Nullo modo – epilog + doslov

Epilog

Harry seděl metr od krbu a stejně měl pocit, že sedí v plavkách na severním pólu. Otřásal se zimnicí, po čele mu stékal pot a ani dvě deky, ve kterých byl zachumlaný, nepříjemné pocity nedokázaly umírnit. Severus byl pryč třetí den a právě jeho nepřítomnost způsobila, že se Harry cítil takhle. Byly to už dva roky, co musel zanechat práce bystrozora a nastoupit do Bradavic jako učitel Obrany proti černé magii, aby byl Severusovi blíž. Snášel odloučení hůř než on, a pokud chtěli fungovat alespoň zdánlivě normálně, neměli příliš na vybranou. Minerva jim ráda vyšla vstříc, na onu prokletou učitelskou pozici se stejně nikdo dvakrát nehnal.

Neměl už ani sílu se zamračit. Proklínal Severuse, ale věděl, že jinak to udělat nešlo. Odpočítával minuty, ale Severus byl stále příliš daleko. Když se Harry soustředil, dokázal se na Severuse napojit i přesto, že je dělila asi tak polovina zeměkoule, a tak věděl, že ještě několik hodin se Severus neukáže. Taková byla daň, kterou oba zaplatili za to, že získali moc k poražení Voldemorta. Den ode dne bylo každé další odloučení horší a horší. Nebylo to jen, že by mu Severus chyběl, Harry fyzicky strádal kvůli jeho nepřítomnosti.

Na hrudi ho tlačilo, ruce a nohy vypovídaly službu. Příštích několik hodin už se od krbu nehne. Nesnášel, když ho takhle Severus našel, ale nedokázal s tím nic dělat. Zavřel oči a snažil se usnout. A kdyby se mu to nepovedlo, stejně bude předstírat, že spí. Tak to bylo snesitelnější. Severus přijde domů, zamračí se, sedne si vedle Harryho a přitáhne si ho tak těsně k sobě, že na něm bude Harry téměř ležet. Tak zůstanou, dokud se oběma neudělá líp.

* * * * *

Severus dokončil přednášku, na které představil svůj poslední patent, a zhluboka vydechl. Tři dny byly moc, už od rána se nedokázal pořádně soustředit. Cítil Harryho bolesti a hučelo mu ve spáncích, každou kost v těle jako by olizoval zložár. V rychlosti se sbalil, nenamáhal se s kýmkoliv rozloučit. Toužil už být doma. V klidu, tichu, jen s Harrym.

Obával se stavu, v jakém Harryho najde, a rozhodl se, že tak daleko už sám nikdy neodcestuje. Bylo to zbytečně trýznivé a Severus neměl nejmenší zájem Harrymu ubližovat víc, než bylo nezbytně nutné. Bolest se stala jejich průvodkyní, poutala je k sobě stále pevněji a každé odloučení pociťovali velmi krutě.

Nejednou našel Harryho svíjet se v bolestech a ničilo ho vědomí, že to on mu tohle provádí. Dal by všechno, jen aby si s Harrym mohl vyměnit místo, ale za nic na světě nedokázal přijít na to, proč Harry odloučení snáší o tolik hůř, než on sám. Neuměl mu pomoct a pocit bezmoci jej užíral zevnitř.

* * * * *

„A co je tohle vůbec za nápady? Proč musím být zrovna svědek?“ rozčiloval se Severus už půldruhé hodiny a Harry jeho náladu ustál jen díky vědomí, že Severus vyvádí z prosté nervozity. Nechtěl na Dracově svatbě nic zkazit a ukázal se jako ještě větší perfekcionista než obvykle. Teď si zrovna potřetí převazoval kravatu.

„Jako družička bys vypadal trochu směšně,“ ušklíbl se Harry, zatímco se pral s hřebenem. Hřeben vedl a Harryho vlasy se skutečně tvářily jako vlasy, nikoliv jako vrabčí hnízdo.

„Moc vtipné, Pottere.“

„Výborně, to už tu dlouho nebylo,“ zubil se Harry do zrcadla. Odložil hřeben a otočil se k Severusovi. „Ukaž,“ chtěl vzít jeho kravatu do svých rukou, ale byl plesknut přes prsty. Protočil oči. „No tak, nemůžeš vypadat líp než ženich, to se prostě nedělá,“ utahoval si z něj. „A jestli ten uzel rozvážeš ještě jednou, tak to ani nestihneme. A protože u sebe máš prstýnky, Draco by ti asi nepoděkoval.“

Severus zavrčel něco, co nápadně připomínalo „Idiote“ a vrazil Harrymu do ramene, když kolem něj procházel.

* * * * *

Harry ležel na boku, hlavu si podpíral rukou a usmíval se. Severus vedle něj klidně oddechoval, výraz ve tváři uvolněný, spokojený. Harry mu po hrudníku a břiše kreslil drobná kolečka, uklidňovalo ho to a svět najednou dával smysl. Pocitům, které zažíval, když se Severuse dotýkal, když mu usínal v náruči, když se s ním miloval, se nevyrovnalo nic na světě. Severusova magie ho ochranářsky objímala a jako by mu šeptala nedovolím, aby ti kdokoliv ublížil. Harry ji rád poslechl, uvolnil se, nechával se konejšit. V takových chvílích mohl s čistým svědomím říct, že žije život, po jakém vždy toužil. Obklopený milovanými lidmi ve svobodném světě bez neustálé hrozby a jeho jedinou starostí bylo mít na pondělí opravené eseje šesťáků.

* * * * *

Severus se vrátil domů dřív a Harryho nikde nenašel. Ani ho nehledal, po patnácti letech spoutání zkrátka věděl, kde je. Uvařil si čaj a usadil se ke krbu s knihou v ruce. Nepřečetl ani stránku, místo toho zůstal zírat na pohyblivé fotografie na krbové římse. Na všech fotkách byli Weasleyovi nebo Malfoyovi. Jejich rodiny se velmi rozrostly a Harry děti miloval. Jejich rodiče zase milovali Harryho přístup a rádi jeho nabídku hlídání využívali. Severus se v takových chvílích stahoval do ústraní, a jak se počet hlídaných dětí zvyšoval nad únosnou mez, mizel do Bradavic, i když bylo třeba zrovna léto.

Jenomže poslední rok se zdálo problematické i jednodenní odloučení. Podivný průběh spoutání sice zpomaloval a změny nebyly tak razantní jako v prvních letech, přesto je pociťovali. Bez Severusovy přítomnosti v domě si zkrátka Harry na celý den, nebo dokonce na dny dva, děti vzít nemohl. To ho ničilo, ale Severus měl dětí plné zuby ze školy a ještě s nimi trávit volný čas, to bylo jako největší noční můra. A strávit víkend zavřený jen v pracovně chráněné zvukotěsnými a jinými kouzly, to taky nebylo úplně optimální. Byl pak podrážděný a zlý a to je ničilo oba, neboť jeho výrazné emoce se přenášely i na Harryho. Uvízli v kruhu.

Jejich vztah i pouto vyžadovaly spoustu kompromisů. Někdy trvalo déle, než k nějakému dospěli, jindy to byla otázka pár minut a porovnání kladů a záporů. Ale tentokrát nechtěli ustoupit ani jeden. Severus se nechtěl vzdát svého pohodlí a klidu, kterého si v jejich domě tolik vážil, a Harry se nechtěl vzdát možnosti být s dětmi.

Nedotčenou knížku odložil na konferenční stolek a sešel do laboratoře zkontrolovat zásoby uklidňujícího lektvaru.  Nedostatečné. Sebral jednu z lahviček a zamířil do pracovny. Harry bude brzo doma. Postavil lahvičku doprostřed stolu a usadil se za něj. Přitáhl si Edmundovo pojednání o vlivu doby sběru na magické vlastnosti všemožných druhů lopatkovců a nezačetl se.

„Ach, tady jsi,“ vešel tiše Harry a Severus se už ani nenamáhal napomínat ho za jeho hrané překvapení. Ovšemže Harry věděl, kde ho najde, a šel na jistotu. Posadil se proti Severusovi a natáhl k němu přes stůl ruku. Chytil ho za zápěstí a v očích se objevila úleva. Severus přetočil ruku a propletl jejich prsty. Harryho pohled sklouzl na stůl, ve snaze zmapovat, co Severus dělá.

„Uklidňující lektvar?“ povytáhl obočí.

„Nějak ten víkend přežít musím.“

* * * * *

Byl to skvělý víkend, a přestože si ho Harry s dětmi užil, cítil se neskutečně vyčerpaný. Uhlídat tohle stádo chtělo nervy z oceli. Severus za celý víkend neopustil svou pracovnu, a kdyby Harry neměl přehled skrze spojení, nejspíš by ho chodil kontrolovat, jestli vůbec žije. Teď sebral poslední zapomenuté hračky, uklidil je do ložnice pro hosty a posadil se na pohovku. Unaveně vydechl. Slyšel Severuse za sebou, ale neměl chuť se s ním bavit. Očekával ironické nebo posměšné komentáře typu „Máš, cos chtěl“ a to nepotřeboval. Potřeboval si jen na chvíli vydechnout. Ucítil ruce na svých ramenou a vydechl úlevou. Jako by se mu do těla vracela síla jen z toho prostého doteku. A když Severus dotek změnil v pohyby a masíroval zatuhlý krk a ramena, byla to hotová extáze. Tohle byly zkrátka okamžiky, pro které ho bezmezně miloval.

„Pojď ke mně,“ zašeptal a Severus obešel gauč a složil se vedle Harryho, který si mu lehl do klína. Prostě jen tak, bez podmínek, bez vyjednávání, čistě proto, že si to přál.

A stejně tak se i Harry snažil vycházet vstříc Severusovi, poslouchal jeho poznámky k novým lektvarům, říkal mu na ně svůj názor, kvůli čemuž mnohdy i týden nespal, jen aby si problematiku dostatečně osvojil a byl Severusovi užitečný. Zbavoval ho trémy před přednáškami, které se týkaly jeho nových patentů, na které byli oba nesmírně pyšní. Nutil Severuse chodit mezi lidi, na oslavy, na svatby, na křtiny… Ne že by to Severus nějak zvlášť oceňoval, ale podle Harryho potřeboval vidět, že jsou lidé, kterým na něm záleží, kteří ho rádi vidí. A když se pak dal Severus do řeči s Dracem a dvě hodiny rozebírali kvality různých ohnivých whisky, byl si jistý, že udělal dobře, když přestál všechno to mračení a jedovaté poznámky a prostě Severuse donutil jít, ať už jeho přesvědčovací metody zahrnovaly výhružky nebo sliby.

* * * * *

Harry usnul a Severus se vyplížil z ložnice stejně, jako to dělal posledních několik týdnů. Potřeboval se věnovat výzkumu, o kterém Harrymu říkat nechtěl, a pokud nechtěl riskovat náhodná odhalení, byl Harryho spánek jedinou dobou, kdy se problémem mohl zabývat.

Celé roky schraňoval poznámky o jejich spoutání, průběh, změny, co se s nimi dělo, když nebyli spolu, jak dlouho mohli vydržet jeden bez druhého, zkrátka vše, co se jich týkalo. Nyní se konečně zdálo, že by mohl s problémem pohnout. Podařilo se mu vymyslet bázi, která by měla dokázat pouto obelstít tak, aby to vypadalo, že jsou spolu a přitom by mohli být po určitou dobu každý na jiném pólu planety.

Mělo to ale jeden háček. Když porovnával, co se s nimi děje poslední dobou, postřehl drobnou změnu. Pouto oslabovalo. Byly tu jen nepatrné náznaky, ale díky svému výzkumu měl porovnání s dobou, kdy pociťovali sílu, která je táhla k sobě, nejvíc. Teď se zdálo, že se situace uklidňuje, jako by se nejprve měli ujistit, že bez sebe nedokážou žít, a to doslova, a až poté teprve mohli začít žít normálně. Jeho lektvar v kombinaci s oslabením pouta by mohl způsobit, že už by vzájemný kontakt nemuseli potřebovat vůbec.

Ta myšlenka byla lákavá, ale nebyla příjemná. Severus si na Harryho příliš zvykl, žili spolu, pochopili svou bolest a naučili se s ní žít a představa, že by to mohlo být i jinak byla divná. Děsivá.

Trvalo jen chvilku, než shromáždil všechny materiály a své poznámky na jedno místo.

Incendio,“ zašeptal a sledoval, jak se roky jeho práce obrací v prach.

 * * * * *

Doslov

S příběhem, který se dva roky odehrával pod názvem Nullo modo, jsem toho zažila příliš na to, abych si odpustila pár slov shrnutí…

Inspirace

Několik lidí mi řeklo, že v povídce (proč se všem fanfikcím říká povídky, i když to povídky nejsou?) vidí odkaz Elysejského klíče. Z mého pohledu je to pochopitelné, protože Elysejský klíč mě ovlivnil tak, že se pravděpodobně odrazí ve všem, co napíšu. Navíc po každém příběhu, který mě silně zasáhne, mám potřebu se z něj vypsat. NM ale nevzniklo jako vypsání se z Elysejského klíče (to odnesli Aiden s Brianem v Daruj mi křídla), nýbrž z Kamene manželství. Po přečtení Kamene manželství mě uhranula myšlenka těch dvou jako manželů a už mě nepustila. Vznikly parodie Nevěrný Harry a Nevěrný Severus a od té chvíle mi v hlavě strašila myšlenka, jak se to stalo, že jsou ti dva manželé. Odpovědí byl sňatek z donucení. Přesto se v NM odráží i Klíč, nejvíc na postavě Severuse, řekla bych.

Téma

I když námětem je sňatek z donucení, tématem, které prostupuje celou povídkou je osud a osudovost. Jsou věci, které jakoby ve spirále kopírují kánon. Několik postav, co zemřelo v kánonu, zemřelo i tady. Brumbál, Remus, nakonec i Harry. Jiným způsobem, jinou cestou, dospěli ke stejnému cíli. Proč? Protože tohle poselství se mi moc líbí. Dělejte, co chcete, snažte se, jak chcete, osudu stejně neuniknete. Kromě toho se objevuje i několik drobnějších motivů, které kopírují kánon, našli jste je? Jedinou výjimkou je smrt Severuse, protože tu Rowlingové jen tak neodpustíme, že? :-)

 

Název

Název nemá žádný hlubší význam, jsem jenom naprosto příšerná ve vymýšlení názvů povídek, kapitol, jmen lidí a vůbec všech pojmenování. Myslím, že s nápadem na latinu přišla Šárka a nakonec jsme se nějak ustálily na Nullo modo, což v překladu znamená Ani náhodou.

„Ani náhodou se neožením s Potterem.“

„Ani náhodou se nezamiluju do Snapea.“

A tak podobně.

A když už byl latinsky název, rozhodla jsem se i pro latinské názvy kapitol. A protože latinsky neumím, vybírala jsem ke kapitolám citáty. Mám ráda symboliku, takže přirozeně se název nějakým způsobem v dané kapitole vždy odráží. Od toho názvy kapitol jsou, že…

 

Poslední kapitola

Takové odchýlení od kánonu nebylo původně v plánu, ale znáte to, oni si občas prostě dělají, co chtějí. Takže proč Severus, a ne Harry? V průběhu příběhu, konkrétně během bitvy v Prasinkách, se Severus zdráhal používat smrtící kletbu kvůli spojení s Harrym, očekával, že Harry by nesouhlasil, aby jeho magie byla použita k vraždění.

Když Harry zemřel, Severus prostě jen toužil zabít, pomstít Harryho a když se Harry vrátil zpátky, viděl, jakou kletbu Severus použil, a tím, že mu dal volně svou sílu k dispozici, vlastně souhlasil s tím, co Severus udělal. Tomu říkám romantické gesto. :-)

No a pak byla Voldemortova smrt taková symbolická. Bál se víc smrti, nebo toho, že na něj všichni zapomenou? Že bude bezvýznamný? Že nebude ničím? Takže zemřel smrtící kletbou, kterou sám napáchal příliš hrozného a nezůstalo po něm ani památky… Nic, co by další případná generace smrtijedů mohla uctívat nebo tak podobně. Žádný hrob, žádné ostatky. Myslím, že takovou smrt by si rozhodně nevybral, kdyby už si nějakou vybrat chtěl.

 

Posilování spojení

U mnohých kapitol jste v komentářích psali svůj názor na posilování spojení – sílí pouto mezi nimi tím, jak se vzájemně poznávají, nebo prostě jen sílí s časem a nutí je spolupracovat? Já mám jasno a v epilogu je to vidět nejvíc, ale není nutné všechno říkat nahlas, fantazie je krásná věc a každý čtenář, ať si to přebere po svém.

 

Poděkování

Šárce, která se se mnou trápila od začátku až do posledního písmenka, rozmluvila mi spoustu šíleností, pomohla vyřešit několik zádrhelů a nejasností. Vždycky přesně vypíchla problém, když mi v kapitole něco nesedělo a nevěděla jsem co. Zkrátka mě celou dobu držela na uzdě, její rady a pomoc jsou pro mě neocenitelné, děkuju ♥.

V průběhu psaní jsem si pak uvědomila, že trpím strašnou autorskou slepotou a Rowana se dobrovolně ujala korektur, za což jí patří obří dík. Občas jsem potřebovala jeden, dva dny na překonání depky po tom, co mi místo textu poslala zpět omalovánky, ale vždycky jsem nakonec uznala, že má pravdu (maminkám, bláznům a korektorům se přece neodporuje).

druhé polovičce, která mě i přes neustálé remcání, proč nepíšu něco normálního, vždycky vyslechne a statečně snáší moje stížnosti na tvrdohlavost postav.

Bleskovi, díky které jsem se odhodlala odkaz na povídku poslat i na Daily Slash, což se projevilo nárůstem čtenářů, což ale zase zvýšilo obavy před publikováním každé kapitoly. :D Zároveň jsem díky tomu poznala (alespoň tak, jak to jen přes síť lze) několik nových lidí.

Benny, protože je dlouhodobě nejvěrnějším čtenářem s největším počtem komentářů. Vážím si toho.

Všem komentujícím čtenářům, kteří mi byli obrovským povzbuzením i potěšením. I když si ráda namlouvám, že píšu hlavně pro sebe, bez vás by to nebylo ono. Děkuju. ♥

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

komentářů 32

  1. Tak jsem si přečetla tvůj epilog, a jsem tu celá naměkko. Je trochu jiný, než ten který jsi mi posílala původně, ale bez debat o mnoho lepší. Vždycky mě dostane, jak ze svého občas na hrubo opracovaného textu nakonec dokážeš vyloupnout úchvatnou perlu. Tento epilog je toho jedinečným příkladem.
    Velice si vážím toho, že jsem dostala příležitost nasednout do rozjetého vlaku a vnímat postupný vývoj příběhu, a tedy i Harryho a Severusova vztahu, ze zákulisí. Chvílemi to bylo vážně fascinující. Děkuji, že jsi mě přibrala do svého týmu.
    Jo, a za způsobené depky se omlouvám, možná jsem se občas nechala trochu unést. ;-) Ale když ten příběh byl (je) tak perfektní, že i já se snažila se sebe vydat to nejlepší. Následky pak asi stály za to, no. :-D

    Odpovědět
  2. Saskya

     /  26.1.2015

    toto je rozhodne príbeh, ku ktorému sa ešte veľakrát vrátim a len tak na neho nezabudnem :) Existuje veľké množstvo príbehov o ich spoločnom manželstve, svadbe atď. Tento rozhodne k tým nezabudnuteľným právom patrí.
    Harry a Severus prešli dlhú cestu a ja som rada, že som ju mohla prežiť spoločne s nimi.
    Epilóg je veľmi pekný, dostali zaslúžený koniec :)

    Ďakujem za príbeh, ktorý si vytvorila :) veľa šťastia s vytváraním ďalších, už teraz sa na ne teším :)

    Odpovědět
  3. sisi

     /  26.1.2015

    Tedy, jsem totálně per plex. Ještě před čtvrt hodinou jsem si myslela, že čtu ff povídky, protože končí dobře, ty které nekončí sice přečtu, ale nepouštím si je dál, ale teď jsem dočetla epilog a doslov a jsem překvapená, že NM je vlastně o něčem úplně jiném. Možná lze zařadit částečně do červené knihovny, ale pořád tu zbývá prostor k zamyšlení a co mě těší, že je to něco jako H a S po 15 letech (ten epilog). Představit si Severuse v 50 letech, nebo kolika, je poměrně nejednoduché, ale vystihla jsi ho skvěle. Můj vlastní koncept budu muset spálit. Nikdy nebudu psát dobře. Tím se člověk učí.

    Odpovědět
    • Uch, děkuju za krásnou reakci. Nic nepal, takovéhle myšlenky občas přepadají každého. Pišme pro samotnou radost ze psaní, ostatní je jen velmi příjemný bonus. :-) Obecně se ve fanfikcích náměty hodně opakují, myslím, že Salazaret taky napsala povídku, kde se v tom intermezzu, kdy je Harry mrtvý, potkává s Lily, což jsem plánovala od začátku, ale když jsem si to přečetla u ní, taky jsem váhala, jestli si to nerozmyslet, ale ono se to zdá tak nějak… správné… Nakonec to stejně nedokážeme nikdy napsat stejně, pokaždé je myšlenka jiná, provedení je osobité… Jednou jsem publikovala kapitolu, kde Severus Harrymu doslova říká „To jsi nebyl ty“ a další den, nebo dva dny potom jsem četla úplně stejnou větu z úst Severuse Harrymu v Casiopeině Vzkříšeném. Určitě ji ode mě neopsala, každá jsme ji použila v trochu jiném, i když podobném, kontextu a vůbec – nikdo se nad tím stejně nepozastaví.
      Drž se svých plánů! :-)

      Odpovědět
  4. ten závěr, skoro mě to dojalo k slzám ;-) moc pěkné!!!!

    Odpovědět
  5. Slimča

     /  27.1.2015

    Z nadšení z povídky jsem se vypsala u poslední kapitoly, takže dnes už snad jen tohle: Epilog celé dílko krásně završil a já si stojím za tím, že se jedná o jednu z našich nejlepších FF. Opravdu za ni děkuji a moc se těším na ony avizované jednorázovky.

    P.S.: A bude taky pdf? Tohle dílko si opravdu zaslouží místo v mé virtuální knihovničce, ;-)

    Odpovědět
  6. scully

     /  28.1.2015

    Super epilog povídku krásně zakončil. Hned jsem si ji uložila do čtečky a pěkně celou si ji znovu vychutnám. Moc se těším na další tvoje dílko,at už bude o čemkoliv.

    Odpovědět
  7. Kejt

     /  31.1.2015

    Milá Kalamity, na Nullo jsem většinou číhala na BHáčku, protože tam si ho dala jako první, jsem sem začala chodit v naději, že se tu třeba objeví další kapitola dřív. Fascinuje mne tvá fantazie, pečlivost se kterou propracuješ příběh, jak to vše sedí, šlape a přitom plyne jako bublající potůček. Děkuju za to, že ses podělila, betám, že ti pomohly vše dotahnout do dokonalosti. Máte být na co hrdé.

    Odpovědět
  8. Agnes

     /  1.2.2015

    Drahá Kalamity, většinu toho, co jsem ti chtěla napsat, jsem ti napsala už k poslední kapitole, takže se budu určitě opakovat. Tahle povídka (ano, povídka není zrovna odpovídající termín) mě naprosto uchvátila. Pro nucené sňatky mám slabost, nejspíš pro tu dynamiku a napětí, které jsou vždy cítit na začátku, když se pár sbližuje. Vůbec se mi nechce věřit, že jsi to tvořila dva roky, tak to uteklo! I Epilog mě mile překvapil. Občas vypadají epilogy prostě jen jako kopie hollywoodských romantických filmů, kde je vše už jako v ráji. Náhled na fungování pouta to tady ale celé velmi ozvláštnil. Překvapuje mě, že Severus na tak dlouho opouštěl Harryho nebo že Harry nejezdil s ním, když to mělo takové následky.
    Takže ti za ty dva roky děkuji a jsem si jistá, že se NM v budoucnu ráda vrátím :-) Hodně štěstí v budoucí tvorbě!

    Odpovědět
  9. Achája

     /  3.2.2015

    Poslední kapitola i epilog byl pro mě úplně dechberoucí. Líbilo se mi, že s Voldemortem skoncoval Severus a bavila mě i scéna s mnoholičným lektvarem. Ta výměna rolí byla geniální:-D
    A jejich společný život po letech, ač stále komplikovaný, byl jako pohlazení po duši. To že Severus spálil své poznámky bylo…. No a tvůj doslov tomu dodal ještě více lidskosti:-)
    Moc ráda jsem s povídkou trávila čas a děkuji za všechny ty pěkné chvíle.

    Odpovědět
  10. maja1235

     /  6.2.2015

    Ze začátku jsem četla hezky způsobně, postupně, jak se kapitolky objevovaly, ale pak jsem Nullo modo odložila do okamžiku, kdy bude dopsané. Měla jsem toho rozepsáno a rozečteno moc, nedalo se to zvládnout. :-) Tak teď se jdu vrhnout na první kapitolu a těším se na úžasné zážitky s tvojí povídkou ;-)

    Odpovědět
  11. Mononoke

     /  7.2.2015

    Znova som si odznova prečítala celý tento napínavý príbeh,
    plynul hladko, podobne ako morské vlny narážajú neustále na breh.
    Gradujúci vzťah i mnohé obete dostali Zmiju i Leva do pozície konečnej,
    keď svet zbavili zla a zostali spolu aj po rokoch cez deň i v hodine nočnej.

    Odpovědět
  12. maja1235

     /  10.2.2015

    Tedy, řeknu ti, že přečíst to takhle vcelku byla skutečně síla. Moc se mi líbilo postupné poznávání a sbližování na začátku. Vyznělo to naprosto přirozeně. Překonali vzájemné předsudky a dopracovali se až k lásce. A zničení Voldemorta bylo neuvěřitelné. Čekala jsem, že to Harry zvládne už při záchraně Severuse, ale tam jsi to navíc ještě zkomplikovala. Tvoje řešení s mnoholičným lektvarem bylo dokonalé :D Harryho setkání s Lily mi nahnalo slzy do očí a to, že jsi Voldemorta nakonec nechala na Severusovi, se mi moc líbilo. Proroctví bylo splněno, protože mu Harry dal svou sílu a magii. Možná nejvíc se mi líbilo, jaké problémy museli řešit po té. Většinou je po porážce Voldemorta vše úžasné. A žili šťastně až do smrti… Ale u tebe? Dostali mocnou zbraň a pak za to museli zaplatit. Tak to v životě chodí. Nikdo nikdy nedostane nic úplně zadarmo, přesto, že se to na první pohled tak může zdát.
    A ještě malá poznámka nakonec: Jsem moc ráda, že jsem se rozhodla počkat, až bude hotovo. Protože když jsem viděla, v jakých situacích končí některé kapitoly, tak bych si asi při čekání na další kapitolu okousala nehty do krve :D
    Moc povedený příběh plný originálních nápadů. Už je uložený do mé pokladnice vedle Klíče, Stromu poznání, Kamene manželství a dalších pokladů :-)

    Odpovědět
  13. Adelaine

     /  17.2.2015

    Děkuji moc za pěkný příběh. Měla jsi to moc pěkně vymyšlené, logické, postupné sbližování, akční scény jednoznačně bezkonkureční, ty mě bavily hodně moc. Trochu bych přidala Severusovi na tajemnosti a oběma na uzavřenosti, ale jinak vážně velice povedené. Jen tak dál, těším se na další Tvé dílo. Mockrát děkuji

    Odpovědět
  14. Kate

     /  16.3.2015

    Děkuju, myšlenka spoutání byla geniální. Já vím, že se opakuji, ale ono to ani jinak nejde. :) Má fantazie mi říká, že jejich spoutání se prohlubovalo, jak se poznávali, zamilovávali se do sebe, ale z Epilogu je jasné, že to bylo díky času, který spolu strávili. Tak snad teď ta bolest při odloučení nebude tak strašná, když pouto trochu povoluje, a budou mít krásný pohodový vztah. :) Osud a osudovost… Famózní. :)
    Ještě jednou děkuju a těším se na další tvá veledíla. :) ♥

    Odpovědět
  15. Andy

     /  16.3.2016

    Wow perfektni povidka napinava az do konce. 😉

    Odpovědět
  16. ester

     /  18.3.2016

    Uvedomila som si, ze som tuto krasnu poviedku nekomentovala, a to by si nezasluzila ostat bez komentu :-). Bola vyborne napisana, vtiahla ma do deja, uzila som si to. Niekedy si ju precitam znova od zaciatku :-). Vdaka.

    Odpovědět
  17. Nejsem velkým zastáncem Snarry (a představa Draca s Ginny byla pro mě až neskutečně bolestná, což u mě určitě chápeš :D), takže jsem dlouho doufala, jestli si příběh přečíst. Ale nakonec jsem ho přečetla na jeden zátah a ani mě to nebolelo. :D Asi nikdy nebudu fandou Snapea s Harrym, ale zde mi to vůbec nevadilo. Hlavně taky proto, že se příběh vyvíjel postupně a celý ten progres mi přišel velmi přirozený a uvěřitelný. Navíc dobře píšeš, čímž se příběh zase dostává o úroveň výš. Takže já jsem s příběhem mile překvapená.

    Odpovědět
    • Uh, velice děkuji. Od takové zapřísáhlé drarrystky je to překvapivě milý komentář :D Já osobně vůbec nemám odvahu si ten příběh po sobě celý znovu přečíst a nevím, jestli ji někdy najdu… Vím o věcech, které bych udělala jinak, ale na to už je teď pozdě, no…

      Odpovědět
  18. Dva dny mi trvalo přečíst celou povídku. Dva kdy krásných slov.
    Byla to vážně lahoda. Celý příběh se mi líbil. Byl poutavý, krásný a prostě super…
    Usmívám se. A je mi fakt krásně… celá povídka ve mě vyvolala tak krásné pocity.
    Miluji příběhy, kde je Harry nucený vzít si Severuse… a tenhle se fakt povedl!
    Ani nevíš jak moc jsem ráda, že jsem se rozhodla si tuhle krásu přečíst.
    Děkuji moc moc moc
    Sal.

    Odpovědět
  19. Libertas

     /  18.11.2017

    Ahoj, přečetla jsem to jedním dechem a děkuju. Zdraví Libertas

    Odpovědět
  20. Eurifenie

     /  12.3.2018

    Úžasné..!

    Odpovědět
  21. ros

     /  12.7.2018

    moc se omlouvám , taky mě to dojalo k slzám….větší zhovadilost jsem ještě nečetl…promiňte……

    Odpovědět
  22. Karin

     /  30.9.2018

    Moc moc krásná povídka.

    Odpovědět

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: