Lettered – v dopisech

Ten překlad je trochu zavádějící. Lettered v angličtině znamená sečtělý, ale také popsaný. Je to takový dvojsmysl, do češtiny vcelku nepřevoditelný. A protože Lettered – Sečtelý už je v češtině použito pro Harrymort povídku, zvítězilo V dopisech.

Autor: Pir8fancier

Souhlas k překladu: Ano (originál)

Beta: SarkaS

Draco píše zpočátku anonymní dopisy Harrymu. Povídka je 18+, protože i když jsou to dopisy jednostranné, o erotické napětí v nich není nouze. :-)

Ještě bych doplnila, že v originále se vyskytuje mnohem víc ostřejších výrazů, které ale v češtině ruší celkovou atmosféru, která provází originál, takže i na základě Šárčina doporučení jsem se rozhodla v tomto ohledu povídku nepatrně zkrotit.

Doufám, že si čtení užijete tak jako já. ♥

* * * * *

10. září

Myslíš si, že McGonagallová nosí kostkované kalhotky?

 

11. září

Já jo. Jsou vyrobené z kousavé černé vlny s širokými, ohyzdnými červenými a žlutými pruhy.  A vsadím se, že na zadku má ošklivou vyrážku od prvního ledna až do posledního prosince. Ne, že bych na to musel myslet, zrovna když jím uzenáče.

 

12. září

Dobré ráno, Pottere. Měl jsi hezké léto? Docela o tom pochybuju, pokud jsi léto opět strávil s těmi hororovými postavami, kterým říkáš příbuzní. Upřímně, vypadáš příšerně. Unavený. Smutný.

Viděl jsem je jednou, když tě vyzvedávali na nádraží. Ten tvůj bratranec s prasečíma očkama je tak tlustý, že by si s Hagridem mohli půjčovat oblečení. Tvoje teta – scvrklina s věčně našpulenými rty, jak se jí hnusí pohled na tebe. A tvůj obrovitý strýc. Měl vůbec někdy nějaký krk? Víš, že to vypadalo, jako by tě chtěl praštit? Jako by v něm už jen tvá pouhá přítomnost vyvolávala touhu tě praštit. Mám pravdu?

 

15. září

Moje léto bylo lehce nad průměrem. Hodně času o samotě. Hodně masturbace.

 

16. září

Vidím, jak se rozhlížíš, představuješ si, kdo ti posílá sovy s těmito dopisy. Nemám sebemenší zájem prozradit ti, kdo jsem. Říkej tomu třeba rozmar. Dost často jsem se díky svým rozmarům dostal do problémů, ale kdo mečem zachází, mečem schází; nebo jako v tomto případě – perem. Mám rád ten pocit, kdy držím pero v dlani a jeho chmýří tu a tam políbí mou bradu.

 

17. září

U Merlina, Grangerová dokáže být vážně vlezlá, že? Nikdy by mě nenapadlo, jak by si tví přátelé mohli tyhle malé hloupé dopisy vykládat. Abych to uvedl na pravou míru: Nejsem Voldemort. Nejsem Voldemortův špión. Pokud chceš, abych ti dál psal, pokývej hlavou.

 

21. září

Dobře, ale místo sov ti budu dopisy nechávat v hledí brnění ve třetím patře vedle učebny Kouzelných formulí.

 

22. září

Nikdy jsem nepočítal s tím, že odpovíš. Možná by bylo moudřejší, kdybys neodepisoval. Odpovím na pár tvých otázek. Jsem sedmák. Nejsem Nebelvír. Neřeknu ti, v jaké jsem koleji. Neřeknu ti ani, jestli jsme přátelé, nebo ne. Na tom nezáleží.

Cítil jsem tu dnešní změnu počasí. Ze všech ročních období mám podzim nejraději, přestože mám trochu slabost pro květiny. Myslím, že tohle je znamení nástupu schizofrenie. Moje duše se těší z konce roku, zatímco mé smysly pátrají po vůni a náznacích příchodu toho nového.

Proč si s tebou píšu? Protože tohle je náš poslední rok, naše poslední šance spolu „mluvit“. A k tomu si připiš, že jsem neuvěřitelně nesmělý. A mimořádně zvědavý.

Miluju psaní dopisů. Pokud budeš nadále ignorovat mé protesty a budeš mi psát, zjistíš, že pokaždé, když zvedneš pero, něco v sobě objevíš. Že pero téměř kouzlí. Na papíře jsem mnohem upřímnější a nápaditější než osobně. Samozřejmě je také na papíře mnohem snazší lhát. Nápaditost a lhaní jdou ruku v ruce.

Je to levná závislost. Pergamen a inkoust stojí méně než cigarety, to je jasné. A když pomineme finanční stránku, jsem na pergamenu i méně vzteklý. Na rozdíl od veřejné komunikace tady přemýšlím, než něco napíšu. Často říkám různé věci a později si přeju, abych je nevyslovil; většinou ze vzteku, který hledá nějaký cíl. A existuje řada vhodných cílů.

Byl jsi někdy vzteklý a pak se za to nenáviděl? Nebo naopak – byl jsi vzteklý a myslel si: „Mám všechna práva být naštvaný. Jděte do hajzlu.“?

 

28. září

Pár dní jsem teď nepsal, protože jsem si říkal, jestli to třeba celé nebylo unáhlené. Je vůbec něco, co by si dva lidé ještě nestihli říct během šesti let? Pak jsem, naštěstí, dostal tvůj hysterický dopis o tom, jak jsi nafoukl svou tetu Marge. Přísahám, že ji úplně vidím vznášet se nad Zakázaným lesem. Kde je pistole, když ji člověk potřebuje?

 

1. října

Proč jsem se naštval? Příliš mnoho důvodů, než abych je vypisoval. V celých Prasinkách ani není tolik pergamenu. V první řadě jsou to očekávání mé rodiny vůči mně. Představuji si, že jsi na tom vlastně podobně. Kouzelnický svět očekává, že ho zachráníš, je víc než ochotný obětovat tělo a duši sedmnáctiletého chlapce Voldemortovi. Za předpokladu, že uspěješ. Ale tihle lidé tě nemilují. Jsou to lidé bez tváře a beze jména. Mí rodiče nejsou s mými výsledky nikdy spokojení. Nikdy to nestačí. Drží svou lásku jako rukojmí.

Nevím, co je horší: truchlit pro lásku, která je jenom prchavou vzpomínkou, nebo truchlit pro lásku, která je sice skutečná, ale nedosažitelná.

 

5. října

Proboha, Pottere, to jsi to psal během letu na koštěti? Musel jsem použít překládací kouzlo, abych to dešifroval. Neomluvitelné. Už takhle nečmárej. Je neslušné očekávat od příjemců tvých dopisů, že budou používat kouzla na kus pergamenu, který vypadá jako vystýlka hnízda hipogryfů. Nedělám si legraci. Dopisy, které ti posílám, stojí čas. Pohlížej na ně jako na dárek. Pokud nedokážeš obětovat čas, který zabere napsání přijatelného dopisu, nepiš vůbec. Nemáš žádnou povinnost mi psát a nemám zájem o předvádění se. Musíme k sobě být upřímní, nebo to celé půjde do kytek.

Ne, nikdy jsem nebyl zamilovaný a ani nechci být. Láska je v mém světě synonymem pro závazek, nároky, povinnost. Ano, umím si představit, že ve tvém světě je to trochu jinak; cítíš se jako bez tíže, neukotvený. No, můžu ti přenechat některou ze svých kotev. Četl jsi o Salemském čarodějnickém procesu (proč je pravda o tolik děsivější než příběhy?), během kterého vraždili kouzelníky a čarodějky tak, že na jejich těla umístili desku a na tu pak vršili kameny, jeden za druhým, dokud je tím neusmrtili? Některé dny sotva zvládám pokládat jednu nohu před druhou, jak jsou ty kameny těžké.

 

15. října

Jestli s někým chodím? Hádám, že to tak asi můžeš nazývat. Ale výstižnější by bylo hledání kořisti. Mám reputaci, poněkud zaslouženou, ale, do prdele, jsem sedmnáctiletý kluk. O sexu přemýšlím pořád. Ta touha je tak intenzivní, že jsem minulý rok začal kouřit, jen abych měl něco v puse. Strávil jsem hodiny představami o tom, jak lidé vypadají pod oblečením. Jak by se asi mohli cítit pod mými doteky, mými polibky. A ne, netoužím po McGonagallové a jejích vlněných kalhotkách. Je jedno, kolikrát si ho vyhoním, což dělám aspoň dvakrát denně, pořád o sexu přemýšlím. Ty ne?

 

18. října

Průměrně třikrát denně. Jsem ohromený, Pottere. Kdo by si byl pomyslel, že za těmi vytáčkami a ruměncem se skrývá zvrácený perverzák?

 

22. října

Moje sexuální zkušenosti? Uvažoval jsem, jestli ti to říct, protože na jedné straně by to mohla být tak trochu úleva, pokud by se ukázalo, že jsi správňácký fanatický homofob, ale pokud nejsi, pak jsi poskočil o několik příček na žebříčku mého mínění o tobě. Což by mohl být problém.

Jsem gay.

Spal jsem s několika dívkami a pokaždé mi to připadalo dobré a špatné zároveň. Hezký způsob, jak říct, že jsem se udělal, ale co je to za prohlášení. Dospívám. Pravděpodobně bych se udělal, i kdybych píchal láhev od mlíka. Každopádně jsem po každé sexuální zkušenosti s dívkou skončil vzteklý a tak nějak prázdný a hladový. Což není o moc lepší, než kdybych si ho vyhonil se zlomeným prstem. Proč v tom nebylo něco víc? Bylo se mnou něco špatně? Strávil jsem s jednou holkou hodiny, několikrát jsem ji přivedl k orgasmu a můj orgasmus byl vždycky tak nudný. Bylo to lepší, než abych dělal návrhy McGonagallové, ale ne o moc. Rukou, pusou, i stykem. Bylo to jedno. Pořád jsem byl tak nadržený, že bych mohl přirážet i do zábradlí, akorát můj penis už byl měkký. Příšerné.

Spása přišla o prasinkovém víkendu v našem šestém ročníku. Stál jsem před Medovým rájem a čekal na přátele, když jsem na ulici uviděl mladého kouzelníka. Bylo mu asi dvacet a na sobě měl ty nejupnutější kožené kalhoty, jaké jsi kdy viděl. Mohl bych říct, kde začínala rýha mezi jeho půlkami. Já ho, u Merlinových koulí, chtěl. Chtěl jsem, aby se mé ruce po tom zadku rozeběhly, chtěl jsem ho štípat do bradavek a jazykem prozkoumat každou část jeho těla. Nikdy jsem po žádné dívce, kterou jsem poznal, netoužil tolik jako po něm a pochopil jsem. Pochopil jsem, že kdyby mi ho vyhonil, vykouřil, nebo mě nechal ho píchat, můj hlad by byl ukojen. Pro jednou. Dobře, možná na pár hodin, ale každopádně bych necítil tenhle šílený hlad aspoň na chvíli.

Dokážeš si představit, že bych to nechtěl?

 

26. října

Takže nejsi fanatický homofob.

A myslíš si, že bys mohl být taky gay.

Jsem trochu v šoku, ale ty mě překvapuješ neustále. Což je hezčí způsob, jak říct, že tě neustále podceňuju.

Takže líbat tu děvku Changovou bylo trapný? Nesmíš se na to dívat takhle. Je to kráva. Jak si mohla dovolit použít tě jako ubohou náhražku Diggoryho? Buď rád, že ses jí zbavil.

Nedělej žádná rozhodnutí týkající se tvých sexuálních preferencí. Jakožto Nebelvír nepochybně toužíš po pravé lásce. Harry, někdy prostě potřebuješ jen dobrý sex. Navrhuji, abys to zkusil s kluky i děvčaty abys mohl definitivně určit, jakým směrem tě to táhne. Možná budeš nakonec kopat za oba týmy. Až Zabini skončí školu, pravděpodobně povede nové ministerstvo: Ministr bisexuálních vztahů.

 

30. října

Ne, nebyl jsem ohledně Changové zrovna milý. Nejsem milý člověk. Raději by sis to měl zapamatovat. Nejdříve ze všeho – Diggory byl příšerný otrapa. Ne, že by si zasloužil být zavražděn… ale vážně. Ďasovec má větší osobnost než on. Podle ní bys měl pokračovat v cestě, kterou ti vyšlapal, a být jen obyčejný přítel. Ty, který jsi všechno, jen ne obyčejný. Nedokážu o tom napsat už ani větu, je to prostě příliš směšné. Mohla tě požádat o útěchu, a protože šlechetnost je tvé prostřední jméno, jistě bys jí nabídl rameno, na kterém by mohla příštích deset let brečet, a ani bys za to nechtěl žádné intimnosti na oplátku. Ale ne. Očekávala od tebe, že vzkřísíš Diggoryho. Tak zbabělé. Tak hloupé. Dokonce i po smrti bychom si měli zachovat důstojnost. Ublížila vám oběma.

Uvidíme se na večírku.

PS.: Doufám, že si svou důstojnost zachovám i po smrti. K čemu by jinak byla?

 

3. listopadu

Ano, byl jsem tam. Chodím sem do školy, pamatuješ? Upřímně jsem se rozesmál, když byl Levanduli Brownové odčarován kostým. A neudělala to Parkinsonová, ale Grangerová. Viděl jsem to. Brownová v rohu místnosti hučela do Weasleyho a Grangerová po ní v záchvatu žárlivosti vrhla kletbu (jak zmijozelské). Ach ano, poněkud se jí to vymstilo, protože Weasleymu dopřála velmi dobrý výhled na ta přitažlivá prsa, jaká Brownová má… no ano, běh věrné lásky nikdy nespěl hladce.*

 

7. listopadu

Ano, pořád píchám holky. Na oko. A ne, oficiálně nejsem přiznaný gay. Otec by mě zabil.

 

9. listopadu

Dnes jsou ty kameny obzvlášť těžké, Harry. Ještě jeden a myslím, že umřu. Sotva dýchám.

 

12. listopadu

Snape k tobě dnes byl příšerně nespravedlivý? Snape je k tobě příšerně nespravedlivý každý den. Přestaň kňourat. Uděláš OVCE z lektvarů, Grangerová získá nejlepší hodnocení. Jako obvykle. Weasley bude někde na konci žebříčku. Jako obvykle. Odmítám se s tebou bavit o třídní politice. Šíleně nudné. Vážně chceš, abych začal sestavovat seznam všech pravidel, která jsi porušil, a nikdy za ně nebyl ani napomenut? Vlastně, pokud si dobře vzpomínám, dostal jsi za obcházení řádu pro svou kolej extra body.

Pojďme se bavit o sexu. Kdo tě přitahuje? Myslím, že Finch-Fletchey má úžasné nohy, Finnigan by mohl mít obrovský penis (řekni to, řekni to!) a nikdy, ani za milion let, bych si nedokázal představit píchat Weasleyho. Ta představa rezavého pubického ochlupení! To sakra ani náhodou. Jo a máš docela pěkný zadek. Hodně pěkný. Tvoje ramena se přes léto zaoblila. Jsi opálený úplně celý? A taky máš sexy ruce.

 

15. listopadu

Jestli mám hezký zadek? Zatím si někdo nestěžoval.

Ano, pár kluků jsem píchal. Blaise je v posteli bůh; jeho pták je velký jako Wales. Ne, nepřeháním. Šíleně nadšený (i když trochu hlasitý) a vždy svolný. Nenech ho nahoře, nebo si nebudeš moct týden sednout na koště. Možná bych se mohl přiznat; měli jsme krátkou, ale zato žhavou aférku. Má v sobě nejlepší z obou světů – dominantní spodek. A to mám rád. Občas přemýšlím, jestli bych kopal za oba týmy, kdybych třeba spal se skutečně dominantní holkou. To škrtni. Jsem zarytý gay. Zapomněl jsem na Pansy. Dominantní chlap v ženském těle.

Drž se dál od Terryho Boota; je zvrácený. Má to rád drsně a rád to dělá drsně.

Pokud se budeš řídit mou radou a budeš experimentovat s něžnějším pohlavím, Levandule Brownová má vážně pěkný kozy (pokud máš takové věci rád) a nejspíš by ojela všechno, co má dvě nohy a žádné fleky. Ty, Harry, nemáš žádné viditelné fleky, takže by to mohlo klapnout.

Začnu si za ty rady účtovat, Pottere.

 

20. listopadu

Finniganův pták je jako nakládačka. Sakra škoda. Žil jsem pod falešným přesvědčením, že každý Ir má péro jako kůň. Je dobrý aspoň v kouření? Příroda nemá ráda vakuum.

 

26. listopadu

Víš, Harry, pokud Finnigana požádáš, aby ti ho vykouřil, budeme z tvé zkušenosti těžit oba. 1. Budeš ho mít v něčí puse – pevně věřím, že se na tom nedá nic zkazit, i Longbottom by to mohl zvládnout; a 2. Já si o tom budu moct detailně přečíst. Líznutí. Za. Líznutím.

 

1. prosince

Nemáš se za co stydět. Tvoje nevinnost je vlastně docela okouzlující a dost sexy. Pokud spolu dva muži mají sex, jeden je dominantní. Nahoře. Ten, co ti do zadku strká svůj penis. Ten, který má moc. Ten, který si nechá strkat ptáka do zadku je submisivní. Někdy taky vršek a spodek. Proč? Protože příroda vlastně neplánovala, že někdo bude strkat ptáka někomu jinému do zadku. Zní to, jako by byl anální sex bolestivý a jako by ten, kdo je vespod, křičel o smilování. To není pravda. Můžu říct, že kdybych věděl, že už nikdy nebudu moct mít sex s mužem, zabil bych se. Je to všechno o důvěře. Věříš tomu, kdo je nahoře, že ho do tebe nenarve. Načasování, mírné dráždění a lubrikant s tím mají taky co do činění. Nejsem si jistý, co bys byl ty. Dole nebo nahoře? Jsi velmi důvěřivý člověk, vlastně až příliš důvěřivý, ale máš ostré lokty. Nikdo, kdo tě kdy viděl na koštěti, by tě netipl na spodek.

Zajímavé.

 

2. prosince

Lízání? Tak například dráždění análního otvoru jazykem. Vlastně se s ním spíš mazlíš. A dřív, než zaječíš a zahodíš tenhle pergamen v naprostém znechucení, řeknu ti, že kdyby to někdo dělal tobě, budeš křičet a rozhodně to nebude znechucením. Mnohem spíš to bude „Oh, sakra, nepřestávej! Nepřestávej!“ To mi věř.

Lubrikant? To je něco, co usnadňuje průnik. Existuje několik kouzel, která se dají použít, aby něčí zadek přijal nedočkavý penis, ale já mám nejradši mudlovský způsob. Asi jsem staromódní. Nejdřív dráždění jazykem, potom ten, co je nahoře, ponoří svoje prsty i penis do lubrikantu (cokoliv, co je kluzké) a pak zasouvá nejdřív jeden, pak dva, pak tři prsty do zadku toho dole – nebo čtyři prsty, pokud jsi tak hloupý, že děláš spodka Zabinimu – aby se uvolnily svaly. Pokud je dostatečně volný, nebo dostatečně a upřímně škemrá, strčí do něj ten nahoře svůj penis. Pak teprve začíná skutečná zábava.

Proč musí být jeden nahoře a jeden dole? Proč prostě nemají sex? Nejsou si rovni? Nevím, myslím, že to má co dělat s tím, že jsme původně žili ve smečkách; vždycky je někdo alfa, má rozhodující slovo. Možná bys ale mohl být tím, kdo celou tuhle zvyklost převrátí.

Pro tvé vlastní potěšení. Nasliň si prst, a pomalu, myslím tím opravdu pomalu, si ho zasuň do zadku a pohybuj tím prstem, až si ho budeš honit.

 

3. prosince

Použil jsi dva prsty? Perverzáku. Věděl jsem, že si to užiješ. Který teplouš, co má nějakou sebeúctu, by si to neužil?

 

5. prosince

Jsem v posteli dobrý? Nevím, jak na tuhle otázku odpovědět. Šoustal jsem Zabiniho, celou dobu byl v sedmém nebi. Boot zase šoustal mě a nejspíš by řekl, že jsem byl posedlý a odporný milenec.

Jestli bývám nahoře? Ano, rozhodně jsem dominantní, ale poslední události ve mně vyvolávají otázky, jestli to není tím, že jsem ještě nenašel svůj vršek. Ale vím, že to není Boot!

Rád bych ti řekl, co bych s tebou dělal, kdybys byl můj partner. Samozřejmě hypoteticky a tvoje jméno používám jen jako příklad.

Představ si, že ležíme na posteli. Tvojí nebo mojí. Mám rád pohodlí. Rychlovka proti dveřím je super a vždycky vítaná, ale pro naše první setkání bych preferoval, abychom se soustředili jeden na druhého, a ne na třísky v zadku.

Jsme oblečení a nervózní. I já. Ruce se třesou. U Merlinových koulí! Tak moc jeden druhého chceme. Nejdřív přejedu dlaní po tvé tváři, ukazovákem jemně sleduji linii čelistí a brady i křivky tvých rtů. Sundám ti brýle. Potřeseš hlavou, protože se cítíš příliš zranitelný, když nic nevidíš. Tomu rozumím. Odložím je na noční stolek. Vezmu tvou ruku do své, ukážu ti, kde leží, a zašeptám: „Jsou hned vedle tebe na stolku. Je to v pořádku.“ Uvolníš se v ramenou a zašeptáš nazpět: „Dobře.“

Opírám se o loket a pár minut si tě prohlížím. Vážně jsi nádherný, Harry. Když ucítím, jak se znovu objevuje napětí ve tvých ramenou, jak přemýšlíš, co dělám (nepřemýšlel jsi o tom, že by sis očaroval oči, abys viděl pořád normálně, ty moulo?), položím se zpátky na postel a políbím tě na koutek rtů. Nechci tě škádlit, jen se tím ptám: „Chceš, abych tě znovu políbil?“ Odpovíš souhlasně (to znamená zasténání, syknutí, něco takového). Jazykem přejedu tvůj spodní ret. A znovu, další otázka. Chceš můj jazyk ve svých ústech? Předpokládejme, že souhlasíš prostřednictvím nějaké hmatatelné fyzické reakce (třeba proti mně přirazíš boky). Potom se jazyky seznamujeme s ústy toho druhého. Začíná to pomalu, možná trochu ostýchavě, protože jsi nejistý a stydlivý a já tě nechci vyděsit; nicméně protože jsi nadržený, velmi rychle prohloubíš intenzitu polibku a já následuju tvého příkladu.

Odtrhneme se, protože oba sotva popadáme dech a jsme vyděšení (ano, já taky), protože to bylo tak intenzivní!

Musím vědět, jak chutnáš. Posunu se nad tebe a ochutnávám, líbám a něžně okusuju tvůj ušní lalůček, tvůj krk, klíční kosti… To všechno, zatímco tlačím svou erekcí proti tvé malými něžnými krouživými pohyby. Nechám své ruce rozeběhnout po tvém těle, pod to ošuntělé tričko (koupíš si taky někdy něco slušného?), štípnu tě do bradavek, zatímco ochutnávám kůži na tvém krku. Jednou jsem tě viděl ve sprše. Máš úžasné bradavky. Jsou citlivé? Doufám, že ano. Předpokládejme, že tě políbím a ty mi začneš sténat do úst, protože mé prsty nezbedně dráždí tvé bradavky. Skloním se a začnu je ještě víc dráždit svým jazykem. Zatímco jednu laskám palcem, druhou laskám jazykem. Vezmu ji mezi zuby a zlehka zatahám.

Vykleneš se proti mně, tvůj pták je proti mně tak tvrdý, Harry. Nemůžu to vydržet. Vracím se zpátky k tvým rtům, abych tě znovu políbil. Nevěděl jsem, že je možné někoho líbat takhle, jako bychom chtěli jeden druhému rozedrat rty. Oběma rukama mě chytíš za zadek a přirazíš na sebe. Tvrdě. Kriste. Přetočím nás tak, abychom každý leželi na boku, a dlaň přitisknu na tvou erekci. Pevně ji obemknu a cítím to teplo, které z tebe sálá, i přes látku kalhot. Voláš moje jméno a šeptáš: „Prosím, ano, prosím.“ Víš vůbec, že něco takového říkáš? Rozepnu tvé kalhoty, odstrčíš moje ruce a svýma vlastníma se snažíš vyvléknout z kalhot i spodků. Svou rukou obemknu tvůj penis. Zasténám. Jsi tak jiný než ostatní, Harry. Je tak dobré tě cítit ve své ruce. Zatímco jednou rukou masíruji tvé koule, druhou tě začínám pomalými vláčnými pohyby hladit po celé délce tvého penisu s drobným zakroucením na vršku. Sleduju tvůj obličej. Začneš mi přirážet do dlaně rychlejším tempem. Teď už vím, jak budeš vypadat, až budeš někoho píchat, protože ty jsi vršek, Harry, o tom už nepochybuju. Někdy jindy na to půjdeme pomalu, ale ne teď. Jsi bezradný. Vyostřuješ tempo a já nedokážu své oči odtrhnout z tvého obličeje. A když se uděláš, je to to nejkrásnější, co jsem kdy viděl. Tvá radost a fakt, že jsem to byl já, moje ruka, má ústa, které tě sem dovedly. Já.

Myslím, že poslat tenhle dopis byla kolosální chyba. Vím, že toho budu litovat.

 

9. prosince

Měl jsem věřit svým instinktům. Omlouvám se. Nesnažím se tě svést. Vlastně, nech mě to říct ještě jednou: Byla by fatální chyba, kdybychom se potkali. Vůbec by to nebylo jako předchozí dopis, tím si buď jistý. Byl bych rád, kdybychom se už znovu nebavili o svých sexuálních životech. A protože ty ještě sexuální život nemáš, měli bychom přestat probírat ten můj.

Ano, dopisy si vyzvedávám a posílám, když vím, že jsi zaneprázdněný. Proč tolik trváš na tom, abychom se setkali? Odhalujeme se navzájem. To není dost? Žádná očekávání, žádné předem formulované představy o pisateli, pisatel definovaný jenom tím, co píše. Připadá mi to ohromně osvobozující. Ty si to neužíváš? Já ano.

 

10. prosince

Ano, jsem sobec. Ano, vím, kdo jsi ty, ale ty nevíš, kdo jsem já. Přesto tvrdím, že jsme si rovni. Nic od tebe neočekávám. Jsem k tobě upřímnější, než jsem byl ke komukoliv jinému za celý svůj život. Což pro tebe asi nic neznamená, vzhledem k tomu, že ty jsi upřímný od přírody. Možná ve skutečnosti ty nepotřebuješ tenhle závoj diskrétnosti, ale já ano. Mohl bys to akceptovat?

Jsem překvapený, že jsi ještě neodhalil mou identitu. Zdá se mi to celkem zřejmé. Když o tom tak přemýšlím, dospěl jsem k závěru, že buď (a) jsi totální pitomec nebo (b) tvůj pohled na pisatele dopisu je naprosto odlišný od toho, jak mě vnímáš ve skutečnosti. To druhé, předpokládám.

Ve světle tohoto obrovského rozporu pochybuju, že vůbec někdy odhalím svou identitu. Pro dobro nás obou. Pokud se pro tebe moje trvání na anonymitě stane svazující a budeš chtít přestat psát, prostě to řekni. Není to fér. S tím souhlasím. Nejsem férový člověk. Všechno, co mohu na svou obhajobu říct, je, že osoba na těchto stránkách je někdo, koho nikdo jiný neměl tu čest poznat.

 

15. prosince

Děkuji.

Co chci dělat po škole? To je mnohem víc ve tvých rukách než v mých. Všechno, co chci udělat, je přežít tuhle válku, ačkoliv nejsem přesvědčený, že přeživší budou ty šťastní. Nejsi někdy naštvaný, že jsi nikdy nemohl být dítě? Na tvém místě bych už pravděpodobně byl hospitalizovaný u Sv. Munga. Nejdřív odložený u těch odporných příbuzných, když byli tví rodiče zavražděni, a pak ti na krk hodili záchranu kouzelnického světa, i když jsi byl ještě dítě. DÍTĚ!

Zatímco ty jsi dokonalý idol sebeobětování, my ostatní jsme věnovali většinu svých duší téhle nadcházející bitvě. V Bradavicích není dítě, které nepoužívá „před válkou“, „za války“, „po válce“. Válka je naším měřítkem. Na všechno.

Ty i já jsme přes léto dospěli. Naše těla nás zradila. Ale necítím se jako muž, jako jsem se nikdy necítil jako dítě. Nikdy. Nemyslím, že ty ano.

Ale to jsem si uvědomil až nedávno.

Když jsem se v létě procházel mudlovským Londýnem, narazil jsem na tu nejotravnější mudlovskou rodinku. Muselo jich být tak dvacet. Dobře, tak pět. Rodiče byli neobyčejně šílení, dělali obličeje, vyplazovali jazyky, dělali vtipy, které pokaždé začínaly „ťuk, ťuk.“ Nekecám. Bylo to absolutně nepochopitelné. Děti se tím ale překvapivě bavily, dobu se hihňaly každému fóru. Moje první myšlenka byla, že kdyby něco takového udělali mí rodiče, okamžitě bych poslal sovu ke Sv. Mungovi a bez zaváhání pro ně žádal polstrovaný pokoj. Druhá myšlenka však byla, že tyhle mudlovské děti nesnáším, protože mají nervy na to být takhle bezstarostní. Cítil ses někdy bezstarostný?! Skoro jsem je proklel, jak moc jsem žárlil.

Stál jsem před děravým kotlem, sledoval tuhle rodinu, jak se ode mě vzdaluje, zvuk jejich smíchu postupně utichal s každým dalším krokem, který udělali, a napadlo mě, jestli jsem jediný 17letý kluk, co se ráno probouzí sice 17letý, ale cítící se na sedmdesát. A tehdy mě napadlo, že ty bys chápal, jaké to je.

Dětství naší generace jsou považována za dar Brumbálovi nebo Voldemortovi. Pozabíjeli jednu generaci a pak museli čekat, až potomci dorostou. Museli být tak nedočkaví! Nemohli nás ani nechat být dětmi. Loajalita od nás byla vyžadována od prvního nádechu. Hodovali na našem mládí, aby udrželi válku. A teď jsme muži. Zralí na zabíjení. Držíš alespoň kousek svojí duše jen ve svých rukách, Harry? Abys měl něco, až bude po všem? Něco, co bys mohl sdílet? S někým?

 

18. prosince

Nejsem chytrý. Jsem hořký.

 

20. prosince

Ano, vracím se domů na Vánoce. Ty, předpokládám, jedeš k Weasleyovým. Miluju Vánoce. A ne pro to, co si myslíš. Ačkoliv přiznám, že na dárky jsem vážně vysazený. Ale to není vše. Moji rodiče, jejichž vztah je pravděpodobně hoden studie u Sv. Munga, se o svátcích vážně snaží. Pořádají velkolepou Silvestrovskou párty a je to jediná věc v celým podělaným vesmíru, o které se nehádají. Vlastně se chovají, jako že se vážně milují, baví se o tom, co se bude servírovat, jaké upomínky se budou rozdávat a v jakých barvách by letošní párty měla být. Tyhle debaty jsou nekonečné a trvají celý týden dlouho do noci. A je to celkem vtipné, protože párty je každý rok stejná. Žádné detaily se nezmění. Ani jediná věc. Ale je to jako, když jim tyhle nekonečné debaty připomínají, jaké to bylo, když se nehádali a jeden na druhého mluvili místo křiku, a všichni na týden nebo dva předstíráme, že přesně takhle to je, a ne že to tak jen kdysi bylo.

Vždycky dostanu tunu vážně super oblečení. Což miluju. A vypadám v něm velmi dobře. Vlastně v něm vypadám jako kanec.

Veselé Vánoce, Harry. Doufám, že máš hezké prázdniny.

 

4. ledna

Jsem rád, že se ti rukavice líbily. Tvoje ruce vždy vypadaly tak zmrzle.

Šťastný Nový rok, Harry.

Chyběl jsi mi.

 

6. ledna

Jaký hrozný začátek roku. Vůbec nikdy ani nepřemýšlej o tom, že by ses vyspal s Finch-Fletcheym. Pravděpodobně nejhorší milenec, jakého jsem kdy měl. Co jsem si myslel? Mrzimor!

 

7. ledna

Ano trochu jsem uklouzl. Dvakrát. (a) bavím se o svém sexuálním životě (b) je to Mrzimor. Ale upřímně, ty si myslíš, že autor těchhle dopisů je Mrzimor? To je pravděpodobně ta nejurážlivější věc, jakou jsi mi kdy mohl napsat.

Takže jsme mou identitu skrouhli na dvě koleje: Havraspár a Zmijozel. Rozhodně jsem natolik inteligentní, abych mohl být Havraspár – a rozhodně dostatečně prohnaný na Zmijozela.

Malfoy balil Brownovou, takže jsi nemohl projít? Tohle je ten věhlasný Harry Potter, nejmladší chytač století, ustupující Dracu Malfoyovi? Ačkoliv musím přiznat, že co se sexu týče, je to impozantní konkurent.

Buď upřímný. Koho bys chtěl píchat? Havraspára, (a) který se ujistí, že má k dispozici minimálně gauč, na kterém byste si to mohli rozdat; (b) který bude mít dvě tuby lubrikantu pro každý případ; a (c) který ti postkoitálně bude v extrémních detailech vysvětlovat, proč sis to tolik užil. Nebo. Nebo… Zmijozela, (a) který se rozhodně nebude zajímat o to, kde hodláte píchat, hlavně když to bude právě teď; (b) který tě, pokud nebude k dispozici žádný lubrikant, bude lízat, dokud nebudeš žebrat; a (c) koho komentář bude „jestli si to nerozdáme hned teď, tak ti urvu koule.“

To je vše, co k tomu mohu říct.

Nebuď na pana Malfoye tak tvrdý. Nebude tě nutit hledat gauč, zatímco budeš trpět bolestí kvůli oddalování.

 

10. ledna

Vypadá to, že se nemůžu držet dál od debat o mém sexuálním životě. Nebo bych měl říct, že ty nemůžeš. Ne, není v posteli největší bastard tak jako v každém aspektu života. Ve skutečnosti si myslím, že mohu upřímně říct, že bys byl velmi překvapený, pokud by ses, v nějaké noční můře, ocitl v jeho (nebo on v tvojí) posteli. Je to extrémně ohleduplný milenec a, ačkoliv jsem si jistý, že by to popřel, celkem hravý. Užil by sis to. Věř mi. A má úžasné tělo. Nemusíš mi věřit; zeptej se Zabiniho nebo Brownové.

 

14. ledna

To mě vážně překvapuje. Nesnášíš Malfoye. Ano, souhlasím, že je to… jak jsi napsal… „Zasraný povýšený zmetek, který měl být utopen už při narození.“ Ano, často je povýšený a většina z jeho vzteku je namířena na tebe a tvé přátele. Bylo by nemožné tohle popřít. Ačkoliv bych poukázal na fakt, že z něj Brumbál udělal prefekta. Tudíž není tak hrozný a tak omezený, jak si o něm myslíš. Možná jsi jen vhodný cíl.

 

16. ledna

Proč jsi jeho cíl? Nevím. Zeptej se ho. Třeba ti bude sympatičtější, než by sis myslel. Jeho přirozená práva jej zanechala bez možnosti volby stejně jako tebe.

 

20. ledna

Malfoy na tebe byl dnes v lektavrech milý? Celých třicet sekund? Nech mě hádat. Řekl něco hezkého. Byl jsi tolik zaskočený tím, že se Malfoy ukázal skoro jako člověk, že jsi pokazil lektvar, na kterém jste spolu vy dva pracovali. Nazval tě hňupem, dali jste si pěstí a skončilo to tak, že Vám Snape dal oběma školní trest.

 

21. ledna

Dobře, takže tě nazval idiotem namísto hňupem… Trest strašný jako obvykle? A co oko?

 

22. ledna

Máš strach? Všichni máme strach. Ale nikdy si nesmíš myslet, že jsi sám. Jsem tady.

 

23. ledna

Správná strana? Představ si, že stojíš vedle hrobu Grangerové nebo Weasleyho. Nebo obou. Ty si vážně myslíš, že smrtijedi nemilují své děti? Věří, že jejich důvody jsou stejně „správné“ jako tvoje. Není všechno jen o moci. No tak, ty nejsi tak hloupý.

Proč věřím, že není žádná strana „správná“? Protože každá strana bude kopat hroby. Každá strana bude spalovat své děti, manžele, ženy, přátele. Vážně doufám, že tvé přesvědčení, že to bylo „správné“ tě bude uklidňovat, až ucítíš vůni čerstvě obrácené hlíny z nově vykopaných hrobů.

 

26. ledna

Ano, jsem naštvaný. Nikdy se nedozvíme, jaký by byl život bez soupeření Voldemorta a Brumbála o nadvládu nad kouzelnickým světem. Je téměř nemožné představit si svou budoucnost bet tohoto konfliktu, který se stal měřítkem pro všechny mé zkušenosti.

Brzy budu mít narozeniny. Pročítal jsem si své dopisy tobě. Zním tak staře.

Když jsou kameny tak hrozně těžký, když se cítím, že už ve mně zbyl jen poslední nádech, představuju si sám sebe v Římě, jak sedím na rohu Fontány di Trevi. Je nesnesitelně horký den a jednu nohu máchám ve vodě. Čtu si román. Ledové espresso stojí na schodu hned vedle mé nohy. Kolena mám opřená o sebe, ruka nepřítomně klouže po stehně.

A já mohu znovu dýchat.

 

28. ledna

Řeknu to takto. Věřím, že vyhraješ. Ne proto, že jsi na správné straně, nebo proto, že je na ní Brumbál, ale proto, že jsi mnohem mocnější, než si připouštíš. Mocnější než Voldemort. Brumbál to ví. Já to vím. A vím to proto, že jsem také velmi mocný kouzelník. Mocnější, než by mi kdokoliv hádal. Přebírám si tvé dopisy a tvou magii cítím v prstech. Reaguje na tu mou. Volá ke mně. Pokaždé, když od tebe dostanu dopis, přitisknu si jej k tváři a je to, jako bys mě líbal.

 

29. ledna

Prosím, ignoruj předchozí dopis.

 

5. ledna

Jestli jdu na Valentýnský ples? Ano, budu tam. S kým jdeš?

 

7. února

Nechci slyšet tyhle „příliš stydlivý“ kecy. Někoho se zeptej, ty pitomče.

 

8. února

Ne, nemůžeme se potkat. Litoval bys toho. V tomhle mi musíš věřit. Nemůžu uvěřit, že stále ještě nevíš, kdo jsem.

 

9. února

Takže Zabini tě pozval? Předtím nebo potom, co jsi ho obvinil z posílání těchto dopisů? A jsi si jistý, že to bylo upřímné pozvání? Jsi v těchto ohledech poněkud naivní. V dobrém slova smyslu.

 

10. února

To se ti povedlo, Pottere. Ano, ruka v rozkroku se považuje za žádost. Nemůžu uvěřit, že jsi ho odmítl.

 

11. února

Říkal jsem ti, abys ten dopis ignoroval.

 

15. února

Chci se vážně omluvit za minulou noc. Bylo neodpustitelné, co jsem udělal. Ne, že jsem tě ztrapnil. Že jsem tě proklel.

Vychutnával jsem si cigaretu ve stínech věže a viděl jsem tě sedět tam ve tmě. Veselý cinkot hudby z Velké síně zněl téměř obscénně v kontrastu obrazu tvých svěšených ramenou. Věděl jsem, že je něco příšerně špatně, a když jsem se k tobě přiblížil, slyšel jsem tě brečet. Lituji, že jsem na tebe seslal znehybňující kletbu, ale jak jinak bych tě mohl utěšit? Nelituji, že jsem tě držel. Moje máma mi šeptala do ucha úplně stejnou ukolébavku, když jsem byl malý. Vždy jsem se pak cítil milovaný a v bezpečí. Cítil ses milovaný a v bezpečí?

 

16. února

Dobře.

 

20. února

Hrál jsi výbornou hru. Gratuluji! Vždycky jsi výborný. Ne, neviděl jsem Malfoyův obličej. Když jsi v poslední vteřině chytil zlatonku, ale umím si představit ten vztek a frustraci. Nemyslím, že by tě někdy dokázal porazit, ale musíš mu přiznat k dobru, že to nikdy nevzdá. Necítím se moc dobře, musím končit.

 

24. února

Ano, cítím se lépe. Nepatrně.

 

26. února

S matkou jsme loni v létě navštívili Londýn, taková každoroční nákupní tradice matky se synem. Protože jsme si v té době tak nějak neměli moc co říct, točila se celá naše diskuse kolem řečí o tom, že letošní móda je ohyzdnější než loňská. Což je, ale to nás neodradilo, abychom utratili zlata, co by se vyrovnalo váze skřeta. Oblečení je jedno z bezpečných témat, co nám zůstala. Jiné komentáře, jako třeba „U Merlinových koulí, tenhle zadek přímo prosí, abych si ho vzal,“ by asi nedopadly tak dobře.

Zatímco mojí mámě brali míry, zašel jsem si do mudlovského obchodu, abych si koupil černé kožené kalhoty. Záhada: Proč jsou italští mudlové jediní krejčí na planetě, kteří dokážou ušít decentní kožené kalhoty? Jinak řečeno: pozvánka do kalhot. Chodící vlhký sen.

Každopádně, zatímco jsem porovnával barvu jedněch černých kalhot s jinými černými kalhotami – ano, existuje víc odstínů černé, takže přestaň protáčet oči, Pottere – hudba, co v obchodě hrála, se změnila. Zůstal jsem uhranutě stát po celou písničku. Když skončila, odchytil jsem prodavače, mimochodem rozhodně by nestál za hřích, a zeptal se ho, jestli zná název kapely. „Beatles,“ ušklíbl se. „Na jaké planetě jste vyrůstal?“ Poplácej mě po rameni, Harry. Neproklel jsem ho tak, aby jeho penis vypadal jako oliva. Ačkoliv jsem moc chtěl. Ten jeden verš mě od té doby pořád dohání. „A nakonec láska, kterou bereš, je rovna lásce, kterou děláš.“

Není to perfektní popis vztahu mezi Nebelvírem a Zmijozelem? Přestaň se mračit, Harry. Světlo a tma. Dávat a brát. Už se zase mračíš. Přemýšlej o tom. Nebelvíři učí Zmijozely lásce a Zmijozelové učí Nebelvíry vášni.

 

27. února

To byla první hezká věc, kterou jsi o něm řekl. Už jsem si začínal myslet, že máš, co se Malfoye týče, poměrně nezdravou posedlost. Ztělesněná elegance na koštěti. Tenhle popis by se mu líbil.

 

1. března

Protože o něm píšeš v každém zkurveném dopise. O něm nebo o mém sexuálním životě. Ne, už týdny jsem s nikým nebyl. Dobře, to není pravda. Jednou jsem byl se Zabinim. A bylo to příšerný. Moje chyba. Pořád si ho honím. Dělám to, abych se nezbláznil.

Přestaň otravovat se setkáním.

 

8. března

Jdi do prdele, Pottere. Ty a ten tvůj zasraný neviditelný plášť. JÁ TĚ VAROVAL! Skoro v každém dopise. Jaká obrovská chyba bude setkání. Jak toho budeš litovat. Ale ne, všetečný, nesnesitelný nebelvírský idiot, co nikdy nenechá nic být, musel dosáhnout svého. Musel to zjistit.

Neopovažuj se říct, že jsem tě klamal nebo ošálil. Všechno, co jsem ti během posledních pár měsíců napsal, bylo pravdivé a upřímné. Všechno. Byl jsem k tobě upřímnější, než jsem KDY byl ke KOMUKOLIV jinému za celý svůj život, a ty jsi to dokázal smrsknout na nějakou ubohou pomstu. Jako kdybych měl vejít do Velké síně a oznámit, že Harry Potter je zkurvený buzerant. Že si rád strká prsty do prdele, když si ho honí. Jestli si po všech těch měsících myslíš, že bych to udělal, jdi do hajzlu!

Jak jsi mohl nepoznat, že jsem to byl já? To jsi tak nechápavý? Praktický každý dopis křičel „TOHLE NAPSAL DRACO MALFOY!“

Vím, proč jsi tak naštvaný. Zjistil jsi, že nejsem ten člověk, za jakého jsi mě měl. Jsem celkem snesitelná lidská bytost, někdo, koho máš vlastně rád. Jak zatraceně rozčilující! Obětoval bys život, jen abys mě mohl píchat. Chceš mě píchat, že jo? Ojet toho odpornýho Malfoye. To je to, co ti leží v žaludku, že? Proto se tolik zlobíš. Ne na mě, ale sám na sebe.

Můžeš se jít vycpat, Potter. Klidně všema deseti.

 

1. dubna

Ne, nechci se s tebou potkat. Je konec.

 

4. dubna

Tenhle dopis ti posílám, protože si ho MUSÍŠ přečíst. Pokud ho nedočteš až do konce, příště ti pošlu huláka a celá škola uslyší, co ti musím říct. Znáš mě. Udělám to.

Snažíš se mě vytočit záměrně? Říkal jsem ti, ať necháš Boota na pokoji z velmi dobrých důvodů. Když jsme to spolu dělali potřetí, prakticky mě znásilnil. Už předtím byl trochu hrubý, když se blížil vrcholu, ale pořád ne tak šíleně. Potřetí se neudržel. Užívá si, když může svého partnera ponížit, ublížit mu. Myslím, že je to proto, že se nesnáší za to, že je gay, nenávidí své partnery za to, že po nich touží. Drž se od něj dál. Ublíží ti.

Chceš krvavé detaily? Hodil mě na zem, tlačil mě na břicho a pronikl do mě bez lubrikantu nebo čehokoliv jiného. Narval se do mě. Oslovoval mě spoustou názvů, příšerných názvů, zatímco mě bil přes zadek a ledviny. Víš proč? Aby mě potrestal. Protože můj zadek byl tak sladký, že se udělal. A on mě za to nesnášel. Chceš víc? Chceš slyšet, jak jsem několik dní krvácel, týden močil krev. Víc?

Nemám žádné právo tě o to prosit, ale žádám tě. Prosím, drž se od něj dál.

 

7. dubna

Ano, shodil jsem ho z koštěte. U Tří košťat jsem viděl, jak tě osahává pod stolem. Může být rád, že si jenom zlomil ruku. Jen se ještě někdy podívá tvým směrem a zlomím tomu parchantovi druhou paži. Holýma rukama.

 

9. dubna

Přestaň mi posílat sovy, ty pitomče! Chceš se omluvit osobně. Dobře. Dám ti tři minuty. Astronomická věž, 23:00.

 

10. dubna

Jak jsem to věděl? Jen jsem doufal, že to bude takovéhle.

 

10. května

Ano… udělám. Ne, nemůžu to říct, nemůžu to ani napsat. Jen vím, že to udělám.

 

3. června

Viděl jsi sovu mého otce. Obsílka. Ano, měl bych přijmout své Znamení zla. Pochvalně píše o radostech ve službě Pánu zla. Můžeš číst mezi řádky. Zkrátka je čas, abych světu ukázal, že Lucius Malfoy vychoval správného malého Smrtijeda.

Musím si zvolit. Před několika měsíci jsem ti napsal, že se cítím v pasti, že nemám možnost volby. A nyní mi nabízíš možnost a já tě za to nenávidím. Musím si vybrat mezi tebou a svou minulostí, rodinou, pravděpodobně i mým osudem.

Jsi bezohledný, Harry. Vidím bezohlednost, jakou obvykle ukazuješ jen na famfrpálovém hřišti. Ale pak také, nikdy jsem tě neviděl zamilovaného. Poslal jsi mi obrázek Fontány di Trevi. Víš vůbec, o co mě žádáš? Myslíš si, že celý tenhle „bordel“, jak jsi to nazval, nic neznamená. Jen nějaké aranžmá ve výloze. Ale je to něco, co mě během těch dvaceti let poznamenalo. Jsem to já. Je to něco, co jsem od narození, jako ty jsi syn Svatého Jamese Pottera a Svaté Lily Evansové. Nechceš po mně, abych se vzdal hodně věcí. Chceš po mně, abych se vzdal všeho.

Předpokládejme, že budu souhlasit. Myslíš si, že by mě Grangerová s Weasleym dokázali akceptovat ve tvém životě? Grangerová? Možná za dvacet let. Weasley? Nikdy. Bude mě nenávidět až do dne, kdy zemře. A nikdy ti neodpustí, že jsi ho postavil do pozice, kdy se musel rozhodovat mezi svou nenávistí ke mně a svou láskou k tobě.

Sedím na břehu jezera, cigareta mi visí z pusy. Ti hajzlové mě zabijou. Jedním prstem kroužím kolem modřiny, kterou jsi mi minulou noc zanechal na krku. Je to připomínka tvé vášně. Vášně, kterou vůči mně chováš. Zírám na svou druhou ruku, tu, na které nosím prsten s rodinným znakem.

Já nevím, co udělám. Vím, že tě miluju. Velmi.

Cítím se jako zlatonka. Jsi tu ty a můj otec, oba chytači. V týmu mého otce je šest set let moci, tradicí a historie. Ve tvém týmu hrají příslib ledového espressa, vášeň a láska. Oba se zároveň blížíte ke zlatonce, je jen otázka, kdo bude rychlejší. Ale ty jen málokdy prohráváš, nemám pravdu, Harry?

To si žádá otázku. Vybírá si muž svého milence, nebo si chlapec vybírá svého otce?

Je horko a prsty mi z toho tepla otékají. Sundám si boty a vlezu do vody, až mi sahá po kotníky. Podél páteře mi proběhne zachvění, chladná voda olizuje mé palce. Představuji si Řím, tebe po svém boku, naše chodidla ve vodě a všechny příjemné pocity pramenící z faktu, že jsem tam. Že jsme tam. Spolu. Zavřu oči a představuji si vůni historie, která je pro Řím typická. Nechám do vody sklouznout ruku v naději, že chlad smyje tlak z mých prstů. Z těch bez prstenu.

Víš, že „ciao“ je v italštině zároveň ahoj i měj se?

Drarry by AnnGeea

 

*Citát ze Shakespearova Snu noci svatojánské v překladu J. V. Sládka.

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

komentářů 26

  1. Zuzana

     /  1.7.2014

    Veľmi pekne ďakujem za preklad. Veľmi sa mi to páčilo:)

    Odpovědět
  2. Benny

     /  1.7.2014

    Já už podstatě nemám co říct.Líbilo a jsem ráda,že jsi to české slash komunitě přeložila.A moc hezký fanart.Mňam.

    Odpovědět
  3. Dokonalý. Ach. tak. dokonalý… ^_^

    Odpovědět
  4. Sitara

     /  1.7.2014

    Páni. Mám husí kůži a štípe mě v očích, ale sakra, je to vážně nádherná povídka. Jak drarry nemusím, tak jsem v těch několika málo případech včetně tohoto měla opravdovou kliku, že jsem narazila na takovou kvalitu. Kvůli povídkám jako tahle bych snad i tenhle pár vzala na milost. Vážně úžasná povídka. Skvělý výběr a fantastický překlad. Děkuji, KalamityJane :-)

    Odpovědět
  5. Adelaine

     /  3.7.2014

    Musím přiznat, že tohle je podle mě nejlepší dopisová povídka, co jsem kdy četla. Mimojiné mě to tehdy utvrdilo v tom, že Pir8fancier opravdu umí krásně psát, a stala se mou oblíbenou autorkou. A Ty, že máš dobrý vkus na překlady;). A překládáš moc pěkně. Děkuju, jsem ráda, že se Pir8fancier dočkala překladu.
    Chtěla jsem se jen čistě ze zvědavosti zeptat, jestli budeš překládat i ta pokračování? Já je teda ještě nečetla (protože to, že Lettered má pokračování, jsem zjistila trochu pozdě), takže nevím, jak moc navazují, ale mám je v plánu někdy brzy.

    Odpovědět
    • Tak až díky tobě jsem se na ně mrkla. do překladu se zatím pouštět nebudu, mám naplánované jiné překlady a ani mě to nijak neoslovilo…

      Odpovědět
  6. Kate

     /  3.7.2014

    Tak zase „neposlouchám“ a čtu i přes upozornění 18+. Už jen 8 měsíců a 7 dní. :D
    Jsem moc ráda, že jsi tuhle dopisovou povídku přeložila, užila jsem si ji. Velmi. :) Člověk, když píše, když se schovává za třeba právě dopisní papír, může být opravdu jiný, než ve skutečnosti je.
    Překládáš vááážně, vážně skvěle! (y) :) Ten obrázek je krásný! ♥
    Povídka jemná i drsná zároveň.
    Děkuji za její přeložení! :)

    Odpovědět
  7. denice

     /  4.7.2014

    Nádherně napsané a skvěle přeložené, přečetla jsem jedním dechem, tolik emocí najednou. Bude mi chvíli trvat, než se vzpamatuji.
    Díky za úžasný zážitek.

    Odpovědět
  8. Bobo

     /  7.7.2014

    Ani se nedivím, že Harry nemohl pisatele poznat, takového Draca neznám, ale rozhodně se mi líbil.

    Odpovědět
  9. Merline, to byla jedna z nejlepších Drarry věcí, co jsem kdy četla. Sice mě mrzí, že se nekonal romantický a přeslazený konec, ale bylo to vážně nádherné. Malfoyovské. Neexistuje slovo, kterým bych popsala, jak se teď cítím.

    Pir8fancier je skvělá a tvůj překlad taktéž, díky moc. :)

    Odpovědět
  10. Velice pěkně přeložené, až mě někdy mrazilo. :)

    Odpovědět
  11. Kalamity, dojala jsi mě k slzám. Tohle bude perlou v mém osobním archívu.
    Díky za to, jakou sis dala práci s překladem. je vidět, že jsi zvažovala každé slovo.

    Odpovědět
  12. Cora

     /  17.8.2015

    Páni, to bylo jednoznačně perfektní! Děkuju za skvělou volbu povídky k překladu a za… skvělý překlad :) Jsem nadšená a myslím, že je to jedna z nejlepších dopisových povídek, co jsem měla tu čest si přečíst (obecně je mám ráda moc), ne-li úplně nejlepší… ještě jednou díky, četlo se to náramně!

    Odpovědět
  13. Tory

     /  25.1.2016

    Mnohokrát děkuji za přeložení úžasné povídky! Jinak bych se k ní vůbec nedostala, a to by byla škoda. Je totiž fakt skvělá. I překlad je pecka. Jen možná jedna drobnost, a konci je dopis pouze: Ano… udělám. Ne, nemůžu to říct, nemůžu to ani napsat. Jen vím, že to udělám. V originále to zní: Yes, I do. No, I can’t say it, I cannot even write it. Just know that I do. Nedávalo by větší smysl, kdyby to byla odpověd na Harryho otázku v předchozím dopisem Do you love me? Protože na to se prostě odpovídá I do. Ale je to pouze domněnka :D

    Odpovědět
  1. ygritte: Albus ex machina – Kapitola 19 – Lettered – V dopisech | Lepidlo života

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: