očích rozhořely plamínky vzrušení a Harry věděl, že jeho nápad je schválen. Bez dalšího protahování oba popadli svá košťata a vzlétli.

Jakmile se ocitl ve vzduchu, zaplavila ho obvyklá dávka adrenalinu a téměř dětinské radosti. Společně kroužili kolem hřiště, podnikali na sebe nálety, pokoušeli rychlost svých košťat a trénovali prudké obraty.

Harry si během jejich dovádění po dlouhé době znovu připomněl, jak moc miluje létání, nebezpečí a především soupeření s Malfoyem. Bylo to blaho. V duchu si pogratuloval za nápad zalétat si společně.

Náhle se k němu Malfoy přiblížil tak, že se téměř dotýkali stehny. “Pamatuješ si ještě Vronského fintu?” zakřičel, aby přehlušil svištění větru.

Harry mu pohlédl do očí a přikývl.

“Fajn, tak se ukaž. Schválně, kdo uhne dřív,” hecoval ho Malfoy vzrušeně.

Protože byli téměř na konci hřiště, otočili se a zamířili směrem ke vzdáleným obručím na druhé straně.

“Teď!”

Oba svorně stočili svá košťata do téměř kolmé polohy a nyní se bok po boku řítili k zemi. Trávník byl zatím daleko pod nimi a oni postupně nabírali čím dál větší rychlost. Koutkem oka mrkl na Malfoye. Stejně jako Harry i on ležel přilepený na svém Kulovém blesku a soustředěně sledoval zem pod sebou. Začínal rozeznávat krtince na hřišti.

Deset metrů. Harry zkoncentroval veškerou svou pozornost na let a snažil se odhadnout bod, kdy se bude muset začít obracet, aby neskončil jako krvavý flek.

Pět metrů. Svět kolem zpomalil, rozplynul se a zůstal jen on, koště a země. A Malfoy.

Tři metry. Imaginární kontrolka v jeho mozku se rozblikala, v uších mu začala varovně hučet krev a srdce cítil až v krku.

Dva metry. Rozeznával jednotlivá stébla trávy. Jeho kontrolka teď už začala blikat tak, že hrozila brzkým vybuchnutím. Teď. Teď by měl obracet. Malfoy však pořád letěl dál.

Jeden a půl metru. V úplně posledním okamžiku, kdy si odvážil ještě vůbec doufat, že to přežije, prudce stočil koště a v tom samém okamžiku koutkem oka postřehl, že Malfoy nestáčí. Srdce mu vynechalo úder.

“Malfoyi!” zařval, to už však Malfoy změnil směr také. Zatímco jeho vlastní kolena pročísla trávu na hřišti, Malfoy se přilepil ke koštěti tak, že ležel téměř vodorovně, čímž jen o fous zabránil rozdrcení svých nohou. Prolétl pouhých pár centimetrů nad zemí.

Jakmile opět nastoupali pár metrů, Malfoy se na Pottera podíval s vítězoslavným úsměvem.

“Líbilo?”

“Skvělé! Jsi vážně dobrý, kde ses to naučil?”

“Zapomněl jsi, že mám slabost pro hráče famfrpálu? Občas mě vzali proletět a při té příležitosti jsem se nechal něco naučit.”

“Aha.” Samozřejmě. Malfoyovy románky s hráči famfrpálu. Harry potlačil nepříjemné bodnutí žárlivosti a zpomalil své koště. “Jdeme na hru?” navrhl.

Jako první vypustili Zlatonku a dali jí pár minut náskok.

“Co bys řekl na sázku, Pottere?”

“Jak chceš, ale můžu tě ujistit, že tentokrát je výhra moje.”

Malfoy se zašklebil a vystrčil bradu. “Docela si věřím.”

“Dobře, takže sázka. O co?”

Malfoy se zamyslel. “O vykouření. V šatně. Chci si splnit svůj školní sen.”

Harry se zasmál. “Pokud jsi snil, že mě budeš kouřit v šatně, myslím, že se ti to brzy splní,” provokoval.

Ještě chvíli se ve stejném duchu pošťuchovali, načež se každý z nich vybavil odrážečskou pálkou, připravili si košťata a pak Harry vypustil jeden Potlouk. Zatím to zkusí s jedním a uvidí, jak to půjde.

Ukázalo se, že jeden Potlouk je na dva hráče až až. Nutno dodat, že Harrymu šlo odrážení o chlup lépe než Malfoyovi, ale i tak šlo o náročnou a nebezpečnou hru. Jestli si myslel, že se během Vronského finty zapotil, teď z něj pot stékal v čůrcích. Nebylo snadné rozhlížet se po Zlatonce, když si neustále musel dávat pozor, kde se nachází Potlouk, a snažit se mu uhýbat.

Jejich hra trvala dobrou hodinu. Během té doby každý obdržel několik bolestivých ran od zákeřného míče a oba měli hábity zcela promočené potem. Chladný jarní vzduch začínal být na mokrém těle nepříjemný. Náhle Harry konečně postřehl třpytivý záblesk ani ne dvacet metrů od sebe. Bleskově zkontroloval Malfoye, aby uviděl, jak se jeho pohled stáčí stejným směrem. Podívali se po sobě a oba naráz vyrazili ke Zlatonce.

Jak se blížili, každý z jiné strany, Harry postřehl, že jeho směrem letí nenáviděný Potlouk. Zaklel. Stihne to, než ho Potlouk dožene? Zvládne mu uhnout?

Zlatonka postřehla své lovce, změnila směr a vydala se na zběsilý úprk.

Oba prudce zabočili. Zlatonka byla na dosah. Harry přestal vnímat všechno ostatní a oči zabodl do třpytící se kořisti. Doháněl ji. Malfoy taktéž. Nyní letěli bok po boku.

Přitiskl se k násadě. Už byla tak blízko! Natáhl ruku, stejně jako Malfoy, ale tentokrát byl rychlejší on. Ucítil na prstech dotyk studeného kovu, předklonil se a pevně obkroužil prsty kolem vzpouzejícího se míčku.

Vyhrál!

Matně postřehl Malfoyovo naštvané zaklení, když vtom ho naprosto oslepila prudká rána do žeber. Sakra, zapomněl dávat pozor na Potlouk. Zařval bolestí a zapotácel se na svém koštěti, ale to už ho Malfoy podpíral se strany.

“Dobrý? Parchante,” neodpustil si. Prohra ho zjevně štvala.

Harry se skřehotavě zasmál, ale jeho žebra mu okamžitě připomněla, že to byl špatný nápad. Smích se změnil v zasténání.

“Letíme dolů,” zavelel Malfoy a společně zamířili k zemi. Celou cestu ho Malfoy jednou rukou přidržoval na koštěti, zatímco Harry se snažil omezit dýchání na nutné minimum.

Jakmile stáli zase na pevné zemi, Harry si vyhrnul hábit a tričko, aby obhlédl škody. Na zraněné straně hrudníku se mu vybarvovala solidní podlitina. Malfoy si ji pozorně prohlížel a pak se toho místa dotkl. Harry zasykl.

“Vydrž, musím zjistit, jestli nemáš nějakou zlomeninu,” a s těmito slovy začal prohmatávat jeho žebra. Harry se ze všech sil snažil zůstat v klidu.

“Špatná zpráva. Jedno žebro je zlomené,” zkonstatoval posléze, načež vytáhl hůlku a zamumlal několik kouzel. Bolest téměř okamžitě z velké části polevila.

“Páni,” zareagoval Harry překvapeně. “Kde ses to naučil? Ne, počkej, budu hádat. Od hráčů famfrpálu?”

Malfoy pořád ještě pečlivě prohmatával jeho hrudní koš, když odpovídal. “Ve skutečnosti mě tohle naučil Severus.”

“Snape? A proč?”

Malfoy se zachmuřil. “Pán zla nebyl právě… shovívavý k chybám svých přívrženců.” Pak se zvedl. “Bude to dobré. Modřina se zahojí sama za pár dní.”

Harryho však mnohem víc zaujala první část jeho sdělení. “Voldemort tě mučil?”

Malfoy se na něj podíval, jako by byl tupý mrzimorský prvák, který právě zmatlal jednoduchý lektvar na bolení hlavy. “Samozřejmě. Párkrát jsem to schytal.”

“Och,” odvětil inteligentně. To nevěděl. Ne, že by ho to mělo překvapovat.

Náhle k němu Malfoy napřáhl ruku. “Gratuluji,” pronesl s úšklebkem.

“Děkuji. Skvělá hra. Jsem rád, že ses ke mně přidal. A taky díky za spravení žeber.”

Společně schovali všechno náčiní a vydali se směrem k šatnám. Teprve v té chvíli si Harry vybavil, co bylo předmětem jejich sázky. Zaplavilo ho vzrušení.

“Znamená to, že jdeš se mnou do sprchy, že?”

Malfoy stiskl rty a pomalu přikývl. Zamířili k šatně Nebelvíru.

Jakmile byli uvnitř, Harry se na něho vrhl, přitiskl ho ke zdi a začal ho líbat. Malfoy mu vycházel vstříc, ale když mu Harry začal rozepínat hábit, pokusil se vymanit.

“Jestli si myslíš, že tě hodlám uspokojovat předtím, než ze sebe spláchneš všechen ten pot, tak se pořádně pleteš.”

“Ty naděláš,” odpověděl mu zadýchaně, ale poslušně se odtáhl.

Svlékli se a společně naklusali do sprch. Harry si všiml, že na Malfoyově těle se také vybarvilo pár modřin po střetech s Potloukem. Malfoy sledoval jeho pohled a mračil se.

“Vypadám jak po setkání s Vrbou mlátičkou.”

“Mně se to líbí,” okomentoval to Harry. Byla to pravda. Zjištění, že Malfoy už dávno není taková citlivka jako za jejich studií, kdy tak příšerně vyváděl po nevinném střetu s Klofanem, pro něj bylo příjemným překvapením.

“Sadisto,” obvinil ho Malfoy. Navzdory svým slovům však vypadal docela potěšeně.

Harry ze sebe smyl všechnu špínu a pot a jeho pohled se stočil zpátky k blonďákovi. “Jsem dokonale čistý, Malfoyi,” poznamenal a aby nebylo pochyb o tom, co tím chce naznačit, vzal ho za předloktí a přitáhl ho k sobě pod sprchu. “Zasloužím si svou výhru.”

Harry se opřel o kachličky a zatlačil Malfoyovi na rameno. Ten na něj vrhl poslední úšklebek, načež se poslušně svezl na kolena a jeho obličej se dostal do úrovně Harryho klína. Bez dalšího pobízení uchopil jeho ztopořený penis do ruky a zbytek obkroužil rty.

“Ach… Ano, přesně tak… Kurva…” spustil Harry svou obvyklou tirádu, jakmile Malfoy rozehrál hru jazyka a horkých úst. Když se po Harry po nějaké chvíli podíval dolů, aby se pokochal pohledem na své péro v Malfoyově puse, všiml si, že zatímco jednou rukou Malfoy objímá jeho erekci, druhá je dole a kmitá v nezaměnitelném rytmu.

“Přestaň onanovat,” přikázal náhle.

“Proč?” dostalo se mu lehce překvapené odpovědi.

“Tohle je moje výhra, ne tvoje,” vysvětlil mu pobaveně Harry.

“Bastarde,” odvětil nevrle Malfoy, ale ruku poslušně oddělal.

Za další minutu bylo po všem. Harry se zadýchaně svezl po kachličkách na mokrou zem a nechal na sebe dopadat vodu. Když konečně otevřel oči, Malfoy klečel na patách před ním a upřeně ho sledoval.

“Teď už můžu?”

“Cože?” zeptal se nechápavě.

“Vyhonit se,” zašklebil se na něj Malfoy.

Harry se zasmál. “Rozhodně ne. Jen si pěkně počkej do hradu, tam si se sebou můžeš dělat, co uznáš za vhodné.”

Malfoy na něj vrhl pohled, v němž se snoubilo zděšení s roztrpčením. “To nemyslíš vážně!”

“To myslím naprosto vážně,” ujistil ho.

Malfoy frustrovaně zavyl, ale zvedl se a začal se utírat, penis naběhlý a tvrdý jako kámen. Harry ho následoval. Beze slova se oblékli a zamířili do hradu. Venku už byla tou dobou naprostá tma.

Zmeškali večeři, ale rozhodně to stálo za to, i když jejich žaludky žalostně kručely. Naštěstí bylo výsadou učitelů, že si mohli nechat od skřítků donést jídlo do svých komnat. Harry už se nemohl dočkat.

Když vystoupali po schodech do patra, kde oba bydleli, Malfoy se na Harryho po očku podíval.

“Nechceš se zastavit u mně?” Styl, kterým to řekl, zněl, jako by ho zval na partičku karet. Harry však dobře věděl, o co jde. Malfoy byl bezpochyby pěkně nadržený.

“Myslím, že to necháme na zítra.” Byl rozhodnutý nechat dnes Malfoye bez uspokojení. Tedy alespoň pokud šlo o jeho přičinění na té věci.

Malfoy se nemínil jen tak vzdát. Přitočil se k němu a zašeptal mu do ucha: “Neláká tě projet můj těsný zadek? Už je to nějakou dobu, cos mě píchal.”

Merline. Cítil, jak se jeho krev přesouvá dolů. Ne. Odolá. Musí.

“Zítra, Malfoyi,” odpověděl s největším přemáháním.

Stáli před obrazem zeleného draka. Malfoy se na něj roztrpčeně podíval. “Nesnáším tě.”

S těmito slovy se rozloučili.

Stál v temné chodbě před jakýmisi pootevřenými dveřmi, zpoza nichž vycházelo světlo a zvuky nějakého rozhovoru. Když pohlédl dolů na své nohy, které tam nebyly, došlo mu, že má na sobě svůj neviditelný plášť. Tiše se přisunul ke škvíře, aby se podíval dovnitř.

Za dveřmi se nacházel obrovský, jakoby trůnní sál. Naklonil se ještě blíž, aby viděl, kdo je vevnitř. Jeho pohled padl na křeslo, v němž seděl – na těle mu vyskočila husí kůže – sám lord Voldemort. Někdo další klečel na zemi před ním. Byl k němu zády a měl na sobě smrtijedskou kápi, takže Harry neměl ponětí, o koho jde. Slovům také nerozuměl, ale Voldemort nevypadal zrovna dvakrát potěšeně.

Vtom Temný pán zlehka pozvedl hůlku a s téměř líným mávnutím pronesl: “Crucio.”

Ze svého místa za dveřmi sledoval, jak se provinilec kácí na bok a svíjí se v bolestné agónii zapříčiněné neodpustitelnou kletbou. Při jednom z křečovitých trhnutí se Smrtijedovi náhle svezla kápě na stranu a Harryho oči oslnila nezaměnitelná stříbřitá plavost.

Všechny vnitřnosti se mu sevřely náhlým poznáním. Účinky kletby pomalu doznívaly a Voldemortova oběť se na zemi instinktivně stočila do klubíčka, blonďaté vlasy slepené potem. Ta odporná červenooká zrůda se však jen krutě zasmála a znovu začala pozvedávat hůlku v příslibu dalšího mučení.

Harry pevně sevřel svou vlastní hůlku v ruce, zachvácený prudkou zuřivostí, a ve chvíli, kdy se na Voldemortových rtech začínala formovat známá slova, protáhl se škvírou a co nejrychleji vyslal tiché Sectusempra jeho směrem. Kletba zasáhla svůj cíl včas. Temný pán zařval a Harry se dal do běhu směrem k muži stále se chvějícímu na podlaze.

Bleskově ho popadl do náručí, jako by nic nevážil, zahalil ho do pláště a dal se na zběsilý úprk zpátky za dveře. Cítil, jak kolem nich létají kletby náhodně vysílané zhruba jejich směrem, naštěstí je však plášť skrýval dobře. Konečně byli za dveřmi. Harry je oba přemístil.

Byli na nějaké louce. Svítilo slunce. Harry se zhroutil pod tíhou své zátěže a plášť se svezl na zem. Podíval se na muže vedle sebe a pohladil ho po stříbřitých vlasech. “Už je to dobré. Už jsme v bezpečí… Draco.”

Roztřeseně se probudil ve své vlastní posteli a uvědomil si, že to byl jen sen. Dost živý sen, došlo mu, když postřehl, že se celý chvěje a je pokrytý studeným potem. Donutil se zhluboka dýchat. Když se konečně zklidnil, přetočil se na druhý bok a znovu upadl do neklidného spánku.

Seděl na svém místě u profesorského stolu ve Velké síni a evidentně se právě začínalo večeřet. Jeho pohled padl na Brumbála, který právě přicházel ke stolu a jako obvykle se široce usmíval.

“Berte si, na co máte chuť, a dejte si pořádně do nosu! Dneska jsem požádal skřítky, aby se obzvláště snažili,” pronesl k osazenstvu učitelského stolu.

Náhle Harry na svém pravém stehně ucítil čísi ruku, která pomalu klouzala směrem nahoru. Zděšeně se otočil doprava, kde se setkal s uličnickými jiskřičkami v šedých očích. Usmál se v odpověď a tázavě zvedl obočí.

Malfoy se k němu naklonil a lascivně zašeptal. “Právě teď mám ze všeho největší chuť na tebe.”

“Tady?!” zeptal se ho poněkud vyděšeně.

“Přesně tak,” šeptl Malfoy v odpověď a při té příležitosti ho provokativně kousl do ucha.

Harry se vyplašeně rozhlédl po Síni, ale nevypadalo to, že by si toho kdokoliv všiml. Jen Brumbál na něj povzbudivě zamrkal.

“Myslím, že tě teď vykouřím,” oznámil mu tiše Malfoy a shodil na zem svou vidličku. “Jejda,” okomentoval to hlasitě a elegantně se svezl ze své židle pod stůl.

Harry se znovu nenápadně rozhlédl po studentech, ale všichni se věnovali své večeři a jejich směrem se nikdo nedíval. Stejně tak profesoři. Postřehl, jak Malfoy pod stolem rozevírá jeho hábit, a náhle ucítil jeho ruku na své erekci. Evidentně dorazil na večeři naostro. Když jeho penis ovanul horký dech, jen taktak potlačil zasténání, a jakmile ucítil na svém žaludu pohlazení horkého jazyka, pro jistotu si pevně zkousnul ret, aby zabránil jakýmkoliv hlasovým projevům.

Kurva. Kurva kurva kurva.

Znovu přešel ze snu do reality. Pořád ještě ve stavu lehkého polospánku si uvědomil, že je příšerně tvrdý, a na svém jazyku ucítil chuť krve. Kousání rtů tedy nejspíš bylo skutečné. Další myšlenky byly přehlušeny nutkavou potřebou jeho těla dokončit, co bylo započato, a on neměl pražádnou chuť jí vzdorovat. Zručně tedy uchopil svůj penis a se vzpomínkou na předchozí sen se během pár tahů přivedl k orgasmu.

Chvíli ještě vyčerpaně oddychoval, než se jeho mozek definitivně probral. Podíval se na hodiny. Za deset minut mu měl zazvonit budík.

Znovu si vybavil svůj poslední sen a napůl nešťastně, napůl pobaveně se zasmál. Je to definitivní – jsem zvrácený, pomyslel si.

Zvon v jedné z hradních věží odbíjel třetí a Harry si to rázoval po nádvoří. Říct, že byl naštvaný, by bylo nepřiměřené mírné. On zuřil. Byl rozpálený do běla. Studenti se v jeho hodině poprali! Zmijozel s Nebelvírem, jak jinak. Proč jen bylo zvykem párovat na vyučování právě tyto nesmiřitelné koleje mu bylo odjakživa záhadou.

Ne, že by to jakkoliv souviselo s jeho výukou. Šlo o to, že se blížil konec roku a tento týden měl navíc proběhnout zápas mezi Nebelvírem a Zmijozelem, takže atmosféra mezi oběma kolejemi byla dosti vyostřená.

Dva kluci, oba sedmáci a současně vzájemní protihráči se slovně napadali už od chvíle, kdy vešli do učebny. Šlo o známou dvojku, tihle dva se prostě neměli rádi. Harry je napomenul a chvíli to vypadalo, že se situace uklidnila. Pak však jeden řekl cosi, co Harry nepostřehl, a v tu ránu byli v sobě. Žádná kouzla, nic tak sofistikovaného, jen obyčejné pěsti a kopance. Harry musel použít dvojnásobné Petrificus totalus, aby je zastavil. Poprvé chápal Moodyho potřebu přeměnit Malfoye ve fretku, protože měl při pohledu na dva smyslů zbavené rváče podobné nutkání.

Dokončil první kolečko kolem rozlehlého bradavického nádvoří a započal druhé. Rychlá chůze alespoň trochu zmírňovala jeho rozvířené emoce.

Pitomci. Musel jim oběma odebrat pěknou řádku bodů a napařit jim školní trest a ani jedno z toho nedělal zrovna rád. Navíc trest byl utrpením i pro něj, protože ho to stálo čas, kterého neměl právě nazbyt. Dneska bylo pondělí, což znamenalo školní poradu, zítra ho čeká Soubojnický klub a ve středu… inu ve středu obvykle mívali schůzku s Malfoyem. Tentokrát to však zjevně nevyjde. Zatracení studenti.

Ve svém rozhořčení zaznamenal, že se zpod podloubí ohraničujícího většinu nádvoří vynořil Malfoy. Stačil mu jeden pohled, aby poznal, že jeho kolega je v podobném rozpoložení jako on sám. Malfoy si ho všiml, úsečně kývl na pozdrav a počkal, až k němu Harry dojde.

“Zatracená děcka,” vypadlo rozčileně z Malfoye, jen co se Harry přiblížil na doslech.

“Nápodobně,” přidal se. “Co provedli tobě?”

“Znáš Trevora Greenwooda?”

Harry přikývl. “Třeťák z Mrzimoru, takový nenápadný, tichý klučina? Co provedl?”

“Tichý snad, ale nápadný je až až, alespoň v lektvarech. Hravě by mohl soupeřit s Longbottomem. Nerozezná od sebe vlas víly a žíni z jednorožce, idiot. Takže místo běžného lektvaru na růst vlasů stvořil cosi, po čem ti na celém těle vyraší hustá srst. Zajímalo by tě, jak to vím?” aniž by čekal na odpověď, pokračoval ve své litanii. “Drahou slečnu Montgomeryovou totiž v její pubertální posedlosti svým vzhledem nenapadlo nic lepšího, než se tohohle lektvaru tajně napít. A samozřejmě si musela vybrat zrovna ten Greenwoodův zpackaný – jeho výtvor měl totiž naprosto nečekaně tu správnou barvu i konzistenci. Trvalo mi nejmíň půl hodiny, než jsem z něj dostal, co udělal špatně. Mezitím mi Montgomeryová obrostla tak, že vypadala jako yetti.”

V té chvíli už to Harry nevydržel a rozchechtal se. Malfoy se na něj naštvaně podíval. “Nebylo by ti to k smíchu, kdybys to musel řešit, to mi věř,” zavrčel podrážděně.

“Promiň, haha, jen jsem si to, ha, živě představil, jak někdo typu Levandule Brownová obrůstá srstí a hystericky, haha, vřeští na nebohého pseudo-Nevilla,” vyrážel ze sebe omluvně Harry a otíral slzy smíchu.

Malfoy se na něj ještě chvíli mračil, pak se však jeho tvář začala křivit úsměvem a za chvíli už Harryho následoval a rozesmál se na celé kolo.

“Měls vidět ten její výraz, když si uvědomila, že jí na obličeji roste srst! A víš, co bylo nejlepší? Jak pak Greenwoodovi vrazila facku. Měl jsem původně chuť udělat to sám, ale tohle bylo mnohem lepší,” smál se Malfoy.

Když se poněkud uklidnili, opřeli se svorně o široký kamenný sloup a Malfoy se zeptal: “Co se stalo tobě?”

“Och, obávám se, že nic tak zábavného. Porvali se mi ve výuce studenti,” přiznal Harry.

“Ale? Kdopak?”

“Samson z Nebelvíru a Livingstone ze Zmijozelu, znáš je?”

“Ach, tihle dva. Samozřejmě, ti si jdou po krku pořád. Proč tentokrát?”

“Netuším, nejspíš nějaká pitomost. V pátek proti sobě nastupují v zápase, takže se nejspíš provokovali a přerostlo to v bitku. Chápeš to? Skočit na sebe v hodině?” potřásl hlavou.

Malfoy si odfrkl. “Pottere. Zmijozel a Nebelvír, školní rivalové, protihráči. Neříkej, že ti to nic nepřipomíná.”

“Och,” odvětil inteligentně. “Věř tomu nebo ne, ale doteď mi ta souvislost unikala. My dva jsme taky byli furt v sobě, co?”

“Což se nezměnilo,” mrkl na něj Malfoy.

Harry jen pobaveně potřásl hlavou. “Musím ale říct, že teď to získalo mnohem příjemnější formu.”

“Kdoví, třeba ti dva taky jednou skončí takhle,” poznamenal Malfoy.

“To si tedy vážně neumím představit,” odporoval mu Harry. Samson a Livingstone? Nepřicházelo v úvahu. Jenže… Stejně tak by nikdy nikdo neuhodl, že právě Potter a Malfoy budou jednou milenci.

Malfoy pokrčil rameny. “Osud má občas zvláštní smysl pro ironii.”

Pravda.

“Mimochodem, Malfoyi, ti dva výtečníci si u mě vysloužili školní trest. A protože nemám jindy čas, musel jsem to dát na středu,” oznámil.

Malfoy se na něj zadíval zmateně. “No a?”

“Já jen, ať ve středu s ničím nepočítáš.”

“Chceš mi říct, že jsi takový masochista, že trváš na dohlížení vlastních trestů?” podivil se Malfoy upřímně.

“A jak to řešíš ty?” zeptal se Harry zaraženě.

Malfoy trhl rameny. “Nařídím jim drhnout kotlíky nebo něco podobného. Většinou jim řeknu, že můžou odejít, až to bude hotové, a nechám je jejich osudu. Snape to dělal stejně.”

“No jo, jenže tyhle dva nemůžu nechat spolu o samotě. Zabili by se,” namítl Harry.

“Tak je rozděl. Jestli chceš, můžeš jednoho z nich poslat ke mně zítra, to si budou odpykávat trest ti dva moji. Kotlíků na drhnutí mám dost a nemělo by to způsobit žádné problémy.”

“Vážně? To by bylo skvělé. Toho druhého bych mohl zaúkolovat, aby zítra oprášil všechny ty nádoby s naloženýma potvorama, co jsou v kabinetu, a mám vyřízeno. Díky!”

“Je to i v mém vlastním zájmu, abys měl volný středeční večer,” připomněl mu Malfoy. “Mimochodem, včera jsi zmiňoval i něco o dnešku…?”

Och, jistě. Nadržený, neuspokojený Malfoy, který včera nedostal příležitost. Harry se v duchu pousmál. Tohle bude ještě zábava.

“Fajn. Dneska večer se zastavím, ano?”

“Dohodnuto,” přikývl blonďák spokojeně.

S těmito slovy se oba odlepili od sloupu a vydali se každý svou cestou.

U večeře tentokrát seděl Malfoy zcela výjimečně rovnou vedle něj, protože Hagrid se dneska na večeři neukázal. Nešlo o nic neobvyklého. Hagrid si čas od času odskočil povečeřet (a potažmo popít) za přáteli do Prasinek, takže se tím nikdo neznepokojoval. Ne, na Hagridově nepřítomnosti nic zvláštního nebylo, ale Malfoyova blízkost společně se známou vůní Harrymu tak trochu připomněla jeho ranní sen, který začínal naprosto stejně.

Sakra, bylo tohle vůbec zdravé? Takový sexuální apetit neměl snad ani, když… no, nejspíš vůbec nikdy. Jediné, co ho uklidňovalo, byl fakt, že podle všeho v tom nebyl sám. Z jejich odpoledního rozhovoru vytušil, že Malfoy je na tom přinejmenším stejně a dneska nejspíš ještě o dost hůř. A on, Harry, si to hodlal pořádně vychutnat.

Nechal se inspirovat svým snem, a zatímco jednou rukou pokračoval v jídle, druhá nenápadně zamířila pod stůl, kde ji nechal zmizet mezi záhyby ubrusu. Žádný z profesorů neměl šanci to postřehnout, protože všichni seděli vedle sebe jako slepice na hřadě, a studenti zase byli u svých kolejních stolů příliš daleko a navíc nikdo z nich neměl důvod se směrem k učitelskému stolu vůbec dívat.

Přesto si dával ohromný pozor, aby si počínal maximálně nenápadně, když nechal svou ruku, aby pod stolem našla Malfoyovo stehno. Periferním pohledem zaznamenal, že Malfoy pod jeho dotekem lehce ztuhl, načež se pomalu otočil směrem k Harrymu. Ten se však dál věnoval své večeři a předstíral, že se nic neděje. Chvíli nechal ruku na místě a počkal, až se Malfoy zase pustí do jídla. Když se tak stalo, pomaličku, centimetr po centimetru začal sunout svou dlaň výš po drahé látce jeho kalhot.

Když se propracoval až k rozkroku, lehce, jen tak, aby se neřeklo, přejel vnější hranou malíčku po napůl vzrušeném údu. Malfoy byl zjevně opravdovým mistrem sebeovládání, protože jedinou jeho reakcí na ten pohyb bylo nadechnutí jen o maličko prudší, než bylo běžné. Harry svůj pohyb ještě dvakrát zopakoval, než jeho ruka pomalu sklouzla zpět na stehno, odkud se vzápětí jakoby nic vrátila zase nad stůl.

Do konce večeře se už nic dalšího nestalo, a když se ostatní profesoři začali zvedat, Harry i Malfoy je svorně následovali.

Jakmile vyšli ze Síně, Malfoy tiše zavrčel: “Co to jako mělo být?”

“Err, předehra?” odpověděl Harry s hranou nevinností.

“Baví tě mě provokovat, ty parchante, přiznej se. Včera v šatnách, dneska u večeře… Přivádíš mě k nepříčetnosti. A vzhledem k mému, uhm, stavu bych navrhoval přesunout se ke mně hned,” šeptal Malfoy se zřetelnou naléhavostí v hlase.

“Za chvíli začíná porada, copak jsi zapomněl? K tobě můžeme jít teprve po ní.”

Díky zoufalství, které s v tu chvíli objevilo na Malfoyově tváři, se Harry cítil téměř provinile kvůli tomu, jak ho provokoval. Ale jen téměř. V hloubi duše se jeho utrpením docela bavil.

Malfoy vytáhl své kapesní hodinky. “Do porady zbývá ještě dvacet minut.” A aniž by dodal cokoliv dalšího, uchopil Harryho za rukáv a zatáhl ho k nejbližším dveřím, které vedly neznámo kam.

“Kde to…?” zarazil se Harry, když vstoupili dovnitř. Šlo o malou místnost, která vypadala jako nějaký dlouho nepoužívaný kabinet. Okolo jedné zdi se táhla knihovna a prostoru vévodil těžký dubový stůl.

“Nevím a je mi to úplně jedno,” zavrčel blonďák a přirazil ho ke stěně. “Tak honem, to stihneme,” šeptal vzrušeně a než si Harry stihl uvědomit, co se děje, už měl rozepnutou polovinu knoflíků na hábitu.

“Počkej, Malfoyi, no tak, dost… Přestaň!” zvýšil hlas, když se zdálo, že ho druhý muž vůbec nevnímá, a pevně sevřel bledá zápěstí. Konečně získal jeho pozornost.

“Nezlob se, ale takhle ne. Dneska si tě chci užít, vychutnat, nechci rychlovku na stole. Chci celý dlouhý večer plný skvělého sexu. Prosím, vydrž to ještě přes poradu. Slibuji, že ti to potom vynahradím.”

Malfoy se na něj podíval vzrušením potemnělýma očima, popadl Harryho ruku a přitiskl si ji ke svému klínu. Byl tvrdý jako kámen. “Jak mám podle tebe v tomhle stavu absolvovat poradu?”

“Co já vím. Představuj si třeba McGonagallovou v prádle, ale hlavně to ještě vydrž,” podíval se na něj Harry povzbudivě, zatímco pomalu přesouval svou ruku od Malfoyova klína směrem nahoru. “Věř mi, že to pak bude stát za to,” mrkl a jakoby náhodou sevřel v prstech jeho bradavku.

Malfoy přivřel oči a zasykl. “Přestaň si to tolik užívat, nebo začnu vážně pochybovat o tvé kolejní příslušnosti,” protlačil přes sevřené zuby a odevzdaně se otočil k odchodu

Navzdory nezáživným tématům byli oba nejmladší účastníci porady tentokrát poněkud neklidní. Jeden ještě o chlup více než druhý. Draco Malfoy se už poněkolikáté netrpělivě zavrtěl ve svém křesle a znovu začal poklepávat prsty na opěradlo.

Harry blonďáka neustále po očku sledoval a byl si jistý, že je myšlenkami na míle daleko od témat porady. Odhadoval tak na základě jeho rozostřeného pohledu, neustálého kousání do rtu a letmých pohledů, které Zmijozel vysílal jeho směrem. Nepochybně si přitom představoval, co spolu budou provádět později…

Zatřepal hlavou a pokusil se soustředit na to, co právě povídala profesorka Hoochová.

“…zbývají ještě dva zápasy. Jak všichni víme, zápas Nebelvíru se Zmijozelem nás čeká tento pátek, poslední zápas pak proběhne mezi Zmijozelem a Havraspárem čtrnáct dní poté. Současné stavy získaných bodů jednotlivých kolejí…”

“…si každý může přečíst na vývěsce, děkuji Rolando,” přerušil Brumbál co nejtaktněji svou kolegyni, než je stihla zahltit přesnými výsledky všech dosud proběhlých zápasů. “Každopádně nepochybuji, že se na tu páteční slávu celý profesorský sbor těší a přijde povzbudit své favority,” dodal smířlivě.

Brumbál do sebe obrátil zbytek hrníčku, což obvykle značilo, že se porada blíží ke zdárnému konci. Zatímco ředitel ještě shrnoval všechny body dnešní porady, Harry přesunul svou pozornost zpět na svého milence a už poněkolikáté během poslední hodiny si představil, co ho za chvíli čeká. Malfoy jeho pohled zachytil a nejspíš mu četl myšlenky, protože si urputně začal kousat spodní ret.

“…takže vám děkuji za pozornost a přeji vám všem klidnou a dobrou noc!” zakončil poradu Brumbál.

Celý profesorský sbor se svorně zvedl a začal postupně opouštět sborovnu. Harry se vydal směrem k Malfoyovi, který už postával u dveří, ale než se k němu stihl dostat, odchytil ho Brumbál. Zdálo se, že mu pokládá nějakou otázku.

Když k nim Harry došel, zachytil už jen Malfoyovu odpověď. “…upřímně, pane řediteli, snad bych byl raději, kdybyste si to nechal pro sebe.”

Brumbál se chápavě usmál. “Samozřejmě, rozumím. Je to zcela na vás, Draco. Dobrou noc vám přeji,” rozloučil se a stočil svůj vřelý pohled na Nebelvíra: “I vám, Harry.”

Dveře za ním zaklaply a oni osaměli ve sborovně. Harry byl zvědavý, čeho se Brumbálova otázka týkala, ale než se stihl zeptat, Malfoy na něj vrhl hladový výraz a vzápětí se na něj vrhl sám. Kdo tvrdí, že jsou Zmijozelové chladní, měl by se seznámit s nejmladším Malfoyem, napadlo Harryho, když na svém krku ucítil ostrá kousnutí následovaná omluvným pohlazením jazyka.

“Ložnice,” zachraptěl mu Malfoy toužebně do ucha.

Spěšným krokem se vydali do Malfoyových komnat, ale co chvíli se zastavili a ve stínu brnění nebo sloupu si připomínali, co je čeká. Harry se jen modlil, aby cestou nepotkali nějaké studenty porušující večerku.

Jakmile za nimi zaklaply dveře bytu, byl přiražen ke zdi a žádostivé ruce ho okamžitě začaly zbavovat oděvu. Jeho krk, tváře i ústa byla atakována polibky, které tentokrát postrádaly jakoukoliv jemnost, a k jeho klínu se naléhavě tiskl druhý klín. I přes několik vrstev oblečení zřetelně cítil Malfoyovu zoufalou potřebu. Snad ještě nikdy v životě si nepřipadal tolik chtěný a ta skutečnost ho neuvěřitelně vzrušovala.

Boty a další kusy oblečení se postupně hromadily na podlaze předsíně a brzy byli oba jen ve spodním prádle. Když Malfoy zaklesl prsty za lem Harryho boxerek a pokusil se stáhnout i ty, Nebelvír ho zastavil a udýchaně zašeptal: “Přece to nebudeme dělat v předsíni, Malfoyi. Pojď do postele.”

Malfoy na něj rozostřeně pohlédl zpod přivřených víček a navlhčil si rty. “Moc… daleko…” výmluvně přitiskl svůj klín k tomu Harryho a začal se o něj nedočkavě třít. “Už mi to odpíráš tak… och… tak dlouho… Já… potřebuju tě v sobě… hned teď,” vyrážel ze sebe mezi vzdechy.

Harry vzrušeně zaúpěl. Taky Malfoye příšerně chtěl, ale ne opřeného o zeď. Dneska se mu chtěl dívat do očí, vidět jeho touhu a navíc s ním měl jisté plány… V náhlém popudu popadl Malfoye do náručí, jako by šlo o dívku, a trochu si ho nadhodil, aby se mu lépe nesl. Blonďák překvapeně vyjekl.

“Pottere?!”

“Řekl jsem do postele,” vysvětlil mu Harry s úsměvem.

Malfoy byl lehký jako pírko, takže přesun do ložnice proběhl bez komplikací. Jakmile svého milence shodil na postel, padl vedle něj a vsál do úst jeho bradavku. Tu ozdobenou. Malfoy hlasitě zasténal a sám sobě okamžitě stáhl boxerky.

“Pottere… dělej… ošukej mě…“

 

Harry se s jazykem stále kroužícím kolem citlivé bradavky také svlékl a zahodil poslední kus oblečení kamsi na zem. Malfoy vedle něj ležel s roztaženýma nohama a snažil se Harryho stáhnout do požadované pozice na sebe.

“Připrav se pro mě,” napadlo najednou Harryho.

Šedé oči se rozšířily a vzrušením zrůžovělé tváře ještě přidaly na barvě. “To nemyslíš vážně,”  zachraptěl nejistě.

Harryho ten nečekaný stud pobavil. Netušil, že po tom všem, co spolu dělali, je ještě něco, co by Malfoye zaskočilo.

“Rozhodně myslím,” usmál se mlsně.

Vzápětí ucítil, jak se do jeho ramen zaryly nehty a muž pod ním proti němu bezděčně vyrazil boky. Malfoy byl zjevně na samém pokraji sebeovládání, rozpolcený mezi studem a už příliš dlouho stupňovaným vzrušením. “Nepotřebuju to… Úplně klidně si mě můžeš vzít rovnou,” přemlouval ho.

“Jenže já to takhle nechci,” odmítl nabídku. “Dostaneš, co chceš, jen když se pro mě hezky připravíš.”

Harry si tuhle hru vychutnával plnými doušky. Dřív ho kvůli tomu sice trochu hryzalo svědomí, ale Malfoy přeci sám přiznal, že se mu takové hrátky líbí, takže se s tím zas tak moc netrápil. A hlavně, vždycky to bylo tak opojné – dohánět Malfoye až k hranicím sebekontroly. Ten okamžik, kdy ji překročil, kdy úplně podlehl svému vzrušení… A jedna taková chvíle se právě blížila.

Nějakou dobu si jen hleděli do očí a měřili se pohledem, ale velice brzy Malfoyovi došlo, že to Harry myslí naprosto vážně. Pomalu zavřel oči a tiše vydechl: “Fajn, Pottere.”

Hranice byla překročená.

Malfoy, konečně zcela rozhodnutý, si vzápětí strčil do pusy prst a důkladně ho olízal. Harry se okamžitě odvalil na bok, aby mu uvolnil přístup a taky aby měl dobrý výhled na představení, které ho čekalo. Z jeho strany šlo rozhodně o premiéru.

Bledá ruka se přesunula mezi rozevřená stehna a nasliněný prsteníček zakroužil kolem vstupu, aby ho navlhčil. Přerušení a druhé olíznutí. Napodruhé už se prst odvážil vstoupit dál. Harry fascinovaně sledoval, jak pomalu klouže dovnitř, a vší silou se musel ovládnout, aby se nedotkl sám sebe. Odvrátil se od toho fascinujícího výjevu a podíval se na Malfoyův obličej. Jeho tvář byla zardělá, víčka pevně sevřená a výraz značil naprosté soustředění. Byl nádherný.

Odolal touze jej políbit a přesunul svou pozornost zpátky mezi jeho stehna. Teď už do dírky klouzaly dva prsty a pohyby byly daleko méně opatrné. Z hrdla jeho milence uniklo tiché zasténání.

Následovalo ještě několik pohybů a pak už se prsty vynořily. Malfoy zhluboka vydechl, otevřel oči a vrhl na Harryho vítězný pohled.

“Teď se mi předveď ty,” vyzval ho a ještě víc roztáhl nohy.

Harry se usmál. “Mám to v plánu.”

Nanesl lubrikant, nastavil se do příslušné polohy a přitiskl penis k Malfoyovu vstupu. “Jak moc jsi vzrušený?”

“Strašně… příšerně vzrušený… no tak… pojď už,” zatlačil nohama na Harryho bedra, aby ho konečně dostal do sebe.

Ten však ještě odolal. “Myslíš, že by ses dneska mohl udělat, aniž bych se dotkl tvého ptáka?”

Malfoy se na něj trochu nepřítomně podíval. “Cože?”

Harry se pousmál a bleskově blonďáka připoutal za zápěstí k čelu postele. “Vyzkoušíme to.”

Malfoy sebou v náhlém pochopení zazmítal. “Pottere…” vydechl, “to ne… no tak…” zaprosil zoufale.

Další jeho slova však byla přerušena, když Harry začal pronikat dovnitř. Malfoy přivřel oči a vyrazil ze sebe neartikulovaný výkřik, způsobený nejspíš napůl vzrušením a napůl bolestí. Další steny již však byly bez jakýchkoliv pochyb toužebné.

“Víc… aaaaach, Merline… ještě!”

Věděl, že kdyby se přestal kontrolovat, bylo by během chviličky po všem. Malfoy byl tak úžasně nadržený, roztoužený a přitom úplně bezbranný a zcela v jeho moci. Přesto byl Harry odhodlaný vydržet, protože chtěl vyzkoušet, jestli Malfoye udělá bez doteku na penisu. Vzhledem k jeho současnému stavu by se to mohlo podařit.

Snažil se tedy dopřát svému milenci maximální potěšení. Soustředil se, aby při každém přírazu zasáhl prostatu, a současně nasliněnými prsty laskal Malfoyovy bradavky. Hlasité výkřiky ho utvrzovaly, že postupuje správně.

“Merline… udělej mě… prosím… dotkni se mě… Prosím!” žadonil Malfoy a vyrážel boky do vzduchu ve snaze dopřát svému penisu něco, cokoliv, o co by se mohl otřít.

Harry ho něžně pohladil po hrudi, a zatímco pokračoval v přirážení, sklonil se níž a zhrublým hlasem šeptal: “Myslím, že to nebude potřeba. Cítím, že už jsi blizoučko,” na důkaz lehce přejel prsty po jeho varlatech, která nyní již byla těsně přimknutá k tělu. “Přál bych ti teď být na mém místě, Malfoyi. Ten pocit mít tě pod sebou, spoutaného, bezmocného, připraveného a přesto stále tak těsného. Víš, že jsem byl celou poradu vzrušený? Nemohl jsem myslet na nic jiného, než až budu projíždět ten tvůj nádherný zadek…”

Malfoyovo sténání se postupně změnilo v kňučení a jeho dech se zkracoval. Vyvrcholení už bylo na dosah. “Pojď, Malfoyi, udělej se pro mě… no tak, Draco…” zašeptal.

To byla zjevně poslední kapka. Malfoy protočil oči v sloup a Harry cítil, jak se svaly kolem jeho penisu stáhly. Vzápětí se místností rozlehl srdceryvný výkřik a z Malfoyova penisu začalo na jeho břicho v rytmických dávkách tryskat sperma.

Podařilo se. Teprve teď si Harry dovolil soustředit se na své vlastní potěšení. Ne, že by potřeboval moc času – stačilo mu několik rychlých přírazů do Malfoyova zadku a vzduch proťal jeho vlastní výkřik.

Zničeně se zhroutil na svého milence a ještě chvíli počkal, až jeho erekce ochabne, než se vytáhl ven a převalil se na bok.

Malfoy si odkašlal. “Uhm, Pottere? Co kdybys mě teď odvázal?”

Proklatě, zapomněl. “Samozřejmě. Promiň.“ Zamumlal inkantaci a osvobodil ho.

Malfoy si promnul zápěstí. “Musím uznat, že jsem nevěřil, že se to podaří.”

“Já si taky nebyl jistý, ale vypadal jsi dneska tak příšerně nadrženě, že jsem si říkal, že by to mohlo vyjít. Jaké to bylo?” zeptal se zvědavě. Sám to ještě nikdy nezažil.

Malfoy se zamyslel. “Bylo to… dost intenzivní, každopádně. Trochu zvláštní. Mnohem víc jsem cítil stahy svalů v zadku než v péru. Rozhodně to ale stálo za to,” zhodnotil.

Harry se zatvářil potěšeně. “Fajn.”

“Mimochodem, v posteli to se slovy docela umíš, bohužel na rozdíl od běžného života,” poznamenal Malfoy.

Harry v tom poznal pochvalu. Taky, že si dával záležet. Zároveň si uvědomil, že v závěru vlastně Malfoyovi řekl křestním jménem, a to úplně poprvé v životě. Nebo ne…? Proč měl takový pocit, že to udělal už někdy dřív?

Jako na povel si najednou vybavil sen, který se mu zdál minulou noc. Ne ten erotický. Ten před ním. O Voldemortovi, který… mučil Malfoye. Otřásl se. Náhle se mu vybavily všechny detaily včetně intenzivního pocitu, že ho nehledě na riziko musí zachránit. Dostat do bezpečí. Obejmout ho.

“Malfoyi? Co podle tebe znamenají sny?” zeptal se do ticha.

Malfoy se k němu ospale otočil a mírně se zamračil, jak přemýšlel. “Jako dítě jsem míval hodně divoké sny plné nejrůznějších pocitů, dokonce jsem se často budil vlastním smíchem nebo pláčem. Matka mi tehdy říkala, že se ti zdá to, co si tajně přeješ, nebo že ve snech prožíváš pocity, které si nedovolíš prožít ve skutečnosti. Dávalo mi to smysl. Otec mě odmalička nutil potlačovat veškeré své emoce, ale ony stejně chtěly být prožité, takže se mi dostávaly do snů.”

Harry se zamyslel. Mohlo to tak být? Koneckonců, znělo to docela logicky. Jenže to by znamenalo, že…

“Zdálo se ti něco zajímavého?” zeptal se zvědavě Malfoy.

Harry se zavrtal do přikrývky.

“Ne, nic. Jen mě to tak napadlo,” zalhal.

Reklamy
Napsat komentář

komentáře 3

  1. Achája

     /  18.12.2016

    Páni, chlapci už jsou v tom až po uši:-D

    Odpovědět
  2. ester

     /  23.12.2016

    Harry si riadne uziva svoju ulohu „sadistu“☺

    Odpovědět
  3. Úplně jsem zapomněla, jak intenzivní tahle povídka je. Wow. Prostě wow.

    Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: