Little Numbers – Špatné číslo – 14. kapitola

Odhalení a odhodlání a možná i nový začátek.

Neděle, 25. ledna (9:44)

Jednou, až bude Bradshaw opravdu starý (ještě není starý, bude žít dalších 100 let), se chci přestěhovat do Brugg a koupit dům přímo u kanálu tak, aby se mohl dívat celý den u okna a cítit slunce.

(9:55)

Blaine…

(9:56)

Cože?

(9:57)

Vždyť víš, jako ten pes.

(9:59)

Jaký pes? Bradshaw?

(10:00)

Ne, ne Bradshaw. No dobře, zatím ne.

(10:00)

Ten pes, co bydlí v Bruggách.

(10:03)

To je nějaký vtip?

(10:03)

Miluješ google.

(10:04)

…Jo?

(10:04)

„Jo. Vygoogli si „Bruggy – pes v okně“.

(10:05)

(10:05)

Udělej to.

(10:06)

Fajn, jdu na to! Kriste.

(10:11)

Už to vidím. Vsadím se, že by se mu to líbilo.

(10:12)

Co bys dělal ty?

(10:13)

Prostě jen hrál celé dny na klavír.

(10:13)

A jedl.

(10:15)

A kdo by tě živil?

(10:15)

Prosím tě. Lidi by mi za to platili. Mně a mému dekorativnímu psovi.

(10:16)

Jsi si tím jistý?

(10:16)

Jasně!

(10:17)

Jsem jen upřímný.

(10:20)

Jako minulý týden?

(10:21)

…Můžeme si promluvit o minulém týdnu?

(10:26)

Další dva dny jsem nemohl spát.

(10:27)

Mrzí mě to.

(10:33)

Byl jsem vzhůru celou noc a přemýšlel o tom, co jsi řekl a jak jsi to myslel a nevěděl jsem, co si o tom vlastně myslet. Co jsi čekal, že s tím udělám.

(10:34)

Pořád si nejsem jistý, co si o tom myslet.

(10:37)

A nikdy se nedozvím, proč jsem k tobě zatraceně tak upřímný.

(10:40)

Co chceš?

(10:40)

Ne. Tohle není fér. Nemůžeš to prostě hodit na mě a očekávat, že se s tímhle bordelem vypořádám.

(10:43)

Vážně to je bordel, že?

(10:44)

Dost velký.

(10:45)

Nechci, aby to byl bordel.

(10:46)

Tak jaký je plán?

(10:49)

Můžeme být zase přátelé?

(10:50)

Kurte…

(10:50)

Stýská se mi, když nemůžu být tvůj přítel.

(10:51)

Kurte.

(10:55)

Chybíš mi.

(10:56)

Je to už týden a prostě jsi mi chyběl, víš?

(10:57)

To není fér.

(10:57)

Omlouvám se, že jsem tě zatáhl do tohohle bordelu. Protože je to moje chyba, že jo?

(10:59)

Nemyslím se, že by to „omlouvám se“ mohlo napravit.

~~~

(11:34)

Wesleyyyyy. Chybím mu.

(11:36)

Blaine, ne. Ne. O tomhle jsme mluvili. Pamatuješ, jak jsme o tom mluvili?

(11:36)

Shodli jsme se, že potřebuješ čas a prostor po tom, co se stalo.

(11:38)

Napsal jsem mu.

(11:38)

Proč?

(11:39)

Protože to je reflex, chápeš?!

(11:39)

A Bruggy jsou vážně krásné místo. Někdy mě hezké věci nutí psát.

(11:40)

Cože?!

(11:40)

To bys nepochopil.

(11:41)

Možná ne. Za to vím, že musíš být opatrný.

(11:43)

Opatrný jsem pořád. Celý můj život je opatrný. Od té doby…

(11:44)

Řekl jsem mu, že jedno promiň nestačí. Vidíš – opatrnost. Šťastný?

(11:45)

Ale co bude stačit?

(11:49)

Neskočím do toho po hlavě, pokud to je to, čeho se bojíš. Nejsem tak pitomý. Vím, kde stojím.

(11:50)

Dobře, fajn.

(11:50)

Jsem rád, že tě moje trápení těší.

(11:51)

Víš přesně, jak jsem to myslel.

(11:52)

…Jo. Promiň. Měl bych přestat vybíjet si vztek na tobě.

(11:52)

Pomáhá to?

(11:53)

…Na malou chvilku?

(11:54)

Pak mi to nevadí.

(11:54)

Ale možná by měl vědět, jak moc se zlobíš.

(11:55)

To nemůžu.

(11:56)

Jsi až moc hodný. Vždycky jsi byl.

(11:58)

Mám to rád. Na světě není dost hodných lidí.

(11:59)

A já tě mám rád hodného, je to dar. Ale ne, když tě kvůli tomu někdo využívá.

(11:59)

Mám tebe, abys na mě dával pozor.

(12:00)

Vidíš! Měl bys mě vždycky poslouchat.

(12:01)

Ano, mami.

(12:02)

Ta dnešní děcka…

~~~

(18:14)

Chci naše přátelství zpátky. To je to, co chci.

(18:23)

Vím, že nemám žádné právo to říct, nebo tě o to požádat.

(18:33)

Můžeš to odmítnout. Samozřejmě, že můžeš, proč to vůbec říkám?

(18:35)

Jen vážně doufám, že to zvážíš.

(20:01)

Jaký druh přátelství by to byl?

(20:02)

Nemůžeme se prostě jen vrátit na začátek.

(20:03)

To vím.

(20:04)

Ale možná nový začátek?

(20:05)

Nový začátek?

(20:05)

Bez tajemství; s upřímností.

(20:09)

Já byl vždycky upřímný.

(20:10)

Ale možná já nebyl.

(20:11)

Tak je to?

(20:12)

Víš, jak to myslím.

(20:17)

Máš práci?

(20:18)

Co?

(20:18)

Ne.

(20:19)

Dobře.

(20:20)

Miluješ ho?

(20:24)

…Blaine?

(20:25)

No tak, začínám s tím nejjednodušším.

(20:26)

Začínáš?

(20:28)

Ano. Ano, miluju ho.

(20:33)

Řekl bys mu o mně, kdybychom měli nový začátek?

(20:40)

Ano.

(20:42)

Cítíš nebo jsi někdy cítil něco ke mně?

(20:43)

Blaine.

(20:44)

Ne. Potřebuju to vědět. Potřebuju to vědět, protože znova se do toho slepý neponořím.

(20:44)

Sakra, Blaine.

(20:44)

Odchozí hovor.

„Fíha… Ahoj.“

 „Ahoj. Tohle nemůžu udělat přes zprávy.“

„A já si myslel, že bych to pro jednou mohl mít pod kontrolou.“

 „…Co? Vadí ti to? Teda… Můžu zavěsit, to je v pohodě; pochopil bych to, jen-“

„Uklidni se. Vážně odbíháš od tématu, když jsi nervózní. Možná to přece jen mám pod kontrolou já.“

 „To není vtipné.“

„Tak trochu je.“

“…”

„Pokračuj. Poslouchám.“

 „Chtěl jsem se s tebou sejít, protože jsem už vážně nevěděl, co si myslet. A pak jsem tě viděl a pořád to nevěděl. Myslel jsem, že mi to pomůže. Myslel jsem, že když se potkáme, všechno se vrátí do starých kolejí, ale oba víme, že to nefungovalo.“

 „…Ano. Ano, myslel jsem si, že bych k tobě mohl něco cítit a vejít do té kavárny – připadalo by mi to jako podvádění, svým způsobem. To bych nikdy neudělal. Nejsem… Není to… Mrzí mě, že jsem tě tam tak nechal – nejsem na to pyšný. Stáhnout se a vyčistit si hlavu bylo jedinou variantou, o které jsem mohl přemýšlet… A je mi líto, pokud jsi měl pocit, že jsem tě zradil nebo využil.“

 „Blaine? …Jsi tam vůbec ještě?“

„Měl jsi strach.“

 „…Já měl, ano. A pořád mám. Mám strach, že se to všechno znova zkazí a mám strach, že tě ztratím. …Dělá to ze mě nejsobečtějšího člověka na planetě?“

„Možná.“

 „Hmmm.“

„Nemůžeš mít všechno.“

 „Já vím. Vím, že od tebe žádám hodně.“

„Žádáš hodně od všech, včetně sebe.“

 „Ale je to tak špatně?“

„Takže sis vybral jeho.“

 „Co? Nerozuměl-“

„Vybral… Říkal jsem, že sis vybral jeho.“

 „Já… Ano, vybral. Musím. Omlouv-“

„Ne. Ne… Vím, že jsem byl rozčilený a zraněný a zmatený – ale vlastně jsem neměl žádné právo být kvůli tomu naštvaný. Vždycky jsem věděl, že máš přítele. Řekl jsi mi to hned ze začátku.“

 „Ale-“

„Žádné ale. Řekl jsi, že jsi o mě, o nás, měl v hlavě určitou představu a já zjevně taky. A tohle není ničí chyba, jen moje.“

 „…Víme vůbec, co to děláme?“

„Ne, ale aspoň se na tom shodneme. …Děkuju.“

 „Za co?“

„Za tohle. Že ses to pokusil vysvětlit. Že jsi byl tak upřímný. Že jsi zavolal. To chtělo hodně odvahy. Mohl jsi mi prostě jen napsat zprávu a považovat to za vyřízené.“

 „To bych nikdy neudělal.“

„Takže… přátelé, jo?“

 „Ano… pokud to tak chceš. Neočekávám od tebe… Chci říct, vím, že se to nespraví za den a- …Ty se směješ?“

„Ne.“

 „Rozhodně se směješ.“

„Já se nesměju. … Počkat, co to bylo?“

 „Co bylo co?“

„Ten zvuk.“

 „Jaký… Aha. To. To je James.“

„…Kdo? A neříkej mi, že tu je další přítel. Sotva si zvykám na prv-“

 „Ale, ne ne ne. To je ten druhý spolubydlící.“

„Aha, dobře. …Počkej. Proč dělá takovéhle zvuky?!“

 „To dělá vždycky, když je šťastný. A to je skoro vždycky, když ho drbu na bříšku.“

„Co prosím?!“

 „Blaine, je to kočka.“

„…Kočka.“

 „Ano.“

„Ty máš kočku.“

 „Ano.“

„Ten spolubydlící, o kterém jsi mi řekl před několika týdny je kočka. Kočka.“

 „Ano.“

„…“

 „…Teď už se definitivně směješ.“

„…Nemůžu…“

 „Blaine!“

„Pane bože…!“

 „Můžeš prostě přestat? …V podstatě jsi řekl, že Bradshaw je tvůj syn! …Blaine!“

„Proboha… fajn, příjem.“

 „Skvěle.“

„Proč jsi mi nikdy neřekl, že máš kočku?“

 „Neřekl jsem ti hodně věcí. Nový začátek, pamatuješ?“

„Nepamatuji si, že bych s tím souhlasil.“

 „Aha, dobře… Já jen doufal… ale to je v pohodě, já-“

„Kurte?“

 „Ano?“

„Budu o tom přemýšlet.“

 „Dobře. Děkuju.“

„Hmm. To je vše, co k tomu teď můžu říct.“

 „Dobře, takže nejspíš…“

„Jo. Dám o sobě vědět.“

 „To zní vážně formálně.“

„Umím být formální. Měl bys mě vidět v obleku. …Ehm. Ale jo, dám… Uslyšíš o mně.“

 „Fajn, dobře.“

„Měj se, Kurte.“

 „Měj se.

******

Středa 28. ledna (16:01)

Jaký je?

(16:11)

To má být test?

(16:12)

A co by to jako bylo za test?

(16:13)

Nevím. Všechny ty otázky teď, předtím… Mám pocit, že mě zkoušíš.

(16:15)

Jenom zkouším, jestli ten nový začátek a upřímnost skutečně fungují.

(16:15)

Takže to je test.

(16:16)

Je to jen jednoduchá otázka.

(16:18)

A ty to chceš vědět… proč?

(16:19)

Přátelé o sobě takové věci navzájem vědí.

(16:21)

Takže souhlasíš s přátelstvím?

(16:22)

Jdeš na to moc rychle.

(16:23)

Správně. Nejdřív test.

(16:25)

Tohle není test.

(16:28)

Dobře.

(16:45)

Je… Když jsem přišel poprvé do New Yorku, bylo to… Bylo to všechno, co jsem kdy chtěl, všechno, pro co jsem pracoval, v co jsem doufal a bylo mi fantasticky. Pořád je. Ale taky mě to zachvátilo. V Limě bylo mým jediným cílem vypadnout. Bylo to jediné, na co jsem se vždy soustředil. Když jsem se dostal do New Yorku, tohle všechno se změnilo. Mohl jsem dělat cokoliv, stát se čímkoliv – kýmkoliv. To je nejspíš ten nejlepší a nejděsivější pocit na světě zároveň.

(16:47)

Ethan je… Ví, co chce. Je rozvážný a soustředěný a taky nejsebevědomější člověk, jakého jsem kdy poznal.

(16:48)

Je mojí oporou.

(16:59)

Bylo to příliš?

(17:01)

Ne.

(17:02)

Takže jsem prošel?

(17:04)

Žádný test, Kurte.

(17:23)

Lima?

(17:24)

Ano.

(5:26)

Kurt Hummel, 21 let, studuje módní návrhářství na Parsonské, bydlí se svojí nejlepší kámoškou a kočkou v Chelsea, narozen v Limě, v Ohiu.

(17:28)

Proboha.

(17:30)

Blaine Anderson, 21, studuje hudební vědu na NYU, nový majitel psa, bydlí v Upper West Side, narozen v Columbu, Ohio.

(17:31)

Rád tě poznávám, Kurte.

(17:33)

Taky tě rád poznávám, Blaine. :)

(17:35)

…Počkat. Počkeeeeej chvilku. 21??

(17:36)

… Jo. Ohledně toho…

Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

komentářů 6

  1. Benny

     /  30.7.2013

    Můžu se na těhle stránkách ještě objevit?:D Takže začátek nového přátelství?Proč si jen myslím,že přátelstvím to opravdu neskončí?;D

    Odpovědět
  2. Jitka

     /  1.8.2013

    Skvělá povídka, nejlepší co jsem na Kurt/Blaine četla :)) rozhodně pokračuj v překládání :))

    Odpovědět
  3. Nade

     /  1.8.2013

    Tak se konečně řádně představili. Jsem zvědavá, jak dlouho bude trvat, než se odhodlají k dalšímu pokusu o setkání. Díky za překlad, těším se na pokračování.

    Odpovědět

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: