ygritte: Albus ex machina – Kapitola 11 – Štěstí je tam, kde ho najdeš

Odkaz na povídku: http://www.fantasmagorium.net/povidky/povidky-stesti_kde_najdes.php – tak tu máme první Snupin! A že je tenhle vážně povedený.


Když Harry ráno přišel do Velké síně na snídani, Charlie už seděl u stolu. Cítil, jak se na jeho tváři rozšiřuje úsměv, a zrzek se na něj zakřenil v odpověď.

“Ahoj Charlie!”

“Rád tě vidím, Harry!”

Objali se a Harry si sedl na místo vedle svého přítele. Bylo to příjemné mít v Bradavicích starého kamaráda, který mu navíc připomínal jeho adoptivní domov v Doupěti.

“Kde máš vlastně draka?” napadlo ho.

“Hagrid mi ho málem vyrval z ruky, jak jsem s ním dorazil, a teď se s ním nejspíš někde mazlí. Poslal mě na snídani a já byl rád, že můžu to mládě předat někomu schopnému. Je to pěknej divoch. Vyzvedl jsem si ho dneska asi v sedm ráno a i ta jedna hodinka s ním mi dala zabrat,” stěžoval si naoko. Harry však věděl, že svou práci zbožňuje.

“Učíš už první hodinu?” zeptal se ho. “Prý budu bydlet u tebe a potřeboval bych si někam hodit věci.”

“Učím hned po snídani, ale cestou ti můžu ukázat pokoje a řeknu ti svoje heslo, takže se tam budeš moct ubytovat beze mě. Kdy máš první předváděčku draka?”

Charlie se zamyslel. “Myslím, že druhou nebo třetí hodinu – musím se ještě Hagrida zeptat. Budu to mít docela nabité. Péče o kouzelné tvory je vždycky dvouhodinovka a každý den mě čekají tři lekce, takže budu končit až odpoledne.”

“To já taky. Můžu se po výuce přijít podívat na to mládě? Víš, že mám pro draky slabost,” zeptal se natěšeně.

Charlie se široce usmál. “Samozřejmě! Dám ti soukromou hodinu.”

Hagrid je oba propustil až v době, kdy se začínalo nad Bradavickými pozemky stmívat. Harry se na ono mládě hebridského černého přišel podívat hned po vyučování a musel uznat, že šlo o vskutku nádherný exemplář. Charlie mu ukazoval malé růžky, které zvířeti už nyní rašily na hlavě, a říkal, že v dospělosti mohou narůst až do délky jednoho metru. Ta představa byla docela děsivá.

Po zhruba hodině strávené s drakem, který byl přivázaný na řetězu kousek od hájenky, je Hagrid oba pozval k sobě na čaj. Když zjistili, že v družném rozhovoru propásli začátek večeře, Hagrid odněkud vytáhl chleba, sýr a dokonce i nějakou tu domácí zeleninu, takže jim to ani nevadilo. Nakonec je ještě donutil připít si s ním jeho smrtící pálenkou a teprve kolem osmé se jim konečně podařilo rozloučit se a vydali se na cestu k hradu.

“Co jinak nového? Jak se má Kristian?” zeptal se Harry. U Hagrida na osobní dotazy nebyl prostor, protože ti dva neznali jiné téma než draky a další kouzelná stvoření.

“S Kristianem jsme spokojení. Chceme si v Rumunsku postavit nějaký domek, protože to vypadá, že tam asi už zůstaneme nastálo,” oznámil mu Charlie.

“Vážně? To je novinka, i když se to dalo čekat. A Molly to už ví?” vyptával se Harry.

Charlie se zašklebil. “Právě že ne. Asi jí to oznámím o prázdninách. Myslím, že vždycky doufala, že se jednou přestěhuju zpátky do Británie, takže z toho nejspíš bude trochu přešlá. Ber to, prosím, zatím jako tajemství,” upozornil ho.

“Budu na to pamatovat,” slíbil.

“A co ty? Pořád tajíš svou orientaci? Já sice Věštce moc nesleduju, ale předpokládám, že takovou novinu bychom postřehli i u nás v Rumunsku,” dobíral si ho.

“Zatím se to ven nedostalo, takže jo, tajím to. Ale řekl bych, že je to jen otázka času.”

“Myslím, že čím dřív to bude venku, tím líp. Pak budeš muset nápadníky přehazovat lopatou,” smál se Charlie. “Vídáš se teď vůbec s někým?”

Zavrtěl zamítavě hlavou. “Když bydlím v Bradavicích, není moc příležitostí se seznamovat,” vysvětlil.

“A co ten blonďák? Máte spolu něco?” zeptal se Charlie nečekaně.

Harry se zděšeně zastavil na místě a podíval se na svého přítele. “Co-cože?” vykoktal.

Charlie se taky zastavil a překvapen jeho prudkou reakcí, odpověděl: “Draco Malfoy, ten, co nastoupil za Snapea – tohle náhodou vím od Hagrida,” dodal, když Harry tázavě zvedl obočí. “Neříkej mi, že není na chlapy,” zazubil se.

Harry se pomalu dal zase do kroku, trochu uklidněný, že jde jen o domněnky. “Tvůj gay-radar se neplete, Malfoy je taky teplej. Překvapuje mě, že jsi to nevěděl, pořád se o něm někde píše,” podivil se.

“Jak jsem říkal, v Rumunsku se k Věštci moc nedostanu a rozhodně mě nezajímá bulvár. O mladém Malfoyovi vím jen to, že je to syn Luciuse Malfoye, že špehoval pro Řád a že má dost cool jméno – Draco,” pomazlil se s tím slůvkem.

“A proto, že je taky gay, s ním hned musím něco mít?” dodal Harry naoko uraženě.

Ne, že by to nebyla pravda, poznamenalo jeho zlomyslné svědomí.

Charlie se zachechtal. “Samozřejmě, že ne. Kdyby byl gayem například takový Kratiknot, ani by mě to nenapadlo. Ale tenhle Draco je docela fešák, i když to teda není úplně můj typ. Ale rozhodně by stál za hřích,” dodal pobaveně.

“Netvrdil jsi před chvílí, že jsi šťastně zadaný?” rýpnul si do něj Harry.

“Tsss, já jsem věrný až za roh. Tohle je jen taková čistě teoretická debata,” bránil se.

Charlie se přestal smát a zkoumavě se na Harryho podíval. “Pokud o něj máš zájem, troufám si tvrdit, že by si rozhodně dal říct.”

Harry po něm střelil pohledem. “Proč myslíš?”

“Nešlo si nevšimnout, jak naštvaně se na mě díval, když jsem tě dneska ráno objímal. Trochu mě to zaskočilo od někoho, kdo mě viděl jen párkrát v životě a nemůže mít důvod k nepřátelství, tak jsem ho na snídani a na obědě trochu pozoroval. Neuniklo mi, jak si tě prohlížel. Ten tě svlíká očima, Harry.”

Ta informace Harryho zaskočila. Na jedné straně se cítil potěšeně, na straně druhé ho to znervóznilo. Když si toho všiml Charlie, který je tady první den, mohl si toho všimnout i někdo jiný?

Jako by mu Charlie četl myšlenky, dodal: “Nemyslím si, že by to kdokoliv další postřehl. Jak jsi poznamenal, já mám na rozdíl od ostatních gay-radar,” mrkl na něho.

Nadechl se. “Vlastně… s Malfoyem spolu tak trochu spíme,” oznámil.

Teď byl na řadě Charlie, aby zalapal po dechu. “A to se dělá, takhle mě napínat?” hrál dotčeného. “Teď chci slyšet podrobnosti!” zavelel.

V tu chvíli však stanuli před bránou do hradu.

“Fajn, ale až u mě,” zasmál se Harry.

Když se pohodlně usadili u Harryho v obýváku s konvičkou horkého čaje, Charlie na něj nezbedně zamrkal.

“Draco Malfoy. Do toho.”

Harry si povzdechl. “Fajn. Jenom tě prosím, nemysli si o mně nic špatného.”

Po Charlieho netrpělivém ujištění začal vyprávět celý příběh. Jak se k sobě chovali na škole, jak Malfoy přešel na jejich stranu a jak to dopadlo, když se teď po osmi letech znovu setkali v Bradavicích.

“…no a to je celé,” zakončil svůj příběh.

V obavě z toho, jak bude Charlie reagovat, se mu po celou dobu svého vyprávění neodvážil podívat do obličeje. Teď však sebral veškerou odvahu, pohlédl mu přímo do očí a ulevilo se mu, když v jeho výrazu nenašel ani špetku opovržení. Charlieho pohled byl jako vždy přátelský a hřejivý.

Zrzek naklonil hlavu na stranu a zeptal se: “Proč ses bál, že si o tobě budu myslet něco špatného?”

Harry nakrčil čelo. “Nevím. Nějak si nemůžu pomoct a pořád z celé té věci mám špatné svědomí. Neděláme nic zlého, ale občas z toho mám výčitky. Takhle by to přeci být nemělo.”

“A jak by to mělo být?” zeptal se Charlie zvědavě.

Nad tím ve skutečnosti přemýšlel docela často. “Vždycky jsem si představoval, že láska je to, co měli mí rodiče. Že se do někoho zamiluju a hned napoprvé to vyjde. To jsem ještě nevěděl, že jsem gay. Ale ani poté se na té představě nic nezměnilo, prostě jsem jen nahradil ženu za muže. A pak… Však víš,” zašklebil se na Charlieho výmluvně, “poprvé jsem se vyspal s tebou – a nikdy jsem toho nelitoval,” dodal rychle, “nedlouho na to jsem odešel do Manchesteru, kde jsem prožil skoro tříletý vztah s Justinem. Bylo to skvělé, ale celou dobu jsem podvědomě věděl, že to není napořád,” vzpomínal.

Když si uvědomil, že se chce vrátit k magii, prostě se s Justinem rozešel. Nebyl mu ani schopný dát žádný rozumný důvod. Jeho přítel byl tehdy tolik zničený… nikdy si to nepřestal vyčítat…

Roztržitě zabořil prsty do vlasů a prohrábl své vrabčí hnízdo. O tohle tu teď nešlo.

“Pak jsem se vrátil do kouzelnického světa a nějakou dobu jsem na vztahy neměl čas ani chuť a navíc jsem se rozhodl svou orientaci utajit, dokud to bude možné, takže jsem začal čas od času navštěvovat mudlovské kluby, jen abych, však víš, uspokojil svoje potřeby. Párkrát se z toho vyvrbil nějaký kratší románek, ale nikdy to nebylo nic vážného. Teď je mi šestadvacet a se svým někdejším školním rivalem udržuju tajný sexuální vztah, který nemá žádnou budoucnost, zatímco skoro všichni mí bývalí spolužáci už mají dlouhodobé partnery a postupně se usazují,” chrlil ze sebe všechno, co ho v poslední době trápilo.

“Pořád si říkám, že pokud chci to, co oni, musím začít dělat něco jinak. Jenže… přijde mi, že to není tak jednoduché. V poslední době jsem si ujasnil, že bych chtěl být s kouzelníkem. A najít kouzelníka, který je gay, není se mnou jen proto, že jsem Chlapec-který-přežil, a se kterým bych si opravdu rozuměl, to prostě… Možná jsem jen moc náročný, ale zatím ještě nechci ze svých představ ustupovat. Do konce školního roku stejně nemám šanci si někoho takového najít, tak jsem se rozhodl, že si aspoň užiju, ale rozhodně to není to, co ve skutečnosti chci. Znáš mě, vždycky jsem si tolik přál mít rodinu.”

Věděl, že je trapně sentimentální, ale nemohl si pomoct. Neměl se s tím komu jinému svěřit a Charlie vypadal, že ho to vážně zajímá. Většina jeho přátel byla mužského pohlaví a on nikdy neměl chuť s nimi probírat svůj homosexuální milostný život.

Jediná vhodná osoba byla Hermiona, ale když posledně nadnesl své obavy ohledně nalezení partnera, následovalo několik děsivých týdnů, kdy se mu snažila dohazovat své mudlovské přátele a nutila ho založit si profil na seznamce. Od té doby se před ní snažil vypadat pokud možno spokojeně.

Charlie nasadil chápavý výraz. “Rozumím ti, ani nevíš jak. Každý má v mládí pocit, že právě jeho čeká ta Velká Láska, o které se píší básně, ale rozhlédni se kolem sebe. Každý bloudí a tápe a snaží se, co může, aby si pro sebe ukradl kousek štěstí, lidé se berou a rozvádí a tak všelijak dokola. Není to snadné. Podívej se třeba na mě. Ve tvých letech jsem za sebou už měl pěknou řádku milostných dobrodružství, a dokonce jsem naprosto nemorálně sváděl nevinné panice,” zamrkal na něj a Harry se pobaveně ušklíbl.

“…po trvalém vztahu v té době nebylo ani stopy. Na Kristiana jsem natrefil až těsně před třicítkou a nemůžu tvrdit, že jsem tehdy najednou věděl, že spolu strávíme celý život. Netuším to ani teď. Je nám spolu dobře, dokážeme vedle sebe fungovat a naše společná vášeň, draci, nás drží pohromadě. Štěstí je tam, kde ho najdeš, Harry.”

Harry zamyšleně pokyvoval. Když nad tím tak přemýšlel, neznal moc párů, kterým by se podařilo zkopírovat příběh jeho rodičů, a pokud ano, šlo spíš o výjimku než o pravidlo. Možná se trápí úplně zbytečně. Možná by se měl prostě uvolnit a nezabývat se tím, že ještě nepotkal Velkou Lásku, jak to Charlie nazýval.

“Mimochodem, pokud si budeš chtít během následujících dní odskočit za tím svým blonďáčkem, rozhodně se kvůli mně neomezuj.”

Uchechtl se. “Díky, Charlie.”

Věděl, že to nevyužije, ale stejně to bylo milé. Kdyby Charlie nebyl zadaný a žil v Anglii… Ne, nejspíš ani tak ne. Už jenom kvůli Ginny. Ale i tak byl rád, že ho má za přítele.

Návštěva Charlieho utekla neuvěřitelně rychle, a než se nadáli, byla sobota. Charlie celou dobu přespával na pohovce v obýváku, kterou tam pro něj připravili domácí skřítci, a Harry si připadal trochu jako za svých studentských let. Bylo příjemné nebydlet sám, mít si večer s kým popovídat nebo zahrát Řachavého Petra.

Vrcholem návštěvy pak byl páteční večer, kdy si společně vyšli do Prasinek ke Třem košťatům na pár piv. Probrali snad všechno od novinek o všech Weasleyových (což je zabavilo přibližně na dvě hodiny) přes famfrpál až po odborné zhodnocení hostů mužského pohlaví.

Díky pozdnímu příchodu prospali celou snídani a vstávali těsně před jedenáctou, takže Charlie moudře odsunul svůj odchod až na odpoledne. Celý oběd oba svorně prozívali, a když všichni dojedli, začal se Charlie loučit s ostatními profesory.

Harry věděl, že se s Charliem rozloučí až později, takže ho nechal na pospas jeho bývalým učitelům a vydal se do svých komnat. Jen co vyšel ze síně, uslyšel za sebou rychlé kroky. Malfoy. Zpomalil a nechal se dohnat.

“Pottere.”

“Malfoyi.”

Nemohl si pomoct a znovu zazíval. Pomyslel si, že je na takové ponocování už moc starý.

“Náročná noc?” zeptal se Malfoy.

“Ani nevíš jak,” pousmál se.

Když se však podíval na Malfoye, viděl, že má rty stažené do tenké čárky a zuřivě se mračí. Napadlo ho, že si nejspíš jeho odpověď přebral po svém. Zcela škodolibě ho při tom nechal.

“Dneska bych si rád vybral svou výhru, takže tě budu očekávat u sebe v devět hodin. A naprosto mě nezajímá, jestli se na to po včerejšku necítíš – na to jsi měl myslet dřív.”

On vážně žárlí, pousmál se Harry v duchu. Opět, ne že by ho to u Malfoye překvapovalo.

“Budu tam.”

Reklamy
Napsat komentář

1 komentář

  1. ester

     /  23.12.2016

    Vidim, ze ma Draco na vecer tu spravnu naladu 😊. Harry si posledne sni pekne uzil s Charliem.

    Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: