Little Numbers – Špatné číslo – 16. kapitola

Jak Blainův úlet poznamená křehké přátelství? A na scéně se nám konečně ukáže Ethan. :-)

Asi jsem se moc nudila, ale vytvořila jsem si na facebooku alter-ego, takže pokud chcete být informovaní o publikovaných kapitolách ještě o něco rychleji, tudy. 

Rekapitulace: Blaine, KurtWesleyRachel, Ethan

* * * * *

Neděle, 1. února (13:23)

„Ne, nejsi.“

 „Ale jsem.“

 „Fajn. Pro teď to tak necháme. Proč?“

 „Já… To je jedno.“

 „Neříkej, že voláš jen proto, abys mi řekl, že jsi hrozný člověk. Ven s tím.“

 „…Minulou noc jsem spal s tím klukem z muzea. Do toho, odsuď mě.“

 „Spal jako vyspal?“

 „Jo. Ale hned po tom jsem odešel. Ani jsem nečekal do rána. Jen co usnul, jsem prchl. A stejně to nebylo dost rychle.

 „Bavili jste se, ne?“

 „Wesley! Posloucháš mě?!“

 „Jo, ale šel jsi s ním ven v ten den, co jste se poznali. Na drink. A vzal tě k sobě domů. To zní, jako že věděl, do čeho jde.“

 „Já to nevěděl; já tohle nedělám. Já ne… Tohle si o mně lidi myslí, když mě potkají?!“

 „Ale no tak. Právě jsi to řekl sám – stalo se, jednou! Pokud se kvůli tomu cítíš špatně, vždycky mu můžeš zavolat a vysvětlit mu to.“

 „To není jen o něm. Já… Ano, asi jsem byl trochu opilý, ale věděl jsem, co dělám. Většinou.“

 „Tak znovu, on pravděpodobně věděl, co dělá. Blaine, nebuď na sebe tak přísný. Občas si prostě musíš dát pauzu, obzvlášť, když se podíváš, jak tvůj rok začal.“

 „Hmmm.“

 „Víš, že mám pravdu. Vždycky jsi tak hodný na ostatní, ale na sebe nikdy.“

 „To není…  Myslel jsem, že se budu cítit líp. Myslel jsem, že to dělám pro sebe. Myslel jsem, že se můžu pohnout a zapomen-… Pane bože, Kurt.“

 „Co?“

 „Ale ne. Ne ne ne ne.“

 „Blaine, co je?!“

 „Co když to ví? Co když ví, že jsem spal s Alexem? Pane bože, vsadím se, že už to ví. Samozřejmě, že to ví. Co-“

 „Blaine, přestaň.“

 „Ale tohle je v hajzlu.“

 „Tohle je v hajzlu už pěkně dlouho, když už se ptáš…“

 „…“

 „Blaine?“

 „Přemýšlím.“

„Ne, ty překombinováváš.“

 „…“

 „Blaine.“

 „…“

 „Co takhle procházka po parku?“

 „Já ne… Sakra, jo, dobře.“

 „Za půl hodiny?“

 „Jo. Potkáme se venku.“

 „Dobře.“

~~~

(13:45)

Blaine a Alex spolu spali.

(13:46)

Co teď?

(13:46)

Moment… Alex ze školy nebo Alex z oslavy narozenin?

(13:47)

Alex z oslavy. Alex ze školy je holka.

(13:47)

No, nikdy nevíš.

(13:48)

Jak se to stalo?

(13:49)

Říkal jsem ti, že jsem ho znovu poslal do AMP a Alex zjevně nedokázal udržet ruce u těla.

(13:49)

Nebo Blaine nedokázal udržet ruce u těla. Co já vím.

(13:50)

Oni to dělali v muzeu???

(13:50)

Ne! Bože, co to s tebou je?!

(13:50)

V sobotu šli na drink.

(13:51)

Jednorázová záležitost?

(13:51)

Nevím.

(13:52)

Nevím, co si mám myslet.

(13:52)

A nemůžu na to přestat myslet.

(13:53)

No, a můžeš ho obviňovat?

(13:54)

Hádám, že ne. Teda, říkala jsi o Blainovi, že je „jako sen“ celou dobu a to, co jsem viděl, bylo… vždyť víš. Takže…

(13:55)

Blaina. Mluvím o Blainovi, ne o Alexovi.

(13:55)

Ačkoliv souhlasím, nemůžeš vinit ani Alexe. ;)

(13:56)

Znali se *jeden den*.

(13:56)

Vážně o tom musím přestat přemýšlet.

(13:56)

Kurte.

(13:57)

Ano?

(13:57)

Ty žárlíš.

(13:58)

Ne, nežárlím.

(13:58)

Ano, Kurte. Žárlíš.

~~~

(13:58)

Slyším, jak tam píšeš.

(13:59)

To těžko.

(13:59)

To není možné.

(14:00)

Nadlidský sluch.

(14:00)

Mám dotykovou obrazovku.

(14:01)

Co tím chceš říct?

(14:02)

Nikdo není schopný to slyšet, ani ty ne.

(14:02)

Jídlo stydne. Připoj se ke mně.

(14:02)

Prosím?

~~~

(14:02)

Ok, musím to zabalit – můj přítel začíná být trochu neklidný. Promluvíme si o tom, až se dostanu domů.

(14:03)

Ach ano, rozhodně si o *tom* promluvíme později.

(14:04)

Víš, že vidím, jak protáčíš oči, že jo?

(14:04)

Proč je dnes všechno o směšných superschopnostech?

(14:05)

?

(14:05)

Neřeš.

~~~

(16:55)

Tak. Přemýšlel jsem o tom, co jsi řekl.

(16:57)

Dobře.

(16:57)

Nemyslím si, že to dokážu.

(16:58)

Co kdybych ti zabavil telefon?

(16:58)

Asi bych si koupil nový.

(16:59)

Tvoje druhé jméno je Beznaděj.

(17:01)

Ne, to není!

(17:01)

Dobře, tvoje třetí jméno.

(17:02)

A tvoje je Chytrák.

(17:02)

Líbilo by se mi, kdyby to bylo Hlas Rozumu.

(17:03)

Sni dál.

~~~

(20:23)

*Někdo* má zákaz vstupu do AMP, protože *někdo* se tam až moc bavil.

(20:25)

Ben Stiller?

(20:26)

Ten tam ještě pořád chodí?! Jeden by řekl, že to ta jeho skupinka pochopila.

(20:28)

Těžko.

~~~

(22:15)

Tady je nápad na tvoji kariéru: Byl by z tebe skvělý autor příruček.

(22:17)

?

(22:20)

 „Jak zapomenout na kluka, kterého jsi nikdy nepotkal, ale nemůžeš na něj přestat myslet a Najděte štěstí za pochodu – příručka pro začátečníky“

(22:21)

To trochu zužuje okruh čtenářů, nemyslíš?

(22:22)

V téhle době… Možná bys byl překvapený. Myslím, že jsou to adepti na seznam bestsellerů v New York Times.

(22:25)

Zíral jsi na strop příliš dlouho, Andersone.

(22:26)

Vezmi si moji radu k srdci. Jdi do toho!

(22:26)

Jdu spát.

~~~

(23:34)

Fajn. Tak teď vážně.

(23:35)

Já vím, že ty víš a ty pravděpodobně víš, že já vím, že ty víš. On mluví. Hodně. (Vážně, jak může jeden člověk pořád tolik mluvit?)

(11:39)

Nejsem hrdý na to, co jsem udělal, co jsme udělali, ale stalo se a jediná věc, které lituji, je, že to byl někdo, koho znáš, a to ani nezmiňuju, jak je to divné, protože se známe měsíce a znám tvou nejlepší kámošku a pak se vyspím s jedním z tvých přátel, nebo minimálně s někým, koho znáš, a stále jsme se nepotkali a já ani nevím, jak vypadáš a, páni, když to takhle napíšu, vážně to zní divně a šíleně a zatraceně, Wes měl pravdu, musí už přestat mít ve všem pravdu. (Poznámka: Najít něco, na co nezná odpověď a pak mu to předhazovat.)

(23:41)

Takže takhle by to mohlo vypadat. a) Řekneš, že se na mě zlobíš a přestaneš se mnou mluvit. b) Řekneš, že se na mě zlobíš, ale přejdeme to. c) Vůbec se na mě nezlobíš a stanou se z nás noví Smíšek a Pipin. d) Nezlobíš se na mě, ale shodneme se, že nejlepší bude se rozejít. V dobrém.

(23:42)

Páni, fajn.

(11:43)

Dívej, pokaždé, když jsem upřímný, končí to tak, že na tebe vysypu úplně všechno. Tohle jsi se mnou udělal.

(23:49)

Aaaa vsadím se, že jsi radši usnul. Perfektní načasování.

(23:50)

Existuje nějaký způsob, jak vymazat už poslané zprávy? Ne? Dobře.

(23:51)

Ahoj, Blaine.

(23:52)

Ehm…

(23:52)

Ahoj.

(23:53)

Tolik co říct. Tak se na to podíváme.

(23:54)

Ano, já vím.

(23:54)

 (Pracuje jako průvodce, mluvení je jeho práce.)

(23:55)

Divím se, že sis mě ještě neproklepl na Facebooku.

(23:56)

Wes?

(23:56)

Smíšek a Pipin? Vážně, Blaine?

(23:58)

e)

Pondělí, 2. února (0:01)

Proklepnout na Facebooku? Copak žijeme v roce 2011? A jsem gentleman.

(0:02)

Wes je můj nejlepší kámoš. Ten s bratrem a sestrou.

(0:02)

Sklapni, jejich přátelství je epické.

(0:03)

Žádné e) není.

(0:05)

Ale mělo by být.

(0:06)

Co je e)?

(0:08)

e) Nezlobím se, jen mě to překvapilo a ukázalo mi to, že o tobě nevím všechno. Nemám právo se zlobit a neudělal jsi nic *špatného*. To, že jsem to nečekal, to nedělá špatným. Řekl jsem, že se s tebou chci přátelit, a přátelé by měli být schopni mluvit o těchhle věcech.

(0:09)

Moje možnosti byly poněkud kratší než ty tvoje.

(0:12)

Takže, teď… Znamená to, že o mně chceš vědět méně?

(0:15)

Ne.

(0:16)

Znamená to, že chci vědět víc.

~~~

(0:33)

Rachel?

(0:34)

Měl bys spát.

(0:35)

Nemysli si, že neslyším tu hudbu. Taky jsi vzhůru.

(0:35)

Fajn. O co jde?

(0:36)

Přemýšlela jsi někdy nad tím, že nevědět, co chceš, je těžší, než chtít něco, co nemůžeš mít?

(0:38)

Sejdeme se v kuchyni na mléko a sušenky. Vezmi Jamese.

*****

Úterý, 3. února (10:01)

Úterý!

(10:04)

Díky. Jsi můj soukromý malý kalendář.

(10:05)

Ne malý.

(10:06)

To je jenom kávová upomínka.

(10:07)

Pořád dostávám kávu?

(10:07)

Pořád?

(10:08)

Myslel jsem, že už si ji třeba nezasloužím.

(10:09)

Co? Kvůli tomu, že ses příliš bavil v muzeu?

(10:09)

Ne *v* muzeu!

(10:11)

Počkej, takže sis neužil noc v muzeu? Jsem zděšen. Myslel jsem, že to byl zážitek na celý život. Proč se vůbec obtěžuju?

(10:11)

Proboha.

(10:12)

Vytáčet tě je šílená psina.

(10:12)

Zlý.

(10:13)

Zlý, zlý, zlý.

(10:13)

:)

(10:13)

Ne.

(10:14)

Ne?

(10:15)

Tohle nikam nevede.

(10:17)

Jsi poněkud troufalý na někoho, kdo právě přiznal strach z toho, že nedostane kafe.

(10:18)

Tvé ďábelské způsoby všechno mění

(10:19)

A teď naval kávu.

(10:20)

Ano, pane.

(10:21)

Ačkoliv si jí musíš vyzvednout sám.

(10:22)

:(

(10:24)

Tohle nic nemění.

(10:24)

:'(

(10:26)

…Ne.

(10:26)

Fajn.

~~~

(16:34)

Myslím, že v tomhle bodě jsme se tak trochu zasekli. Nechci to skončit, on to taky nechce skončit. A ani jeden z nás vlastně neví, co děláme, prostě se snažíme doklopýtat na konec všeho tohohle.

(16:36)

Jeden den cítím všechnu tu tíhu, co na mě leží, a další den je… Je to… A pro tyhle chvíle, to nechci skončit. Nemůžu.

(16:39)

Měl jsem hodně kafe.

(16:45)

Blaine?

(16:46)

Ano?

(16:46)

Můžeš si už konečně dát život dohromady?

(16:47)

…Wesi?

(16:50)

Nemůžeš o tom přestat přemýšlet. Celé týdny, teď už měsíce, o tom mluvíš. Býval jsi díky tomu šťastný, ale teď je to šťastný-nešťastný-brečící-šťastný-nešťastný-šťastný a ty pořád nevidíš, co to s tebou dělá? Buď to teď skončíš, nebo se rozhodneš s tím něco udělat.

(16:51)

Udělej něco. Nečekej, než se z toho zblázníš. Nemůžu se dívat, jak se to děje znovu.

(16:52)

Říkal jsi, že jsi vždycky opatrný, a já ti říkal, ať jsi opatrný. Ale možná je čas, abys přestal být opatrný, co se jeho týče, protože to zjevně nefunguje.

(16:53)

A pro lásku boží, už jste se setkali?!

(16:55)

(16:55)

Myslím, že jsem si právě vykloubil palec.

(17:03)

Blaine? To byl vtip.

(17:04)

Ten palec. Jsem v pohodě.

(17:06)

To ostatní nebyl vtip.

(17:10)

Odchozí hovor

 „Čau, dík, že voláš. Možná jsem si ten palec přece jen vykloubil.“

 „Chceš mě připravit na další zlomeninu srdce?“

 „Zlomeninu srdce?! Nemůžeš mi upřímně tvrdit, že jsi šťastný s tím, jak to teď je.“

 „Ne, ale co můžu dělat?“

 „Sejít se s ním.“

 „Nechce mě vidět. Myslím, že to dal jasně najevo.“

 „Ale nevidíš, jak divný to je? Proč byste teda zůstávali přáteli?“

 „Je to složité.“

 „Ty to děláš složité. A on taky.“

 „Vážně to není tak jednoduché, Wesi.“

 „Protože má přítele? Řekni, Blaine, proč nepřišel?“

 „Říkal-“

 „Jo, já vím, co říkal. Ale víš to jistě? Přemýšlej o tom.“

 „Nevím, co tím-“

 „Přemýšlej.“

 „…Co tím… Myslíš, že-“

 „Myslím, že se prostě bojí stejně jako ty.“

 „…Pak ale, to je něco, na co musí přijít sám. Neudělám. Nemůžu to udělat za něj.

 „Všechno, co po tobě chci, je, jen abys to dotáhl k nějakému závěru. Tohle…Všechno tě to ničí.“

 „Já vím.“

 „A omlouvám se, že jsem byl trochu krutý.“

 „Jsi můj Hlas Rozumu, pamatuješ?“

 „Říkáš to poněkud láskyplně.“

 „Protože to tak myslím.“

 „Nebylo to trochu přehnané?“

 „Prosím tě. Odkdy kvůli mně nepřeháníš?“

 „Takže o tom budeš přemýšlet?“

 „Říkal jsem ti to, je to na něm.“

 „Takže dokud si on neuspořádá svůj život, zkusíš se chovat klidně a rozumně?“

 „Děláš ze mě puberťačku.“

 „Což není tak daleko pravdě.“

 „Opatrně. Mohl bys ztratit svůj status Hlas Rozumu.“

 „Dobře. To nemůžu riskovat. Uvidíme se ve čtvrtek?“

 „Jasně.“

~~~

(21:55)

Chybíš mi.

(21:56)

Vždyť jsme se teď viděli!

(21:56)

Já vím, ale stejně mi chybíš.

(21:58)

Roztomilé.

(21:58)

Snídaně zítra?

(22:00)

Ovšem. Dobře se vyspi!

(22:00)

<3

~~~

(22:33)

Byl jste dnes celý den hrozně tichý, pane Andersone.

(22:34)

Měl jsem vážně nabitý den, pane Hummele. Přijměte prosím moji omluvu.

(22:34)

Přijímám.

(22:34)

Ačkoliv mě to mrzí. To ticho.

(22:35)

Chyběl jsem ti?

(22:35)

Ano, chyběl.

(10:40)

Nepoděkoval jsi mi za kávu.

(22:41)

Žádnou jsem neměl.

(22:42)

…Proč?

(22:42)

Jak jsem řekl, nabitý den.

(22:43)

Aha.

(22:44)

Můžu si vzít kafe ve čtvrtek?

(22:45)

Zjistím.

(22:45)

U koho to potřebuješ zjišťovat?!

(22:46)

U mých lidí s kávou.

(22:46)

Budeš ode mě pozdravovat Rachel?

(22:47)

…Víš příliš mnoho.

(22:47)

Málo. Nikdy ne dost.

(22:48)

Kromě toho… Jak drsné od tebe.

(22:49)

To budu ignorovat.

(22:51)

Jo.

(22:51)

Jo?

(22:52)

Můžeš si vyzvednout kafe ve čtvrtek.

(22:52)

Pak to tedy udělám.

(22:54)

Dobře.

(22:55)

Jen ještě jedna věc, než půjdu spát.

(22:56)

Jo?

(10:58)

Takhle spí. Musel jsem se s tebou podělit. Protože tobě patří všechny nadýchané chundelaté věci na světě.

(23:01)

To je ta nejnačechranější a nejchundelatější věc, jakou jsem kdy viděl! Omg!!

(23:02)

Nedokážu se s tím vyrovnat.

(23:03)

Vidím, že jsme tě právě zredukovali na pouhé „omg“, možná tak s tebou aspoň něco bude.

(23:04)

Já tady zatím sedím s deprimovaným psem, který konečně opustil moji postel, a vybral si místo toho poněkud…nekonvenční místo na spaní. A to deprimuje mě. Což není něco, co bych zamýšlel.

(23:05)

Tohle se stane, když jsem přísný. Zlomí mi srdce.

(23:06)

…Co?

(23:08)

Tohle není photoshop.

(23:10)

…Ne.

(23:11)

Ale ano.

(23:11)

V žádném případě!!!

(23:12)

Přísahám!

(23:13)

To je tak depresivní! Nejsem si jistý, jestli budu moct vůbec usnout.

(23:15)

Promiň, že jsem tě přetáhl na temnou stranu.

(23:15)

Teď už si tou kávou nejsem tak jistý…

(23:16)

Říkal jsi, že káva tu bude pořád, Kurte.

(23:17)

To jsem asi vážně řekl, co?

(23:18)

Možná malinkaté espresso.

(23:19)

To není kafe, co bych si objednával.

(23:19)

A jaké si objednáváš?

(23:20)

Zeptej se svých špehů.

(23:20)

Ta mi nikdy nic neřekne.

(23:21)

Jasněěěěě.

(23:22)

Vážně.

(23:22)

Dobrou noc, Kurte.

(23:23)

Pořád jsem v depresi!

(23:25)

Blaine!

(23:27)

Blaaaaaaaaaine.

(23:28)

Beru to všechno zpátky. Všechno to nadýchané, co sis kdysi zasloužil.

(23:28)

Ne, nebereš. Pořád si to zasloužím.

(23:30)

…Jo, zasloužíš. Ty jo.

(23:30)

Dobrou noc!

(23:31)

Dobrou.

~~~

(23:32)

Kuchyň, sušenky, mléko a kocour?

(23:33)

Oh, Kurte.

Následující příspěvek
Napsat komentář

komentářů 6

  1. Benny

     /  13.8.2013

    Kurt by se měl rozejít s Ethane.Evidentně ho jen prudí..hafík a hlavně kocourek..nemáš nutkání volat kafilérní službu;D Rozkošné.Mimochodem,proč máš na FB kocoura v botách?Oblíbená postavička?:D

    Odpovědět
    • ano, moje infantilní já ten film sice nesnáší, ale tu kočku miluje :D Vůbec mám slabost pro animáky… Na kafilérní službu snad nedojde :D

      Odpovědět
  2. Nade

     /  13.8.2013

    To, jak ti dva kolem sebe krouží, je tak roztomilé… :-) Jsem ráda, že to Kurt ustál. Může být překvapený, nebo zklamaný, ale nemá právo mu nic vyčítat. A naštěstí to ani neudělal.
    Díky, moc se těším na pokračování. PS: zvířátka jsou prostě úžasná. ;-)

    Odpovědět
  3. Placle

     /  15.8.2013

    ten překlad je skvělý a tu povídku naprosto žeru

    Odpovědět

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: