ygritte: Albus ex machina – 3. kapitola – Quid pro Quo

Odkaz na povídku: http://patolozka.cz/index.php/cz/quid-pro-quo – příjemné oddechové Snarry, které se čte jedna radost. “Quid pro quo” v překladu znamená “něco za něco”, což se k téhle kapitolce perfektně hodí.

Na snídani do Velké síně se Harry dostavil až těsně před desátou. Jedl úplně sám, ale vůbec se tím netrápil. Předchozí noc za to rozhodně stála. Valentino – tak se jeho společník jmenoval – splnil veškerá jeho očekávání. Rozdali si to spolu hned několikrát a šli spát až se svítáním. Když Harry ráno odcházel, Valentino ještě spal. Nechal mu vzkaz, že byl úžasný, a zabouchl za sebou dveře.

Venku bylo i dnes překrásně. Bez rozmýšlení se hned po snídani vydal na procházku k jezeru. Nestačil udělat ani pár kroků po cestičce, když zleva uslyšel nezaměnitelný hlas: “Brýtro Pottere!”

S povzdechem se zastavil a sledoval, jak se k němu blíží jeho blonďatá zkáza. Když druhý muž přišel dost blízko, naklonil hlavu ke straně a zaměřil svůj pohled na Harryho.

“Slyšel jsi někdy o hřebenu? Možná by ti neuškodilo ho někdy použít,” rýpnul si Malfoy.

Harry si mimoděk zajel rukou do nezkrotných vlasů. Po příchodu tak spěchal na snídani, že se tentokrát o česání ani nepokoušel. Ne, že by to byl velký rozdíl. “Říkám tomu nedbalá elegance a patří to k mému osobnímu image,” odvětil.

“Já tomu říkám vrabčí hnízdo,” nenechal se odbýt blonďák. “Vlastně, docela by mě zajímalo, jestli máš tenhle účes všude?” Zase ten vyzývavý pohled.

Harry se tentokrát nehodlal nechat rozhodit. Cítil se dnes ve formě a nějakého Malfoye měl v malíku. I s jeho provokacemi.

Nechal otázku bez odpovědi a místo toho položil svou vlastní. “A co ty, jsi všude tak nepřirozeně blonďatý?”

Malfoy se na chvíli zarazil, ale nenechal se zaskočit na dlouho. Naklonil hlavu ke straně, přimhouřil oči a s náznakem úsměvu na rtech zareagoval: “Řeknu ti to, když mi to řekneš ty.”

“Fajn. Ale ty první.”

Malfoy si ho dlouhou chvíli měřil pohledem, než odpověděl. “Nejsou to jen vlasy, co je na mě sexy a platinově blond.”

Harry jeho sdělení přijal bez komentáře. Dal si na čas, než promluvil: “Nedbalou eleganci si nepěstuju jenom na hlavě.”

Malfoy se usmál. “Krásný zbytek dne, Pottere.”

“Nápodobně, Malfoyi.”

A takhle započala jejich malá hra.

Ta hra měla velice jednoduchá a nepsaná pravidla, která si Harry domyslel během prvních dvou střetů. Začínala v momentě, kdy jeden z nich položil otázku.

“Vážně máš piercing v bradavce?”

Poté byl na tahu tázaný. Když reagoval svou vlastní otázkou, znamenalo to, že na hru přistupuje.

“A slavný Chlapec-který-přežil má někde piercing nebo něco podobného?

Pokud vyzyvateli přišla druhá otázka adekvátní, vyslovil svou reakci…

“Piercing ne, ale mám takové menší tetování.”

… čímž si zasloužil odpověď na původní otázku.

“Překvapuješ, Pottere. Na piercing odpovídám ano. V levé bradavce.”

Přestože to nikdy nezaznělo nahlas, Harry si byl dost jistý, že právě zaleknout se otázky a neodpovědět by znamenalo prohru.

Během víkendu k podobným slovním přestřelkám došlo několikrát. Harry si znepokojeně uvědomil, že se na tyhle střety s Malfoyem těší. Bylo to zábavné a zároveň podivně vzrušující. Přestože většina otázek byla volena tak, aby způsobila rozpaky, některé se víc týkaly běžného života a byly vyvolané obyčejnou zvědavostí.

“Proč jsi šel učit do Bradavic? Přeci jsi prošel bystrozorským výcvikem.”

“A proč ty? Je mi jasné, že jako učitel si nevyděláš ani polovinu toho, co máš jako lektvarista v komerční sféře.”

“Severus mě o to požádal. Za války mi dost pomáhal a tak nějak jsem měl pocit, že mu to dlužím. Nic zajímavějšího v tom nehledej.”

“Dobře. U mě to je z části podobné, jen mě požádal Brumbál. Navíc mě na škole bavilo vést setkání Brumbálovy armády a říkal jsem si, že by to mohlo být zajímavé.”

—-

Některé otázky byly naprosto nevinné.

“Jak vypadá tvůj patron, Malfoyi?”

“Co tvůj, Pottere?

“Dvanácterák.”

“Polární vlk.”

—-

A některé otázky byly prostě… komplikované.

“Kolik jsi měl holek, Pottere? V posteli myslím.”

Tehdy se Harry zarazil. Netušil, jak na tuhle otázku odpovědět. Současně si uvědomil, že Malfoy definitivně netuší, že je na chlapy, protože jinak by se ho takhle nezeptal. Usilovně přemýšlel, jaké má možnosti. Samozřejmě mohl Malfoyovi odpovědět pravdivě. Ve skutečnosti se párkrát vyspal s Ginny, než získal jistotu, že mu to s holkama nic moc neříká. Jenže kdyby řekl toto číslo, vyzněl by jako hrozný slušňáček, a z nějakého důvodu takhle před Malfoyem působit nechtěl. Taky si v duchu mohl otázku poupravit a prostě uvést počet mužů. Uvědomoval si, že formulace otázky byla daná tím, že Malfoy nezná jeho preference, a že ve skutečnosti se ho ptal na počet sexuálních partnerů. Povzdechl si. Obě možnosti mu připadaly svým způsobem nepravdivé. Rozhodl se.

“Myslím, že na tuhle otázku nechci odpovědět.”

Malfoy se na jeho prohlášení zatvářil překvapeně. Zamračil se.

“To mě vede k domněnce, že odpověď je buď nestoudně moc, nebo trapně málo,” uvažoval mladík nahlas. “Pokud to tedy není nula…” podíval se na Harryho a zdvihl obočí v otázce.

Odpovědí mu byla jen kamenná tvář.

“Fajn, měním otázku. Jsi panic?”

Harry se málem rozesmál nad směrem jeho úvah, než si uvědomil, že je potřeba vymyslet otázku na oplátku. Ptát se, jestli je Malfoy panic, mu přišlo trochu zbytečné. Dostal nápad.

“Spal jsi někdy s holkou?”

Malfoy se jeho otázce pousmál. “Rozhodně zajímavá otázka. Odpověď zní ano. jsem s holkou spal.” Znělo to výsměšně.

Harry si odfrkl. “Můžu tě ujistit, že rozhodně nejsem panic a i já jsem s holkou spal.”

“No teda, neříkej mi, že ses styděl, protože to číslo je tak vysoké?!”

“Myslím, že na další odpověď už nemáš nárok, Malfoyi.”

“Jdi do háje, Pottere. Seš tajemnej jako hrad v Karpatech…”

To každopádně.

—-

Víkend Harrymu utekl jako voda. Na koštěti se vyřádil do sytosti, pomohl Hagridovi s jeho příbytkem pro víly, a dokonce si i přečetl knihu. Cítil se neskutečně odpočatě. Jeho obavy se naštěstí nevyplnily; Snapea potkával jen u jídla, kde se jednoduše ignorovali, a jeho střety s Malfoyem se smrskly na jejich dotazovací hru. Ačkoliv by to nikdy nepřiznal nahlas, neskutečně si ji užíval. Byla zábava přemýšlet, jakou otázku Malfoyovi položí příště, a pravděpodobně ještě víc ho bavilo improvizovat na místě, když hledal odpovídající dotaz na Malfoyovu vyslovenou výzvu.

Harry cítil, že jejich nový vztah rozhodně není otevřeně nepřátelský. O přátelství se sice mluvit nedalo, ale v každém případě to byl obrovský pokrok oproti dřívějšku. Vypadalo to, že odhalování vzájemných tajemství je sbližuje, a čím víc toho o sobě věděli, tím intimnější otázky si pokládali. Harry si moc dobře uvědomoval, že velké množství z nich mělo sexuální podtext, ale to prostě patřilo ke snaze toho druhého zaskočit.

Přišlo pondělí. Dnes se měli studenti vrátit zpátky do Bradavic a večer je čekal Velikonoční ples. Harry se právě vracel ze snídaně do svým komnat, když na chodbě natrefil na Malfoye, který kráčel v opačném směru. Nejspíš si ten den trochu přispal, přesto nevypadal, že by do Velké síně nějak spěchal.

Oba mladíci se naproti sobě zastavili. Malfoy se opřel o kamennou zeď a Harrymu z toho pohybu bylo jasné, že ho čeká další otázka. Malfoy ho ještě chvíli zkoumal pohledem a dával si na čas.

Když konečně promluvil, díval se na Harryho zpříma a jeho hlas zněl téměř obřadně. “Tvoje minulá otázka mě přivedla k mé dnešní…”

Harry překotně přemýšlel, o co šlo. No jasně, ptal se Malfoye, jestli měl někdy něco s holkou. Vzápětí strnul. Došlo mu, co asi bude předmětem tohoto kola.

 

“…Takže se ptám, měl jsi někdy něco s klukem?”

Trhl sebou, přestože to očekával. Hlavou se mu rozeběhly myšlenky. Mohl sice odmítnout odpovědět, ale to by bylo v podstatě přiznání, a ještě by tím ztratil svůj tah. Navíc, jak moc zlé bude, když přizná pravdu? Byl si dost jistý, že spousta jeho spolužáků ve škole experimentovalo se stejným pohlavím a obvykle to nic neznamenalo. Rozhodně se to nedalo brát jako přiznání k homosexualitě.

Rozhodl se, že odpoví. Tohle byla opravdu otázka na tělo a jako taková si žádala odpovídající protiútok. Harry se zamyslel a po krátké chvíli se spokojeně usmál. Vzpomněl si na jednu z otázek, která mu v poslední době občas vrtala hlavou, a nyní měl možnost zjistit odpověď. Kdyby se ho Malfoy nezeptal na něco tak osobního, nikdy by si nedovolil ji položit, ale teď se to víc než hodilo. Přinejhorším se Malfoy zalekne a odmítne odpovědět, což zprostí odpovědi i jeho.

“Jdeš na to pěkně zostra takhle po ránu… Pokud tedy chceš znát mou odpověď, řekneš mi na oplátku, jestli jsi v posteli častěji nahoře nebo dole,” pronesl s úšklebkem.

Kostky byly vrženy.

Oba muži si vzájemně zírali do očí a ani jeden nechtěl uhnout jako první. Harry sledoval, jak se na pozadí Malfoyových zorniček odehrává malá bitva. Uvědomil si, že sám je pořádně napjatý. Malfoy byl na tahu a on doufal, že blonďák nevycouvá. Z důvodů, které raději nezkoumal, ho odpověď na položenou otázku nesmírně zajímala.

Tázaný muž evidentně došel k rozhodnutí. Celý jeho postoj naznačoval odhodlání, když promluvil.

“Řekněme, že si užívám obě pozice.”

“Myslím, že to mi nestačí,” podíval se na něj Harry pobaveně. Jestli si Malfoy myslel, že touhle vágní informací ho uspokojí, pořádně se pletl. “Mám to chápat tak, že to střídáš padesát na padesát?”

Malfoy se odmlčel a bylo vidět, že zvažuje, jestli má svou odpověď upřesnit, nebo to celé odpískat. Nakonec se rozhodl pokračovat. “Řekněme, že je to šedesát na čtyřicet,” zamyslel se, “nebo možná spíš sedmdesát ku třiceti.” I přes svou snahu o sebevědomý postoj z něj po tom prohlášení byla cítit nervozita.

Přestože díky neochotě toho prohlášení Harry tušil, jak to Malfoy myslel, nehodlal mu dát nic zadarmo: “Chápu to správně, že si víc užíváš být dole?”

Malfoy založil ruce a mírně se zamračil. “Přesně tak. Otřásl snad ten fakt tvým světem?”

Tak trochu, připustil si v duchu Harry. Vlastně ani nevěděl, jakou odpověď očekával, ale slyšet to přiznání přímo z blonďákových úst v něm proti jeho vůli vyvolalo určité (samozřejmě zcela nevítané) představy.

“Řekl bych, že to nějak přežiju.”

“A já bych řekl, že mi teď dlužíš odpověď na mou otázku. Měl jsi něco s klukem?” připomněl mu Malfoy. Z očí mu zazářila zvědavost.

“Odpověď zní… ano.”

“Rozveď to.”

Harry si byl celkem jistý, že ve skutečnosti není povinen nic rozvádět, protože na položenou otázku odpověděl dost jasně. Jenže Malfoy mu prve svou odpověď taky upřesnil a on měl pocit, že mu to tak trochu dluží.

“Um, tak řekněme, že jsem vyzkoušel… co se dalo.” Doufal, že to Malfoyovi dojde. Rozhodně se necítil na to, aby to nějak víc rozebíral.

Z výrazu poznal, že mu to došlo.

“A líbilo se ti to?” Zvědavost z jeho hlasu teď přímo čišela.

“Myslím, že na tuhle odpověď už nemáš nárok,” kontroval s úsměvem.

Blonďák se usmál nazpátek. “Tohle rozhodně není konec, Pottere.”

Harry ho sledoval, jak odchází směrem k Velké síni. Zhluboka se nadechl a zavřel oči. V duchu zasténal, když si uvědomil, že je vzrušený.

Měl pocit, že celá ta hra se pomalu začíná vymykat kontrole.

Napsat komentář

komentářů 7

  1. niktoska

     /  7.12.2016

    ajéjé a už sa to začína :) inak musím poďakovať za odkazy na poviedky. Niektoré som už síce čítala, ale niečo bolo pre mňa nové, takže mám bonus okrem novej kapitolky aj novú poviedku.

    Odpovědět
  2. Asi moje nejoblíbenější kapitola. :D Miluju to jejich kočkování. A polární vlk je zajímavá představa Dracova patrona :)

    Odpovědět
  3. Achája

     /  7.12.2016

    Výborná povídka, velice se u toho bavím a teším se na další kousky:-D

    Odpovědět
  4. ester

     /  23.12.2016

    Aach ako krasne okolo seba tancuju so svojimi iskriacimi otazkami. Ale Draca riadne sokoval 😉

    Odpovědět
  5. To je paradni, jak se tak postuchujou a hecujou… Porad se u toho musim krenit, jak mesicek na hnuj :D

    Odpovědět
  6. sisi

     /  13.8.2019

    Chlapci neščastní, japato si poudali na chodbě na hrádě, dyk je slyšely obrazové a všem nynčko vypadnó vočiska z Ďůlků, jak budou klevety nosit po celé škole.
    Děkuji za krásnou kapitolu, moc se mi líbí, když si Draco a Harry povídají a neproklínají se, nebo nezlobí se na sebe, jako když byli malí.

    Odpovědět

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: