Little Numbers – Špatné číslo – 18. kapitola

Pokračujeme v krasojízdě. Blaine rozjíždí svoje mise a Rachel s Wesleym pletichaří. :-D V dnešním díle narážky na Pána prstenů a Lvího krále, kdybyste tápali, odkud to máte znát. ;-) Děkuju Šárce za beta-read a ničivé tornádo. :-)

Blaine, KurtWesleyRachel

* * * * *

Neděle, 8. února (17:17)

Počkat. Co je s tvým objektem?

(17:18)

Můj objekt každou neděli prochází celý jižní Central Park a mě i Bradshawa to unavuje.

(17:19)

Proč? Co dělá tvůj objekt?

(17:19)

To je velmi choulostivá informace.

(17:21)

Jak choulostivá?

(17:21)

Mění celou hru.

(17:23)

Dobře, máš v plánu mi to prozradit?

(17:24)

Nesmíš mu to říct.

(17:24)

Neví ani, že se spolu bavíme.

(17:25)

Přísahej.

(17:25)

Ale no tak!

(17:26)

Přísahej na své kladívko, Wesi.

(17:26)

Cože?

(17:27)

Netuším, o čem to mluvíš.

(17:28)

Blaine říkal, že sis ho nechal.

(17:28)

Je na tvém stole. Vlevo. Používáš ho jako těžítko.

(17:29)

(17:29)

Využili jsme toho, že sis potřeboval odskočit.

(17:30)

Na co? Abyste mi mohli v budoucnu vyhrožovat? Na čí straně jsi?

(17:30)

Jenom tě prosím, aby sis to nechal pro sebe.

(17:31)

Operace KB může uspět pouze, pokud vytvoříme spojenectví.

(17:33)

Můžu se tě na něco zeptat?

 

(17:33)

Jistě.

(17:34)

Proč jsi do toho šla?

(17:34)

Protože chci, aby byl Kurt šťastný.

(17:35)

Ale já myslel, že byl šťastný. Nebo to aspoň tvrdil Blainovi.

(17:36)

Ethan byl…

(17:36)

Byl pro Kurta dobrý. Vím to, i když jsme nezačali právě nejlíp. Před ním jsme to vždycky byli jen my dva. Pak si sem napochodoval Ethan s tou svou nonšalancí a všechno to zamotal. Hádám, že jsem na to nebyla připravená.

(17:37)

Kurt si z toho dělá srandu – že jsme si tak moc podobní, a proto spolu pořád válčíme.

(17:37)

Ale co… Dal Kurtovi sílu, sebevědomí, něco, čeho se může držet a ano, Kurt díky němu byl šťastný. Nebyli jsme nejlepší přátelé, ale byl to dobrý kluk.

 

(17:38)

Tak znovu… Proč jsi do toho šla?

(17:39)

Protože Kurta znám. Občas ho znám víc než on sám sebe, zejména když přijde na tohle.

(17:40)

Viděla jsem ty změny v něm od chvíle, kdy si s Blainem začali psát. Nejdřív to nebylo moc a ani jsem nevěděla, že nějaký Blaine je, ale když se na to podívám zpětně, všechno to dává smysl.

(17:41)

Úsměv na jeho obličeji, když psal, rozzářené oči… Nepatrně, ale člověk si toho mohl všimnout.

(17:42)

A to nemluvím o posedlosti, která přišla s těmi misemi. To už jsem o Blainovi samozřejmě věděla, ačkoliv Kurt o něm nerad mluvil.

(17:43)

Posedlost?

(17:45)

Všechny musely být perfektní. Absolutně perfektní. Kdo dělá něco takového pro někoho, kdo by měl být cizím?

(17:46)

Dobře. Tak si to ujasníme. Choulostivá tajná informace, operace KB, minulý čas, když mluvíš o Ethanovi. Co se mi to snažíš říct?

(17:48)

Kurt se s ním rozešel.

(17:49)

CO??!!

(17:49)

Kdy?

(17:50)

V pátek.

(17:52)

Neschopen slova?

(17:53)

Tak trochu.

(17:54)

Co to znamená.

(17:55)

Ještě nevím; dávám mu čas se nadechnout. Je z toho trochu mimo.

(17:56)

Přirozeně.

(17:57)

Wow. Netušil jsem, že by se to mohlo stát.

(17:58)

Já ano.

(17:58)

Nepřiznal by to, ani sobě ne, ale už mu to v hlavě vrtalo týdny.

(17:59)

Myslíš, že to udělal kvůli Blainovi?

(18:01)

Ne, udělal to rozhodně pro Ethana. A pro sebe. Chci říct… Blaina vlastně ani nikdy nepotkal, ne doopravdy. Ne způsobem, který by se počítal. A pořád byl tolik zaujatý Blainem, tolik se soustředil na všechno, co se ho nějak týkalo, že si zapomněl všímat také svého přítele.

(18:02)

Tady se jen dohaduju, ale myslím, že viděl, že nejsou jeden pro druhého tou správnou volbou. Díky sobě sice byli vzájemně šťastní, ale je šťastný a pak taky *šťastný*.

(18:04)

Takže co teď?

(18:05)

Teď počkáme.

(18:05)

Dobře.

(18:07)

Budeš mě informovat?

(18:08)

Budu.

(18:09)

A neříkej to Blainovi.

(18:09)

Neřeknu. Tohle není na mně.

******

Pondělí, 9. února (15:04)

Náhodná, možná ne tak úplně náhodná, otázka. Už jsem se s ní probudil a během dne se mi potvrdilo, že mám pravdu, a to ani není úterý.

(15:05)

Pokud něco nefunguje tak, jak bychom si přáli, někteří lidé se prostě odvrátí a odejdou, místo toho, aby se pokusili najít řešení, nebo, nedej bože, změnili něco na sobě, aby to fungovalo.

(15:10)

Dobře.

(15:11)

Promiň, to muselo působit divně.

(15:16)

Je v pořádku nechat věci jít.

(15:17)

Ne, já vím. Ale někdy je to jen to nejjednodušší, co se dá udělat. Je to lenost. A co se mě týče, já jsem vždy ten, kdo sbírá dílky a lepí je dohromady tak, aby to fungovalo.

(15:25)

Ale co když není? Co když víš, že neexistuje nic jiného, co bys mohl udělat? Pak je nejlepší možnost nechat to být a přiznat porážku. To je všechno, jen ne lenost. To je to nejtěžší, co může být.

(15:26)

A co ty víš? Nevidíš lidem do hlavy. Co když mají dobrý důvod dělat to, co dělají? A proč by si to vlastně měl zkoušet a cokoliv měnit? V první řadě bys to vůbec nemusel měnit, kdyby to bylo v pořádku.

(15:28)

Já… To byla jen myšlenka. Jedna z mých náhodných hloupých myšlenek. Promiň.

~~~

(16:15)

Na únor je neobvykle slunečno. Bradshaw je smutný, protože mu nezůstal žádný sníh, ale já si aspoň mohu dát svou kávu zítra venku.

(16:17)

Je zima.

(16:18)

Jo, ale je pěkně, když svítí, ne?

(16:19)

Globální oteplování není pěkné, Blaine.

(16:20)

To je…

(16:41)

Dobře.

******

Středa, 11. února (12:23)

Udělal jsem něco špatně?

(12:29)

To to moje blábolení, že?

(13:05)

Omlouvám se. Víš, že nedokážu držet jazyk za zuby.

(13:12)

Žvaním.

(13:13)

Jsem žvanil.

(13:13)

Ááááá, zastav mě.

(13:14)

Vážně mě musíš zastavit.

(13:55)

Jen mi dej znamení, že jsem tě nenasral.

(13:59)

Ne? Dobře.

******

Čtvrtek, 12. února (18:01)

Blaine.

(18:15)

Ahoj, cizinče!

(18:16)

Tohle dělávám.

(18:18)

Co?

(18:19)

Kdykoliv nevím, co říct, nebo udělat… Kdykoliv štvu sám sebe… Místo vysvětlování, kopu kolem sebe. Není to správné, ale prostě to dělám. A teď to víš.

(18:20)

Omlouvám se.

(18:21)

…Co se děje?

(18:23)

Nic.

(18:23)

Byl jsi mimo celý týden.

(18:24)

Je čtvrtek, to není celý týden. Nebuď směšný.

(18:25)

Děláš teď tu věc s kopáním okolo sebe místo vysvětlení?

(18:26)

Nepoužívej tohle proti mně.

(18:26)

Nepoužívám.

(18:27)

Jen mám starost. To je vše.

(18:28)

Dobře. Vysvětlím to.

(18:30)

Jen… Ne teď.

(18:30)

Prosím.

(18:31)

Dobře.

******

Pondělí, 16. února (16:45)

Příchozí hovor

„Proboha, Maxi! Přestaň mi volat. Řekl jsem ti, že už tam budu. Pět minut, jasné? Můžeš počkat ještě pět minut. Jsem- Maxi? Halo?“

„…Kurva… Kurte. Halo?“

~~~

(16:47)

Proč bylo vynalezeno ID volajícího, když ho stejně nikdy nekontroluju?

(16:47)

Jsi takové ničivé tornádo.

(16:48)

Přestaň být tak milý a nápomocný, Wesi, je to zdrcující.

(16:48)

Není to tak těžké, Blaine. Možná bychom jeden z následujících dní mohli znovu věnovat workshopu na téma „Jak používat telefon“, už je to nějaká chvíle…

(16:49)

Takže teď se tím bordelem, co se nazývá můj život, musím přebrodit sám?

(16:50)

Vzhledem k tomu, že nekontroluješ, kdo volá? Ano, drahý.

(16:50)

Grrrrrrrrargh.

(16:51)

:)

~~~

(17:01)

Hele, omlouvám se za to. Nevěděl jsem, že to jsi ty, dokud jsem nezkontroloval jméno na displeji.

(17:01)

Což jsem měl udělat *předtím*, než jsem to zvedl, já vím.

(17:04)

A ty to teď nebereš… Jen… Až si to přečteš, zavolej, ano? Nebo… teď mám práci, ale zkusím to zase později. A až zavolám, nezavěšuj zase, dobře?

(17:10)

Nebo zavěs. Chci říct, nemusíš semnou mluvit.

(17:21)

Možná jsi mi zavolal omylem, takže…

(17:23)

Ale můžeš mi zavolat, když budeš chtít. Kdykoliv.

~~~

(19:12)

Vzhledem k tomu incidentu s ID volajícího dneska odpoledne a teď k mému pokračujícímu slovnímu výlevu… možná máš pravdu. Možná bychom měli někde zamknout můj mobil. Nebo ho zničit.

(19:14)

Je v New Yorku Hora osudu?

(19:15)

Tvůj mobil není Jeden prsten, Andersone, a nezáleží na tom, jak drahocenný podle tebe je.

(19:15)

Wesleyyy.

(19:16)

A co takhle Empire State Building?

(19:17)

Možná v noci, kdy se světla dají považovat za lávu.

(19:18)

Píšeš tyhle myšlenky ještě někomu dalšímu kromě mě?

(19:20)

Ne.

(19:21)

To je dobře.

(19:21)

Proč?

(19:22)

Nechci, aby někde zamknuli tebe.

(19:23)

~obscénní gesto~

(19:23)

Roztomilé.

~~~

(23:23)

Ahoj.

(23:25)

Čus.

(23:25)

Jsi ještě vzhůru?

(23:26)

Vždyť odpovídám.

(23:27)

Teda… Jo, nejsem ospalý nebo tak.

(23:27)

Hodně jsem cvičil, takže…

(23:28)

Cvičil?

(23:28)

Hudba.

(23:31)

Můžu ti zavolat?

(23:31)

Jasně.

(23:32)

Příchozí hovor

„Ahoj…“

 „Omlouvám se za dnešní odpoledne.“

„Ne, to já.“

 „Měl jsem něco říct, a ne ti to jen položit.“

„Takže to bylo záměrně, hm?“

 „Ne… Ne úplně. Zpanikařil jsem.“

„Zpanikařil?“

 „Blaine… Musím ti něco říct.“

„…Dobře?“

„…”

„To je v pořádku; můžeš mi říct cokoliv, Kurte. Vážně.“

 „Tohle je jiné. A složité. Netušil jsem, že to bude tak složité. A… Přemýšlel jsem, že ti to ani neřeknu, ne teď, ale nemůžu se s tebou bavit, aniž bych ti to pověděl, a ty bys přemýšlel, co je špatně a-“

„Šššš, hej. Jsem tady a nikam nejdu… Můžu zůstat na telefonu celou noc a čekat, dokud nebudeš připravený, pokud je to to, co potřebuješ.

 „Přestaň s tím.“

„S čím?“

 „Přestaň být tak… chápavý.“

„Chceš, abych tě nutil to vyklopit?“

 „Ne… Blaine?“

„Ano?“

 „Rozešel jsem se se svým přítelem… Bývalým přítelem. Ethanem. Já… Já se rozešel s Ethanem.“

„…“

 „Tohle je ta část, kdy máš něco říct. Cokoliv.“

„Já… Nevím, co říct. …Jsi v pořádku?“

 „…“

„To je velmi výstižný povzdech.“

 „Ne… Je to… pořád to je čerstvé. Snažím se s tím vyrovnat.“

„Máš si o tom s kým promluvit, že?“

 „Ano.“

„Dobře, fajn. …Je tu něco, co bych mohl udělat? Chci říct… Možná to bude trochu divné, ale… jsi můj přítel, takže… já… Ježíši Kriste, nevedu si moc dobře, že?“

 „To je v pořádku. Nic po tobě nechci.“

„Můžu se zeptat proč?“

 „Co proč?“

„Proč jsi to udělal?“

 „…“

„Nemusíš odpovídat.“

 „Ne, já chci. Upřímnost, pamatuješ?“

„Hmm.“

 „Řekl jsem ti o něm. Jak je nejsilnější osobou, jakou znám. A… Počkej, než budu pokračovat, musím ti říct něco jiného.“

„Dobře.“

 „Nic z tohohle není tvá chyba. Všechno to je jen mezi ním a mnou, jasné?“

„Jo…“

 „Blaine.“

„Ano.“

 „Když jsem mu o nás řekl – o našem psaní, o našem přátelství – myslel jsem, že je to v pohodě. Nebyl nadšený a pak tu bylo to divné ticho mezi námi, ale zlepšilo se to a my si o tom promluvili. Řekl, že je to v pohodě a já mu věřil. Když se na to dívám zpětně, vidím, jak hloupé to bylo – jak hloupý a slepý jsem byl.

Něco si musel domyslet a myslím, že se začal dívat jinak na některé věci, co se staly během několika posledních měsíců. A pak už bylo jedno, jestli jsem psal Rachel nebo tátovi nebo komukoliv jinému – vždycky jsi to v jeho hlavě byl ty.

„To je tak trochu ší-“

 „Ne, nech mě to dokončit.“

„Dobře.“

 „Myslím, že jsem to chtěl ignorovat, ignorovat ta znamení, protože předstírat, že je všechno v pořádku, bylo jednoduché.“

„Kurte, to, co jsem řekl před tím… tím dnem… to nebylo o tobě.“

 „Já vím. To je v pořádku.“

„Dobře. Pokračuj.“

 „A pak, jednoho dne, prostě ztratil nervy. Totálně se zhroutil a… Nikdy předtím jsem ho takhle neviděl. Nikdy. Vědomí, že to je moje chyba… že se… Že já jsem mu tohle udělal… Bylo to jako facka a, do hajzlu, já tu facku potřeboval, abych se probral.“

„A pak… ses s ním rozešel?“

 „Ano. Jen… Byla to jediná věc, jakou jsem mohl udělat… Blaine?“

„Sakra… Jo?“

 „Blaine, je tu… Je tu ještě další strana toho všeho, samozřejmě, že je, a vím, co nechávám nevyřčené. Dokážu si představit, o čem teď asi přemýšlíš, ale já-“

„Hej, ne. Já nemyslím… Nic nečekám. Je dobře, žes mi o tom řekl, ale nic neočekávám.“

 „Vím, že nejsem v pozici se ptát… Vlastně je to teď naprosto příšerná otázka po tomhle všem, ale-“

„Ty ale můžeš.“

 „…Bude v pořádku, když si vezmu nějaký čas?“

„Na přemýšlení?“

 „Ano.“

„Samozřejmě. Můžeš si vzít všechen čas, co potřebuješ. A až budeš připravený, budu tady a můžeme si o tom promluvit. Ať už ‚tom‘ znamená cokoliv.“

 „Děkuju.“

„Děkuju, že jsi ohledně toho byl tak otevřený. A Kurte?“

 „Jo?“

„Jsem o dost silnější, než by sis možná myslel. My jsme o dost silnější. Bude to pořádku.“

 „…Dobře… Jsem… Budu-“

„Šššš. Kdykoliv budeš připraven.“

 „Dobrou noc, Blaine.“

„Dobrou noc, Kurte.“

******

Úterý, 17. února (14:23)

Ví to.

(14:27)

Já vím.

(14:28)

Je v pořádku?

(14:28)

Jo. Chová se ohledně toho velmi rozumně.

(14:29)

A tvůj?

(14:30)

Jednou nahoře, jednou dole.

(14:31)

Ačkoliv, právě mi vynadal ohledně mého dnešního outfitu.

(14:32)

A to je dobré znamení?

(14:32)

To nejlepší.

******

Neděle, 21. února (16:23)

Přišel si vůbec pro kafe?

(16:29)

Ne. Přestaň se ptát.

(16:30)

Fajn.

(16:41)

Takhle ti dává prostor, víš?

(16:43)

Vím.

******

Neděle, 28. února (9:46)

Občas ti závidím.

(9:55)

Hm?

(9:56)

Že můžeš chodit se psem. Musí to být úžasné na vyčištění hlavy.

(9:58)

Mohl bys chodit s kočkou.

(9:59)

Jenom kdybych mu pořídil módní vodítko a malé sladěné botičky.

(10:02)

A to by bylo pro něj nebo pro tebe?

(10:03)

Těžko říct.

(10:05)

A vůbec, ahoj.

(10:06)

Ahoj.

(10:07)

Chodíš sem často?

(10:07)

…Vážně, Blaine? Vážně?

(10:08)

…promiň, snažil jsem se prolomit ledy.

(10:10)

Dobře. Teď je v tom ledu díra. A ty v ní. A topíš se.

(10:10)

(10:11)

Chceš, abych ti podal ruku?

(10:12)

Jmenuješ se Scar?

(10:12)

Ne.

(10:13)

Potom tedy ano.

(10:14)

Takže, jak se máš?

(10:15)

Počkej, tohle má být tvoje ruka?

(10:15)

Prostě ji chyť, Blaine.

(10:16)

Není to zrovna silný stisk, že?

(10:17)

Zvětšuješ tu díru.

(10:17)

Možná bychom mohli objasnit ty metafory…

 

(10:18)

Možná.

(10:20)

Mám se dobře. Mám… spoustu práce.

(10:21)

Ty?

(10:22)

Stejně.

(10:24)

Proč je to tak složité?

(10:26)

Protože je to rozhodující okamžik? Nebo to tak aspoň chápeme?

(10:27)

Ale… Nemusí být. Nemusíme to teď dělat. Myslím, že bychom mohli prostě… navázat na psaní a uvidíme, jak to půjde:

(10:28)

To bych bral.

~~~

(11:23)

Hele, Blaine?

(11:24)

Hmm?

(11:25)

Myslím, že jsi mi trochu chyběl.

(11:27)

Myslím, že jsi mi taky trochu chyběl.

~~~~~~

(14:22)

Řekl jsi mu to?

(14:31)

Jo.

(14:33)

A co s tím bude dělat?

(14:34)

S Blainem je to těžké… Občas ho musíš popostrčit správným směrem a on to pak všechno zvládne sám, předčil moje očekávání.

(14:35)

Dobře.

~~~~~~

(17:02)

Máš práci?

(17:03)

Je neděle.

(17:03)

A?

(17:04)

Je *neděle*.

(17:04)

Takže nemáš?

(17:04)

Ne. To jsem se ti snažil říct.

(17:06)

Dobře.

(17:06)

Proč?

(17:08)

Blaine?!

(17:09)

Příchozí hovor

„Co děláš?!“

„Taky tě zdravím.“

 „Hmm, jo. Co děláš?“

„Jsi pěkně nevrlý, na to, že je neděle.“

 „A to jsem si myslel, že jsem vlastně docela vese-“

„Ty jsi ještě v posteli.“

 „-lý… Jak to víš?“

„Takže to přiznáváš!“

 „Jsi děsivý.“

„Mám šestý smysl.“

 „Superděsivý.“

„Taky jsem slyšel šustění tvé deky.“

 „Ještě děsivější. Král všech děsivých.“

„Ale to je perfektní! Teď si sedni zpátky a užij si to.“

 „…já… Co?“

„Ššššt; jen poslouchej.“

 „Co mám poslouchat? Blaine, vážně mě děsíš. Možná ti během těch týdnů, co jsme spolu nemluvili, ruplo v bedně a-“

„Věř mi a poslouchej.“

 „Dobře. Ale, jestli-“

„Hej! Poslouchej.“

 „Dobře.“

„…“

 „Co to… oh, dobře…“

PŘEHRÁT

„Tak to by bylo… Jsi tam ještě?“

 „Já… Jo.“

„Dobře.“

 „Jsem…“

„Jo?“

 „Tak trochu beze slov.“

„Super!“

 „Jsi tak… bylo to… To bylo Super Bass?!“

„Samozřejmě.“

 „Pane bože.“

„Dobře, usmíváš se?“

 „Ano, ano, donutilo mě to se usmívat.“

„Takže se mnou nebudeš zase bojovat, když zavolám zítra večer?“

 „…Co plánuješ?

„Nic.“

 „Blaine.“

„Ticho, ty tam.“

 „Je tohle teď tvoje mise?“

„Možná?“

 „Měl bych se bát?“

„Ne, ale mohl by ses těšit.“

 „Uvidíme.“

„Jen to zvedni, ano?“

 „Ano.“

„Měj se, Kurte.“

 „Jsi neskutečný. Měj se.“

~~~~~~

(17:34)

Děkuji ti.

(17:35)

Bylo mi potěšením hrát pro tebe.

~~~~~~

(17:36)

Omg Rachel.

 

(17:38)

Vylezl jsi z postele?

(17:39)

Nemůžu se *hnout*.

(17:39)

Huh. To je novinka.

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

komentáře 4

  1. Nade

     /  26.8.2013

    Tak Rachel a Wes se spikli? To je super. :-D Taková zákulisní klika nenápadných dohazovačů.
    Díky, těším se na pokračování.

    Odpovědět
  2. Benny

     /  27.8.2013

    Merline,díky ti za přátele:DTěším se,blížime se do konce.

    Odpovědět

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: