ygritte: Albus ex machina – Kapitola 4 – Upřímné přiznání (spasí duši, ale zkazí pověst)

Odkaz na povídku: http://www.fantasmagorium.net/povidky/povidky-uprimne_priznani.php – krátká a vtipná záležitost, řekněme, že Snarry, ale rozhodně nejen to :)

Brumbálův Velikonoční večírek byl tady. Velká síň, která posledních několik dní zela prázdnotou, byla v této chvíli opět k prasknutí zaplněná studenty, profesory a jejich hosty. Výzdoba sálu i tentokrát odpovídala ředitelovu typickému vkusu, což znamenalo, že sál působil poněkud přeplácaně. Kam až oko dohlédlo, nacházeli se králíčci, kuřátka, velikonoční vajíčka, čerstvé květiny a barevné girlandy. Harry v sobě musel zadusit smích, když si všiml, že součástí výzdoby skutečně jsou i obávaní čokoládoví zajíčci. Několik studentů již tou dobou bylo postiženo chlupatou ušatostí.

Profesorský stůl i nyní stál na svém obvyklém místě, avšak kolejní stoly byly nahrazeny množstvím menších stolečků rozmístěných po okrajích sálu tak, aby se uvolnilo místo pro taneční parket. Všichni už byli na svých místech a očekávali zahájení večírku.

Když se Brumbál na svém místě vztyčil, hluk v síni rázem utichl a všechny oči se upřely na něj.

“Všechny vás srdečně vítám na Velikonočním večírku! Nezvykejte si na něj, neboť ho letos pořádáme zcela výjimečně. Jak jistě víte od prefektů, první dvě hodiny zítřejšího vyučování nám z toho důvodu odpadají, aby se studenti i učitelé měli možnost dosytosti vyspat, ale pevně doufám, že na třetí hodiny nastoupí všichni studenti svěží a nebudou využívat večírek jako výmluvu pro svou nepozornost.”

Aby svým slovům dodal důraz, odmlčel se a postupně přelétl pohledem všechny studentské stoly. Harryho napadlo, že je obdivuhodné, jak autoritativně Brumbál působí, i když na sobě má společenský hábit v limetkové barvě s fialovými hvězdičkami.

“Přestože možnost oslavit společně příchod jara je pro mne potěšením sama o sobě, důvodem tohoto večírku jsou především změny v našem profesorském sboru. Jak jistě všichni víte, dnes je poslední den tohoto školního roku, kdy je s námi v Bradavicích profesor Snape. Protože se v následujících měsících potřebuje naplno věnovat dokončení svého impozantního výzkumu o bezhůlkové magii, výuku lektvarů za něj, zítřkem počínaje, přebírá náš velmi úspěšný absolvent Draco Malfoy. Berte tedy večírek jako rozloučení s profesorem Snapem a zároveň přivítání profesora Malfoye.”

Po vyřčení toho jména se rozlehlo špitání a většina pohledů zamířila na nového učitele. Malfoyovi se po tváři rozlil jemný ruměnec. Naopak Snape se už od začátku proslovu tvářil navýsost otráveně, bezpochyby proto, že večírky z duše nenáviděl, a fakt, že tento je pořádán na jeho počest, bral nejspíš jako osobní urážku.

Sálem se rozlehl nesmělý potlesk, který rychle nabíral na intenzitě. Když se studenti opět ztišili, Brumbál se znovu ujal slova a tentokrát se obrátil přímo na Snapea.

“Severusi, myslím, že mluvím za všechny, když ti popřeji mnoho štěstí s tvou prací. Osobně se nemohu dočkat, až si tvou publikaci přečtu, a jen doufám, že na mě nebude příliš složitá.”

Po Snapeově tváři přeběhlo něco jako potěšení, když řediteli nezvykle mírně odpovídal: “Budu se snažit, Albusi.”

Ředitel se na něj vřele usmál a pokračoval: “Současně bych chtěl popřát velkou dávku štěstí, síly a trpělivosti naší nové posile. Nepochybuji o tom, že se této výzvy zhostíš na jedničku, Draco.” Mladík lehce kývl hlavou, jako by o tom neměl nejmenší pochyby. “A pokud bys náhodou cítil, že výchova a vzdělávání výkvětu kouzelnického světa je otravnější, než jsi předpokládal, vždycky se můžeš uklidňovat tím, že za deset týdnů je po všem.”

“A teď už vás nebudu zdržovat, určitě se nemůžete dočkat, až konečně přestanu tlachat a vy se budete moci vrhnout na parket. Nechť tedy zábava započne!”

Studenti zběsile tleskali a kapela začala hrát. Večírek byl zahájen.

Harry se naklonil k Hermioně, která seděla vedle něj. “Jsem rád, že jste přišli.”

“Já taky. Bradavice ve mně vždycky vyvolávají tolik vzpomínek. Je neuvěřitelné, že tady teď učíš!”

“Jo, taky tomu nemůžu uvěřit. Vlastně,” v očích mu nadšením zajiskřilo, “o víkendu jsem přemýšlel a rozhodl jsem se, že zase založím Soubojnický klub. Víš, jak jsme měli kdysi s Lockhartem, jenom… no, lepší,” zakřenil se.

“To zní úžasně!”

“Nechápu, že mě to nenapadlo dřív. Asi proto, že za nás to nebylo a ta jediná zkušenost pro mě byla dost traumatizující, takže jsem se ji snažil zapudit.”

Hermiona svraštila obočí ve snaze připomenout si zmíněnou událost. Přeci jen, stalo se už to před patnácti lety! “No jo, vzpomínám si. Tehdy se ukázalo, že ovládáš hadí řeč, když na tebe Malfoy poštval toho hada.”

“Jo, a celá škola si o mně pak myslela, že jsem Zmijozelův dědic,” zasmál se Harry při té vzpomínce. “Je to už tak strašně dávno, skoro jsem na to zapomněl.”

“Každopádně je to skvělý nápad. Máš už vymyšlené, jak to provedeš?” zeptala se ho zvědavě.

Měl. Rozhodl se, že klub otevře jen pro šesté a sedmé ročníky. Už tak to znamenalo jeden večer v týdnu a víc tomu obětovat nemohl. Každé pondělí měli porady sboru a potřeboval si ponechat nějaký čas na opravu úkolů, přípravu do hodin a mimo jiné chtěl mít i trochu času sám pro sebe. Popsal svůj plán Hermioně.

“Já myslím, že i tak toho budeš mít nad hlavu, podle mě se přihlásí skoro každý. Učit se bojovat od Chlapce-který-přežil…” uchichtla se.

Zaškaredil se na ni. Nesnášel tu přezdívku a ona to moc dobře věděla. “Nech toho, nebo z Chlapce-který-přežil brzy bude Chlapec-který-uškrtil-svou-nejlepší-kamarádku.”

“Ale no tak, ty toho naděláš,” škádlila ho. “S Brumbálem už jsi to probíral?”

“Myslíš klub? Ještě ne, chci si s ním promluvit v týdnu. O prázdninách jsem ho nechtěl obtěžovat, myslím, že má teď plné ruce práce s příchodem Malfoye. Pracovní smlouvy, zprávy pro Školní radu a tak.”

Jejich pohledy se svorně stočily na Draca Malfoye.

“Jak spolu vycházíte?” zeptala se ho dívka.

Harry se zamyslel. Uvažoval, co všechno z jejich podivných interakcí má své kamarádce povědět. Hermiona byla jeho nejbližší kamarádka a nejspíš jediný člověk, kterému se mohl svěřit, ale z nějakého důvodu se mu to teď nechtělo probírat. Přesto s ní chtěl o Malfoyovi mluvit, a to nebylo bezpečné probírat u stolu, kde dotyčný seděl.

“Nechceš si jít dát punč?”

“Jo, jasně,” odvětila s pochopením. Svůj odchod ještě oznámila Tonymu, který byl právě v družném hovoru o famfrpálu s profesorkou Hoochovou, a pak už společně zamířili ke stolu s punčem.

Harry jim oběma štědře nalil alkohol a navázal na jejich rozhovor.

“Víš, s Malfoyem je to teď tak trochu, uhm, zvláštní…”

“Zvláštní?”

“Vlastně myslím, že teď máme něco jako příměří, víš.”

“To je dobře, ne?”

“Jo, to je, jenže…” nervozně si prohrábl vlasy, “eh, víš, jak jsme si dva týdny zpátky dělali srandu a tys mi říkala, ať ti dám vědět, když… hm, když zamrzne peklo?” zašeptal a opatrně se rozhlédl kolem sebe, jestli je někdo neposlouchá.

Hermiona pokrčila čelo, když se snažila vzpomenout si na zmíněnou konverzaci. Vtom se její oči rozšířily poznáním a dívka se začala chichotat.

Harry protočil oči: “Prosím tě, nech si to. Už tak z toho mám trauma.”

“Ale no tak, nehraj si na stydlivku, Harry. Tak se ti díky Malfoyovi postavil, no a co.” Vtom se její oči rozšířily. “Došlo snad mezi vámi k něčemu?”

“Hermiono!!! Co si to o mně myslíš, samozřejmě, že ne!” zašeptal rozhořčeně. “Jen jsme vedli takovou trochu osobnější konverzaci, a navíc mě pořád rozrušuje ta záležitost s piercingem… Ale samozřejmě, že k ničemu nedošlo, vždyť Malfoy ani netuší, že jsem gay!”

Zatím, zazněl mu v hlavě dotěrný hlásek. Harry ho však okamžitě nemilosrdně utišil.

Hermiona se na něj po té spršce informací podívala trochu zmateně. “Jaký piercing, Harry? A co myslíš tou osobnější konverzací?”

Mladík si nešťastně povzdechl. “Malfoy má propíchnutou bradavku. A bavili jsme se o jeho preferencích v sexu. Každopádně na tom nezáleží, nehodlám se tím už zabývat a rozhodně se jím už nenechám znovu vyprovokovat! Merline, toho Malfoye mi byl čert dlužen.” Tím prohlášením zjevně považoval celou konverzaci za uzavřenou a přesunul se ke stolu s jednohubkami.

Kdyby se ohlédl, spatřil by, že se na dívčině obličeji usadil znepokojený výraz.

Hermiona s Tonym odcházeli kolem desáté. Harry je vyprovodil do svých komnat, protože jejich krby byly propojené, a teď se vracel bradavickými chodbami zpátky do Velké síně. Studenti od pátých ročníků výš měli prodlouženou večerku do jedenácti, takže večírek byl pořád ještě v plném proudu, a jemu přišlo nezodpovědné jít spát dřív než studenti.

Přesto se tou dobou cítil už trochu ospale a přemýšlel, jak se probrat. Když procházel kolem toalet, napadlo jej, že by si mohl trochu opláchnout obličej. Zadoufal, že ho studená voda osvěží a zároveň trochu potlačí účinky alkoholu. Ne, že by se cítil vyloženě opilý, ale ty tři skleničky punče na sobě přeci jen cítil.

Vešel do dveří a zamířil k umyvadlům. Vyhrnul si rukávy, pustil studenou vodu a nejprve si namočil ruce až po lokty. Hned poté sklonil hlavu a začal si oplachovat obličej. Právě, když měl oči plné vody, uslyšel spláchnutí v jedné z kabinek a následně postřehl, že se ten někdo postavil k vedlejšímu umyvadlu.

Dokončil mytí a vzhlédl. V zrcadle, které viselo nad umyvadlem, se jeho zelené oči setkaly s bouřkově šedými. Ten pohled ho naprosto překvapil svou intenzitou a donutil jej ustat v pohybu. Několik nekonečně dlouhých vteřin na sebe oba muži jen zírali v zrcadle, zatímco je obklopoval zvuk vody, která prýštila z kohoutku.

“Pottere.”

“Malfoyi.”

“Chci vědět, jestli se ti to líbilo.”

Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že Malfoy navazuje na jejich ranní rozhovor ohledně Harryho přiznání, že byl s mužem. To pochopení, na co se ho muž ptá, jej okamžitě rozechvělo. Stejně jako pravděpodobný důvod, proč se na to ptá.

“Já chci vědět, proč tě to zajímá.”

“To je tvoje otázka?”

“Ano.”

Opět zavládlo ticho, zatímco se oba muži pozorovali v zrcadle. Harry s pohledem stále upřeným do zrcadla zastavil vodu. Sledoval, jak Malfoy nakrčil během přemýšlení čelo a jak jeho ohryzek poskočil, když polkl. Pak konečně promluvil.

“Zajímalo mě, jestli jsi potenciálně přístupný dalšímu… experimentování s mužem.”

  1. Do. Prdele.

Vší silou se donutil nezalapat po dechu a snažil se zklidnit své najednou příliš rychle bušící srdce. Pro jistotu zavřel oči, když se nadechl k vlastní odpovědi.

“Já… jo, líbilo se mi to. Chci říct, líbí se mi to…” snížil hlas a téměř šeptem dodal: “Pokaždé.”

Tak. A je to venku.

Otevřel oči a jejich pohledy se znovu setkaly v zrcadle. V Malfoyově tváři se zračilo pochopení. Harry si bezděky olízl rty a viděl, jak na to druhý muž zareagoval prudkým zamrkáním. Přemýšlel, jestli je stejně vzrušený jako on sám.

Jako v transu pozoroval v odraze, že se Malfoy dává do pohybu a zastavuje se těsně za ním. Na krku nejprve ucítil horkost jeho dechu, kterou brzy vystřídaly žádostivé rty a zuby a pak už jej za boky uchopily ruce a zezadu se k němu prudce přitisklo druhé tělo. Velice vzrušené tělo, jak si vzápětí uvědomil. A v té chvíli přestal přemýšlet, zavřel oči a zasténal.

Napsat komentář

komentáře 4

  1. Achája

     /  8.12.2016

    Chudáci v pekle asi brzo umrznou:-D Je to velmi milé a čtivé, super.

    Odpovědět
  2. ester

     /  23.12.2016

    To bol krasny coming out….

    Odpovědět
  3. Aaaa, ten konec jako wow

    Odpovědět
  4. sisi

     /  17.8.2019

    Ten večírek se vážně povedl.Děkuji za krásnou kapitolu.

    Odpovědět

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: