Obluda

Tohle jsem vlastně vůbec napsat nechtěla, ale nějak je to nezajímalo. A rozhodně za to může Rowana, takže jí patří i věnování. ♥

Jedno drobné pírko z Křídel. Zjevně se s nimi nějak nedokážu rozloučit. A v neděli začíná advent, takže trocha toho cukru je povolená, no ne?

Varování: obsahuje větší množství cukru, jednu chlupatou obludu a Aidenovy zásady. Nebo tak něco.


V autě se Aiden stále cítil hrozně nejistě, ale díky Brianově trpělivosti už byl alespoň schopný dostat se z bodu A (domov) do bodu B (nákupní středisko/práce/Brianova práce). Zrovna mířil po obchvatu z práce do bodu A, když podél cesty periferně zaznamenal něco, co tam ještě ráno rozhodně nebylo. Vjel do města a na nejbližší odbočce se otočil a projel cestu ještě jednou. Vskutku. U krajního stromu malého remízku stál přivázaný černobílý pes velký asi jako Jaenie, možná jen o něco málo menší. Na kruhovém objezdu se zase otočil a dráhu projel znovu. Tentokrát zastavil, a zůstal sedět v autě.

Prsty klepal o volant. Rozepnul si pás a… zase ho zapnul. Zafuněl a přemýšlel, co asi tak bude se psem dělat. Byl si jistý, že ho tam někdo uvázal schválně, aby se ho zbavil. To znamenalo, že policii nemá smysl volat, protože majitel se stejně nepřihlásí. Takže by ho mohl vzít do útulku, aby tu jen tak nepošel hlady… A mohl by zaplatit veterinární vyšetření, to mu přece nijak neublíží. Ano, to by šlo.

Rozepnul pás a vylezl z auta. Pes začal vrtět ocasem. Fajn, možná ho nesežere.

„Tak co? Budeš mě chtít sežrat?“ zeptal se psa a pomalu se k němu blížil. Nezdálo se ale, že by se ho zvíře bálo, zjevně bylo kontaktní. „Ne? Fajn… Hodný… No jo.“ Už byl u stromu, kolem kterého bylo vodítko obtočené. Pes ho očuchával a Aiden ho mezitím osvobodil.

„Tak pojď, obludo,“ vyrazil se zvířetem k autu. Otevřel kufr. „No… Hop,“ ukázal dovnitř a pes se na něj podíval jako na naprostého idiota. „Ale no tak, jestli tady nechceš zůstat, tak si laskavě naskoč. Já tě tam určitě zvedat nebudu.“ Poklepal na dno kufru a zopakoval: „Hop, obludo!“ Obluda se líně odrazila a s tupým buchnutím lehla do kufru. „Pak že to nepůjde,“ zamumlal Aiden a kufr pomalu přibouchl.

Sedl za volant, nastartoval, připoutal se. Takže veterina. Nebyla od jejich domu daleko, ale bylo to směrem do centra, kam nijak často (vůbec) nejezdil. Takové věci obstarával s Brianem nebo je na něm nechával úplně.

„Tohle tě přijde draho,“ zavrčel na psa, který ho v kufru buď neslyšel, nebo zcela ignoroval. „Jenom tě odvezu na veterinu a pak si půjdeš po svých, je to jasný?“ pokračoval v monologu a pak už se soustředil na cestu.

„Vidíš to? Zase je to tady rozkopané. Kudy mám asi tak jet? Hm? Teď mlčíš, co?“ povzdechl si a odbočil o ulici dál. Na to ještě jeho orientační smysl stačil.

„Jenom veterina, je ti to jasný?“ ujišťoval se, když před ordinací parkoval.

„Tak pojď,“ vzal vodítko a nechal Obludu vyskočit z kufru. Pes elegantně dopadl a zavrtěl dlouhým ohonem stočeným nahoru. Zvíře mělo pěknou udržovanou delší srst, a tak bylo Aidenovi záhadou, proč někdo opustil psa, o kterého se zjevně staral.

Kupodivu šli prakticky hned na řadu. Vysvětlil, že zvíře našel, a chce ho nechat prohlédnout, než ho vezme do útulku.

„Můžete mi ho zvednout na stůl?“ otázala se doktorka a Aiden se vyděsil. Měl na to potenciálně špinavé a nemocné zvíře sahat holýma rukama, když doktorka měla k dispozici rukavice? Jeho gentlemantská stránka se tiše ozvala a Aiden stiskl zuby a neohrabaně zvíře podebral, jako to viděl dělat Briana u Jaenie, když tu s nimi byl naposledy.

„Na to jak je mladý, tak je překvapivě vyrovnaný. Nejspíš tam neseděl dlouho, netruchlí po svém pánovi.“

„No, ráno tam ještě nebyl, všiml bych si…“ pokrčil rameny a sledoval prohlídku.

„Tři roky mu ještě nebyly, tak dva a půl, řekla bych. Je to pes a rasa s největší pravděpodobností špringlšpaněl. Jsou to lovečtí psi, ale milují společnost. V útulku bude trpět…“

„No… My už jednoho psa máme, nejsem si jistý, že by byl druhý dobrý nápad. Navíc bych to musel probrat se svou druhou polovičkou…“

„Myslíte, že by to Brianovi vadilo?“ zasmála se zvěrolékařka. Ne, po tolika letech ho nemohlo překvapit, že se s Brianem znala a věděla i o něm, ačkoliv tu s ním byl asi jen dvakrát. Stávalo se mu to neustále. Jeho druhá polovička byla otravně společenská a s každým se hned dávala do řeči a přátelila.

„Chm,“ zamračil se a dál to nekomentoval.

„Tak… zdá se, že mladý pán je zcela zdravý,“ uzavřela nakonec. Aiden jí poděkovat, sundal Obludu ze stolu, zaplatil a koupil i obojek proti klíšťatům.

„Dobře… Tak dobře!“ zavrčel venku na psa, který se na něj díval psíma očima. „Můžeš se u nás najíst, ale pak hned půjdeš, jasný? Už jednoho psa máme a nejsem si jistý, jestli je druhý dobrý nápad. Teda vím, že není, rozumíš? I jeden je až až. A kde si teď mám asi umýt ruce, hm?“

Nakonec zase nastoupil do auta a vytočil Brianovo číslo.

„Ahoj, zlato,“ ozvalo se.

„Ahoj… Už jsi doma?“

Teď jsem dojel, zdržel ses v práci?“

„Jo, to taky, ale hele… uhm…“

Aidene… Prostě to řekni.“

„Fajn. Jak chceš. Našel-jsem-psa-a-beru-ho-domů,“ vyhrkl překotně.

Cože? Neslyším tě, mluv pomalu…“

„Že jsem u cesty našel uvázaného psa… Vzal jsem ho na veterinu a říkal jsem si… No, už je docela pozdě… Mohli bychom mu dát najíst a zítra ho vzít do útulku.“

Na druhém konci bylo ticho, jak se jeho manžel snažil informaci zpracovat.

„Briane? Haló? Já věděl, že je to špatný nápad, nevím, co mě to napadlo, odvezu ho tam rovnou.“

Ne!“ vyhrkl do telefonu Brian. „Pojeď domů. Jen mě překvapilo, žes ho vzal na veterinu, to je vše.“

„Ach, tak dobře.“ Bez rozloučení zavěsil a vyjel. Během pár minut parkoval před garáží.

„Tak pojď, Obludo,“ pronesl rezignovaně a cítil nervozitu, ačkoliv Briana předem varoval.

Obešel dům na zahradu, kde našel Jaenie i Briana. Brian labradorku pohotově chytil za obojek. „Myslel jsem, že půjdeš dovnitř, tak jsem ji vzal ven.“ Aiden přikývl a zamířil tedy do domu. Brian se k němu po chvíli připojil a nasypali Obludě granule.

„Nevypadá zanedbaně,“ prohodil Brian. Oba stáli a pozorovali psa jíst, jako by nikdy neviděli nic zajímavějšího.

„Ne, i podle doktorky je zcela zdravý…“

„Jak mu říkáš?“

„Proč bych mu měl nějak říkat?“ zamračil se Aiden. „Ráno jde pryč.“

„Stejně už mu nějak říkáš, tak to vyklop,“ usmál se něj Brian a Aiden protočil oči v sloup.

„Obluda,“ přiznal neochotně. Teď se Brian rozesmál naplno a šťouchl Aidena loktem do žeber. „No co, je to velký, chlupatý a slintá to.“

„Vlastně má úplně stejný výraz v obličeji jako ty.“

„Prosím?“ vytáhl Aiden obočí.

„No jo. Jaký pán, takový pes.“

„Pomátl ses.“

„Měli bychom si ho nechat.“

„Už jednu příšeru máme,“ namítl Aiden chabě.

Ve skutečnosti docela jasně tušil, jak celá záležitost skončí, už když kolem stromu, kde byl Obluda uvázaný, projížděl poprvé. Jenom si to zoufale odmítal přiznat. Protože zvířata nikdy nebyla jeho parketa. Jaenie prostě jenom toleroval kvůli Brianovi… Jenomže představa, že nebohé zvíře někdo prostě přivázal u cesty, protože už na něj neměl čas nebo ho prostě přestal bavit, ho deptala.

Nemohl toho vyhnance nechat napospas osudu, na to byl jejich příběh až příliš podobný.

„Nemůžeme si ho jen tak nechat,“ mračil se Aiden. Neměl rád změny a tohle byla další zásadní změna a za poslední rok už jich udělali na jeho vkus docela dost.

„Pokud se s Jaenie snesou, tak úplně klidně můžeme,“ stočil na něj Brian pohled. „A nezkoušej to na mě, vidím, že ho nechceš dát pryč.“

„To jsem tak čitelný?“ povzdechl si.

„To ne, já jsem jenom docela dobrý čtenář,“ natáhl se Brian po polibek a cítil se docela spokojeně. Aidenova skořápka zase jednou praskla a to mu ke štěstí stačilo.

„Tak fajn. Je náš,“ rozhodl Aiden a Brian souhlasně přikývl:

„Je náš.“

 

Předchozí příspěvek
Napsat komentář

komentářů 5

  1. Psi a chlapi, to je moje. A tahle kombinace je prostě dokonalá. Děkuju, úplně mi to zpříjemnilo odpoledne v práci.

    Odpovědět
  2. Miluju střípek o Obludě. <3 Aiden má vůbec talent k pojmenovávání psů – první byl Medvěd, druhý Obluda. :-D A kdybys nás chtěla třeba v tom předvánočním čase ještě maličko rozmazlovat nějakým dalším drobounkým střípkem z jejich života, určitě nejsem sama, kdo by se ani trošililinku nezlobil. O:-)

    Odpovědět
  3. ester

     /  23.11.2016

    Jeej to bolo nezne krasne. Som rada,ze som sa nieco nove docitala o Brianovi a Aidenovi. Vdaka.

    Odpovědět
  4. Alissea

     /  24.11.2016

    hihi to je sladký

    Odpovědět

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: