ygritte: Albus ex machina – Kapitola 8 – Invictus: Neporažený

Odkaz na povídku: https://snarryworld.wordpress.com/trilogie-od-starcrossed/invictus-neporazeny/ – tahle trilogie od StarCrossed je nejspíš mojí vůbec nejoblíbenější Snarry, ačkoliv poslední díl je už asi navždy nedokončený. To, co bylo napsáno, je však úžasné i s otevřeným koncem.

Než se nadál, bylo tady úterý a s ním i třetí lekce Soubojnického klubu. Rozhlédl se po vypolstrované učebně. Do začátku hodiny zbývalo ještě několik minut a studenti se postupně scházeli a usazovali podél stěn.

Jeho pohled sklouzl na Malfoye stojícího opodál. Stál se založenýma rukama, opíral se o zeď a tvářil se znuděně. Harry přemýšlel, jestli je ve skutečnosti stejně nervózní jako on sám. A nebylo to kvůli jejich malé sázce.

Uvědomil si, že nemá obavy z toho, co by s ním Malfoy prováděl, pokud by vyhrál. Během jejich schůzek mu k tomu nikdy nedal žádný důvod. Nikdy neprojevil žádné sklony k sadismu nebo jakémukoliv ubližování. Ať už se k sobě mimo ložnici chovali jakkoliv, v posteli byl Malfoy pozorný milenec a vždycky si dával záležet, aby si to Harry užil. Jakoby to bylo otázkou jeho osobní cti.

Samozřejmě si byl velice dobře vědom, že pokud Malfoy vyhraje, určitě ho bude chtít ojet. Překvapivě ho to neděsilo ani necítil odpor. Sice si nemyslel, že by si to mohl vyloženě užít, ale nejspíš se nemusel bát, že by to bylo extrémně nepříjemné.

Ne, nebyl nervózní kvůli tomuto. Bál se, že když prohraje, mohl by ztratit důvěru a respekt svých žáků. To ho prve nenapadlo. Vždyť on ty studenty učil, jak bojovat, v jejich očích byl Chlapec-který-zabil-Voldemorta, co když se jejich pohled změní, pokud bude poražen? Měl jednoduše strach, že je zklame.

Hodiny v místnosti ukazovaly, že je čas začít. Potlačil svoje obavy a předstoupil před studenty.

“Vítám všechny, kteří dnes přišli na třetí lekci kouzelnického souboje. Než se znovu rozdělíte do dvojic a začnete trénovat, rád bych, abyste věnovali pozornost mně a profesoru Malfoyovi,” musel se hlídat, aby se při těch slovech neušklíbl. Z jeho úst to znělo zvláštně. “Předvedeme vám nyní, jak takový souboj vypadá v praxi.”

Třídou to zašumělo a mnohé oči se upřely na blonďáka. Harry si s potěšením všiml, že Malfoy v obranné reakci téměř neznatelně přitáhl své založené ruce ještě blíž k tělu. Vědomí, že není jediný, kdo je nervózní, ho povzbudilo.

“Avšak. Stejně jako vy ani my nebudeme nyní používat bojové kletby. Přestože to mnozí z vás nejspíš netuší, ve škole jsme s profesorem Malfoyem nebyli právě nejlepší přátelé. Vlastně,” pohlédl s lehkým úsměvem na svého někdejšího rivala, “jsme strávili spoustu času tím, že jsme si vzájemně prováděli nejrůznější naschvály.” Pár žáků se zatvářilo překvapeně.

Harry pokračoval: “Ne, že bych snad sobě nebo panu Malfoyovi nevěřil v sebeovládání,” odpovědí mu bylo Malfoyovo zdvižené obočí, “ale pro jistotu nebudeme riskovat, že bychom se nechali při souboji příliš unést. V rámci bezpečnosti a také zachování této místnosti v celku budeme tedy při souboji používat jen kouzla na úpravu vzhledu, stejně jako vy při tréninku.”

 

Naznačil studentům, aby se přesunuli ke zdem učebny a posedali si na zem. Poté přešel k lavičce, kde si odložil hábit, aby se mu lépe bojovalo. Naklonil se k Malfoyovi a zeptal se ho: “Připraven?”

“Já vždycky. Nemáš nejmenší šanci,” odpověděl sebevědomě. Pak se naklonil k Harrymu blíž a tiše dodal: “A pak si tě pořádně vychutnám.”

Harry se zachvěl, ale rychle se ovládl a potichu odvětil: “Smiř se s tím, Malfoyi. To ty budeš můj.”

Malfoy se v odpověď jen přezíravě ušklíbl a stejně jako předtím Harry i on si odložil hábit. Pak každý z nich zamířil na opačnou stranu učebny.

Studenti se tvářili natěšeně a napjatě očekávali souboj.

Harry zaujal svou pozici a sledoval Malfoye, který ho na své straně místnosti ledabyle následoval jen o sekundu později. Byli připravení.

“Pane Scotte, odpočítejte nám to, prosím,” nařídil Harry jednomu z opodál stojících studentů, aniž by odvrátil oči od Malfoye.

Neodvážil se to odpočítat sám. Malfoy byl Zmijozel, takže tu byla možnost, že začne dřív, než bude souboj odstartován oficiálně. A Harry na to chtěl být připraven.

“Takže, ehm… TŘI,” pustil se do toho student jménem Scott.

Malfoy si líně protáhl šíji. Harry se zhluboka nadechl a zaujal postoj.

“DVA.”

Malfoy se pousmál a zvedl obočí. Harry zúžil oči a napřáhl hůlku v očekávání předčasného útoku.

“JEDNA.”

Malfoy na něj laškovně zamrkal. Harry na poslední chvíli spolkl své Protego.

Takže Malfoy nepodvádí. Zatím.

“TEĎ!”

Oba naráz na sebe vypálili kouzlo a oba naráz úspěšně odvrátili protivníkův útok. A znovu zaútočili. A ještě jednou, tentokrát už každý jindy.

Následujících pár minut mezi oběma duelanty létaly proudy barevného světla a jiskry z odblokovaných kleteb tak rychle, že studenti neměli šanci sledovat, co se děje. Šlo o něco zcela jiného, než při začátečnických pokusech žáků. Harry Potter i Draco Malfoy byli s uměním souboje velmi dobře obeznámeni.

První zásah se podařil Harrymu. Malfoy ještě odkláněl předchozí kletbu, když ho zasáhla další. Jak ucítil zašimrání kouzla na hlavě, bezděky se volnou rukou dotkl svých nyní sytě zelených vlasů. Harry se už předem rozhodl, že na svého protivníka nepoužije žádnou úpravu, která by ho vyloženě ztrapnila. Účast v souboji bral od Malfoye jako laskavost, i když byla podmíněná sázkou. Takže žádná růžová ani motýli, rozhodně ne pro přiznaného homosexuála. To by mohlo mít katastrofální důsledky.

Malfoy zintenzivnil své útoky a brzy Harry ucítil zašimrání i na své hlavě. Nenechal se tím rozptýlit a pokračoval v boji. Cílem bylo úspěšně použít na protivníka pět libovolných vzhledových kouzel. Studentům takový duel nikdy nezabral víc než deset minut, ale s jejich zkušenostmi to nebyla taková brnkačka.

Druhé kouzlo úspěšné seslal jako první Malfoy. Podle zvláštního zabrnění očí Harry odhadl, že se mu právě změnila barva duhovek. Dohnat se mu to povedlo až o pár minut později.

Ve víru boje si Harry uvědomil, že se neuvěřitelně baví. Promerlina, tohle by rozhodně měl dělat častěji. Adrenalin mu proudil žilami obdobně, jako během famfrpálových utkání o pohár. Vždyť už to bylo pořádně dlouho, co nebojoval, naposledy, když trénoval s bystrozory někdy před dvěma lety.

Postupně padla třetí kouzla, tentokrát Malfoyovi postavil vlasy na hlavě, takže tvořily číro. Pomyslel si, že by z něj byl docela pěkný pankáč. Harrymu se mezitím změnila barva košile na stříbrnou.

Během souboje se k sobě postupně přibližovali, takže dráha kleteb byla kratší a kratší a kouzla létala rychleji a rychleji. Teď zblízka si Harry všiml, že Malfoy začíná být zpocený, a byl rád, že v tom není sám. Musel si přiznat, že ho překvapilo, že byl Malfoy takhle dobrý. On sám absolvoval klasický bystrozorský výcvik, ale Malfoy podle všeho taky musel projít nějakým tréninkem. Možná vážně byla pravda, že ho během války učil Snape, proběhlo mu hlavou.

Když si uvědomil, že jeho kalhoty změnily barvu na zmijozelskou zelenou, přestal přemýšlet nad původem Malfoyových dovedností a plně se zaměřil na boj. Záhy dohnal Malfoyův náskok, když mu jeho bílou košili změnil na potrhané tričko. Rozhodl se z něj udělat kompletního pankáče, jaké potkával v Manchesteru – až se Malfoy uvidí v zrcadle, raní ho mrtvice.

Zbývalo poslední kouzlo a boj stále vypadal velice vyrovnaně. Oba přešli na obrannou taktiku, takže padalo mnohem méně útočných kleteb na úkor udržování štítu. Ani jeden nechtěl prohrát. Harry cítil, jak mu krev hučí ve spáncích, rozpumpovaná adrenalinem. Byl rozhodnutý vyhrát.

Poslední kouzlo mělo změnit materiál Malfoyových kalhot na černou kůži. Snažil se vrhat kletby za sebou tak rychle, jak to jen šlo, když vtom se Malfoyovi prudce rozšířily oči, rukou si sevřel hruď a padl na kolena, ve tváři bolest.

Harryho zaplavil strach a okamžitě se vrhl směrem k němu. “Malf..”

Najednou se Malfoy bleskově napřáhl a otevřel ústa ke kletbě. V tu ránu Harrymu došlo, že šlo jen o lest, a okamžitě vrhl své vlastní kouzlo. Jen zlomek sekundy před tím, než Malfoyovy kalhoty změnily svůj vzhled, ucítil zabrnění –

V klíně..?

Hodil zděšený pohled na Malfoye, který před ním klečel na zemi, zhluboka dýchal a tvářil se velice samolibě. Sice mu to trochu kazilo zelené číro a propocený outfit člena punkrockové kapely, ale i tak vypadal, jako by právě Zmijozelu vyhrál školní pohár.

Náhle však změnil svůj výraz na zkroušený, postavil se a natáhl k Harrymu ruku. “Gratuluji k vítězství, Pottere,” prohlásil s úšklebkem.

V tu chvíli propuklo čtyřicet studentů, kteří až dosud seděli jako myšky, v hromový jásot a začali Harrymu aplaudovat.

Jeho zmatek nejspíš vyzařoval z očí, protože si ho Malfoy přitáhl blíž k sobě a zašeptal: “Před studenty jsi vyhrál, dobře? Tak se tvař vítězně.”

Harry posléze zaúkoloval své studenty, aby po zbytek lekce opět bojovali pomocí kouzel krásy, a sám zamířil do rohu místnosti za Malfoyem, který se tam právě prohlížel ve vyčarovaném zrcadle.

“Co to má, do háje, být, Pottere?!” prskal, když v odrazu studoval svůj účes. “Vypadám jako kohout. A ty kalhoty? To je pěkně úchylné. Doufám, že mi tím nechceš říct, že se ti něco takového líbí!”

Harry se rozesmál. “Tomu se říká punk, Malfoyi. Jde o druh hudby a tohle je styl jeho příznivců. Každopádně osobně v tom nemám žádnou oblibu, jestli tě to uklidní.”

Malfoy rozhodně nevypadal uklidněně, naopak se tvářil, že se každou chvíli pozvrací. Avšak nedalo mu to a kouzla prozatím neukončil. Harry se zaměřil sám na sebe. Že ho Malfoy oblékl do zmijozelských barev, pochopil okamžitě, mnohem více ho však překvapilo, že jeho vlasy byly pořád stejně černé jako obvykle. Zašimrání na hlavě totiž neznačilo změnu barvy, ale účesu. Měl teď vlasy ulíznuté dozadu tak, jak to nosil Malfoy na škole. Přiblížil se k zrcadlu, aby si prohlédl své oči.

Byly světle, světlounce modré. Malfoy se evidentně nacházel ve stejné fázi průzkumu, protože stál v bezprostřední blízkosti zrcadla hned vedle Harryho.

“Vypadám jako upír!” obvinil ho Harry.

“Moje oči mají odstín čerstvé žáby v láku!” řekl v té samé chvíli Malfoy.

Oba se na sebe podívali a dali se do smíchu. Harryho vlasy a oči opravdu připomínaly upíra a Malfoyovy oči měly typicky potterovský odstín. Bylo s podivem, že si Malfoy vybavil tu trapnou Ginnyinu valentýnku z dávnověku.

O pár mávnutí hůlkou později se jejich vzhled vrátil zase k normálu. Teprve v tu chvíli si Harry uvědomil, že Malfoy vlastně použil nějaké neznámé kouzlo na jeho rozkrok.

“Uhm, Malfoyi, cos mi to provedl… tam?” zeptal se a současně cítil, jak se jeho tváře zbarvují do červena.

Malfoy se potměšile usmál a odvětil: “Jen se podívej sám, Pottere.”

“Tady?!”

“Samozřejmě můžeš počkat až po skončení lekce.”

Harry se krátce zamyslel, jestli má dost trpělivosti, aby čekal tak dlouho, načež se beze slova otočil čelem ke zdi, aby studenti nemohli vidět, co dělá. Zatnul břicho, odtáhl kalhoty a podíval se dolů.

“Malfoyi!!!”

Dotyčný se v odpověď jen zasmál a snažil se nahlédnout tam taky. “Myslím, že je to rozkošné.”

“Vypadám tam jako ty!” rozčiloval se Harry při pohledu na své pubické ochlupení, které právě teď bylo platinově blond.

Rychle tím směrem zamumlal Finite incantatem a zase se otočil zpátky do místnosti. Poté, co se oba posadili na zem zády ke zdi a začali sledovat bojující studenty, vrátil se Harry ke klíčové otázce.

“Proč jsi mě vlastně nechal před studenty vyhrát?”

“Protože jsi učitel, který vede Soubojnický klub, a taky protože jsi Harry Potter. Kdybys prohrál, mohlo by to některé studenty připravit o jejich mladické ideály. Navíc bez úskoku bych tě nejspíš neporazil a předpokládám, že jako beznadějný Nebelvír nechceš své studenty učit vyhrávat podvodem, i když podle mě to k soubojům v opravdovém světě patří,” vypočítával Malfoy všechny důvody na prstech.

Harry se překvapeně otočil na Malfoye, který však dál upíral svůj pohled na bojující studenty, jako by se nechumelilo. Vysvětlení, proč ho nechal naoko vyhrát, odhalovalo, že nad tím Malfoy nejspíš dopředu přemýšlel.

“To teda… díky, Malfoyi.”

“Neboj, Pottere, hodlám si to vybrat,” odvětil Malfoy a on v těch slovech poznal připomínku jejich sázky.

Zachvěl se.

Následující příspěvek
Napsat komentář

komentářů 9

  1. niktoska

     /  12.12.2016

    Ako mám po tomto vydržať do zajtra??? Ešte šťastie že je to len do zajtra a nie nejaký týždeň či mesiac.

    Odpovědět
    • ygritte

       /  12.12.2016

      Následující kapitolku mám já osobně moc ráda, i když tam možná nebude přesně to, na co se těšíš ;-) trochu se podíváme do minulosti. Na Draca, Severuse, Brumbála…

      Odpovědět
  2. Achája

     /  12.12.2016

    Geniální, náramně se bavím jako každý den:-D

    Odpovědět
  3. Vai

     /  12.12.2016

    taky bych se nezlobila, kdyby se cela povídka nahrála zaráz :D protože jestli je toto prvotina, tak se tesim, jak budeš psávat časem, protože se vážně bavím :D

    Odpovědět
    • ygritte

       /  12.12.2016

      Och, díky! Doufám, že o vánočních svátcích bude na psaní víc času, tak snad brzy přijde něco dalšího… :)

      Odpovědět
  4. ester

     /  23.12.2016

    Pacilo sa mi, ako to Draco diplomaticky zariadil, ze vyhral a pritom nezhodil Harryho ☺

    Odpovědět
  5. Ooo boze, to melo neskutecny smrnc! Bylo to svizny a zatracene napinavy! Super ^_^

    Odpovědět
  6. sisi

     /  17.8.2019

    Tak, tak nějak jsem si to představovala, když měli mít soubojnický klub ve druhém ročníku s profesorem Lockhartem, a ono to krásně vyšlo až tady. Blahopřeji, dobrá práce. Těším se na pokračování.

    Odpovědět

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: