ygritte: Albus ex machina – 2. kapitola – Nejlepší nepřátelé

Odkaz na povídku: https://www.fanfiction.net/s/6281137/1/Nejlepi_nepatele – povedené, něžné Drarry, které perfektně pracuje s charaktery a určitě stojí za přečtení.

Harry si znovu dolil čaj, který přichystali domácí skřítci, a lehce si promnul spánky. Přestože bylo teprve pondělí, cítil se unaveně a Brumbálova slova vnímal jen napůl. Jak se blížily velikonoční prázdniny, studenti byli čím dál víc rozpustilí a nesoustředění, takže dnes musel v hodinách vynaložit mnohem více úsilí, aby udržel jejich pozornost. A na schůzi sboru se už dobré dvě hodiny řešily praktické otázky týkající se prázdnin a zároveň se připravoval vstup do následujícího čtvrtletí.

Hlavním tématem porady se samozřejmě stala budoucí nepřítomnost profesora Snapea. Během posledních dní Snape zvládl předat většinu povinností vedoucího koleje profesorce Vektorové a vše bylo naplánované tak, že mladého Malfoye zasvětí do povinností učitele lektvarů právě během velikonočních prázdnin. Což znamenalo, že mladý kouzelník do Bradavic dorazí za tři dny.

Jeho úvahy přerušil Brumbál tichým odkašláním. Učitelé se jako na povel utišili a přesunuli svůj zrak na ředitele. “Děkuji vám všem, že jste zbytky svých sil věnovali této schůzi – vidím, že jste poněkud unavení. Čeká nás náročné čtvrtletí, ale věřím, že na jeho konci všichni budeme o mnoho bohatší.”

Brumbál se na chvíli odmlčel, načež nasadil svůj proslulý Úsměv Číslo Jedna, při němž zkušenější učitele jímala neblahá předtucha. Harry si uvědomil, že bezděky svírá opěradla svého křesla.

“A na závěr pro vás mám malé překvapení, dámy a pánové. Vzhledem k tomu, že příští pondělí vyvrcholí Velikonoce, rozhodl jsem se uspořádat na ten den takový decentní Velikonoční večírek! Studenti přijedou na večeři a po ní prostě přejdeme rovnou k zábavě, takže není třeba žádných velkých změn. Jen bych navrhoval, abychom si v úterý odpustili první dvě hodiny a dali tím studentům i sobě prostor si po té slávě trochu přispat. Jsem přesvědčen, že to bude jedinečná příležitost, aby se celá škola oficiálně rozloučila se Severusem, a zároveň ve svých řadách přivítáme Draca Malfoye. Nevím jak vy, ale já už se nemůžu dočkat!” zakončil ředitel své překvapivé oznámení.

Harry si uvědomil, že se usmívá. Osobně proti večírkům vůbec nic neměl, naopak se začínal docela těšit. Ne všichni učitelé však sdíleli jeho nadšení. Vedoucí kolejí se svorně tvářili, že by Brumbála docela rádi uřkli, a Snape vypadal, jako by ho někdo právě donutil sníst onoho čokoládového zajíčka, po kterém rostou chlupatá ouška.

Harry při té myšlence pojal podezření, že na večírku tihle zajíčci nejspíš skutečně budou.

“Hermiono!” zavolal Harry z krbu, “jsi tu?”

“Moment, už běžím!” ozvalo se někde z útrob bytu.

Chvilku nato už se dívka zjevila v kouzelníkově zorném poli. V ruce držela hřeben a evidentně byla vytržená ze svého tradičního ranního souboje s hustými vlasy. “Ahoj Harry, ráda tě vidím!” široce se usmála, když zjistila původce volání. “Děje se něco?”

“Vlastně pro tebe mám nabídku, která se nedá odmítnout,” usmál se Harry nazpátek. “Brumbál nám včera na poradě oznámil, že v pondělí hodlá pořádat Velikonoční večírek, tak mě napadlo, jestli nechceš přijít? Brumbál říkal, že můžeme pozvat své partnery nebo přátele. Předpokládám, že to nebude nic velkého, v úterý máme normálně výuku. A pozvání platí samozřejmě i pro Tonyho.”

Anthony Goldstein byl už tři roky Hermionin přítel. Studoval v Havraspáru ve stejném ročníku jako oni a znali se už od dob Brumbálovy armády. Nyní pracoval stejně jako Hermiona na ministerstvu a podle Harryho se k sobě perfektně hodili.

Dívka dala hlavu na stranu a přemýšlela. “Vlastně myslím, že bychom se tam mohli ukázat. O víkendu jedeme k našim, ale budeme zpátky v neděli kolem páté, takže se v pohodě stihneme nachystat…” V té chvíli se odmlčela a podívala se zpátky na hlavu v krbu: “Harry, bude tam i Ron? Víš, že se s Tonym nemají moc rádi…”

Velmi decentně řečeno.

“Neboj, Hermiono, Ron je teď se svým týmem někde v zahraničí, takže jsem ho ani nezval. Rozhodně přijďte s Tonym oba. Brumbál i ostatní učitelé vás určitě rádi uvidí a já tě tam navíc potřebuju jako psychickou podporu. Snape a Malfoy budou na hradě oba najednou, což by mohlo mít negativní vliv na mou duševní pohodu,” ušklíbl se Harry.

Hermiona se zatvářila pobaveně. “Malfoy, Snape a ty? To zní jako pořádně výbušná směs! Dobře Harry, ještě se zeptám Tonyho, ale předběžně s námi počítej.”

“Prima! Tak dohodnuto. Jo a drž mi palce, ve čtvrtek dorazí Malfoy do Bradavic. Abych se toho pondělí vůbec dožil,” zachmuřil se kouzelník.

“Zkus k němu být milý, Harry. Třeba to nakonec bude v pořádku. A my se před večírkem ještě uvidíme, jsme domluvení na pátek, nezapomněls?”

“Jo, jasně, počítám s tím. Ještě ti pošlu sovu, abychom si to upřesnili. Tak zatím!” zamával Harry z krbu a zmizel v plamenech.

Hermiona se podívala do opuštěného krbu a s novou vervou zanořila kartáč zpět do svých nepoddajných kadeří.

—-

Než se Harry nadál, byl tu čtvrtek. Právě stál ve svých komnatách a díval se, jak studenti opouštějí hrad a míří do svých domovů. Těch pár dětí, které tu zůstaly, se dalo spočítat na prstech. Harry si spokojeně oddechl. Čeká ho pět dní volna, krásných pět dní, kdy nebude muset poslouchat ten neutichající cvrkot rozpustilých dětí. Na velikonoční prázdniny měl v plánu pořádně se zrelaxovat.

Usmál se a přešel ke stolu, aby opravil eseje od studentů. Hodlal to mít co nejrychleji za sebou, aby se po zbytek prázdnin nemusel prací zabývat.

Později téhož dne se Harry vydal na návštěvu k Hagridovi. Sice se původně těšil, že si už dnes zalítá na koštěti, ale po obědě se dalo do deště a to jeho plány poněkud překazilo.

Právě scházel po schodišti do vstupní haly, když se hlavní brána otevřela a dovnitř vstoupila osoba zabalená do teplého, na první pohled velice kvalitního pláště s kapucí. Harry se zastavil na schodech a celou svou pozornost zaměřil na nově příchozího. Osoba položila na zem svůj kufr, zavřela hlavní bránu a poté se jala sundávat kapuci. Přestože Harry tušil, o koho půjde, bezděčně se zachvěl, když se zatřpytily nezaměnitelně platinové vlasy. Než se stačil vzpamatovat, návštěvník zvedl hlavu a podíval se jeho směrem.

“Pottere.”

“Malfoyi.”

Harry si v duchu vynadal, že si dopředu nepromyslel, jaký chce k novému obyvateli hradu zaujmout postoj. Nuže, Hermiona mu radila, aby byl milý.

“Uhm, vítej na hradě…?” dostal ze sebe nakonec.

V Malfoyových očích se zajiskřilo. “Takové vřelé přivítání, Pottere. Dostanu i pusu na přivítanou? Slibuji, že by sis to užil,” a s těmito slovy na Nebelvíra provokativně mrknul.

Harry se na okamžik zděsil. Mohl to Malfoy vědět? Vzápětí mu však došlo, že si z něj nejspíš jen utahuje. Donutil se nahodit přezíravý pohled a odvětil zpátky: “Myslím, že nemám zájem, Malfoyi.”

Vtom naštěstí vešel do haly Brumbál a opět nasadil svůj oblíbený Úsměv Číslo Jedna. “Draco! Vítám tě, můj milý chlapče, jsem nesmírně potěšen, že tě vidím zpátky v Bradavicích! Sundej si plášť a následuj mě, uvedu tě do tvých komnat…”

Víc Harry neslyšel, protože s příchodem ředitele seběhl posledních pár schodů a vystřelil hlavní bránou rovnou do deště. Jakmile byl venku, opřel se zády o bránu a přemýšlel nad proběhlým rozhovorem.

Byl si dost jistý, že ho Malfoy jen provokoval, ale nebylo přeci jen možné, že něco tušil?

Harry si své tajemství velice bedlivě střežil už od doby, kdy si poprvé uvědomil, že holky nejsou jeho šálek čaje. Byl přesvědčený, že pokud se se tato informace někdy dostane ven, nebude se celý měsíc psát o ničem jiném, a zcela jistě věděl, že na rozdíl od Malfoye on o takovou pozornost ani trochu nestojí.

“Ahoj Harry!” vykřikl nadšeně Hagrid a vrhl se na Harryho.

Ten byl naštěstí dobře obeznámen se smrtící silou, se kterou obr objímal, takže rychle nasál vzduch, aby se v nastalém objetí neudusil, a nechal se přivítat.

“Ahoj Hagride!” vydechl přiškrceně.

Jeho fousatý přítel ho konečně pustil se svěrákového sevření a on se zhluboka nadechl.

“Co to je?” zeptal se obezřetně, když vešel do hájenky a jeho zrak spočinul na obrovském třpytivě růžovém čemsi, které pokrývalo celý dubový stůl a přetékalo v bohatých záhybech dolů.

“To sou staré plesové šaty od Olympy, Harry.”

“Aha,” odpověděl nejistě. “A máš je tady, protože…?”

“Poď se mnou, něco ti ukážu, chceš?” zeptal se Hagrid s dobře známým leskem v očích, díky kterému Harry pojal podezření, že to něco ho minimálně pokouše.

“Uhm, já…” snažil se protestovat, ale to už ho Hagrid uchopil za zápěstí a táhl ho ke starému gauči.

“Koukej,” řekl s něžností v očích a odhrnul hrubou deku.

Harry se opatrně naklonil dopředu připraven rychlostí blesku ucuknout, ale jediné, co viděl, bylo něco jako hnízdo ze slámy, ve kterém bylo asi dvacet duhově se lesknoucích nepravidelných koulí velikosti slepičího vejce. Když se zadíval pozorněji, uvědomil si, že koule nedrží pevný tvar a vevnitř nich se něco hýbe. Zachvěl se.

“Víš co to je, Harry?

Zavrtěl hlavou a začal opatrně couvat.

“To sou vílí vajíčka,” oznámil mu Hagrid a láskyplně je pohladil. Vejce se zahemžila.

“Víly? Ty chováš víly, Hagride?” zeptal se zaskočeně. Pokud věděl, víly byly hezká a v podstatě neškodná stvoření. Nic, co by odpovídalo Hagridovu obvyklému vkusu.

“To chovám pro Olympu. K narozeninám, víš? Prej si je přála už od malička. Maj rády třpytivé věci, tyhle potvůrky, takže jim z těch šatů nachystám takovej příbytek. Když se jim bude líbit, nastěhujou se do něj a Olympa si je může ochočit,” vysvětlil. Na jeho tváři se usadil láskyplný úsměv.

“To je… moc hezké, Hagride, opravdu,” řekl zaskočeně.

“Že jo?! Bude mít radost, holka moje.”

Harry překvapeně zatřepal hlavou a přinutil se nasadit úsměv.

“Mimochodem, myslíš, že bys mi s tím příbytkem moh trochu pomoct? Nikdá sem nedržel v ruce jehlu…”

Nad šitím domečku pro víly, jakkoliv nepravděpodobně to znělo, strávili s Hagridem celé odpoledne a ani při večeři jeho přítel nebyl schopen mluvit o ničem jiném.

Byl téměř vděčný, že už je po všem, když se od něj obr za dveřmi z Velké síně odpojil a zamířil směrem k východu z hradu. Harry se naposledy otočil, aby mu zamával, a současně za sebe slepě napřáhl druhou ruku, aby odhrnul závěs, který vedl do další chodby. Uchopil tkaninu a v první chvíli si ani neuvědomil, že je něco špatně. Dokud “závěs” nepromluvil.

“Pottere?”

Černovlasý mladík se bleskově otočil a střetl se s očima kouzelníka, který se evidentně právě vynořil zpoza závěsu. V náhlém prozření sjel pohledem na svou ruku, která v tom okamžiku spočívala na hrudi druhého muže. To, co držel, nebyl závěs, ale kouzelnický hábit. Okamžitě ruku odtáhl.

“Uhm, Malfoyi?”

Na Malfoyově tváři se objevilo pobavení. Záměrně pomalu stočil svůj pohled na místo, kde jej Harry před chvílí držel, a pak zase zpátky na provinilého muže.

“Copak, Pottere, změnil jsi názor a chceš využít mé nabídky? Nebo ses snad chtěl přesvědčit, jestli jsou ty povídačky o piercingu pravdivé?” zamhouřil svůdně oči. Pomalu se naklonil až k Harrymu a zašeptal mu do ucha: “Jestli tě to tolik zajímá, můžeš se přesvědčit sám,” zapředl Malfoy.

Harry po té poněkud šokující nabídce zůstal stát jako zmrazený a neschopen odpovědi jen zíral na Malfoye. Ten se nad jeho reakcí spokojeně zakřenil a dal se znovu do kroku. Harry byl zděšený. A taky trochu vzteklý. Možná dokonce víc než trochu. Protože Malfoy byl na hradě teprve pár hodin a už dvakrát se mu podařilo Harryho svými zcela záměrně přihřátými narážkami rozhodit.

Pak mu došla další věc. Malfoy mu právě naznačil, že má piercing. Nejspíš v bradavce, podle toho, kde se nedopatřením ocitla jeho ruka. Harry v duchu zaúpěl. Tohle bylo rozhodně víc, než si o svém rivalovi přál vědět.

Navíc ta myšlenka byla podivně znepokojivá.

A on o ní definitivně nehodlal přemýšlet.

Pátek se pro Harryho vyvíjel nad očekávání dobře. Po snídani si šel konečně zalítat, což mělo nesmírně příznivý vliv na jeho rozdrážděné nervy. Po třech hodinách nabitých adrenalinem ho přemohl hlad, kterému se rozhodl nevzdorovat, a na oběd tak dorazil ještě před polednem. Nebýt profesorky Prýtové, seděl by u stolu úplně sám, což mu však vůbec nevadilo. Od té doby, co působil jako učitel, si samoty a především ticha vážil víc než kdy dřív.

Jakmile zhltl svůj oběd, zapadl do svých komnat, hodil si nohy nahoru a začetl se do knihy. Než se přiblížil čas večeře, byl skoro v polovině. Do Velké síně vyrážel s úsměvem. Den probíhal skvěle. Ještě se skočí navečeřet a pak už hurá do víru velkoměsta! Popovídá si s Hermionou a pak si nabrnkne nějakého mudlu. Měl co dělat, aby si nezačal prozpěvovat.

Tentokrát se sice s Malfoyem u stolu potkali, ale Harry mu nevěnoval pozornost. Tohle byla výhoda profesorské tabule, kde všichni seděli vedle sebe – nemuseli jste se bavit s nikým jiným, než s těmi, kdo seděli bezprostředně vedle vás. Společně s Hoochovou se u jídla smáli Hagridovým lehce přisprostlým vtipům. Harry si dokonce všiml, že nejednou zacukaly koutky i profesorce McGonagallové, přestože se většinu času snažila tvářit, že takové vtípky jsou pod její úroveň.

Zatímco někteří učitelé ještě dojídali, Harry se začal zvedat. Nechtěl přijít k Hermioně pozdě a ještě se potřeboval hodit do gala. Po dlouhé době se totiž chystal nahodit něco odvážnějšího. Ještě než se otočil k odchodu, zachytil Malfoyův pohled. Harry byl v té chvíli v tak výborné náladě, že se na něj dokonce usmál.

Malfoy vypadal překvapeně přesně jeden okamžik, rychle se však naladil na svou oblíbenou notu. Vystrčil bradu, podíval se Harrymu přímo do očí a pomaličku si přejel jazykem rty.

Harry se usmál ještě víc. Tentokrát se nehodlal nechat rozhodit. Pomalu zvedl ruku ke svým vlastním ústům, našpulil rty a…

…poslal Malfoyovi vzdušný polibek.

Hned nato se otočil a spokojeně odkráčel z Velké síně.

“Ale já, prosím tě, co já… U mě všechno jako vždycky, frmol v práci, s Tonym v pohodě, nic zajímavého. Ty povídej! Co Malfoy?!”

Harry si pomyslel, že má rozhodně tu nejlepší kamarádku na světě. Hermiona nejen, že se o jeho život zajímala, ona ho s ním prožívala. Právě teď zvědavostí málem nadskakovala na své barové stoličce, zatímco čekala na jeho odpověď. Rozhodl se ji trochu poškádlit.

“To víš, u mě taky nuda. S Malfoyem si zatím jen posíláme polibky, nic vážnýho,” sdělil jí a jakoby nic se sklonil ke svému drinku. Po očku sledoval, jak na něj jeho kamarádka vyvaluje oči a padá jí čelist.

“Ty si ze mě děláš srandu,” obvinila ho naoko uraženě, když už to nemohl vydržet a nahlas se rozesmál.

“No víš, vlastně ne tak docela…” a Harry se pustil do vyprávění o svých dosavadních střetnutích s Malfoyem.

Vytáhl svou kamarádku do jednoho z těch lepších mudlovských tanečních klubů. Hermiona se sice trochu zdráhala, ale nakonec se nechala přemluvit. Harry věděl, že to není zrovna její šálek čaje, ale párkrát v minulosti se už přesvědčit nechala a pak to vždycky stálo za to. A Tony věděl, že je Harry gay, takže s tím neměl problém. Harry ho naopak podezíral, že je velice rád, že tam nemusí s nimi.

Své vyprávění o Malfoyovi uzavřel dnešní večeří a na chvíli se odmlčel, než pokračoval: “Víš, při úplně prvním střetu jsem se na chvíli vyděsil, že o mně ví, že… však víš. Ale pak mi došlo, že to je hloupost. On do mě reje právě proto, že si myslí, že jsem hetero. Vlastně je to docela vtipné,” uchechtl se, “až to jednou zjistí, bude se cítit pěkně trapně.”

Dívka se na něj zpříma podívala. “Takže s tím plánuješ někdy vyjít ven, Harry?”

Oplatil jí pohled a povzdechl si: “Ne, že bych to plánoval, ale… je mi jasné, že to nemůžu tajit věčně. A ani nechci. Navíc si říkám, že by bylo prima mít vztah s nějakým kouzelníkem. Ne, že by to s mudlou nefungovalo, s Justinem nám to klapalo tři roky, ale…” pokrčil rameny, “já nevím, prostě mi to chybělo. Magie a celý kouzelnický svět.”

Hermiona nepatrně pokývala hlavou: “Chápu, takže ses rozhodl, že chceš kouzelníka.”

Přikývl.

“A vztah s kouzelníkem rozhodně neutajím,” pokračoval ve svých úvahách. “Jen bych si přál, aby to vyplulo na povrch v době, kdy si budu moct dovolit okamžitě zmizet zhruba na dva měsíce z povrchu zemského,” zakončil ušklíbnutím.

“Harry,” usmála se na něj Hermiona, “myslím, že jakmile si někoho najdeš a zamiluješ se, bude ti jedno, že kolem toho bude trochu povyku.”

Zatvářil se zasmušile. “Nejsem si jistý, jestli se to vůbec někdy stane. Přiznejme si to. Jsem gay, což navíc velice úspěšně tajím, jsem kouzelník a ještě k tomu Chlapec, který přežil. Tohle všechno moje šance na nalezení vhodného partnera dost snižuje. Nehledě na to, že se už asi ani nejsem schopný zamilovat.”

Dívka se na něj zamračila a s jistotou v hlase prohlásila: “Jsem si jistá, že kdybys se svou orientací vyšel ven, měl bys nabídek, že bys nevěděl, co s nimi. Vždyť se podívej na Malfoye a ty jeho neustálé aférky. Rozhodně se nemusíš bát, že je v kouzelnickém světě málo gayů,” zasmála se.”

“To je právě to. Nechci, aby o mně někdo stál jen pro to, kdo jsem,” podíval se na ni utrápeně.

“Já vím, každopádně si myslím, že s nedostatkem nápadníků u tebe nikdy problém nebude. Horší je ten tvůj zachráncovský komplex.”

Odfrkl si. “Zaprvé nesnáším tohle slovní spojení a zadruhé vůbec nechápu, proč ho vytahuješ zrovna teď.”

“Ach vy muži, vůbec se sami v sobě nevyznáte,” povzdechla si hraně jeho kamarádka. “Protože právě zachráncovský komplex je důvod, proč nejsi schopný navázat žádný vztah v poslední době. Staráš se o dobro ostatních víc, než o své vlastní.”

“A to prosím tě vyvozuješ z čeho?” podivil se upřímně.

“Kdykoliv máš pocit, že se do tebe někdo zamiloval, nebo dokonce i když to jen začíná vypadat, že by se mohl zamilovat, cukneš. Sám jsi mi naznačil, proč to děláš – už to sice bude nějaký ten pátek, ale myslím, že se od té doby nic nezměnilo – děsí tě, že to neklapne a ty někomu ublížíš.”

Zase,” zašeptal tiše. Hermiona to však nepřeslechla.

“Nepřeháněj. No tak jsi se rozešel s Ginny, což bylo naprosto logické, a pak s Justinem, který to bohužel nevzal moc dobře. To se prostě stává. Neznamená to, že jsi bezcharakterní sobec, Harry, měl bys to konečně pochopit,” přesvědčovala ho.

“Já to racionálně vím,” podíval se jí do očí, “ale nějak mě to pokaždé zastaví. Představa, že zase někomu ublížím…” odmlčel se a sklonil oči ke své skleničce.

 

“Nesmíš nad tím takhle přemýšlet. Takhle to prostě v životě chodí, občas někomu zlomíš srdce, i když to nemáš v plánu. Přece se kvůli tomu do konce života neomezíš jenom na jednorázové známosti,” naléhala na něj.

“Když ti slíbím, že se pokusím být míň ochranářský, přestaneme se o tom dneska večer bavit?” zvedl pobaveně obočí. Jeho kamarádka si prostě nemohla odpustit pokaždé detailně analyzovat všechny jeho pocity a snažit se vyřešit jeho problémy za něj.

Při jeho slovech se dívka usmála. “No dobře, pochopila jsem. Odskočím si a pak už se budeme bavit o něčem jiném, ano?” dopila svůj drink a vydala se k záchodkům.

Harry jim objednal další pití a rozhlédl se kolem sebe. Do klubů si zvykl chodit během svého “mudlovského období”. Společně s Ronem a Hermionou znovu nastoupili sedmý ročník v Bradavicích. Kouzelnický svět se pomalu stavěl na rozklepané nohy, celý zraněný a pochroumaný. Ministerstvo bylo třeba poskládat úplně od začátku. Neustále probíhaly soudy a vyrovnání. Bradavice se opravovaly. A všichni jakoby k tomu potřebovali přítomnost Harryho Pottera. Všude se o něm psalo. Všichni ho zvali na večírky, édia z něj mámila vyjádření, i když si upšoukla Lochneska. Z posledních sil složil OVCE a cítil se naprosto vyřízený. Měl toho dost.

Tehdy se sebral a prostě zmizel v mudlovském světě. Kam šel, řekl jen několika nejbližším. Nechal si narůst vlasy a podstoupil mudlovský zákrok na spravení zraku, aby ho tak snadno nepoznali. Ne, že by se chtěl vyloženě skrývat, prostě jen nechtěl být tolik na očích. Jméno si nechal své, protože Harry Potterů bylo v Británii několik desítek, ale jizvu si pro jistotu každý den pečlivě maskoval kouzlem.

Neměl ani ponětí, jestli mizí navždy, nebo zda se vrátí. Rozhodl se jít do Manchesteru, aniž by k tomu měl nějaký zvláštní důvod. Hermiona se zmínila, že je to tam hezké, a on si řekl, že to tam bude stejně dobré jako kdekoliv jinde.

V Manchesteru si nejprve našel místo jako číšník a později objevil výškové práce. Bavilo ho to. Výšky mu díky famfrpálu ani trochu nevadily a navíc to bylo skvěle placené. Se svými nízkými nároky na živobytí měl najednou spoustu volného času. Pak ho kolegové začali brát do klubů a on objevil noční život. A Justina. V té době to bylo přesně to, co potřeboval. Bylo to jako mít pořád prázdniny.

Po třech letech mu však začala chybět magie a kouzelnický svět a on věděl, že musí, že se nutně potřebuje vrátit zpátky. Ne, že by se to jakkoliv rozumně dalo vysvětlit mudlovskému partnerovi, se kterým dva a půl roku chodíte.

Když se znovu objevil mezi kouzelníky (dva měsíce se nepsalo o ničem jiném), nastoupil na bystrozorský výcvik. Po úspěšném ukončení přibližně rok pracoval jako bystrozor a pak ho oslovil Brumbál. A z Harryho Pottera se stal nový učitel Obrany proti černé magii.

Který právě teď sedí v mudlovském klubu a chystá se sbalit chlápka na jednu noc, pomyslel si pobaveně.

Ze zamyšlení jej probrala Hermiona, která přistála zpátky na své stoličce vedle něj a pronesla: “Promiň, na záchodech byly strašlivé fronty. Příště abych šla tak půl hodiny předtím, než se mi začne chtít.” poznamenala otráveně. “Víš, přemýšlela jsem ještě nad tím Malfoyem…”

Harry si v duchu povzdechl. Nechtěl, aby se z Malfoye stalo téma večera. Šel sem přeci kvůli tomu, aby na něj nemyslel. Hodil do sebe zbytky svého pití, seskočil ze stoličky a usmál se na svou kamarádku, které to dnes mimořádně slušelo.

“Dneska už nechci o Malfoyovi slyšet ani slovo,” řekl rozhodně a napřáhl k ní ruku. “Smím prosit?”

S postupujícím večerem se stále častěji stávalo, že někdo přišel k baru za Hermionou nebo za ním a snažil se je pozvat na drink nebo na parket. Hermiona ze zásady všechny nabídky zdvořile odmítala, protože věděla, že by se to Tonymu nelíbilo, a v těch chvílích ukazovala svůj falešný snubní prsten. To Harry byl o chloupek vstřícnější. Čas od času za ním nějaký muž přišel, a když dotyčný vypadal sympaticky, Harry se nechal vytáhnout na parket. Když se k tomu schylovalo potřetí, Harry se podíval na svou kamarádku s omluvným úsměvem, ale ta se jen široce usmála a lehce ho plácla přes zadek. “Jen běž, dneska jde o tebe.”

Vtiskl jí polibek do vlasů. Měl tu nejlepší kamarádkou pod sluncem.

Když se po dvou písničkách vracel zpátky, Hermiona právě na někoho mávala svým prstýnkem. Všimla si ho, trhla hlavou směrem k odmítnutému nápadníkovi a obrátila oči v sloup.

“Tohohle jsem se skoro nemohla zbavit,” zasmála se. “Co ten tvůj? Vypadal dobře, úplně tvůj typ!”

“Taky že jo.” zašklebil se, naklonil se k ní blíž a ztišil hlas. “Pozval mě k sobě, Hermi. Asi si dám říct,” zamrkal na ni.

Zachichotala se. “Je mi to jasný. Zasloužíš si to po tom tvém celibátu, poustevníku. A neříkej mi Hermi!”

“No jo, promiň, občas mi to uklouzne.”

Vtom se k nim přitočil Harryho atraktivní společník, objal ho kolem pasu a vtiskl mu polibek na krk. “Můžeme?” zeptal se škádlivě a v jeho hlase zněl velice výrazný přízvuk.

Harry se naklonil co nejblíž k dívčinu uchu. “Zvládneš to sama domů? Máš hůlku?” zeptal se jí co nejtišeji.

“Mám. Dokonce mám i pepřák. A vezmu si taxíka,” usmála se a protočila oči nad jeho starostlivostí.

Napsat komentář

komentářů 8

  1. To jsou zlatíčka. :D Takhle se na Malfoye musí, jeho vlastní zbraní. ♥

    Odpovědět
  2. Vai

     /  7.12.2016

    jo ten vzdušný polibek Malfoyovi jistě nedá jen tak spát….

    Odpovědět
  3. ester

     /  23.12.2016

    Super ako Draco skadli Harryho☺

    Odpovědět
  4. Anonymní

     /  17.9.2018

    Boží to špičkování mezi nimi, nemá to chybu, opravdu mne baví to číst..jen tak dál.

    Odpovědět
  5. sisi

     /  13.8.2019

    Jak se říká: “ Co se škádlívá, to se rádo mívá.“ Harry nevědomky škádlil Draca a ten hovzal smrtelně vážně. teď se potřebují nějak popasova a poznat. Herminoa je dobrá kamarádka. Harry se s ní cítí dobře, čím to tak může být? Je Harry tím, kdo bude ve vztahu pasivní a proto si tak rozumí s Hermionou? Kdo ví?
    Díky za krásnou kapitolu.

    Odpovědět

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: