Omluva

Krásnou první adventní neděli všem, taky tak milujete tohle předvánoční období? ♥ Každou neděli až do Vánoce najdete na stránkách jednu krátkou povídku volně navazující na Daruj mi křídla. S touhle první se vrátíme v čase o něco zpátky, konkrétně do období těsně po amerických volbách, jejichž výsledek ve mně hlodal tak dlouho, až jsem se rozhodla své pocity ventilovat touhle krátkou jednorázovkou.

Betovala Rowana, děkuji. ♥


„Myslíš, že se něco změní?“ podíval se Brian na svého zcela právoplatného manžela. Na okamžik v jejich domě zavládlo ničím nerušené ticho. Jedna z výhod bydlení na kraji města v klidné čtvrti.

„Doufám, že ne,“ oplatil mu Aiden klidně pohled, ale v jeho výrazu byla patrná starost.

„Na Twitteru už se objevily první reakce. Rasisticky motivované útoky a tak. A to to ještě není ani den.“

Aiden pokrčil rameny a natáhl si na prostorné pohovce nohy. Brian před chvílí znechuceně vypnul další zpravodajství rozebírající volební výsledky.

„Nic se nejí tak horké, jako se to uvaří,“ poznamenal a Brian o jeho slovech přemýšlel. Doufal, že má Aiden pravdu.

„Jdu ven,“ zvedl se vzápětí Aiden rázně a s tónem v hlase, který Brianovi napovídal, že se nemá pokoušet se připojit. Mlčky přes francouzská okna sledoval, jak Aiden vyšel na zahradu pokrytou spadaným listím. Přiřítili se k němu oba psi a nadšeně svého pána vítali, Aiden je podrbal za ušima, oběma připnul vodítka a vyrazil kolem domu do ulice.

Brian míval občas pocit, že se Aiden nikdy doopravdy neztotožnil a nesmířil s tím, že je gay. Stačila hloupá narážka v televizi, na Facebooku nebo venku, aby se muž okamžitě stáhl do sebe. Byl velmi háklivý na předsudky, stereotypy a rasismus a celé prezidentské volby důkladně sledoval. Brian sám nedokázal uvěřit, že skončily tak, jak skončily, ale Aidenova reakce jej přesto překvapila. Očekával rozčílení, vztek, sarkastické komentáře, ale ne mlčení a… strach. Aidenovo chování totiž dešifroval, jako utajovaný strach a to se mu ani za mák nelíbilo.

Zhluboka vydechl, zaklonil hlavu a opřel ji o záda gauče. Prsty spojil na čele a zavřel oči. Bydleli v klidném sousedství a až na Flandersovy, kteří bydleli o dva domy dál, se všemi sousedy bez problému vycházeli. Oni se ve skutečnosti nejmenovali Flandersovi, ale přesně tak se chovali. Jako ti ze Simpsonových. A tak jim přezdívka zůstala. Vzorná rodina, matka v domácnosti, otec úspěšný podnikatel a dva synové, dvojčata kolem dvanácti let. Pokaždé, když někoho z nich Brian potkal, pokřižovali se, něco zamumlali. Zpočátku mu chvíli trvalo, než si uvědomil, že je to jejich reakce na setkání s ním. Pak si zase dlouho myslel, že se jich s Aidenem prostě štítí, že se jim hnusí nebo tak něco. Ale nakonec, když se o tom náhodou zmínil před Aidenem, se mu dostalo vysvětlení, že ve skutečnosti prosí Boha o pomoc pro něj.

„Jak jako pro mě? Připadá jim snad, že potřebuju pomoct? Jsem docela spokojený,“ rozčiloval se tenkrát.

„Jak docela?“ ušklíbl se Aiden s hranou ublížeností a Brian ho drkl do ramene. „Fajn. Prostě jsme podle jejich přesvědčení nemocní a potřebujeme pomoct,“ usmíval se Aiden, ale Brian byl vážně rozčílený.

„A to ti přijde k smíchu?“

„Mám nad tím brečet? Tohle vážně je směšné. Nehodlám se jimi zabývat ani minutu, mám své práce dost i bez toho. Navíc jsou neškodní. Nevšímám si jich, dokud si nevšímají oni mě.“

To bylo před dvěma lety a od té doby se vztahy mezi nimi a Flandersovými trochu vyostřily.

V tom okamžiku mu to došlo.

Překotně vystřelil z gauče ke dveřím, natáhl si boty, popadl z věšáku bundu a vyběhl před dům. Aiden zrovna procházel kolem Flandersových. Byl celý podivně napjatý a Brian přesně věděl, co ho napadlo. Potřeboval si dokázat, že situaci zvládne, že nějací potrhlí sousedi ho nemůžou rozhodit. Jenomže oni tu moc měli, svými hloupými připomínkami ho rozhodit dokázali. A zjevně nebyl jediný, kdo si potřeboval něco dokázat, protože z hlavních dveří domu právě vyšla i Flandersová s manželem. Brian zaklel, natáhl si bundu a rychlým krokem mířil k místu nevyhnutelného střetu. Aidena doběhl, vzal od něj jedno vodítko a vzal ho za ruku.

„Nevšímej si jich,“ zamumlal tak, aby ho slyšel jenom Aiden, a doufal, že když se směrem k sousedům nepodívají, nechají je na pokoji.

Asi doufal málo.

„Boží mlýny melou pomalu, ale jistě,“ houkla ta ženská a Brian cítil, jak mu Aiden drtí ruku. Brian doufal, že Aiden udrží jazyk za zuby, neměl na hádku sebemenší náladu.

Asi stále doufal málo.

„Přesně. Ono na vás dojde,“ propíchl Aiden Flandersovou svým nechvalně proslulým ledovým pohledem, ze kterého i Brianovi naskakovala husí kůže. Stáli před příjezdovou cestou, Aiden měl pevně semknuté rty a děsivě se mračil. Jaenie zakňučela a Flandersová se zarazila.

Pak sevřela rty do úzké linky a ruce si založila na prsou. „To na vás dojde. Už došlo. Tohle vaše předvádění se skončí,“ syčela zle a v Brianovi zatrnulo.

„Proboha, dejte nám už pokoj. Nikdy jsme vám nic neudělali,“ zavrčel na ni Brian. „Jste příšerná zakomplexovaná ženská, a kdyby váš manžel nebyl tak hrozný podpantoflák, už vám to dávno řekl sám.“

Zalapala po dechu a Flanders sklopil pohled ke špičkám svých bot. Nepřekvapivě. Doopravdy byl podpantoflák, myslela si to celá ulice.

„No, Georgi, to mu nic neřekneš?“

„Prosím tě pojď, přijedeme pozdě,“ houkl George, zabouchl za nimi dveře od domu a na dálku odemkl auto.

Brian tušil, že ať už se chystali kamkoliv, nebude to pro George zrovna příjemná cesta. Nebo večer. Zatáhl Aidena za ruku a za doprovodu hašteření manželského páru za nimi pokračovali v cestě.

„Tys věděl, že někam pojedou, proto jsi tak náhle vyrazil ven,“ poznamenal Brian po několika metrech zamyšleně.

„Jezdí na kurzy tance, každé úterý v tuhle hodinu,“ přiznal Aiden sveřepě.

„Máš tohle zapotřebí?“ zamračil se na něj.

„Asi jo. Prostě mě to štve. Nehorázně mě rozčiluje, že si teď lidi jako oni,“ mávl rukou za sebe, „myslí, že se všechno změní, že se zruší manželství gayů a leseb a černoši budou zase otroci. Oni uvažují, jako kdyby ty své otřesné názory měly díky výsledkům voleb nějak posvěcené. Nechápu to a vadí mi to.“

„A proto se pustíš do první ‚bitky,‘“ naznačil rukama uvozovky, „která se naskytne? Ve mně by se krve nedořezal, když mi došlo, co chceš udělat.“

Aiden se zase zamračil. „Občas mě rozčiluje, jak moc mě máš přečteného.“

„Nemám na výběr, než tě znát, když mi sám od sebe nic neřekneš. To zase rozčiluje mě,“ ohradil se.

„Kdybych ti řekl, kam jdu, protestoval bys.“

„Ovšemže bych protestoval, někdo z nás dvou musí mít rozum.“ Brian se ze všech sil snažil mluvit klidně, ale všechno v něm vřelo. Tohle byla jedna z chvil, kdy Aidena v duchu proklínal za jeho povahu.

„A to máš být ty?“ ušklíbl se Aiden zle, ale Brian se nenechal vyprovokovat. Stoupl si před Aidena a zabránil mu pokračovat v chůzi.

„Nedělej to,“ zavrtěl hlavou. „Nehádej se se mnou. Vím, že seš naštvanej. Já jsem taky. Hrozně moc. Nedává smysl, že vyhrál a nedává smysl, že je někdo tak zahořklý a má potřebu nás bezdůvodně slovně napadat, a je to strašný. Ale tím, že se budeme hádat ještě mezi sebou, vůbec ničemu nepomůžeme. Naopak, takže to… Prostě to nedělej.“

Aiden se na něj pořád mračil, ale pak se jeho výraz jako mávnutím kouzelného proutku vyrovnal a najednou Briana líbal a Brian by mu v tu chvíli odpustil, i kdyby rozpoutal třetí světovou, protože takhle to prostě bylo správné.

„Stačilo říct promiň,“ zamumlal Aidenovi do záhybu bundy u krku, když polibek přerušil.

„Takhle to bylo příjemnější,“ ušklíbl se Aiden a Brian mu musel dát za pravdu.

O moc příjemnější.

 

Následující příspěvek
Napsat komentář

komentáře 2

  1. Aáá…děkuju za další střípek. Úžasné. Asi si křídla budu muset zase přečíst…

    Odpovědět
  2. ester

     /  23.2.2017

    Este ze ten Aiden toho Briana ma, co ho vie upokojit a usmernit….

    Odpovědět

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: