ygritte: Albus ex machina – Kapitola 13 – A rána jsou zde stejná

Odkaz na povídku: http://labyrintem.4fan.cz/archiv-hp/hp-jednorazove/5-a-rana-jsou-zde-stejna – vtipný Snarry kraťas s výbornou pointou!


Následující ráno se Harry vzbudil dlouho po svítání. Jeho vnitřní budík opět vypověděl službu. Ne, že by to snad jeho hostiteli vadilo. Malfoy spal jako jezulátko a, co bylo daleko překvapivější, jeho ruka ležela položená přes Harryho hruď. To byla novinka. Nebylo zvykem, že by se k sobě ve spaní tiskli, obvykle každý z nich důsledně obýval svou stranu postele. Harry přemýšlel, jestli se má vymanit, ale uvědomil si, že je mu to příjemné.

Je mu to příjemné.

Ta myšlenka ho vyděsila. Nemohl si dovolit nechat se ovlivnit skvělým sexem natolik, aby si Malfoye pustil k tělu. Tedy vlastně… k tělu si ho pustil až až, ale dál nesmí. Hermiona měla pravdu, když říkala, že v citech je holka on – u Malfoye rozhodně nehrozilo, že by zatoužil po něčem víc než po dobrém šukání. A on, Harry, musí být opatrný, aby se do toho citově nezapletl.

S tím rozhodnutím se začal opatrně vrtět, aby se z Malfoyova objetí vymanil, ale při prvním pohybu mu jeho tělo bolestně připomnělo události předchozího večera. Neubránil se zasyknutí a to stačilo, aby se jeho spolunocležník probudil.

“Bré ráno,” zachraptěl Malfoy a rozlepil jedno oko. Vzápětí svou ruku odtáhl a převalil se na záda. “Jak je?”

Harry se zašklebil. “Co bys tak řekl? Zkus si být hodinu přivázaný v naprosto nepřirozené pozici a nechat se ojíždět. Bolí mě všechny svaly. A zadek,” dodal s hranou výčitkou.

Malfoy se zasmál. “Ty naděláš. Nezapomínej, že moje výhra zahrnovala hodiny dvě a byla to jen má nebetyčná dobrota, že jsem tě tak šetřil. Zbytek času si samozřejmě ještě hodlám vybrat. A nechápu, jak tě může bolet zadek. Byl jsem něžný,” zamrkal na něj potměšile.

“Zapomínáš, že na rozdíl od tebe na to nejsem zvyklý.”

“Asi budeme muset častěji trénovat,” odvětil Malfoy a začal se zvedat z postele. Harry to vzal jako podnět ke vstávání a vztyčil se na loktech.

“Ty lež,” přikázal mu však Malfoy a zcela nahý vyšel z ložnice.

Když se vrátil, nesl jakýsi flakónek plný lektvaru a skleněný kelímek s mastí. Harry tázavě zvedl obočí.

“Relaxant na tvoje ztuhlé svalstvo a mast s lehkým anestetikem na… však víš.”

Harry si vzal lahvičku a beze slova ji vypil. Když mu však Malfoy podával mast, zavrtěl hlavou. “Díky, ale myslím, že ji nepotřebuju. Není to tak hrozný. Jsem v pohodě.”

Malfoy se pousmál. “Samozřejmě, že jsi. Jak říkám, byl jsem něžný. Ale ničemu to neuškodí a nebudeš na to muset u snídaně myslet.”

Harry pokrčil rameny a vzal si kelímek s mastí. Malfoy mu jeho rozhodnutí držet si ho od těla moc neusnadňoval. Mastička, lektvary proti kocovině, dechberoucí orgasmy… Musí si na něj dávat setsakramentský pozor. Jinak to nedopadne dobře.

“Co máš dneska v plánu?” zeptal se ho Malfoy, když vedle sebe o půl hodiny později kráčeli na snídani.

“Jdu na oběd k Hermioně a odpoledne jsem si chtěl zalítat,” odpověděl pravdivě.

Když si všiml dychtivého záblesku v Malfoyových očích, dodal: “Můžeš se přidat, jestli chceš. Bude to větší zábava, když nepoletím sám. Můžeme dokonce vypustit zlatonku a trochu se pobavit.” To nemohlo ničemu uškodit, ne? A vlastně to znělo dost lákavě.

Malfoy si to evidentně myslel taky. “To zní dobře. Fajn. Kdy se vrátíš od Grangerové?”

Harry pokrčil rameny. “Počítám, že nejpozději ve čtyři…”

Jejich rozhovor náhle přerušil Brumbál, který se vynořil zpoza rohu. S úsměvem od ucha k uchu, jako by ho nic nemohlo potěšit víc, než že na chodbě potkal své nejmladší kolegy, zahalekal: “Krásné ráno, chlapci moji! Jakpak jste se vyspali?” S těmi slovy je oba otcovsky objal kolem ramen.

Po tom, co jsme si tadyhle s Malfoyem perfektně zašukali, jsem spal jako zabitý. I když mě z toho teď trochu bolí zadek, stálo to za to, děkuji za optání. Tak takhle asi ne.

“Uh, dobře,” zahuhlal místo toho neurčitě. Malfoy, ten parchant jeden, jen tiše zabublal potlačovaným smíchem.

“Výborně, výborně,” pokýval ředitel spokojeně hlavou a vedl je k Síni. “Upřímně, závidím vám vaše mladé spaní, chlapci. Já často nemůžu dospat a to se potom jen tak nazdařbůh toulám po bradavických chodbách a přemýšlím nad nesmrtelností chrousta. Dneska, kupříkladu, jsem zabloudil až ke kolejním počítadlům a musím se přiznat, že jsem byl velice překvapen,” hlaholil vesele.

Harryho začalo jímat jisté neblahé tušení. Koutkem oka se podíval na Malfoye, který se však tvářil pořád stejně, a to naprosto nezúčastněně.

“Víte, vždycky cestou z večeře pro přehled kontroluji, jak si která kolej vede – samozřejmě všem držím palce úplně stejně, a tak mě velice překvapilo, jak je možné, že v pět ráno měl najednou Zmijozel o více než dvě stě bodů více.”

Harrymu se tím potvrdilo jeho podezření a podle Malfoyova zděšeného výrazu si domyslel, že teď už to došlo i jemu. Ale jak to bylo možné? Vždyť si dělali jen legraci…

“Víte, protože jsem ředitel, počítadlo mi může ukázat, kdo a také komu v poslední době udělil nebo odebral body. Občas se totiž vyplatí zkontrolovat, jestli někteří učitelé nejsou příliš přísní či přehnaně štědří. A takový skok, to jsem samozřejmě musel prověřit… Jaké tedy bylo mé překvapení, že si včera večer udělovali body bradavičtí učitelé vzájemně! Předpokládám, že jste spolu večer hráli nějakou hru, snad vědomostní?”

Harry se nadechl k odpovědi, ale Brumbál nevypadal, že by na ni čekal. “Jistě zajímavý nápad vzájemně se bodovat, chlapci, ale pro příště vás musím požádat, abyste raději zůstali u hodnocení studentů – přeci jen, nebylo by to úplně spravedlivé. Samozřejmě jsem to dal okamžitě do pořádku. Každopádně, jsem rád, že jste vy dva konečně zakopali válečnou sekeru. A ať už večer hrajete jakékoliv hry, jen tak dál!” usmál se na ně Brumbál oslnivě.

A mrkl.

Harry cítil, že jeho tvář úspěšně nabírá barvu přezrálé řepy a i na Malfoyově alabastrově bledé kůži vyskočily nezvyklé růžové skvrny.

“A jsme tady!” vytrhl je Brumbál z šoku, když stanuli ve dveřích Velké síně. “Mmm, dneska máme míchaná vajíčka, moje oblíbené jídlo! Přeji vám dobrou chuť, chlapci,” popřál jim a natěšeně vykročil ke svému místu.

Oba mladíci zůstali stát ve dveřích a chvíli na sebe jen mlčky hleděli, nejhlubší zděšení v očích. Ticho jako první prolomil Harry.

“Ani mě nenapadlo, že by to počítadlo mohlo brát vážně. Jako studenti jsme si se spolužáky z legrace udělovali body pořád.”

“Teď jsi učitel,” odvětil Malfoy zbytečně. Pak si povzdechl. “Takže Brumbál to ví.”

Harry jen bezmocně pokrčil rameny. “Evidentně. Podle mě to stejně věděl už předtím. Je to přece Brumbál,” povzdechl si. “Vadí ti to?”

Malfoy se zamyslel. “Vlastně ne. Jen doufám, že to neřekne Severusovi.”

Harry se při té představě hlasitě rozesmál. Tohle zjištění by opravdu mohlo Snapea položit. Pokud se tak stane, rozhodně chce být u toho.

“A tobě?” zeptal se ho Malfoy, ignoruje jeho záchvat.

Harry se uklidnil. “Ne. Vlastně se mi docela ulevilo. Vypadal, že mu to nevadí.”

“Každopádně, pokud budeš i nadále tak štědrý, Zmijozel letos vyhraje školní pohár s dvojnásobným náskokem a za to bych od Severuse mohl dostat i pochvalu,” rýpnul si Malfoy a vyrazil ke stolu.

Hermiona ho vzala na oběd do francouzské restaurace. Vysvětlila mu to tak, že posledních pár dní má ohromnou chuť na créme brulée, ale Harry tušil, že ve skutečnosti se jí spíš nechtělo vařit. Tony byl na víkend pryč a ona jednoduše nebyla právě nadšená kuchařka.

Ne, že by si na její rozhodnutí stěžoval. Hlavní jídlo bylo lehké a lahodné a při volbě dezertu se i on nechal zlákat příslibem vanilky a křupavé krustičky. Zatímco vyškrabával poslední zbytečky svého créme brulée, Hermiona jim objednala kávu.

Už stihli probrat Hermioninu práci, její a Tonyho pokroky v tanečních lekcích, Harryho Soubojnický klub a právě se dostali k Charlieho návštěvě v Bradavicích.

“To muselo být prima, Harry. Charlieho už jsem neviděla pěkně dlouho, možná i několik let. Z Weasleyových se teď potkávám jen s Arthurem a Percym, když na sebe náhodou narazíme v práci, ale ostatní… Asi někdy budu muset přijmout Mollyino pozvání do Doupěte. A chtěla bych zase někdy vidět George. Jak se vlastně má?”

Harry se teď s Georgem vídal docela pravidelně. Každý Prasinkový víkend se přidal ke studentům a zašel si na pokec do Kratochvilných kouzelnických kejklí.

“Myslím, že je docela spokojený. Rozhodně vypadá o dost víc v pohodě, než prvních pár let po válce, kdy byla Fredova smrt ještě čerstvá. Posledně mě dokonce nabádal, abych zase vytáhl Pobertův plánek a neviditelný plášť a zatahal paní Norrisovou za ocas místo něj,” vyprávěl Harry.

Hermiona se zasmála. “Pitomec jeden. Člověk by řekl, že by mohl s narozením malého dospět, ale nejspíš se toho nikdy nedočkáme.”

Harry si na něco vzpomněl. “A vypadá to, že s rozmnožováním pokračují. George mi posledně prozradil, že je Angelina znovu těhotná.”

Hermiona překvapeně vykulila oči. “Nekecej! Kdy ti to říkal?”

“Posledně v Prasinkách… takže někdy před šesti týdny? Promiň Hermiono, úplně se mi to vykouřilo z hlavy. Za čtrnáct dní tam půjdu se studenty zase, tak se ho zeptám, co nového.”

“Harry Jamesi Pottere! To si tedy piš, že se zeptáš! A pěkně za tepla mi o tom poreferuješ. Takové novinky a on je zapomene sdělit své nejlepší kamarádce. To jsou mi způsoby…” durdila se Hermiona.

Harry se smál a obranně mával rukama. “No no. Víš, že ty vaše nudný heterácký vztahy jdou totálně mimo mě.”

Tím si ale jenom naběhl. “Rozumím. Pán si začne dávat dostaveníčka se svým někdejším úhlavním nepřítelem a všechno ostatní je pro něj k usoužení nudné. A co vy dva vlastně?”

Jak se dostali sem?! Harry odevzdaně pokrčil rameny. “V pohodě, řekl bych. Pořád to samé.”

“To znamená sex, sex a zase sex?” hádala pobaveně Hermiona.

“Hermiono!!!” nervózně se rozhlédl kolem sebe. Naštěstí ji nikdo z hostů nezaslechl. “Jsi neskutečně zvědavá ženská, víš to? Když už to musíš vědět, tak ano, přesně, jak jsi řekla. I když v poslední době to začalo mít pozitivní vliv i na náš vzájemný vztah. Myslím, že je Malfoy tak nějak… přátelštější. Dneska odpoledne si chceme jít společně zahrát famfrpál.”

Hermiona se zachmuřila a začala si ho zamyšleně prohlížet.

“Co?” zavrtěl se rozpačitě.

“Nic, já jen… Pořád zvládáš držet si odstup, Harry?”

Vzpomněl si na dnešní ráno a napadlo ho, že Hermiona má zvláštní dar vždycky vidět věci dávno předtím, než se stanou. “Jo, myslím, že jo… zatím,” dodal.

“Zatím?” Její zkoumavý pohled jako by mu viděl až do žaludku.

“Viděla jsi tehdy ten článek v novinách, o Luciusovi?” zeptal se. Hermiona mlčky přikývla. “Malfoye to dost sebralo a ten večer jsme se spolu opili. Povídali jsme si. Tedy hlavně on povídal. Řekl mi, proč přešel na naši stranu a vyprávěl o své matce a tom, jak se Snapem zfingovali vraždu Brumbála. Promiň, ale slíbil jsem, že to nikomu neřeknu,” podíval se na ni omluvně.

Pokrčila rameny. “V pořádku. Pokračuj.”

“Ale byla to síla, to mi věř. A od té doby jsme si občas jen tak povídali, o všem možném. Je vážně dost inteligentní, přesně, jak jsi říkala, a prostě… je to fajn mít pro změnu v Bradavicích někoho, kdo není nejmíň o patnáct let starší.”

Zkoumavě se na něj dívala. Když dlouho nic neřekla, nevydržel to a promluvil sám: “Tak fajn. Vím, že mi teď chceš říct, že jsi měla pravdu. Nejspíš si vážně nedokážu držet odstup, když s někým spím.”

“Samozřejmě, že jsem měla pravdu,” řekla, ale neznělo to zrovna potěšeně. “A co on? Nemůže to mít stejně?”

Harry zavrtěl hlavou. “Pochybuju. Je tak… chladný.”

“Chladný? Mně to zní docela žhavě,” řekla pobaveně.

Harry protočil oči. “Víš jak to myslím. V posteli je to žhavé, to jo, ale mimo ni… Je to prostě Malfoy.”

“Říkáš to, jako by to bylo nějaké stigma,” zasmála se Hermiona.

“Myslím, že tak trochu je. I on sám to tak vnímá. Nedávno mi například doslova řekl, že ‚Malfoyové se nedělí‘, to když žárlil na Charlieho, který u mě bydlel. Dokonce potom zavedl nové pravidlo, které říká, že nebudeme spát s nikým jiným, dokud spíme spolu.”

Hermiona nevěřícně zakroutila hlavou. “Musíš uznat, že to o něčem svědčí.”

“Jo, svědčí to o tom, že je Malfoy a že je příšerně majetnický.”

Hermiona pořád nevypadala přesvědčeně, tak přidal další argument. “Propána Hermiono, vždyť my si ani neříkáme jménem!”

“To mě nepřekvapuje. Oba se snažíte, aby to náhodou nebylo osobní. Jen si nemyslím, že vám to zrovna jde.”

Rezignovaně si povzdechl. “A co tím chceš říct? Že spolu budeme spát tak dlouho, než si uvědomíme, že by z nás byl skvělý páreček, a pak s Malfoyem budeme spokojeně chodit po Příčné za ručičku?”

Hermiona se zasmála. “To poslední si vážně moc představit neumím, ale koneckonců… Malfoy vážně není tak špatný, to jsem ti říkala už na začátku. Občas jsme se potkávali na našem oddělení, když si tam vyřizoval před dvěma lety nějaké právní náležitosti ohledně své práce, a vždycky se ke mně choval docela přátelsky. A líbí se mi jeho smysl pro humor.”

“Jak umí říct vtip století a přitom se tvářit smrtelně vážně,” poznamenal Harry.

“Přesně.”

“Moc mi to neusnadňuješ, Hermiono.”

“Promiň.”

“A co mám teď podle tebe dělat? Mám to ukončit, než se to zvrhne?”

“To já nevím. Chceš to ukončit?”

Povzdechl si. “Nevím. Je to nejlepší milenec, jakého jsem kdy měl. Navíc nejsem zamilovaný nebo tak něco, jen mě trochu děsí, že kdyby to pokračovalo, možná bych se do toho… zapletl. Ale na druhé straně zbývá už jen měsíc do konce školního roku a tak nějak doufám, že se to potom rozplyne samo, když se neuvidíme. Nechci se z hloupého strachu o své křehké city připravit o perfektní sex a přátelské povídání.”

“Měsíc je dlouhá doba,” namítla jeho kamarádka a nahodila svůj vševědoucí pohled.

“Ty víš, jak to skončí, viď, Hermiono? Tak sem s tím.”

Hermiona se zasmála. “To vážně netuším, Harry. Musela bych nejdřív vědět, jak to vidí Malfoy. Podle mě je tu několik možných scénářů. Možná to proběhne tak, jak říkáš – budete si spolu užívat, pak přijdou prázdniny a všechno to v poklidu skončí. Nebo k němu začneš dřív něco cítit, usoudíš, že to tak jako tak nechceš, a bez velkých dramat to ukončíš. Další možnost je, že k němu začneš něco cítit a neukončíš to. A bude to oboustranné. Pak… Merlin s vámi. Buď budete mít velice vášnivý a skvělým-sexem-nabitý vztah, nebo si navzájem strašlivě ublížíte.”

Chvíli na ni hleděl. “A tvůj osobní tip?”

“Poslední dvě možnosti.”

“Ach. No, zajímalo by mě, co tipuje Brumbál.”

“Proč by si měl něco tipovat Brumbál?” zeptala se nechápavě Hermiona.

“Počkej, to se zasměješ…” a Harry začal vyprávět historku z dnešního rána.

Reklamy
Napsat komentář

komentáře 2

  1. ester

     /  23.12.2016

    Tipy na pokracovanie vztahu uz boli spomenute, idem rychle citat, ako tobude dalej…. 😉

    Odpovědět
  2. Zdéňa

     /  4.3.2017

    Sakra tak teď jsem se zasmála.. 😀 Přesně takhle, si Brumbala představuji já. Úžasný. 👍😀😀

    Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: