ygritte: Albus ex machina – Kapitola 9 – In whisky veritas

Odkaz na povídku: http://strankystyx.blog.cz/rubrika/in-whisky-veritas – výborná česká SS/LM, která mě naprosto nadchla. Obzvláště jsem musela obdivovat ten perfektně popsaný sex ;-)

Rozespale usrkával kávu ve snaze probrat své tělo a mysl k životu. Nikdy nebyl ranní pták a v pátek to obvykle bývalo nejhorší, protože byl po celém pracovním týdnu pořádně vyždímaný.

Hagrid sedící vedle něj mu právě nadšeně vyprávěl o nějakém druhu kouzelného orlosupa, jehož vejce nedávno koupil a po vylíhnutí si jej hodlá vycvičit. Prý aby zbavil svou zahradu hrabošů. Harry se opatrně ptal, kdy že se mají vejce vylíhnout, aby si to datum bezpečně uložil do paměti. Bylo mu jasné, že přibližovat se v té době k Hagridově roubence by ho klidně mohlo stát oko nebo nějakou jinou důležitou část těla.

Vtom se, stejně jako každé všední ráno, Velkou síní rozlehlo šustění křídel a dovnitř vlétly sovy. Harry odsunul sklenici se šťávou a uvolnil tak na stole místo pro svého Denního věštce. Noviny před ním přistály titulní stranou dolů a on se zase vrátil ke svému jídlu, aniž by jim věnoval pozornost, a znovu se zaposlouchal do Hagridova chvalozpěvu na orlosupy.

“Och,” vydechla zničehonic profesorka McGonagallová vedle něj.

“Ale to snad…” následovalo z Kratiknotových úst.

“Jste v pořádku, Draco?” promluvila Hoochová.

To už Harrymu nedalo a s netrpělivým “Zadrž, Hagride,” se začal rozhlížet, aby zjistil, o čem jeho kolegové mluví. Většina z nich v rukou držela Denního Věštce a mračili se do něj, dokonce i Brumbál.

Došlo mu, že to musí mít souvislost s obsahem novin, a tak rychle nahlédl přes rameno k McGonagallové sedící vedle něj. A strnul.

Titulní straně vévodila obrovská fotka Luciuse Malfoye, který sice vypadal zanedbaně, ale výraz v jeho očích byl stejně chladný a pronikavý jako kdysi. Díky absenci mozkomorů v Azkabanu si nejspíš zachoval příčetnost. Titulek článku zněl výmluvně.

NĚKDEJŠÍ SMRTIJED LUCIUS MALFOY PODÁVÁ ODVOLÁNÍ!

Harry beze slova popadl své vlastní noviny a začetl se do nich.

Stálo tam, že se Lucius odvolává ke Starostolci pro opětovné otevření případu, údajně kvůli nově odhaleným skutečnostem, avšak nic konkrétnějšího se tam bohužel nepsalo. Kromě toho článek stručně shrnoval všechny zločiny, díky kterým Lucius hnije posledních osm let v Azkabanu. Harry si byl po jejich přečtení jistý, že neexistuje žádná šance, aby se Malfoy ještě někdy dostal na svobodu.

V odstavci, který obsahoval fakta o odsouzení, byl zmíněn i Malfoy mladší. Doslova tam stálo:

(…) V případu Luciuse Malfoye svědčila řada svědků, mimo jiné i jeho vlastní syn, Draco Malfoy. Tento jediný potomek jedné z nejstarších kouzelnických rodin, která byla vždy známá právě pro svou posedlost čistou krví, se během války vzepřel rodinné tradici a postavil se proti Vy-víte-komu po boku Albuse Brumbála jako dvojitý špeh. Jeho svědectví u soudu, které bylo namířené proti vlastnímu otci, nade vší pochybnost potvrdilo jeho skutečnou loajalitu a touhu po spravedlivém potrestání všech Smrtijedů.

Na tehdejší otázku tisku, co říká na svědectví svého syna, Lucius výmluvně zareagoval slovy: “Draco Malfoy už není můj syn.” (…)

Harry se předklonil, aby se podíval na Malfoye. Jeho výraz byl neproniknutelný, ale v obličeji byl ještě o odstín bledší než obvykle. Vypadalo to, že ho nyní pozoruje i většina Velké síně a mezi studenty se rozléhalo vzrušené mumlání. Harry přemýšlel, že pro mnoho dětí je Malfoyova minulost nejspíš novinkou. Přeci jen, ti nejstarší z nich měli osm let, když válka skončila, nemluvě o dětech z mudlovských rodin, kteří o ní slyšeli až ve škole.

Brumbál ho vytrhl z úvah, když k Malfoyovi promluvil: “Draco, pokud si chcete dnes vzít volno, zajistím za vás záskok, nedělejte si s tím starosti. Jistě budete chtít navštívit svou matku a rodina je samozřejmě v této chvíli nejdůležitější.”

Malfoy však v odpověď rázně zavrtěl hlavou a s jistotou v hlase pronesl: “Vážím si toho, pane řediteli, ale matce pošlu sovu a navštívím ji až o víkendu. Výuku dnes zvládnu.” Zamračil se. “Nenechám svého otce, aby mi ještě někdy zasahoval do života.”

Hodiny ukazovaly devět a Harry přešlapoval v prázdné chodbě před Malfoyovými komnatami. Nebyl si jistý, jestli neudělal chybu, když sem přišel. Dnešní schůzku si domluvili už ve středu, ale po tom ranním článku nevěděl, jestli to pořád platí. Navíc Malfoy zmínil, že si dnes plánoval vybrat svou výhru, což by vzhledem k jeho rozpoložení mohlo mít pro Harryho nepříjemné následky. Sice se od snídaně nepotkali, ale od studentů zaslechl, že body prý během dne strhával stejnou měrou, jako Snape během svých obzvláště nenaložených dnů.

Už už byl v pokušení otočit se na podpatku a celou schůzku odložit na jindy, ale nakonec se přeci jen rozhodl to risknout. Určitě však dnes nenechá Malfoye, aby ho spoutával – ne, to rozhodně budou muset přesunout na jindy. Rázně zaklepal a obraz se okamžitě odklonil.

Vešel dovnitř a jeho pohled spočinul na Malfoyovi, který seděl v křesle, hleděl do krbu a v ruce držel sklenici, jejíž obsah Harry odhadl na Ohnivou whisky. Podle množství zlatavé tekutiny v lahvi odhadoval, že Malfoy měl nalitou druhou sklenku. Vypadal nezvykle zranitelně, a když promluvil, ani se na Harryho nepodíval.

“Myslím, že dnešní schůzku raději zrušíme.”

Harry zaváhal, načež rozpačitě popošel blíž.

“Mám návrh, Malfoyi. Dneska se vykašleme na sex, já se k tobě místo toho připojím na skleničku a ty můžeš mluvit, když budeš chtít. Nebo mlčet.”

Malfoy se na něj konečně podíval a jeho výraz naznačoval, že se Harry úplně zbláznil. “To, že spolu spíme, z nás nedělá přátele, Pottere.”

Harry se vší silou udržel, aby neprotočil oči. “Tak to budeme pro dnešek prostě předstírat.”

Chvíli se měřili pohledem, než to Malfoy vzdal jako první a znuděně mávl rukou k volnému křeslu. Pak stočil svůj pohled zpátky do ohně a víc se nestaral. Harry si bez ptaní vytáhl z baru skleničku, štědře ji naplnil alkoholem z lahve, posadil se a ochutnal. Whisky byla samozřejmě vynikající.

Po dvaceti minutách strávených v tichosti se Harry odhodlal promluvit: “Víš, nemyslím si, že by Lucius měl nějakou šanci dostat se na svobodu.”

Malfoy si odfrkl. “Samozřejmě, že nemá. Myslel sis, že z toho mám snad strach?”

Popravdě, přesně to si Harry myslel. Malfoy však na jeho odpověď nečekal.

“Tohle je už páté odvolání, které otec podává. Nemyslím si, že by mohl uspět.”

“Tak proč…?”

Malfoy ani nepočkal, až dořekne svou otázku. “Protože, Pottere, jsem zradil celou linii Malfoyů včetně svého vlastního otce, který teď díky mně trčí v Azkabanu, a já upřímně doufám, že se odtamtud nikdy nedostane. Pokud ano, budu v tu ránu mrtvý muž.”

Harry se nadechl, aby něco povzbudivého řekl, ale Malfoy pokračoval. “Protože i když ho nenávidím za to, že mě chtěl zaprodat Pánu zla a nutil mě zavraždit Brumbála, i přesto je to můj otec, který mě vychoval a svým zvráceným způsobem se snažil pro mě udělat to nejlepší. A já ho odsoudil k doživotí.”

Malfoy se natáhl pro láhev a dolil si do plna, načež do sebe dobrou polovinu skleničky rovnou obrátil. Zašklebil se, jak ho alkohol pálil v krku, a dal se znovu do řeči.

“Umíš si představit, jaké to je, když přemlouváš svou matku, aby si zvolila mezi svým manželem a svým synem? Naštěstí nikdy nebyla označená Smrtijedka a Pána zla oficiálně nepodporovala, takže to nebylo těžké. Obzvlášť, když ze mě chtěl udělat šestnáctiletého vraha – předpokládám, že to ji přesvědčilo.”

Harry cítil, že mu buší srdce. Malfoy byl dnes neobyčejně sdílný, což bylo nejspíš z velké části způsobené alkoholem. Vždycky ho zajímaly okolnosti, které vedly k tomu, že se Malfoy navzdory všem předpokladům nestal Smrtijedem, nemluvě o Narcisse, jejíž role ve válce byla dosud obestřená tajemstvím. Z médií se dozvěděl jen to, že se Malfoy rozhodl zradit Voldemorta krátce poté, co získal Znamení zla, a že ho brzy následovala i jeho matka.

Jasně, tvrdili mu to už předtím, ale on Malfoyovi až do konce války jednoduše nevěřil. A teď to vypadalo, že se dozví další podrobnosti. Takové, které nejspíš nikdy oficiálně nevyšly najevo.

“Kdybys svou matku nepřemluvil, nejspíš by teď taky seděla v Azkabanu,” poznamenal.

Malfoy se zamračil. “Možná, ale stejně jsem ji tehdy postavil do nemožné pozice. Musela svému manželovi dva roky lhát do očí.”

Harry se na něj podíval, jako by ho viděl poprvé v životě. Cítil, že jeho nervový systém je už také ovlivněný whisky, když říkal: “Víš, musím se ti přiznat, že jsem ti celou tu dobu nevěřil, že jsi skutečně na naší straně. Nejspíš ti dlužím omluvu. A zároveň poděkování.”

Malfoy konečně odvrátil pohled od krbu a poprvé za celý večer ho upřel na Harryho. “Nápodobně. nakonec, to ty jsi Pána zla finálně dorazil. Přestože… Přestože vím, že jsme oba dva byli v téhle válce jenom Brumbálovi pěšáci, myslím, že ti všichni dlužíme poděkování.”

Harrymu bylo jasné, že Malfoy je už nejspíš tak trochu opilý. Pokud dobře počítal, měl nyní v sobě tři skleničky. Sám měl jen poloviční množství a cítil na sobě účinky whisky docela výrazně.

“Uhm, jasně. Vypadá to, že jsme si vděční vzájemně.” Nadechl se a zkusil stočit konverzaci směrem, který ho zajímal: “Když už jsme u Brumbála, jak to vlastně tehdy celé bylo? S tou jeho jakože smrtí…”

Malfoy se zašklebil. “Jo, to byla dobrá finta. Když jsem to poprvé slyšel, nevěřil jsem, že to klapne. Ale myslím, že o tom víš všechno, ne?”

Pohlédl na Harryho, ale ten ho jen pobídl, aby pokračoval.

“Eh, dobře. No, hned na začátku prázdnin před šestým ročníkem jsem přijal Znamení zla,” Harry si nemohl pomoci, aby se při těch slovech nezamračil, ale Malfoy to přešel bez povšimnutí, “a když mi dal Pán zla za úkol zabít Brumbála, myslím, že jsem trochu zpanikařil. Vždyť mi bylo čerstvých šestnáct, promerlina! Nechtěl jsem nikoho zabít a nejspíš bych to ani nedokázal – magicky myslím. Ale otec byl tak hrdý a pořád na mě tlačil, abych to nějak vymyslel. A matka… ta byla tehdy příšerně vyděšená. Viděla na mně, že to nechci udělat.”

Odmlčel se a dopil svou sklenici. Harry ho následoval se svou vlastní a pak se beze slova zvedl, aby jim oběma dolil, sobě třetí, Malfoyovi čtvrtou. V láhvi zůstala už jen trocha whisky na dně.

Malfoy usrkl a navázal. “Kde jsem to… jo, matka. Pamatuju si, že za mnou přišla jednou večer, když otec nebyl v domě. Sedla si ke mně a řekla mi, že je to můj život a ať za sebe nenechám rozhodovat nikoho jiného. A ať se rozhodnu správně. Nic víc neřekla, jen tohle – myslím, že se příliš bála otce, než aby pověděla víc, ale já jsem to pochopil. Začal jsem přemýšlet, co chci já sám, a… samozřejmě jsem si byl jistý, že chci mít moc. Malfoyové vždycky chtějí moc, máme to v krvi… Neškleb se, Pottere, nebo končím.”

“Omlouvám se. Prosím, pokračuj,” pobídl ho napjatě a donutil se znovu nahodit neutrální výraz.

“Každičký den prázdnin jsem se pak snažil přijít na to, po čem toužím. Účastnil jsem se smrtijedských setkání a postupně jsem si uvědomoval, že všechny ty řeči o čisté krvi jsou jen snůška nesmyslů a že jsou součástí Voldemortovy propagandy. Víš vůbec, Pottere, jak se dědí magie?”

Harry v té chvíli zauvažoval, jak se vlastně od fingované Brumbálovy smrti dostali až sem, ale rozhodně nechtěl Malfoye přerušovat. V životě by ho nenapadlo, že zrovna oni dva budou nad sklenkou whisky diskutovat o otázkách čisté krve. Ach ano, čistá krev – Malfoy se ho ptal, jak se dědí magie. Věděl to, Hermiona jim to kdysi zaníceně vysvětlovala.

“Um, údajně je to otázka černé a bílé – geny pro magii buď zdědíš, nebo ne. Dvěma čarodějům se spíš narodí dítě s magií, ale čarodějové se mohou narodit i mudlům, kteří měli nějakého kouzelníka mezi předky, i když o tom často nemají tušení… Každopádně to, jak je potomek silný, to už na magické síle rodičů nezáleží. A proto nedává smysl tvrzení, že by se kouzelnická krev mohla nějak pošpinit, jak hlásal Voldemort,” dostal ze sebe Harry. Hermiona by na mě byla pyšná, pomyslel si.

Malfoy ho sledoval s nezastíraným údivem. “Překvapuješ, Pottere. To máš od Grangerové, co? Je to přesně tak, jak říkáš, i když by se to dalo říct o dost elegantněji. Každopádně dokud se nepřestaneme rozmnožovat, byť s mudly, nemůžeme vymřít ani oslabit naši moc,” shrnul celou teorii.

“Tohle samozřejmě Pán zla věděl a jsem si jistý, že to nejspíš věděl i můj otec, ale evidentně jim na tom vůbec nezáleželo. Pán zla chtěl moc, chtěl ovládnout kouzelnický svět a k tomu potřeboval následovníky, vliv a prostředky. A samozřejmě, že nejvíc prostředků a vlivu v kouzelnickém světě měly nejstarší rody, takže postavil svoji politiku tak, aby se líbila těm správným kouzelníkům. Je jenom logické, že si vybral posedlost čistou krví. Pro čistokrevné rody je to jako mantra, i když už se dávno prokázalo, že to není pravda. Myslím, že tomu spousta z nich odmítá věřit prostě jen z principu.”

Harry byl naprosto uchvácen. Opravdu tohle byl Draco Malfoy, ten, který nenáviděl Hermionu jen proto, že se narodila mudlovským rodičům? Nedalo mu to. “Proč jsi tedy tak nesnášel všechny mudlorozené?”

Malfoy se ušklíbl. “Vychovali mě v tom. Navíc do nějakých patnácti let jsem tomu opravdu věřil, než jsem zjistil, jak to skutečně je. Byly to obyčejné předsudky. Proč myslíš, že lidé nesnáší homosexuály?”

Och, jistě. Dursleyovi nenáviděli cokoliv, co neodpovídalo jejich představám o tom, co je normální, a homosexualita jim připadala zhruba stejně odporná jako magie. Proto měl taky Harry tak dlouhou problém přiznat si, že je gay. Fakt, že ho přitahují muži, vnímal jako něco zvráceného, špatného, odsouzeníhodného… Aniž by to mělo reálný důvod.

“Chápu.” Jeho svět se právě otřásal v základech, takže si raději zavdal pořádný lok whisky. “Jak se vlastně Voldemort a Smrtijedi staví k homosexualitě?”

Malfoy se znechuceně ušklíbl. “Co bys tak řekl?”

“Och. Rozumím.”

“To samozřejmě taky hrálo roli v mém rozhodnutí nebýt dál Smrtijedem. Právě o těch prázdninách jsem si ujasnil, že definitivně jsem gay. Předtím jsem spal s holkama a nebylo to špatné, ale… no, však tobě to nemusím vysvětlovat. A pak jsem se vyspal s klukem. Asi si umíš představit, jak jsem byl po tom uvědomění vyděšený. Bylo mi jasné, že pokud Voldemort vyhraje, budu muset svoji orientaci do konce života tajit.”

“Takže ses rozhodl změnit strany.”

“Mohl bych ti říct, že ano, že to bylo takhle jednoznačné. Že jsem si uvědomil, jak je špatné nesnášet mudly a mudlorozené a jak chci mít šanci na šťastnou lásku. Jenomže… v něčem jsem vyrůstal celý svůj život a navzdory tomuhle všemu Voldemort nabízel skutečnou moc. Kdyby opravdu uchvátil kouzelnický svět, naše rodina by získala ještě mnohem větší vliv, než do té doby měla, a kdybych opravdu zabil Brumbála, dostalo by se mi neuvěřitelných poct. Nejspíš bych už nikdy nemusel hnout ani prstem a jen bych se koupal v luxusu.”

Malfoy se na něj po těch slovech podíval vyzývavě, ale Harry si všechny své názory moudře nechal pro sebe a čekal, dokud nebude pokračovat. Netrvalo to dlouho.

“Jenže… jsem opravdu nechtěl zavraždit Brumbála a taky jsem čerstvě objevil radosti sexu s muži a nechtěl se jich vzdát. Znovu připomínám, že mi bylo šestnáct, takže moje priority se tehdy rozhodně netýkaly politiky a toho, co je obecně správné. Byl jsem naprosto sobecký. Což, troufám si tvrdit, se nezměnilo doteď.”

“Co jsi udělal, když sis uvědomil, že nechceš být dál Smrtijed?”

“Za otcem jsem jít nemohl, protože by mě nejspíš zabil jen za to, že jsem gay, a matku jsem do toho pro jistotu nechtěl zatahovat. Šel jsem za Severusem a řekl mu, že chci utéct do zahraničí.”

Harry se vzpamatoval z prvotního šoku a zeptal se: “Asi jsi netušil, že ve skutečnosti je na Brumbálově straně?”

“Upřímně? Bylo mi to jedno. Věřil jsem, že Severus je především na své vlastní straně. Byl vždycky šíleně tajemný a nedal se snadno prokouknout, ale taky byl neuvěřitelně inteligentní a jako můj kmotr ke mně měl tak trochu otcovský vztah. Jediné, co jsem věděl, bylo, že mu můžu věřit a že mi dokáže pomoct.”

“Takže jsi původně nechtěl změnit strany. Chtěl jsi utéct.”

“Přesně tak. Neměl jsem tehdy o Brumbálovi moc dobré mínění, a když jsi zároveň byl jeho želízko v ohni ty, no… Nevěřil jsem, že by mohl mít šanci vyhrát.”

“Proč jsi tedy změnil názor?” Malfoyovo vyprávění bylo tak napínavé, že mu doslova visel na rtech.

“Severus se mě zeptal na mé důvody pro útěk. Bál jsem se mu říct to o té homosexualitě, protože jsem měl strach, že na mě změní názor, ale přiznal jsem, že nechci zabít Brumbála. Měl jsem neurčitý pocit, že je rád, i když se to snažil maskovat. Teď vím, že když se ze mě stal Smrtijed, muselo ho děsit, že jednou bude stát proti mně, když jeho skutečná loajalita patřila Brumbálovi. Mohl mi jednoduše pomoci utéct, ale on se snažil najít nějaký způsob, abych nemusel opustit úplně všechno.”

Bylo zvláštní slyšet, že Severus Snape byl schopen takového citu, jako je láska. Přestože, uvědomil si Harry náhle, tohle vlastně vyšlo najevo už dřív, v souvislosti s jeho matkou… Zatřepal hlavou. Ne, na to teď vážně nechtěl myslet.

“Nemohl ti přece jen tak zničehonic prozradit, pro koho skutečně dělá, ne? Určitě by nebyl tak hloupý. Mohl jsi mu lhát…”

Tentokrát se na Malfoyově tváři objevila jakási hluboká bolest. “No, evidentně měl stejný názor. Dnes už chápu, proč udělal, co udělal, ale tehdy jsem ho za to docela silně nenáviděl… Dal mi do pití veritasérum, bastard jeden,” vyplivl znechuceně.

Harry si pomyslel, že to je od kmotra dost děsivé jednání. Nedokázal si představit, že by Sirius něco takového udělal. Jenomže… Jenomže oni byli Nebelvíři a tohle byl zase zmijozelský způsob a Snape na rozdíl od Siriuse válku přežil. Potlačil ostré bodnutí na srdci a gestem pobídl Malfoye, aby pokračoval.

“Ptal se mě, proč jsem si to rozmyslel, proč nechci být Smrtijed a proč chci utéct, a já mu pod veritasérem samozřejmě všechno řekl, od Brumbála až po to, že jsem gay. Dokonce jsem přiznal, že mě matka pobízela. Nenáviděl jsem ho za to. Měl na mě v tu chvíli tolik informací, že kdyby je předal Voldemortovi, smrt by pro mě a pro matku byla ta nejlepší možnost.”

Harry se zachvěl. Poslední věta mu připomněla, jak byla celá ta válka hnusná, jak se všichni příšerně báli a jak nikdo nemohl věřit ani svým nejbližším.

“Jenomže on to nevyužil proti mně. Když zjistil, že mi může věřit, řekl mi, že existuje možnost, že bych nemusel utíkat. Byl jsem zvědavý a on mi přiznal, že ve skutečnosti dělá pro Brumbála a že má jeho důvěru, takže může zařídit, abych zaujal místo po jeho boku. Nabídl mi pozici špiona pro Řád.”

“Co tě přesvědčilo to vzít?”

“Severus věřil, že vyhrajeme. Netušil jsem, proč je o tom tak přesvědčený, ale docela to na mě zapůsobilo. On se nenechá jen tak lehce zmanipulovat, znáš ho. Hlavně mi ale slíbil, že se postará o to, abychom já ani moje matka nebyli odsouzeni, až se tak stane.”

Harry se snažil vstřebat všechna zjištění, která slyšel. “Díky. Za to, že jsi mi to řekl.”

Malfoy se ušklíbl. “To jsem ale trochu odbočil od vraždy Brumbála, co? Takže k tomuhle. Nejspíš tě nepřekvapí, že to napadlo Severuse. Pořád na mě visel ten úkol zabít Brumbála, což jsem neměl šanci zvládnout, a jeho zase Pán zla čím dál víc podezíral ze zrady. Jednou se mě Severus zeptal, jestli jsem schopen kouzlit beze slov, protože ho napadlo, že by bylo možné zabít Brumbála jen naoko. Rozumíš, vyslovit inkantaci Avada kedavra, ale v duchu si myslet něco jiného a seslat zároveň kouzlo beze slov. Tvrdil, že by to mělo jít.”

Ano, Harry věděl, že to fungovalo, protože přesně takhle se to nakonec událo.

“Zkoušel jsem to, ale bylo to zatraceně těžké. Severus mi řekl, že to trénoval a že by toho byl schopen, jenže ten úkol ležel na mně. Nakonec jsme vymysleli tu lest s Neporušitelným slibem. Přesvědčil jsem Severuse, že moje matka mě nikdy neprozradí a že pokud jí přiznám, že jsem zběhl, pomůže mi, takže jsme ji do toho zapojili taky. Doteď to považuji za naprosto geniální plán – moje matka s sebou vzala tetu Belatrix, pravou ruku Pána zla, aby mu o všem mohla pěkně zatepla poreferovat, a pak už jsme jen sehráli divadýlko, aby nebylo pochyb o Severusově loajalitě. Slib moje matka formulovala tak, aby byl dostatečně vágní a nezaznělo tam přímo, že jde o zavraždění Brumbála, takže Severus slíbil, že mi pomůže s mým úkolem, ale vlastně nebylo řečeno s jakým.”

Tohle byla pro Harryho novinka. Věděl, že Snape vraždou Brumbála potvrdil svou pozici u Voldemorta, ale netušil, že s Malfoyem skládali nějaký Neporušitelný slib. Zdálo se, že to měli perfektně promyšlené.

“Páni. Už nikdy nebudu Snapea podceňovat,” přiznal Harry.

Malfoy se zakřenil. “Je trochu děsivý, uznávám. Ale díky tomu jsme oba v očích Pána zla pořádně stoupli. Já ho sice nezabil, ale vymyslel jsem ten trik se skříní, aby se mohli Smrtijedi dostat do Bradavic, a to Voldemorta taky docela ohromilo.”

“A Brumbál se pak společně s námi mohl v klidu věnovat hledání viteálů, aniž by o tom měl Voldemort nejmenší tušení. Tuhle část už znám,” dořekl Harry.

Malfoy se odmlčel a zvláštně se na Harryho podíval. “Pottere… To, co jsem ti dneska řekl, jsem ještě nikdy nikomu nevyprávěl. Bezpochyby za to může alkohol a emocionální nestabilita způsobená dnešním článkem, takže doufám, že to nezneužiješ a necháš si to pro sebe.”

Harry se mu zadíval přímo do očí. “Nechám si to pro sebe. Slibuju.”

Malfoy do sebe hodil poslední kapku whisky, zvedl se z křesla, natáhl ruku směrem k Harrymu a vyzývavě se usmál. “Ložnice?”

Předchozí příspěvek
Napsat komentář

komentáře 3

  1. ester

     /  23.12.2016

    Z Draca je priam kladny hrdina☺

    Odpovědět
  2. Wow…to byla velmi silna intimni chvile. O.O Perfektni.

    Odpovědět
  3. sisi

     /  17.8.2019

    To by se mohlo čekat už od JKR, nechat jako zemřít nějakého dvojníka, nebo panáka s podobou Brumbála. Mezitím by se Brumbál někde v klidu potají doléčil se svou rukou a posléze se mohl přidat k lovu viteálů. Ale ne, originál to moc zkomplikoval. Děkuji za parádní kapitolu plnou ohnivé whiskey, vzpomínek a bolesti v srdci. Naštěstí Harry má talent onu bolest v brzku zaplašit.

    Odpovědět

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: